Polský farář Czendlik zcela otevřeně: Nás Rusové vždycky podvedli. Pelikán je pro mě hrdina

11. 4. 2018 17:24

ROZHOVOR „V tuto chvíli je pro mne pan ministr Pelikán hrdinou. Protože když se dostanete do tlaku mezi dvě světové mocnosti, jako jsou Rusko a Spojené státy, pak se dostanete zároveň i pod tlak veřejnosti, médií a nakonec i nejbližších. Já se panu ministrovi vůbec nedivím, ovšem bohužel si myslím, že tato kauza se za ním poměrně dost dlouho potáhne...,“ říká římskokatolický kněz polské národnosti Zbigniew Czendlik k aféře Jevgenije Nikulina. Kromě toho se ale poněkud otevřeněji než jindy vyjadřuje třeba ke vztahu Poláků k Rusku: „Rusové nás vždycky podvedli, vždycky to ve finále bylo jinak, než Rusko deklarovalo. My jsme ze strany Ruska vždycky dostali kudlu do zad!“

Polský farář Czendlik zcela otevřeně: Nás Rusové vždycky podvedli. Pelikán je pro mě hrdina
Foto: Hans Štembera
Popisek: Zbigniev Czendlik
reklama

V neděli zemřel režisér Juraj Herz, jenž přežil koncentrační tábor, byl židovského původu. V souvislosti s tím jsem od mnoha umělců slyšela, že tím, co prožil, měl k lidem a ke společnosti velmi přívětivý vztah. On sám ve vzpomínkách dokonce říká. „V Kežmaroku bylo jediné kino a mě do něj pouštěli klidně na mládeži nepřístupné filmy. Jako jediného. Před vchodem stál policista, a když se ho ostatní děti ptaly, jak to že ho pustí a je ne, on řekl: Herz může, ten už všechno prožil.“ Popravdě si takového člověka nedokážu představit jako odpůrce imigrantů...

Pan režisér Herz není jediný, u kterého tohle pozoruji. Potkal jsem se se spoustou lidí, kteří prošli nějaký koncentrační tábor anebo komunistický lágr, přesto to jsou lidé veskrze pozitivní a dokážou hovořit o svém někdejším trápení bez nějaké hořkosti. Včera jsem se díval na GEN s Jurajem Herzem a tam jsem zaregistroval, že on o těchto věcech dokázal hovořit i s úsměvem. Pro mne je skoro nepochopitelné, když lidé, kteří prošli dokonce i uranovými doly (tzv. nápravně-pracovními tábory) se dožívají veskrze dlouhého věku a umírají ve věku 80, 90 let. Možná je to svým způsobem pro ně odměna za to, že dokázali v sobě potlačit nenávist. Já si totiž myslím, že největším nepřítelem nás samých jsme my samotní. Nikdo nám tolik nedokáže ublížit jako my samotní. To, co nám nejvíc ubližuje, to je nenávist nebo pocit msty, kterou v sobě nosíme. Ovšem tihle lidé, kteří v mládí prošli peklem, toto vše v sobě dokážou potlačit. Já před takovými lidmi smekám, protože nevím, zda bych takto jako oni dokázal uvažovat já.

Juraj Herz kromě jiného režíroval i Habermannův mlýn, který se zaobírá tématem poválečného odsunu Němců, což je historie našeho národa ne příliš hrdá, protože ne vždy si Češi dokážou přiznat, že se tady po válce děly křivdy na národu, který tady s námi žil, měl tady své kořeny, ti lidé se tady narodili...

Tady vidíte, že pan Herz se mohl svým filmem, svou prací pomstít Němcům, a on to neudělal! Je to jakýsi opak toho, co bychom normálně čekali. Kolem nás prostě žijí nadprůměrní lidé a ti jsou pak zpravidla „nesmrtelní“, jelikož vyznávají určité nesmrtelné hodnoty a jejich život i tvorba zůstanou nesmrtelné. A od takových lidí se máme co učit.

Jak se díváte na vyjádření některých tuzemských politiků na imigranty? Mnohdy od nich slýcháváme, že jiná kultura nám do naší společnosti zanese něco hodně negativního. Třeba šéf SPD Tomio Okamura má v tomto směru hodně prořízlou pusu... Jde mi o ty slovní prvky politiků v rámci jakési „nenávisti k jiným“ – do jaké míry jsou pro náš život nebezpečné?

Osobně si myslím, že problém migrantů už jen doutná a pomalu pohasíná. Jenže někteří lidé toto téma stále potřebují rozdmýchávat, stále potřebují lít olej do ohně, aby zase o tuto tematiku vyvolali společenský zájem. Jde taky o to, že u některých politiků byla jejich kampaň postavena právě na imigrantech a rétorika tím směrem namířená je způsob, jak se udržet při životě. Podle mne však toto téma nahradí postupně jiná kauza. Když jste ale poněkolikáté zmínila pana režiséra Herze, tak tady jde o přístup k životu – někteří lidé mají pozitivní vztah k životu, jiní zase zcela negativní.

