Politici EU oslavovali 60. výročí Římských smluv, jedněch ze zakládajících dokumentů EU. Je vlastně co oslavovat? Co byste jim řekla, kdyby Vás na ty oslavy pozvali? Proč většina občanů ČR nemá příliš kladný poměr k EU, i když, jak mnozí říkají, nám EU pomohla k prosperitě?
V současné době si většina lidí pod pojmem EU představuje spíše různé bizarní příkazy, zákazy, restrikce, kvóty. Nejvyšší politbyro EU, vzdálené a destinované kdesi nahoře, zcela odtržené od reality, lidem značně připomíná svým působením dřívější časy. Zřejmě i proto se tolik vžil název Eurosajuz. Také mezinárodní politika, kterou realizuje ústředí EU, se lidem nelíbí. Vypadá to, že mezinárodní právo a Listina základních lidských práv a svobod poněkud přestávají platit a na jejich místo bylo dosazeno jakési „humanitární právo“, pod kterým si lze představit takřka cokoliv. EU tak postupně ztrácí podporu nemalé části evropské společnosti, a tím pádem ztrácí i potřebnou legitimitu k realizaci svých projektů. Silnější členové EU, především Německo, dominantně uplatňují v rámci EU svoji politiku a svoje zájmy, které povýšili na eurozájmy. Německé pojetí imigrantské politiky se stalo diktátem pro všechny ostatní země EU. Lidé tak mají pocit, že naše země velmi rychle přichází o svoji suverenitu a že jsme povinni podřídit se diktátu silnějšího. Nejsem ekonom a problematiku pojímám spíš všeobecně. Nicméně naše země má dlouhodobě status neokolonie. Každoročně se odsud vyveze kolem 480 miliard Kč dividend, které nejsou dále u nás investovány, ale zůstávají v cizině v mateřských firmách. Další nelichotivá prvenství máme v bídné úrovni minimální mzdy i mzdách jako takových. Kapitalizace zisků a socializace ztrát na úkor zaměstnanců je evidentní. Navíc lidé vidí, že naše politické vedení nemá zájem tyto palčivé socioekonomické problémy řešit. Místo toho se soustřeďuje na realizaci sociálního konstruktu, který se orientuje zejména na prosazování zájmů importovaných a domácích menšin, LGBTQ a celkově na plnění všech zadání seslaných z ústředí EU. Většinová společnost pak nabývá dojmu, že je odstrčena kdesi na druhé koleji.
Premiér Sobotka napsal: „Po zkušenosti s dvěma válkami, Mnichovem, nacistickou totalitou, životem za železnou oponou, s divokými 90. léty, je dobře, že jsme součástí EU.“ Byla 90. léta skutečně tak hrozná, abychom je srovnávali s nacistickou okupací? Pravicoví politici je považují za nejsvobodnější roky. Odbory a levice naopak za léta, kdy jsme ztratili svůj průmysl a vše předali cizincům. Jak ta 90. léta vidíte vy?
Jak dopadne ČSSD ve volbách do sněmovny?Anketa
90. léta jsou pro naši zemi něco jako „divoký klondajk“. Kolem temné privatizace toho bylo napsáno a řečeno již hodně. Desítky skandálních kauz, které vyšuměly do ztracena stejně jako stovky rozkradených miliard, jsou již takřka notoricky známé! Faktem zůstává, že rozprodáno z naší země je takřka všechno, a přesto je naše země zadlužená (státní dluh, dluh měst, privátní zadluženost obyvatel) tvoří čtyři biliony korun! Máme jedny z nejnižších mezd v Evropě a taktéž jedny z nejnižších sociálních dávek. Na otázku, proč byla 90. léta blahobytná a svobodná, lze odpovědět několika způsoby. Jeden z nich je, že ještě bylo z čeho čerpat, čímž neadoruji minulý systém, ale sděluji fakt.
Češi mají podle statistik malé platy. Zejména ve srovnání se Západem. Čím to je a co s tím? Jsou nešikovní, líní, čím to je?
Na tuto otázku jsem již částečně odpověděla. Naše země má status neokolonie, a to s celou obsahovou náplní, která k tomuto statusu patří. Podobně jsou na tom i ostatní země východní Evropy. Některé se však s touto situací podstatně lépe vyrovnaly. Dobývání renty v podobě vývozu dividend, levná, ale kvalitní pracovní síla, to všechno je realita naší země. Kapitalistický systém ve své variantě růstu všech růstů potažmo nadnárodní společnosti a mocenské struktury nejsou charita ani dobročinný demokratický spolek s altruistickou potřebou humanity! I když nyní prostřednictvím médií se přesně takto snaží před veřejností prezentovat. Stále mě překvapuje důvěřivost některých lidí, jejich nechuť vnímat realitu, a naopak jejich sázka na svoje domněnky a zbožná přání, jež si vytvořili pouze na základě účelové prorežimní propagandy. Tyto domněnky nadsazují nad fakta. Platí to multitematicky. Zdánlivě sladký život v překroucené realitě se jeví pohodlnější. Má však svůj status dočasnosti, neboť legitimní realitu a její konkrétní dopady ošidit nelze.
Myslíte, že se většině lidí žije v naší zemi pohodlně a že mají dostatek všeho? Ve většině světa jsou lidé chudší, to je jistě pravda. Za Nečasovy vlády padaly nářky, že sociálně slabé lidi stát utiskuje. Je nyní stát štědrý ke starým, nemocným, postiženým, samoživitelkám apod.? Jakou náladu ve společnosti lze cítit? Věří lidé v budoucnost?
Tak především je třeba si uvědomit, že máme jedny z nejnižších sociálních dávek v Evropě, což má bizarní dvojí dopad. Na jedné straně chudobu našich lidí jakkoliv závislých na sociálních dávkách, na druhé straně se naší zemi vyhýbá masivní vlna ekonomických přistěhovalců z islámských zemí, která má podobu invaze a která tragicky postihla celou západní Evropu. Pokud např. v Německu dostávají tito ekonomičtí nomádi sociální dávky vyšší než 600 euro na měsíc + bydlení a jídlo zadarmo a u nás je životní minimum 3400 Kč, je volba destinace každého ekonomického nájezdníka jasná. Otázkou zůstává, jak se situace bude vyvíjet, až se sociální dávky pro tyto přistěhovalce ve všech zemích EU sjednotí na úroveň běžnou v západní Evropě. Požadavek z ustředí EU již v tomto duchu zazněl. Co se týká migrační vlny, zrovna nedávno jsme se dozvěděli z italských novin, že od začátku roku do 1. 3. 2017 přistálo v Itálii 13 437 migrantů, což je o 48 % více, než bylo za stejné období loňského roku! 71 % příchozích jsou muži. 16 % nezletilí chlapci. O nějakém snížení přistěhovalecké invaze tedy nemůže být ani řeč.
Psali jsme:
Prezident Zeman poněkud přitvrdil. „Já bych tomu dítěti napráskal tak, že si týden nesedne,“ řekl o dětech, které v Jihlavě utloukly plameňáky. „Já bych zvracel, kdybych měl brát peníze od Zdeňka Bakaly, ale tyhle novinářské prostitutky živí Zdeněk Bakala,“ řekl o redaktorech Respektu. „Já si podávám ruce i s lidmi, které bych nejraději zfackoval,“ řekl též v rádiu. Co Zeman sleduje takovým stylem vyjadřování? Dává tím najevo, že se nebojí svých kritiků?
Tato otázka naráží na tzv. politickou korektnost. Co to vlastně je politická korektnost? Podle mého názoru politická korektnost působí jako cenzura a inkvizice v jednom a má zajistit funkčnost úzkého koridoru nových jediných „pravd“ a potrestání neposlušných kacířů, kteří s novými „pravdami“ nesouhlasí. A proto je proti nim propagandou poštváno veřejné mínění. Není to poprvé a určitě ani naposled. Tento modus operandi, kdy prostřednictvím manipulací prezentovaných v médiích je veřejnost poštvána buď proti části společnosti, nebo proti některým lidem, je vládnoucími elitami běžný a oblíbený. Kdo a proč nastoluje nové „pravdy“ se podrobněji rozepisuji ve svých textech, které publikuji v Literárních novinách.
Ale abych se vrátila k prezidentu Zemanovi. Ve zkratce, prezident Zeman nepatří k partě, která ovládá média, a tedy veřejné mínění. On není JEJICH člověk. Není loutka globálních elit. Naopak je kritikem politiky globálních elit, kterou tyto mocenské struktury realizují takřka v celé Evropě. Globální elity a jejich lokajové ho tedy vnímají jako nepřítele a jako s nepřítelem s ním jednají a veřejnosti ho jako nepřítele prezentují. Zeman je však podstatně silnější soupeř, než parta novodobých elitářů předpokládala. Jeho sarkasmus, kterým se vůči nim v médiích vymezuje, je pověstný. Je spíš zábavné sledovat mediální odborníky a jejich chabou mysl, jak nejsou schopni rozklíčovat jeho sdělení a chytají se jak tonoucí stébla takřka každého Zemanova slůvka, aby mohli vítězoslavně v médiích udeřit, jaký že je to Zeman mrzký člověk.
