Jak po tolika letech vzpomínáte na dobu, kdy byla podepsána Mnichovská dohoda?

Vzpomínám si na pocit zoufalství a nemohoucnosti, který zachvátil nejen mě, ale všechny kolem nás. Pro naši rodinu to znamenalo přemýšlet o vystěhování nebo aspoň nějak opustit republiku, kterou jsme milovali. Ale neštěstí, do něhož nás svět uvrhl, jsme pochopili, až když nacisté zabírali jednu obec a město za druhým.

Má smysl uvažovat o tom, jak by se české dějiny odvíjely, kdyby Československo bránilo své pohraničí namísto odstoupení Sudet?

Nemá. Nejdříve jsme počítali s tím, že se budeme bránit. Bylo to brzo po všeobecné mobilizaci, do které byl povolán i můj otec, nadporučík čs. armády. Skutečnost, co by obrana znamenala, jsme si uvědomili až mnohem později, když jsem sám byl ve válce.

Říká se, že kapitulace v době, kdy Československo mobilizovalo a chtělo se bránit, poznamenala český národ na celý zbytek 20. století. Měla kapitulace destruktivní vliv na charakter národa?