Ještě před volbami prezidenta předstoupí s žádostí o důvěru před Poslaneckou sněmovnu Andrej Babiš. Předpokládá se, že důvěru nezíská, kabinet přesto bude vládnout dál. Hrozí, že napáchá škody v podobě čistek ve státní správě a ve státních podnicích? Nebo má i na to Babiš morální právo?
Babišova vláda by se měla zdržet veškerých nevratných rozhodnutí, a to i v oblasti personálních změn na úřadech. A to zejména za situace, kdy se zdá, že vláda nezíská 10. ledna v Poslanecké sněmovně důvěru. Chápu, že si noví ministři chtějí vybrat své nejbližší spolupracovníky, ale nejde to obcházením platného zákona o státní službě prostřednictvím účelových změn, aby se ministři zbavili nepohodlných úředníků a dosadil na uvolněná místa své vlastní lidi. To popírá samotnou podstatu zákona o státní službě.
Náš stát a občané si zaslouží, aby měli profesionální státní správu, která se bude opírat o kvalitní úředníky, ale na ty musí být kladeny nejen vysoké nároky, ale také nemohou být vyhazováni, jak se zrovna který ministr vyspí. Ještě mnohem závažnější by bylo, kdyby se tato vláda bez důvěry rozhodla dělat změny v bezpečnostních složkách a ve vedení tajných služeb. To považuji za naprosto nepřípustné.
Jsem ale otevřen debatě, jestli zákon o státní službě ve své současné podobě není příliš rigidní a až příliš nesvazuje ruce ministrovi, ale to musí být předmětem diskuse mezi řádnou vládou s důvěrou a parlamentní opozicí. Se zákonem o státní službě už máme nějaké zkušenosti, pojďme se o tom bavit, řekněme si, co změnit a co ne, ale pro dlouhodobé fungování našeho státu není dobré, abychom si na profesionální státní službu hráli, jen když se nám to zrovna hodí.
Po zmíněném hlasování o důvěře vládě Andreje Babiše nás čekají prezidentské volby a po nich možná jednání o vzniku další nové vlády Andreje Babiše, u kterých bude minimálně do dubna Miloš Zeman. Jde o přelomovou dobu pro český národ? Jaký by byl nejlepší a jaký nejhorší výstup celé této série politických událostí, podle vás?
Pro český národ byl opravdu přelomový spíše rok 1918 či třeba rok 1938, takže nazývat současnou dobu přelomovou bych se asi zdráhal. Je pravda, že se naší zemi v posledních letech nebývale dařilo. Měli jsme stabilní vládu, ekonomika rostla, máme rekordně nízkou nezaměstnanost a začaly i růst mzdy a platy. Nehrozí nám přímé nebezpečí a stali jsme se šestou nejbezpečnější zemí světa. Klid a prosperitu si asi každý z nás přeje pro naši zemi ze všeho nejvíce. Proto spíše než přelomovou dobu pro český národ teď prožíváme relativně šťastnou a klidnou etapu naší historie, a já bych si přál, aby pokračovala.
Poslední roky ale výrazně přispěly k překreslení české politické mapy. V tomto ohledu tak asi můžeme mluvit o přelomové době především pro českou politiku. Jako sociální demokrat asi těžko mohu být spokojen s výsledkem ČSSD v říjnových volbách do Poslanecké sněmovny. A byla to sociální demokracie, která tu poslední čtyři roky byla hlavní hybnou silou v úspěšné koaliční vládě. Voliči ale přesto rozhodli jinak a do Parlamentu se dostala řada nových stran a výrazně oslabily tradiční strany včetně sociální demokracie. Vůbec si nechci stěžovat, volič je suverén a rozhodl tak, jak rozhodl, ale je potřeba se ptát, jaké chyby jsme jako sociální demokracie udělali, v čem se doba změnila a co můžeme dělat jinak, abychom dokázali příště voliče přesvědčit, že naše vize, jak rozvíjet naši zemi, je pro něho výhodnější než líbivá, ale třeba těžko splnitelná marketingová hesla našich politických konkurentů.
