Když se podíváme na výsledek v Británii a na drtivou výhru Nigela Farage a jeho strany s jasným názvem – The Brexit Party, na blamáž Labouristů, kteří skončili třetí a Konzervativců, kteří dokonce propadli až na páté místo, jde o jasný signál britských voličů, že chtějí Brexit? Očekáváte, že se nyní dají věci do pohybu?
Už asi máme toho brexitování, tedy loučení se a neodcházení, všichni plné zuby. Nigela Farage, jeho UKIP i aktivity ve frakci Evropa svobody a přímé demokracie (EFDD) sleduji přibližně od roku 2009. Bravo! Lepší poděkování za svůj dlouhodobě konzistentní názor, si nemohl přát. Co jiného by mělo být přesnou projekcí vůle voličů v Británii? Tento výsledek čtu jako „Brexit BUDE – s dohodou i bez dohody“.
Která ze stran tvořící (či podporující) vládu razí nejrozumnější politiku?Anketa
Je docela možné, že nedávné prohlášení Jean-Claude Junckera na adresu brexitchtivé Británie, bylo tou nejlepší předvolební kampaní, která vyhnala Brity k urnám.
Brexit totiž není nebezpečný pro Británii. Bude to jen krátkodobá systémová změna, na kterou si všichni rychle zvyknou. Něco jako hysterie na přelomu milénia, kdy všichni čekali, jestli nezkolabuje globální informační či bankovní systém. Brexit je nebezpečný pouze pro samotnou EU, protože ukáže, že z čím dál tím méně svobodného spolku lze bez následku vystoupit. To může ještě více posílit vůli euroskeptiků, iniciovat odchod dalších zemí.
Jak se díváte na aféru Heinze-Christiana Stracheho? Zničila vládní potenciál rakouské pravice? Skandál inicioval rakouský právník íránského původu Ramin Mirfakhrai. Měl pravdu Jan Zahradil, když řekl, že odteď se tímto způsobem budou likvidovat ti, kteří jsou „politicky nepohodlní“?
Jan Zahradil přesně ví, co říká. Medializované provokace jsou mincí, která má dvě strany. Může to být hra zpravodajských služeb, stejně jako to může být selhání zpravodajských služeb. Vždy musí být úmysl, realizátor a oběť. Samotná média by měla respektovat jakýsi etickobezpečnostní kodex a citlivě posuzovat, komu tou či onou senzací prospějí. I politik, který je na dovolené a je v alkoholovém opojení, se může v této konstelaci projevit jako chvástavý ješita. Zda by byl schopen své sliby realizovat a zda to kontrolní a schvalovací mechanismy vůbec umožňují, je věcí druhou. Já osobně podobný „mediální terorismus“ a účelové útoky na stabilitu státu, hluboce odsuzuji.
Dvě největší frakce europarlamentu, tedy EPP (u nás TOP 09 a KDU-ČSL) a S&D (u nás do 2019 ČSSD) oslabily. Naopak na vzestupu je frakce Zelených. Čemu to lze připsat? Reagují lidé na klimatické stávky mladých v čele s Gretou Thunbergovou?
Nemyslím si, že by dítě zneužité klimatickou propagandou, obrátilo kormidlo politických poměrů v EU. Podněcování studentských stávek je starý a osvědčený formát, který ovšem funguje jen v době vyučování. Pokud by se stávkovalo o víkendech a součástí stávky by byl sběr odpadků z lesů, účast by byla jiná. Životní styl, osobní nároky na životní prostředí, možná i sebereflexe a odpovědnost, vedou k reálné individuální vizi a „zelenému myšlení“. To nemyslím zle. Přece jen v dnešní politické džungli slibů a zastrašování, je ochrana přírody a dědictví předků, pro mnohé relativně jedinou smysluplnou volbou. Že je pak jejich individuální nadšení pro správnou věc přetaveno v liberální politické hnutí s někdy až fanatickými prvky, je věcí druhou.
Má oslabení socialistů v Německu a ve Francii potenciál výrazně změnit příští podobu EU? A co posílení euroskeptiků ve Francii a také v Itálii, kde Matteo Salvini podle předběžných výsledků zvítězil s téměř 34 % hlasů?
Z výsledků voleb v Německu necítím oslabení socialistů. Spíše tam došlo ke změně věkové struktury a odlivu k Zeleným. Naopak Francie je varovným signálem pro Macrona, kterému dlouhodobě klesá popularita. Výsledky v obou zemích mohou znamenat změnu priorit v celoevropském měřítku, kdy společný „evropský zájem“ může být nahrazen „zájmem o řešení společných problémů“ členských států. To by byl velice užitečný krok, který by zároveň mohl být i záchranou existence samotné EU, ovšem už trochu svobodnější EU.
Fotogalerie: - Výsledky eurovoleb v číslech
Jaké budoucí směřování Evropské unie odhadujete podle výsledků letošních eurovoleb?
Volby dopadly naprosto úžasně pro nás „eurorealisty“, tedy pro ty, kteří nechtějí odejít z EU, pouze usilují o menší zasahování EU do chodu jednotlivých členských států.
Farage, Salvini, Le Penová, Kurz i Orbán jsou zárukou silné reformní frakce a částečným uvolněním systematicky se utahující smyčky EU. Z minulosti jsme zvyklí, že Rakousko a Maďarsko jsou vždy krok před opatrnějším Českem a Slovenskem. To všechno je skvělý signál pro české voliče, kteří se jistě tímto eurorealistickým trendem nechají inspirovat ve volbách příštích.
„Neskutečný debakl ČSSD! Strana, která přivedla naši zemi do EU, strana která měla své evropské komisaře, místopředsedu EP i evropských socdem, nyní nemá nic! Ostuda celoevropského rozměru,“ napsal k výsledku ČSSD Libor Rouček. Má pravdu? Co musí ČSSD učinit, aby se zotavila?
Já bych ČSSD nekritizoval. Ona totiž vůbec nemá lehkou pozici a v kompromisech zamotaný předseda Hamáček je v nelehké situaci. Z čela ČSSD odešla většina výrazných osobností lídrovského typu a současné předsednictvo nedokáže důvěryhodně upoutat voliče. Ve vládě plní úlohu Babišových lokajů, mladé voliče jim přebrali Piráti a ti starší váhají, jestli zůstanou věrní skomírající socdem nebo to hodí ANO, která slíbí všechno a všem. Evidentně se ve volbách do EP opakovala situace z voleb do PSP ČR, kdy si veškeré „úspěchy“ společné vlády přisvojil Andrej Babiš a uměl je i lépe komunikovat. Socdemáci by si měli ze svého středu zvolit výraznou osobnost, která navzdory Socialistické internacionále vyvolá zájem o národní program ČSSD, postavený na unikátních tématech reflektujících potřeby a tužby středolevých voličů. Evidentně evropská témata ČSSD voliče nezaujala.
Europoslancem za SPD se stal generálmajor Hynek Blaško. Své kolegy přeskákal z osmého místa díky 47,5 tisícům preferenčních hlasů. O čem tak drtivá podpora svědčí? Má Blaško potenciál být výrazným europoslancem ve službách České republiky? Zcela pochopitelně se na Blaška upře pozornost médií. Myslíte, že on a Ivan David ustojí tlak mainstreamových novinářů?
Genmjr. Blaško je typický obhájce tradičních hodnot, akceptovatelný širší skupinou voličů, kteří nechtějí jít hluboko pod povrch. Sám o sobě je nositelem morálky, disciplíny, řádu i osobní tragédie, tedy kandidát se silným osobním příběhem. Politika pro něj bude velice těžké řemeslo, kdy navzdory tomu, co chce, bude limitován tím, co reálně může, a to ještě ve zdlouhavých a kompromisních procedurách… Je velice dobré, že se v politice profiluje a mediální prostor tím získává i někdo jiný, než populistický rusofob – gen. Petr Pavel.