Psali jsme:
Nejspíš již jistým účastníkem prezidentských voleb bude profesor Jiří Drahoš. Dle informací médií by mohl mít podporu nejen liberálních stran, ale i jmenovitě premiéra Sobotky a části ČSSD. Je Drahoš přijatelný kandidát? ?Jak vidíte jeho šance proti Miloši Zemanovi?
Co se týká Jiřího Drahoše, musím citovat Jana Kellera, s jehož zněním se zcela ztotožňuji: „Nemohu Jiřího Drahoše podpořit, protože vůbec neznám jeho názory. Nevím, jaký je jeho vztah k multikulturalismu, nevím, jak se staví k migraci, nevím, jaký má názor na užší integraci EU a s tím spojené snížení míry státní suverenity, a neznám jeho názory na řadu dalších otázek. Spíše je mi záhadou, jak může mít podporu zprava i zleva, když ostatní jeho názory také neznají.“
Psali jsme:
Poslední dobou rozvířila politické vody slavná biatlonistka Gabriela Koukalová, která odmítla podat ruku šéfovi biatlonové federace, a co je nejdůležitější, odmítla jet na závody do Ruska. Z důvodů ruského dopingu. Například Jakub Janda poznamenal, že přesně tak si představuje reprezentanta České republiky. Miloš Zeman Koukalovou nepodpořil. Co o tom soudíte Vy? A jaký postoj vůči Rusku bychom asi měli zaujmout v dnešní době?
K Rusku bych podotknula, že se jedná o eurasijskou velmoc, která si především hájí své zájmy. Stejně jako jiné velmoci, tudíž je třeba k ní přistupovat obezřetně. Jak praví klasik: „Velmoci nemají přátele, velmoci mají své zájmy.“
V letošním roce budou komunisté slavit 100. výročí toho, čemu říkají Velká říjnová socialistická revoluce. Co přinesla světu vláda komunistických stran? Jak se s jejími dopady potýkáme u nás? Zaslouží si KSČM být zakázána? Komunisté rádi říkají, že oni v této zemi vybudovali průmysl, infrastrukturu, školy, nemocnice, všechno... A že to vše, co oni vybudovali, bylo po roce 1989 rozkradeno a zničeno. Co jim na to říci?
VŘSR je třeba si připomínat neustále. Jednak jako svého druhu jednu z nejvýznamnějších „barevných revolucí“, kterou zafinancovala pruská vláda, aby dosáhla uzavření východní fronty a možnosti přesunout vojska na západ. Jednak jako start jednoho sociálněinženýrského experimentu, který se ne zcela vyvedl.
Na jedné straně dokázal velmi rychle industrializovat zaostalé Rusko a vytvořit z něj globální velmoc. Na druhé straně dokázal vytvořit odosobněný politický systém, který se v honbě za dosažením vytyčených cílů neohlížel na zájmy občanů.
Současné evropské struktury jako by se některými strukturálními vzory fungování Sovětského svazu inspirovaly. Paralely jsou více než zjevné. Podobné sociálněinženýrské přesuny obyvatelstva byly prováděny za Stalina, který přesouval celé národy bez ohledu na jejich vůli.
Téma je podrobněji rozebráno i zde: Stěhování národů: Před 73 lety zahájil Stalin masové přesídlování Čečenců a Ingušů.
Jinak to, že dítě patří státu, odebírání dětí do státních sirotčinců a pokusy o výchovu nového, sovětského člověka – to také probíhalo v SSSR.
Co se týká KSČM a jejího zrušení, to mělo smysl maximálně v roce 1991.
Současní komunisté jsou demokratickou součástí české politické scény. Se všemi zápory a klady, které s tím souvisí. Jsou součástí politických kšeftů, ostatní strany s nimi jednají, pokud je to pro ně výhodné. Ostatně „autentický pravicový politik“ Kalousek s nimi tuhle plánoval koalici.
Otázka „komunismu“ se v případě KSČM vytáhne v okamžiku, kdy tato strana začne ohrožovat zájmy jiných stran a je potřeba ukázat, že jde o ty „zdiskreditované komunisty“, se kterými přece žádný slušný člověk nemluví. KSČM reprezentuje konzervativní levici, zamrzlou v době minulé.
Co se týká progresivní levice, KSČM ujel vlak.
Existují daleko levicověji vyhraněné projekty, které s minimálním zájmem voličů dostávají neadekvátní prostor v médiích, aby prezentovaly svou progresivní agendu.
Mluvím o Zelených, Pirátech nebo marginální části ČSSD soustředěné kolem Jiřího Dienstbiera ml. s názvem Idealisté.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Martin Huml