Každý člověk má dvě oči a občas potřebujeme to jedno přimhouřit. Já osobně se snažím na tento svět a lidi kolem sebe dívat pozitivním pohledem, ovšem jsou tací, kteří přimhouří právě „pozitivní“ oko a dívají se na svět negativně a vidí všechno černě. Právě tuto optiku používá i dost politiků, zvláště ti, které jste jmenovala. To je mi ale líto. Já osobně hledám vzory v lidech, jako byl zesnulý režisér Herz...

Všiml jste si kauzy Jevgenije Nikulina? Právě kvůli ní prý chce ministr spravedlnosti skončit v politice, neboť mu mnozí – a mezi nimi i prezident Miloš Zeman – vyčítají, že Nikulina vydal do USA, nikoliv do Ruska. Přesto zaznívá, že ministr spravedlnosti se v tomto zachoval správně. Třeba takový předseda Spolku Šalamoun John Bok ministra Pelikána chválí za to, jak rozhodl...

V tuto chvíli je pro mne pan ministr Pelikán hrdinou. Jenom děkuji pánu bohu, že nemusím být na jeho místě! Protože když se dostanete do tlaku mezi dvě světové mocnosti, jako jsou Rusko a Spojené státy, pak se dostanete zároveň i pod tlak veřejnosti, médií a nakonec i nejbližších. Ovšem ne všechno můžete říci na veřejnosti... Já se panu ministrovi vůbec nedivím, ovšem bohužel si myslím, že tato kauza se za ním poměrně dost dlouho potáhne.

Vezměte si už ten fakt, že se nyní svým rozhodnutím dostává do hledáčku různých tajných služeb, hlavně ruských. Kdyby ale rozhodl opačně, tak by se zase dostal do hledáčku Američanů, takže tady v tom nelze dělat soudce. To, jak se rozhodl, je ale od něj takový tichý a nenápadný hrdinský čin. Já osobně s jeho rozhodnutím vydat jej do Spojených států souhlasím, protože demokracii ve Spojených státech věřím víc než „demokracii“ v Rusku.

Pokud jste zmínil Rusko, nelze nepřipomenout nedávné tamní prezidentské volby, kdy byl opětovně zvolen Vladimir Putin. Ruská federace buduje podle všeho kapitalismus, ovšem podle mnohých kritiků tam stále ještě nejde o plně demokratický stát, panuje tam totiž prý cenzura tisku, médií, názorů a některým novinářům a také určité sortě podnikatelů se tam zrovna dobře nedaří. Jaký vy na to máte názor?

Tuto věc bych hodnotil spíše z pozice Poláka, tedy ze strany historické zkušenosti, kterou má Polsko. Česko takovou historickou zkušenost nemá. My jsme ze strany Ruska vždycky – jak se říká – dostali kudlu do zad. Prostě s Ruskem jsme toho hodně zažili. Vezměte si příklad: Pakt Ribbentrop – Molotov, díky němuž se rozdělilo Polsko, takže jinými slovy nás nikdy vážně nebrali, popravili naši inteligenci v Katyni apod. Takže my máme velmi rezervovaný přístup k Rusku a jakoby z principu ruské politice nevěříme.

Přitom Rusové jako takoví jsou skvělí lidé! Ale aby bylo jasno – podobně nevěřím ani americké politice, ovšem Američané jsou také skvělí lidé. Do USA občas zajedu a je mi tam dobře. V Rusku jsem byl také a taky mi tam bylo dobře. Jak už jsem řekl, ruské politice nevěřím, mám s ní totiž jako Polák svou historickou zkušenost. Rusové nás vždycky podvedli, vždycky to ve finále bylo jinak, než Rusko deklarovalo.

Co se týče aféry novičok, netřeba připomínat, oč jde a kolik zemí kvůli aféře vyhostilo ze své ambasády ruské diplomaty. Tato aféra ale má i svou druhou tvář. V souvislosti s ní totiž mnozí říkají, že je tady pokus o to, vyvolat novou studenou válku. A je jedno, zda mezi USA a Ruskem, nebo spíše mezi EU a Ruskem... Taky to tak vnímáte?

Jak jste uvedla – máme tady tři poměrně silné subjekty – tzn. Rusko, Spojené státy a Evropskou unii, která se o svou silnou pozici alespoň snaží, i když jí to moc nevychází. Je třeba si přiznat, že ty vztahy mezi těmito mocnostmi nejsou dobré, ovšem ony popravdě nikdy dobré nebyly, byly spíše špatné. Možná se to jen na chvilku zlepšilo, ale studená válka neskončila, pořád trvá. Do toho všeho ještě vstupuje Čína, která je dalším významným světovým hráčem už tím, že právě v Číně je většina amerických dolarů. Je ale pravda, že právě tito hráči budou rozhodovat o situaci, jaká bude na tomto světě a v jakém světě budeme žít.

Premiér Andrej Babiš šel včera na Pražský hrad za prezidentem Milošem Zemanem. Mnoho lidí očekávalo, že se na této schůzce možná něco zlomí, protože Babiš kvůli tomu, že nemůže složit vládu, začal již potichu hovořit o tom, že nemusí být premiérem. Všiml jste si tohoto posunu v jeho uvažování?

