Předseda Spolku Spravedlnost Petr Vašát v obsáhlém rozhovoru hovoří o řádění přemotivovaných státních zástupců a soudců v zinscenovaných kauzách a o neschopnosti nebo neochotě prezidenta Miloše Zemana postavit se zlu a napravit křivdy a zjevnou nespravedlnost prostřednictvím institutu milosti. Miloš Zeman podle něj už není tím Milošem Zemanem, tak jak jej poznal a ministryně spravedlnosti Marie Benešová není tou energickou, statečnou ženou, která se nenechá ovlivnit ve svém rozhodování. 

Pane předsedo váš spolek poukazuje na soudní procesy, které jsou dle vás ovlivněny mediální štvanicí a zájmy vlivných skupin v pozadí. Velmi intenzivně se zabýváte například kauzou dvou chomutovských solárních elektráren, kde byli podle vás odsouzeni nevinní lidé. Jaký je aktuální stav v této věci?

Cesta ke spravedlnosti v podmínkách ČR je někdy obtížná a dlouhá. Někdy dokonce zcela slepá. Kam až sahají chapadla chobotnice, jsem se znovu přesvědčil, když se mi téměř po roce dostalo do ruky strohé úřední oznámení o rozhodnutí ministryně spravedlnosti Marie Benešové o zamítnutí žádosti o udělení milosti pro nespravedlivě odsouzené a uvězněné v kauze FVE Chomutov pana Šupinu a Čimperu. Tu jsem jako předseda Spolku Spravedlnost zaslal v polovině loňského roku v naivní víře v institut milosti prezidentovi ČR Miloši Zemanovi. Protože jsem odeslal žádost přímo panu prezidentovi, tak se nebudu nějak podrobně zabývat přístupem ministryně spravedlnosti, i když moje důvěra k ní velmi poklesla.  Ani ne tak tím, jak rozhodla v této věci, ale tím, co udělala pro to, aby mohla rozhodnout jinak. Bláhově jsem se domníval, že jde o energickou, statečnou ženu, která se nenechá ovlivnit ve svém rozhodování. Bohužel, zatím ani nenašla dostatek odvahy, aby ze své pozice,  v rámci  probíhajícího dovolání, které má již nějakou dobu na stole zabránila řádění přemotivovaných státních zástupců a soudců v této zinscenované kauze. Obávám se, že to dopadne stejně jako v případě žádosti o milost.

Myslíte, že to může být způsobeno tím, že se tak trochu bojí do věcí řádně říznout, protože prakticky ihned po jejím nástupu do čela ministerstva spravedlnosti se vyrojily demonstrace proti jejímu jmenování a řada lidí na ulicích křičela, že Marie Benešová bude ovlivňovat nezávislost justice?

No to rozhodně nedělá. Naopak jde až do druhého extrému. Nechává věci plavat volným proudem, přezkoumání, pokud se nějaké děje, tak jsem si téměř jistý, že to probíhá od stolu. Bylo by zajímavé vědět i, ve kterém šuplíku úředníka na ministerstvu žádost o milost ležela, než to dostala k podpisu paní ministryně. Z toho ze všeho mě ale nejvíc zajímá role pana prezidenta, který se elegantně zbavil své odpovědnosti, kterou mu dává Ústava, a předal věc k vyřízení na ministerstvo spravedlnosti. Jeho postup musím respektovat, ale vnitřně s ním nesouhlasím. Netajím se tím, že byla doba, kdy pro mě Miloš Zeman byla obrovská autorita, důvěryhodný člověk, za kterého bych dýchal. Často si kladu otázku, co se stalo od té doby, a marně na ni hledám odpověď, protože na názory bulváru nedám.

Podle vás prošel Miloš Zeman nějakou proměnou? Z čeho tak usuzujete? 

Ještě, než se stal prezidentem, měl jsem možnost se s ním několikrát, a to i na delší dobu, osobně setkat. Vzbuzoval respekt. Vždy z něj vyzařovala pozitivní energie, životní optimismus, který by mu mohl leckdo závidět. Vím, o čem mluvím. Při jeho návštěvách Slovácka jsem měl možnost podílet se na přípravě a organizaci zpravidla jeho několikadenního pobytu. Kromě toho, že dokázal naplnit sály při setkaní s občany, tak nezkazil žádnou legraci. Když jako expremiér a budoucí prezident poklekl před radnicí ve Vlčnově před krojovaným mladým chlapcem, jinak králem z Jízdy králů, poznamenal velmi vtipně, že je první panovník, před kterým kleká, že to neudělal ani před britskou královnou. Tím získal sympatie celého Vlčnova, ale i značné části obyvatel Slovácka. Velmi vtipný se ukázal, i když mně napsal v restauraci u piva omluvenku s písemným vzkazem pro moji ženu. Cituji: Milá Květo, mohu Vás ujistit, že Petr dnešní noc nespal s jinou ženou, protože trávil čas se mnou. Vždy zajímavě vyprávěl, ale dokázal i naslouchat. Uvádím to proto, že mám na tu dobu pěkné vzpomínky, a rovněž proto, že se mi nechce věřit, že člověka s obrovským charisma a nadhledem, může změnit protokol, věk či okolí. Jeho kritici mluví o projevu arogance moci. V duchu se omlouvám mému dobrému příteli, se kterým jsem prožil nejlepší léta mého života, za to, že jsem mu křivdil. On jako jediný z naší početné party stále mladých na jednom z pravidelných setkání odmítl mé přání dát Miloši Zemanovi svůj hlas podpisem do podpisových archů před volbou prezidenta. Velmi mě tím zklamal snad poprvé v životě, nejen tím, že nepodepsal, nevyslyšel přání svého přítele, ale hlavně tím, že naprosto nečekaně a sebevědomě, jinak jako levicový volič, před všemi prohlásil, že Miloši Zemanovi nevěří a uvedl důvody, které se bohužel ukázaly s odstupem času jako pravdivé.