Na konferenci, uspořádané na půdě Evropského parlamentu, padl návrh na zdražení masa. Hovězí by prý za kilo mělo zdražit o 117 Kč, vepřové o 90 Kč a kuřecí o 42 Kč. Bruselský server Euractiv o věci informoval s titulkem „Greens, socialists back meat tax to cover environmental costs of livestock“, což následně vyvolalo v českém mediálním prostoru vlnu zmatení, kterou jste vy sám mírnil. Téma vyvolalo velký zájem i proto, že někteří europoslanci tuto myšlenku podporují. Mají podle vás Češi strach, aby jim „Evropa“ nesahala na potraviny?
Myslím, že návrh zavést spotřební daň z masa by vyvolal otázky, i kdyby se o to pokoušela česká vláda. Je to stejné jako se spotřební daní na cigarety, alkohol, benzín… Politici by se měli dobře zamýšlet nad tím, zdali nejdou příliš daleko.
Vy nastalou paniku uklidňujete a zmiňujete, že šlo především o prezentaci nizozemské organizace True Animal Protein Price Coalition, podle jejíchž závěrů dnešní produkce masa zanechává významnou, doposud nedostatečně adresovanou ekologickou stopu. Souhlasíte s tím, že bychom v EU nějakým způsobem měli tyto skryté náklady reflektovat? Máme maso nějakým způsobem zdanit, nebo hledat jinou cestu?
Především je třeba říct, že výroba všech potravin je v současnosti silně dotovaná. Tento stav udržuje v chodu velké neefektivní potravinářské firmy, které potraviny vyrábějí průmyslově. Z dotací jsou pak placeni politici a lobbisté, kteří pomáhají dotace dále udržovat. Mluvit o skrytých nákladech vlastně nemá moc smysl, protože tržní cena neodráží skutečnou cenu vstupů. Takže první krok je omezit dotace velkým agrokoncernům a vrátit se k normálnímu fungování trhu založenému na drobných zemědělcích a zdravé konkurenci. K přírodě by to bylo rozhodně šetrnější.
Je takto potřeba uvažovat i o jiných potravinách?
Je to provázané. Živočišná výroba vyžaduje krmivo, na jehož vypěstování se spotřebuje násobně více vody a nafty než na stejné množství kalorií v potravinách rostlinného původu. To by se v normálním systému projevilo na ceně, ovšem po cestě do hry vstupuje stát se svými dotacemi a zcela míchá kartami. Největší problém je, že tahle politika nás stojí obrovské množství peněz.
Mohl by v cestě za zodpovědnějším přístupem k produkci a spotřebě potravin pomoci princip dobrovolnosti? Nebo by to lidé, kteří to s přírodou myslí vážně a chtějí sami přispět, „neutáhli“?
Životní prostředí nějak ovlivňují všichni, ať už to myslí s přírodou jakkoli. Chceme-li ale dopady omezit, myslím, že je v první řadě třeba vytvořit alternativu. Na mnoha místech máte restaurace, které vaří bez masa a lidé tam chodí rádi, protože jim tam chutná. I cenově to bývá poměrně výhodné. Jenže když takovou restauraci v okolí nemáte, tak to nemůžete ani zkusit, natož tam chodit pravidelně. Pokud by se je podařilo více rozšířit, mohla by to být cesta k řešení problému.
Fotogalerie: - Volba předsedy Senátu
Zlé jazyky tvrdí, že to, co se jednou objeví jako návrh, se nakonec stane realitou. Pokud v budoucnu vaše unijní frakce Zelení/EFA, nebo třeba frakce socialistů navrhne konkrétní zdanění masa a masných produktů za účelem zmírnění ekologické zátěže, podpoříte i vy takový návrh?
Buďme realisté. Jakoukoli změnu daní musí schválit rada ministrů, a to jednomyslně. Šance, že by se nenašel stát, který ji bude vetovat, mi připadá zanedbatelná. Daleko důležitější je změnit systém přidělování dotací a nechat trh, aby začal normálně fungovat.
Pokud se otevírá debata o „spravedlivé ceně“ potravin, co si pod tím termínem představujete vy? Zahrnul byste do ní i jiné faktory, než jen to, kolik za konečný produkt chce jeho výrobce?
Pro mě je hodně důležité, aby se neztrácel vztah k půdě a přírodě obecně. Naši předkové byli zvyklí hospodařit s tím, že pole po nich zdědí jejich děti a vnoučata. Vážili si ho, nezanášeli půdu chemií, snažili se v krajině udržovat vodu… připadá mi to důležité. Ono totiž to, že jeden rok dodáte na trh potraviny levně, neznamená, že to půjde další rok znovu. I když velkým firmám je to jedno, prostě se přesunou někam, kde ještě není půda zničená.
Nepoškodilo by „ekologické zvýšení“ ceny masa také producenty?
Přiznám se, že nemám detailně zanalyzované dopady „spotřební daně z masa“, protože naše strana ani nikdy nic podobného neprosazovala. Bavíme-li se ovšem o zrušení dotačního byznysu, na rovinu přiznávám – nemám potřebu umetat cestu těm velkým agrokoncernům. Co je mi po nich? Pokud se jejich dotační byznys rozsype a půda se rozprodá malým farmářům, budu jedině rád.
Co by na podobnou daň podle vás řekl český volič? Pro mnoho lidí je maso drahé již dnes. Zvýšení cen by tedy dopadlo hlavně na slabší příjmové skupiny.
Nemluvme pořád jen o daních. V kapsách zemědělských oligarchů končí velké množství dotačních peněz, zatímco podpora pro nižší příjmové skupiny se spíše osekává. Bylo by podstatně užitečnější dotační peníze využít třeba na zajištění sociálního bydlení, aby i lidem ve špatné sociální situaci zbyly finance na slušné jídlo.
Hrají tedy v celém uvažování roli unijní zemědělské dotace? Pokřivují trh?
Samozřejmě. Unijní zemědělské dotace jsou schvalovány a řízeny radou ministrů zemědělství. Ukázkový příklad, který do Bruselu jezdí za Česko, je ministr Toman. Přišel ze zemědělského koncernu Agrotrade, který teď vede jeho otec a bratr. Vážně si myslíte, že si takoví kapři vypustí svůj vlastní rodinný rybník?
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Marek Korejs