Zeman, Drahoš, Topolánek, Horáček, to jsou kandidáti v čele „pelotonu“ uchazečů o Hrad. Zeman vypichuje, že si Češi nesmějí nechat nic vnucovat cizinou ani veřejnoprávními médii. Drahoš jde na Hrad „s čistým štítem“ a chce tam vrátit slušnost. Horáček tvrdí, že „máme na víc“ a že úžasní čeští lidé dosáhnou lepšího života i lepší reprezentací Česka na Západě, což on prý dokáže zajistit. Topolánek bazíruje na ochraně hranic a „chce spojovat hospodu s kavárnou“. Co k těm jednotlivým sloganům říci? Kdo si získal vaše sympatie?
Zvítězí Miloš Zeman už v 1. kole?Anketa
Je vidět, že prezidentská kampaň se už opravdu rozjela naplno. Každý z kandidátů včetně pana prezidenta Zemana se snaží zaujmout voliče a postupují podle nějak vytyčené strategie. To je přirozené, o tom jsou volby a my voliči rozhodneme. Hlas každého z nás může rozhodnout, takže je zcela logické, že jednotliví kandidáti dělají pro svůj úspěch maximum, někdy více a někdy méně vkusně. S trochou nadsázky ale říkám, užijme si to a dobře zvažujme, komu náš hlas nakonec dáme. Nerozhodujeme přece o ničem jiném, než kdo bude příštím prezidentem naší země.
Opravdu se mi moc nechce hodnotit kampaně jednotlivých kandidátů, některé jsou určitě více nápadité a některé méně. Přiznám se ale, že v záplavě různých kampaní na sociálních sítích či televizních spotů, se kterými se teď roztrhl pytel, čím dál více oceňuji, když se prezidentští kandidáti věnují kontaktní kampani mezi voliči. Jdou za voliči, baví se s nimi a volič má možnost se s kandidátem na prezidenta přímo potkat, to je nejtěžší a zároveň asi stále nejpřesvědčivější způsob vedení kampaně.
Dělá Miloš Zeman dobře, když tvrdí, že žádnou kampaň nedělá, a přitom jsou vyvěšeny jeho billboardy? Je to v pořádku, když nechodí do debat s protikandidáty? Například známý politický komentátor B. Pečinka ho za to velmi tvrdě zkritizoval. Co k tomu říci? A jak vnímáte skutečnost, že čím dál více je prezident milován na venkově a staršími lidmi a čím dál více nenáviděn ve městě, zejména mezi mladšími voliči?
Tak já nechci s panem prezidentem či s jiným kandidátem polemizovat prostřednictvím médií o jejich kampani. Jak jsem řekl, každý kandidát má svoji strategii a té se drží. Pan prezident si zvolil svoji strategii a podle té postupuje. Miloš Zeman je velký politický hráč, takže samozřejmě kampaň vede a to svým osobitým stylem. Jestli ale udělal dobře nebo ne, jak ke kampani přistupuje, to uvidíme, až budou sečteny všechny hlasy v prezidentské volbě.
Současný prezident asi má více podporovatelů a potenciálních voličů na venkově než ve velkých městech, ale k vítězství ve volbách mu nebude stačit oslovit jen venkov. Dle této jednoduché poučky se budou muset řídit všichni uchazeči o prezidentský úřad, pokud chtějí zvítězit.
Podle Petra Pitharta náš národ v lecčems překonali Slováci, kteří se stavějí odvážněji k problémům světa a EU. Slovensko dle Pitharta překonalo krizi „mečiarismu“, přičemž nás překonání obdobné krize čeká. Má Pithart pravdu? A mimochodem, Jiří Pehe napsal: „Politický režim, který po posledních volbách u nás postupně vzniká, je bohužel zcela založen na potvrzování národních stereotypů. Když si budeme věci (i v otázkách fungování politiky) dělat pěkně po svém, nenecháme ‚cizí‘, aby se příliš šťourali v našich věcech, a možná se dokonce znovu opevníme za hranicemi, ‚bude líp‘. V národě, kde si většina lidí mimo vysmívanou ‚kavárnu‘ nedokáže přečíst nebo poslechnout nic v nějakém cizím jazyku, je přitom tato cesta do ještě větší izolace poměrně snadná.“ Je to „slovo do pranice“, má Jiří Pehe pravdu?
Osobně nemám moc rád historické paralely. Nemyslím si, že fungují. Slovensko bylo po rozpadu Československa v mnohem svízelnější ekonomické a společenské situaci, a to si troufám tvrdit, že výrazně přispělo k úspěchu Vladimíra Mečiara. Česká společnost je dnes v jiné situaci. Přiznám se, že proto úplně nesdílím pesimismus Petra Pitharta a Jiřího Pehe. Chápu, že někomu se můžou například příčit názory voličů některých stran, ale to přece neznamená, že váha jejich hlasu či názoru je menší. Mají svoje důvody a motivy. Přece pokud s někým nesouhlasím, tak bych spíše měl hledat cestu, jak ho mohu o svých názorech přesvědčit, než nad ním předem lámat hůl.
Psali jsme:
Jaké politické řešení by bylo pro Česko v současné době vůbec nejlepší? Zaprvé, který z prezidentských kandidátů by byl podle vás pro naši republiku nejvhodnější za nynější bezpečnostní situace ve světě? A kterou z variant byste preferoval ohledně nového vládního kabinetu: vládu Babiše klidně bez důvěry, menšinovou vládu Babiše s důvěrou, koaliční vládu Babiše (ale s jakými partnery?), vládu s ANO bez Babiše, vládu bez ANO úplně jiných stran, či předčasné volby?
V politice stejně jako v životě neexistují nejlepší řešení. V prezidentských volbách rozhodnou voliči. Já mám jeden hlas, jako každý jiný volič, a proto si nemyslím, že někoho zas tak zajímá, koho bude volit Jan Hamáček. Prezident určitě sehrává důležitou roli v zahraniční politice naší země, a proto by měl dle mého názoru mít předchozí přímou zkušenost se zahraniční politikou. Mezi současnými kandidáty jsou pouze tři, kteří tuto podmínku splňují – respektive dva uchazeči, kteří mají zkušenosti z nejvyšších pater zahraniční politiky, a to Miloš Zeman jako současný prezident a bývalý premiér, a Mirek Topolánek, taktéž jako bývalý premiér. A tím třetím je Pavel Fischer, který sice nezastával vysoké ústavní funkce, ale je to zkušený diplomat. Každopádně já dám hlas tomu, kdo nejvíce odpovídá mému levicovému přesvědčení, ale opravdu si nemyslím, že bych měl někomu takto dávat doporučení, koho by měl volit.
Co se týče sestavování nové vlády, tam je situace jiná. Voliči již rozhodli a rozdali karty. Teď je na nás politicích, abychom se pokusili najít řešení, které bude nejlepší pro tuto zemi. Každá strana zároveň šla do voleb s nějakými sliby, má proto odpovědnost vůči svým voličům a měla by se pokusit co nejlépe tyto sliby prosadit. Aby mohla vláda řádně fungovat a prosazovat svůj program, potřebuje minimálně 101 hlasů. Menšinová vláda není řešení a nemůže dlouhodobě fungovat a dobře spravovat naši zemi. ANO je sice vítěz voleb se 78 mandáty, ale nemá potřebnou většinu, a proto je především na politicích ANO nyní usilovat o dohodu s ostatními stranami.
Není vůbec odpovědné ani ne po dvou týdnech po volbách začít prohlašovat, že s vámi nikdo nechce vládnout, a proto je jediným řešením menšinová vláda. To by nebylo ani fér vůči zhruba 70 procentům voličů, kteří hlasovali pro jiné strany než ANO. Předčasné volby by byly selháním politiků, v první řadě musíme hledat možnosti, aby tu vznikla stabilní vláda, ale to je především na vítězi voleb, aby se o to seriózně pokusil a získal podporu pro svůj vládní projekt. ČSSD je připravena jednat, ale míč je na straně ANO.
Jakou roli by měla tedy při schvalování důvěry Babišově vládě sehrát sociální demokracie? Vyslovit jí podporu, jak o tom před Vánocemi spekulovala některá média? Nebo až v druhém kole uzavřít s ANO koalici a začít znovu vládnout? Či zůstat za každou cenu v nastávajícím volebním období v opozici a v ní se postupně vypracovat k lepším volebním výsledkům?
My jsme jasně řekli, že Babišovu menšinovou vládu při lednové žádosti o důvěru nepodpoříme. Seriózní debatu s námi zástupci hnutí ANO zatím moc nevedli, tak proč bychom měli tuto vládu podpořit. Jak v otázce programových priorit, tak i personálního obsazení vlády jsme byli postaveni před hotovou věc. Předkládané programové prohlášení mi navíc trochu připomíná pohádku o tom, jak pejsek a kočička vařili dort. Je tam zdánlivě všechno, ale už se nedozvíme, jak menšinová vláda chce své priority prosazovat či kde na ně vezme peníze. Proto by si sociální demokracie nemohla před svými voliči obhájit, kdyby v lednu takovouto vládu podpořila.
