Na Mnichovské bezpečnostní konferenci se poprvé setkali zástupci nové americké administrativy s evropskými politiky. Vidíte nějakou naději na další rozvoj transatlantických vztahů?

Promiňte, pane redaktore, úvodem malou, leč zásadní otázku: Když hovoříte o „naději“, chcete tím naznačit, že by transatlantické vztahy mohly stagnovat, nebo dokonce být narušeny, že bychom se o jejich existenci měli strachovat? Nerad bych, aby naše otázky dostaly stejný hábit jako současné „diskusní“ pořady německé televize, ve kterých se pečlivě vybraní hosté hádají o to, kdo bude stát na čele transatlantického „humanitárního“ šiku, jestli EU nebo USA... Takže pojďme k věci.

Podle mého tohoto strašáka vytáhli ti, kteří tyto vztahy v podobě, kterou dostaly po rozpadu východního bloku, chtějí nerozborně svázat na věčné časy do svěrací kazajky. A Trump je nástroj neskutečné manipulační politicko-mediální mašinérie. Že za ní musí stát velmi mocné oligarchické struktury dokazuje to, že je o něm možné říct a napsat cokoliv, aniž by někdo přišel s oblíbeným politickým pendrekem tzv. antiamerikanismu. Metoda je – nebo by alespoň měla být – známá: kromě útoků z pozadí hrají důležitou roli pittbullové v přímém okolí prezidenta, v jeho vládě a administrativě. Ti hlídají, aby neprováděl „hlouposti“ a vydávají prohlášení, která následně i prezidenta politicky a diplomaticky svazují. Příklad z nedávné minulosti: nejpozději v okamžiku, kdy byla Hillary Clintonová jmenovaná do funkce ministryně zahraničí, bylo jasné, že Obama bude všechno možné jen ne Martin L. King a J. F. Kennedy, jak to Američanům a světu sugerovaly předvolební plakáty.