Jak se vlastně máme? Dle makroekonomů už předstihujeme některé západní země, spíše ty jižanské. Praha je jeden z nejbohatších regionů EU. Na druhou stranu řada občanů nemá nashromážděny rezervy k přežití ani na jeden měsíc. Byla naše cesta od revoluce úspěšná?
Těžko posuzovat, makroekonomických ukazatelů se lidé nenajedí. Jde o úhel pohledu a interpretaci dat. V každém případě lze dnes říci, že jsme byli tenkrát velice naivní a na změně u nás vydělaly především západní ekonomiky. Mnoho zahraničních subjektů získalo téměř zadarmo značná reálná aktiva – výrobní prostředky, nemovitosti apod. Někteří naši občané na změnách také vydělali, ale celkově jsme se stali převážně poskytovatelem levné pracovní síly pro západní firmy, které naši ekonomiku téměř zcela ovládly.
Dokáže se náš stát dostatečně starat o sociálně slabé, důchodce, postižené a samoživitelky? Terorizují Česko exekutoři? Mají mladé rodiny šanci na slušný život?
Podpora „dluhového byznysu“ je u nás dlouhodobým trendem. Postupně byly přijímány zákony, které zvětšovaly trh pro poskytování úvěrů. Vůbec to nebylo nutné, ale byznys má na formování legislativy rozhodující vliv. Hlavní význam exekutorů spočívá v zastrašování dlužníků, zejména těch, kterým žádná exekuce aktuálně nehrozí. Zvyšování pravomocí exekutorů zvětšuje prostor pro poskytování úvěrů. Kdyby exekutoři nebyli, ubylo by značné množství úvěrů. Poskytovatelé úvěrů by museli zpřísnit podmínky pro jejich poskytování, aby snížili rizika. Řešení je celá řada, ale byznys lobby je nepřipustí, všechna sociální opatření v důsledku snižují zisky. Cílem současné společnosti je tvorba zisků, tomu se vše přizpůsobuje.
Dle expertů na vzdělávaní neučíme děti, co je potřeba. Naše školy jsou navíc podfinancované. Jaká je budoucnost našich dětí? Co pro ni musíme udělat?
Obávám se, že úroveň vzdělání značně klesla. Dnes je důležitá kvantita (plynou z ní finance pro školy), kvalita není podstatná a ohrožuje výnosy škol. Domnívám se, že velká část současných vysokoškoláků by nezvládla maturitu z osmdesátých let. Řešením situace je odklon od kvantitativního financování škol a celková změna koncepce. Myslím však, že se to nezmění. Našimi vzory jsou země, kde 10 % obyvatel neumí číst a psát.
Co náš vztah k právu? Zhruba třetina voličů volí Andreje Babiše navzdory jeho trestnímu stíhání. Je to známka toho, že Babiš zasáhl srdce českého voliče svou politikou, nebo zavládl právní nihilismus? Přestali Češi věřit v právo i v morálku?
Myslím si, že lidé nejsou tak blbí, jak si někteří novináři a politici myslí. Dnes už je celkem zřejmé, že tzv. tradiční strany plnily roli herců placených oligarchy. Andrej Babiš ty politiky dříve také financoval, dnes už žádné prostředníky nepotřebuje, má vlastní politický subjekt, který ovládá. Z tohoto pohledu je Andrej Babiš pro lidi transparentnější, „krade pro sebe“, kdežto ti ostatní „kradou pro cizáky“ či bůhvíkoho. Když dnes na Andreje Babiše útočí lidé, kteří mají mnohem větší „máslo na hlavě“, dělají mu vlastně kampaň. Lidi volí menší zlo, dokud budou hlavními protagonisty „boje“ proti Babišovi lidé, kteří jsou ještě horší, bude úspěšný. Nicméně si myslím, že už lidé začínají vidět, že se už i Babiš stává bruselským mopslíkem.
Psali jsme:
Sledujeme odumírání tradičních politických stran, na jedné straně ČSSD, na druhé straně liberální, proevropské pravice. Mohou si za to sami? Proč tomu tak je? Opustili svoje voliče? Drží se témat, která jsou vyčichlá?
Domnívám se, že hlavní problém tzv. tradičních stran spočívá v tom, že je už vůbec nezajímají zájmy voličů. Nezajímaly je nikdy, ale dřív to nebylo tak moc vidět. Jejich politici se chovají jako loajální zaměstnanci „systému“, říkají a prosazují to, co po nich žádají mainstreamová média a neziskovky placené oligarchy. Snaží se zavděčit „vedení“ a „vychovávat“ občany, kterými v podstatě pohrdají. Tihle politici ve shodě s médii se pořád diví, že občané nechtějí pochopit „co je pro ně dobré“.
Většinu lidí politika vůbec nezajímala, brali to spíše jako soutěž o „superstar“. Nyní si však začíná stále více lidí uvědomovat, že je politická rozhodnutí přímo existenčně ohrožují. Proto už ty „komedianty“ příliš mnoho lidí nevolí a volit zřejmě nebude. Výsledkem je, že se k moci snadno dostane kdokoliv, kdo občanům alespoň trochu naslouchá a „hraběcí rady“ zpovykaných elit ignoruje. Tohle zřejmě pochopil Sebastian Kurz a lidovce v Rakousku jako stranu zachránil.
Už jsou to tři roky, co (nejen) českou politiku ovládlo téma migrace. Hrozí zničení Evropy, jak někdy slýcháme? A jaká je role Turecka v této problematice?
Sjednocená Evropa je největším trhem na světě. Ekonomický a kapitálový rozvoj Evropy začal ohrožovat vedoucí postavení USA. Tím, že jsme se nechali zavléct do vojenských agresí, které USA rozpoutávají, jsme se pro napadené národy stali také agresory – křižáky, kolonizátory.
Přijímání uprchlíků je svým způsobem sebevražda, protože oni mají zcela legitimní důvod nás nenávidět. Zatím „tolerují“, ale je to jen otázka času, než jim dojde, že za jejich „neštěstí“ můžeme my – tedy ti, kteří jejich země napadli nebo rozvrátili.
Erdogan situaci chápe, a zřejmě v ní vidí i příležitost pro slávu. Postupně se staví do role „garanta muslimských práv“, klidně se může stát, že pošle do Evropy i vojska, aby ochránil „trpící souvěrce“. Ta rizika jsou zcela reálná.
Ivo Vašíček
Nebezpečné Rusko, téma české diskuse od roku 2013. Jak se do řetězce dějů ohledně Ruska promítla kauza pokusu o zabití agenta Skripala či novináře Babčenka? O čem svědčí reakce na tyto nejednoznačné případy? Je Rusko pro nás opravdu největší hrozbou?
Strašení Ruskem mi připadá naprosto směšné. Neexistuje žádný racionální důvod pro ruský útok na Evropu, nic by tím nezískali. Navíc je to vojenský a ekonomický nesmysl – ruská ekonomika je z hlediska výkonu srovnatelná s Itálií nebo s Kalifornií. Vojenská síla Ruska je propagandou nadhodnocována, a to paradoxně propagandou západní i ruskou. Zřejmě proto provádí „Západ“ čím dál trapnější propagandistické akce, kterými se snaží ruskou hrozbu uměle vytvářet.
Jsem přesvědčen, že „ruská hrozba“ byla použita jako prostředek k zastavení německé kapitalizace v Rusku a jejím hlavním cílem je omezení ekonomického rozvoje EU. Křivá obvinění a fanatická kampaň proti Rusku, které podléháme, se nám mohou také vymstít, protože vyvolávají nedůvěru a negativní emoce i na straně občanů Ruska.
Summit G7 skončil fiaskem, když prezident Donald Trump stáhl podporu závěrečného prohlášení a odjel předčasně kvůli jednání se severokorejským Kim Čong-unem. Trump se s členy skupiny neshodl nejen v otázce amerických cel. Prohlásil i to, že by se jednání mělo znovu účastnit i Rusko, které bylo vyřazeno z původní G8 kvůli okupaci a následné anexi ukrajinského Krymu. Změní něco aktuální roztržka USA a zbytku Západu ohledně obchodu? Je příznakem nějakých hlubších rozporů?
USA, stejně jako Rusko a Čína, hájí především své vlastní zájmy. Británie to občas také zkouší, ostatní v G7 jsou v podstatě vazalové. Není na tom nic překvapivého, Itálii, Japonsko a Německo USA vojensky porazily a stále v nich uplatňují postoj vítěze. Kanada a Francie jsou rády, že se s nimi USA „baví“. „Problémy“ na summitu jsou pouze odrazem toho, že si Trump na diplomacii moc nehraje a chová se jako tvrdý obchodník, kterým ve své podstatě je.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Oldřich Szaban
