Pane doktore, co nejen jako psychiatr, ale i jako bývalý europoslanec říkáte na to, co se děje kolem Andreje Babiše a jeho syna?

Já myslím, že na to mám málo informací. Protože to se těžko hodnotí. Má-li pravdu Andrej Babiš, že ten jeho syn je duševně nemocný, tak je to, co se děje, opravdu velmi nestandardní. Protože když mám „vyslýchat“ nebo dělat interview s nějakým člověkem, tak bych si měl být jist, že je v pořádku a svéprávný. A také si myslím, že ty informace, které ti novináři přinesli, nejsou v té kauze nic tak dramaticky nového... Je to prostě pokračování antibabišovské kampaně.

Říkáte, že když s někým děláte rozhovor, tak byste si měl být jistý, že je ten člověk v pořádku. Mám tomu tedy rozumět tak, že vám přijde, jak někteří říkají, už trošku „přes čáru“, ta reportáž a rozhovor Sabiny Slonkové a Jiřího Kubíka s Babišem mladším?

No, ne trošku, velmi přes čáru. Je-li tedy pravda ta diagnóza. To já samozřejmě nemohu posoudit. Ale pokud nemocný je, tak tohle se přece nedělá. Navíc ten člověk, jestli jsem ty informace z médií dobře pochopil, je občanem jiného státu. A jak už jsem řekl, skutečně mám navíc pocit, že nevybádali zase toho tolik, aby se to nějak zásadně promítlo do té kauzy. Jsem sám zvědavý, jak to dopadne.

Andrej Babiš tedy tvrdí, že jeho syn je psychicky nemocný. Mně je úplně jasné, že nemůžete v žádném případě stanovit diagnózu, ale jak na vás v té reportáži Babiš junior působil?