Zatím to tedy vypadá, že se první pokus panu premiérovi Babišovi zřejmě nepovede a jeho hnutí bude muset začít vést seriózní diskusi s ostatními parlamentními stranami. Sociální demokracie je připravena se těchto diskusí účastnit, abychom si mohli vyhodnotit, jak nejlépe budeme moci prosadit naše programové priority, které jsme slíbili voličům. Zároveň bude třeba ještě více mluvit s naší členskou základnou, jak má strana postupovat ve vyjednávání, které nás zřejmě čeká. Ale to je víceméně vše, co se k tomu dá teď říci, první pokus zatím ani neproběhl a uvidíme, jak budou přistupovat zástupci ANO k jednání se sociální demokracií v případě, že skutečně dojde na druhý pokus o sestavení vlády.
Sociální demokracie se stále nachází v krizi. Řada jejich známých osobností se totiž nedokáže mezi sebou domluvit. Domníváte se, že na vašem nastávajícím sjezdu dojde k obratu? Co by podle vás bylo tím nejsprávnějším řešením, aby se ČSSD konečně odrazila ode dna, jako se to například podařilo Petru Fialovi s ODS?
Nyní se ode dna musíme odrazit, naše strana jinou alternativu prostě nemá. Nelze si nalhávat, že výsledek v říjnových volbách nebyl špatný. Byl tristní. Voliči sociální demokracii opustili. Část našich voličů jsme určitě zklamali, ale domnívám se, že to daleko zásadnější bylo, že sociální demokracie voliče přestala zajímat. Nedokázali jsme je řádně nadchnout pro naši představu o tom, jaké změny je potřeba v naší zemi provést, aby se zde žilo co nejlépe, aby bylo na ulicích bezpečno, lidé měli příležitosti najít dobře placenou práci, aby chtěli zakládat rodiny a vychovávat zde děti a aby měli jistotu, že budou moci prožít poklidné stáří.
My jsme během našeho čtyřletého vládního angažmá tak trochu usnuli na pomyslných vavřínech. Premiér a předseda naší strany v jedné osobě a naši ministři se plně věnovali svým vládním rolím. To je v pořádku, zemi se dařilo, neměli jsme žádné velké skandály, ale pro všechnu pozornost, kterou jsme věnovali vládě, trpěla zatím značka ČSSD – tedy strana, která tu má jasně a srozumitelně prosazovat zájmy především pracujících, mladých rodin s dětmi a důchodců. Tohle je velký úkol, který teď čeká sociální demokracii a její nové vedení, aby začala prodávat poctivou značku ČSSD.
K tomu je ještě potřeba dodat, že neustálé spory uvnitř strany nám samozřejmě moc nepomáhaly, strana navenek vypadala rozhádaně a pro voliče neseriózně. Různé názorové proudy k sociální demokracii vždy patřily, ale pokud tyto spory vedeme přes média, jen nám to škodí a nahrává politické konkurenci. Není ale řešení někoho vylučovat či jinak umlčovat. Každý za současný stav neseme uvnitř sociální demokracie trochu díl viny, ale to musíme překonat, teď bojujeme totiž o samotné přežití sociální demokracie.
Nové vedení sociální demokracie bude muset napnout veškeré síly, aby zlepšilo komunikaci uvnitř členské základny. Je nutné zlepšit vnitrostranickou komunikaci. Zvážit za tímto účelem využít nové technologie, a to například nejen k lepšímu informování o dění ve straně, ale třeba také pro potřeby vnitrostranických hlasování či pro tvorbu programu. Smyslem těchto změn musí být to, aby jednotliví členové byli co nejvíce zapojeni do dění ve straně a jejich hlas byl slyšet. Každý člen ale bude muset zároveň najít v sobě dostatek sebedisciplíny, aby tolik potřebná stranická diskuse nebyla zneužitá k oslabování sociální demokracie navenek. Prostě, když se strana po řádné debatě k něčemu rozhodne, musí působit jednotně a přesvědčivě.
Přesto všechno zůstávám optimistou a věřím, že právě v takové těžké chvíli, kdy jde o samotné přežití naší sociální demokracie, se členská základna – a to je opravdu to nejcennější, co naše strana má – dokáže semknout a vrátit sociální demokracii sílu a chuť pozitivně ovlivňovat dění v naší zemi.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