Naopak MUDr. David má bohaté politické zkušenosti z doby, kdy byl ministrem zdravotnictví a v Bruselu to určitě bravurně zvládne. Ostatně kdo jiný, než bývalý ředitel Psychiatrické léčebny v Bohnicích, by měl zvládnout práci v EP? Tlak médií na oba vítězné kandidáty SPD bude přímo úměrný jejich postojům, z čehož strach nemám, protože oba jsou opatrní na ostrá a rezolutní prohlášení, což mediální zájem nepřitahuje.
ODS po turbulencích s Václavem Klausem mladším dokázala skončit druhá se ziskem 14,54 %. Je to dobrý výsledek? Dokázal tím Petr Fiala, že jím nastoupená cesta je správná a že ODS se pomalu, ale jistě sune vpřed?
Volební úspěch Petra Fialy je spíše úspěchem Zahradila a Tošenovského… A mám-li být úplně přesný, tak především úspěchem Jana Zahradila, který trpělivě průběžně vedl svou mikrokampaň celé své předchozí funkční období, a dělal to moc dobře. Evžen Tošenovský pouze kontinuálně, od dob komunálu, pokračuje ve své plíživé politice a stylu „kdo nic nedělá, nic nezkazí“. V této souvislosti musím ale znovu zopakovat své dřívější tvrzení o názorově rozoscilované politice Petra Fialy, který se celou dobu trvání kampaně do EP bil ve svou hruď, ve které tepe proevropské srdce, aby ihned po zveřejnění výsledků voleb v ostatních zemích prohlásil, že ODS prahne po reformování EU. On už jiný nebude, on prostě dlouhodobě pouze „chce“, ale „neví“, proto takto názorově přebíhá. Bylo by úsměvné srovnat jeho povolební prohlášení s původními názory VK ml. Možná bychom zjistili, že v mnohém začíná Fiala od mladého Klause opisovat. Překvapením pak je zvolení Alexandra Vondry, který byl v poslední době v médiích dost slyšet, a snad právě proto si jej voliči na kandidátce uměli najít.
Krach prožil končící europoslanec Jaromír Štětina, jehož projekt ESO získal jen lehce přes půl procenta hlasů. Proč neuspěl? A proč dopadl o tolik hůř než podobný projekt kolegů Petra Ježka a Pavla Teličky?
Jaromír Štětina se dlouhodobě profiloval jako extrémista a kazatel všeunijního dobra, který proslul mimo jiné coby obdivovatel ukrajinského dobrovolnického praporu Azov a jiných nesmyslů, které jsou pro voliče spíše důvodem ke zdrženlivosti, než k jeho volení.
Proti tomu Pavel Telička je pozitivně medializovaný lobbista, známý už od doby vyjednávání podmínek pro ČR, před vstupem do EU (bez ohledu na to, co tehdy vyjednal, vs. mohl vyjednat, např. ve srovnání s Polskem). Pavel Telička je zřejmě vnímán jako méně kontroverzní a tedy i prospěšnější zástupce ČR.
Co z dalších výsledků v Česku vás zaujalo? Co říkáte na výsledek Svobodných?
Svobodní byli výborným projektem v pravou chvíli, což byl rok 2009. Inspirací tehdy byl právě britský UKIP, nicméně původní konzervativní koncept s narůstajícím počtem zklamaných, autenticky pravicových členů, nenápadně nahradil liberální kompromis s partou nadšenců, kteří místo faktické politické práce, uměli maximálně diskutovat o tom, co by měli dělat ti druzí. Nadějná partaj se brzy stala spíše think-tankem s posláním šířit pravicové ideály, než systematickou organizací s cílem získat podíl na politické moci, a mít tak možnost prosadit změny dle vlastního politického programu. Byla to nevyužitá unikátní šance, nicméně prvotní úmysl byl velice dobrý. Letošní výsledek pouze navazuje na dlouhodobý trend.
Psali jsme:
autor: Marek Korejs