Všiml. A i podle mého mínění je to jedna z alternativ, jak tady vytvořit nějakou vládu. Ale ono už je unavující sledovat tuto politiku, sledovat tuto vládu v demisi a „skládání“ vlády. Musím říct, že pro život obyčejného člověka fakt, zda vláda existuje, nebo neexistuje, nemá prakticky žádný vliv. Zda budování vlády bude trvat ještě půl roku, anebo bude trvat dalších tři a půl roku do dalších voleb, tak to podle mého pocitu ve finále život obyčejných lidí nijak moc nezmění, pro ně se nic významného nestane. Skoro jako by to byl důkaz toho, že tady vládu s důvěrou a parlamentní demokracii ani nepotřebujeme. Časem by tato situace měla na společnost nějaký dopad, to jistě, ale aby to mělo nyní dosah na každodenní životy a starosti lidí, tak to fakt nemá. Lidi možná víc iritují dohady politiků okolo, mají pak alespoň o čem povídat a televizní zpravodajství má o čem vysílat. Kdyby totiž tato témata z médií vypadla, pak máme skoro prázdné noviny!

V nedělních parlamentních volbách v Maďarsku došlo k jednoznačnému vítězství konzervativní strany Fidesz maďarského premiéra Viktora Orbána, což někteří komentátoři doprovodili nepěknými slovy. O Orbánovi třeba padlo, že „je to hrobař EU“ a že kvůli tomuto populistovi „Evropě hrozí orbanizace“. Je totiž známo, že právě Orbán je nejhlasitějším odpůrcem imigrantů. K tomu pak server německého listu Die Welt uvedl: „Jeho volební vítězství ho posiluje, aby maďarskou vůdcovskou demokracii vyvezl do celé Evropy. A má učenlivé žáky, jak se ukazuje v Polsku a dalších státech Visegrádu.“ Myslíte si, že protiimigrační otázka nebo tlak V4 ve věci kvót na migranty způsobí v Evropě v budoucnu chaos, anebo přinejmenším tlak ohledně reformy EU?

Hlavní hráči v Evropě, zvláště pak Německo, podle mne teprve poukážou na to, že se na další migrační vlnu už nemůže přistoupit. Nás se ale imigrační vlna nijak zvláště nedotýká, problémy má hlavně ono Německo. Všichni jsme si však již uvědomili, že nemůžeme zcela otevřít hranice a vybudovat dálnice na východ a hlavně na jih, a propojit tak Afriku s Evropou, to je prostě nesmysl, to nejde. Já si myslím, že teď to pochopilo i Německo. Důležité ale je, aby ti, kdo už tady azyl dostali anebo brzy dostanou, měli chuť se zase vrátit domů, pokud to u nich podmínky dovolí. A ti, kdo tady zůstanou, tak bude hodně důležité, aby měli chuť se do společnosti a života Evropanů začlenit.

Myslím, že Evropa už určitě nepřipustí další masové vlny migrace. Jako negativní příklad může posloužit situace ve Francii. Když totiž přijedete do Francie, tak tam už ani nemáte pocit, že jste Evropanem. Už před imigrační krizí tam situace byla tristní. My jsme kdysi emigrovali za jiným a lepším světem za Atlantik, teď zase jiní přijíždějí k nám a hledají tady nějakou lepší budoucnost. Dobře, ale každá mince má i svůj rub. Já sice vždycky říkám, že nelze bojovat proti lidem, kteří nemají co ztratit, protože to je prohraná válka, ale to, že je tady tak silný odpor vůči migrantům, je taky důkaz toho, že se máme poměrně dobře a máme co ztratit. Je logické, a dokonce i legitimní, že se bojíme o budoucnost a o to, co jsme tady vybudovali, co jsme shromáždili, co jsme ušetřili, bojíme se o svoje děti, o vnoučata, o pravnoučata a o jejich budoucnost. My starší to nějak doklepeme, ale tady se hraje o to, jak se tady bude žít těm, kteří se dnes v naší zemi a v ostatních zemích EU rodí! A to by politici měli vzít tak trošku na vědomí a myslet především na to, v jakém světě chtějí, aby naši potomci žili. Před volbami dost často říkám lidem a zvláště důchodcům, na něž jsou mnohdy cílené kampaně politických stran: „Vy to už nějak přežijete, ale vždycky volte s ohledem na budoucnost vašich vnoučat a pravnoučat. Oni jsou ti důležití!“ Jsem si vědom toho, že vám nyní povídám jako kazatel, ale jde o to, že dnes je všechno takové krátkodobé a i zboží se vyrábí tak, aby vydrželo co nejkratší dobu, to znamená, že má krátkou dobu trvanlivosti. Když na něco dostanete záruku pět let, tak to už je něco mimořádného! V dávných dobách panovník, když budoval palác nebo zámek, tak mnohdy věděl, že se do toho zámku ani nestačí nastěhovat, stavěl jej pro budoucí pokolení. A také my bychom měli dělat věci s ohledem na budoucí pokolení.

 

 

 


 

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama
autor: Olga Böhmová
reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Šándor o ricinu: Ostuda. