Ještě před volbami prezidenta předstoupí s žádostí o důvěru před Poslaneckou sněmovnu Andrej Babiš. Předpokládá se, že důvěru nezíská, kabinet přesto bude vládnout dál. Hrozí, že napáchá škody v podobě čistek ve státní správě a ve státních podnicích? Nebo má i na to Babiš morální právo?

Babišova vláda by se měla zdržet veškerých nevratných rozhodnutí, a to i v oblasti personálních změn na úřadech. A to zejména za situace, kdy se zdá, že vláda nezíská 10. ledna v Poslanecké sněmovně důvěru. Chápu, že si noví ministři chtějí vybrat své nejbližší spolupracovníky, ale nejde to obcházením platného zákona o státní službě prostřednictvím účelových změn, aby se ministři zbavili nepohodlných úředníků a dosadil na uvolněná místa své vlastní lidi. To popírá samotnou podstatu zákona o státní službě.

Náš stát a občané si zaslouží, aby měli profesionální státní správu, která se bude opírat o kvalitní úředníky, ale na ty musí být kladeny nejen vysoké nároky, ale také nemohou být vyhazováni, jak se zrovna který ministr vyspí. Ještě mnohem závažnější by bylo, kdyby se tato vláda bez důvěry rozhodla dělat změny v bezpečnostních složkách a ve vedení tajných služeb. To považuji za naprosto nepřípustné. 

Jsem ale otevřen debatě, jestli zákon o státní službě ve své současné podobě není příliš rigidní a až příliš nesvazuje ruce ministrovi, ale to musí být předmětem diskuse mezi řádnou vládou s důvěrou a parlamentní opozicí. Se zákonem o státní službě už máme nějaké zkušenosti, pojďme se o tom bavit, řekněme si, co změnit a co ne, ale pro dlouhodobé fungování našeho státu není dobré, abychom si na profesionální státní službu hráli, jen když se nám to zrovna hodí. 

Po zmíněném hlasování o důvěře vládě Andreje Babiše nás čekají prezidentské volby a po nich možná jednání o vzniku další nové vlády Andreje Babiše, u kterých bude minimálně do dubna Miloš Zeman. Jde o přelomovou dobu pro český národ? Jaký by byl nejlepší a jaký nejhorší výstup celé této série politických událostí, podle vás?

Pro český národ byl opravdu přelomový spíše rok 1918 či třeba rok 1938, takže nazývat současnou dobu přelomovou bych se asi zdráhal. Je pravda, že se naší zemi v posledních letech nebývale dařilo. Měli jsme stabilní vládu, ekonomika rostla, máme rekordně nízkou nezaměstnanost a začaly i růst mzdy a platy. Nehrozí nám přímé nebezpečí a stali jsme se šestou nejbezpečnější zemí světa. Klid a prosperitu si asi každý z nás přeje pro naši zemi ze všeho nejvíce. Proto spíše než přelomovou dobu pro český národ teď prožíváme relativně šťastnou a klidnou etapu naší historie, a já bych si přál, aby pokračovala.

Poslední roky ale výrazně přispěly k překreslení české politické mapy. V tomto ohledu tak asi můžeme mluvit o přelomové době především pro českou politiku. Jako sociální demokrat asi těžko mohu být spokojen s výsledkem ČSSD v říjnových volbách do Poslanecké sněmovny. A byla to sociální demokracie, která tu poslední čtyři roky byla hlavní hybnou silou v úspěšné koaliční vládě. Voliči ale přesto rozhodli jinak a do Parlamentu se dostala řada nových stran a výrazně oslabily tradiční strany včetně sociální demokracie. Vůbec si nechci stěžovat, volič je suverén a rozhodl tak, jak rozhodl, ale je potřeba se ptát, jaké chyby jsme jako sociální demokracie udělali, v čem se doba změnila a co můžeme dělat jinak, abychom dokázali příště voliče přesvědčit, že naše vize, jak rozvíjet naši zemi, je pro něho výhodnější než líbivá, ale třeba těžko splnitelná marketingová hesla našich politických konkurentů.

Zeman, Drahoš, Topolánek, Horáček, to jsou kandidáti v čele „pelotonu“ uchazečů o Hrad. Zeman vypichuje, že si Češi nesmějí nechat nic vnucovat cizinou ani veřejnoprávními médii. Drahoš jde na Hrad „s čistým štítem“ a chce tam vrátit slušnost. Horáček tvrdí, že „máme na víc“ a že úžasní čeští lidé dosáhnou lepšího života i lepší reprezentací Česka na Západě, což on prý dokáže zajistit. Topolánek bazíruje na ochraně hranic a „chce spojovat hospodu s kavárnou“. Co k těm jednotlivým sloganům říci? Kdo si získal vaše sympatie?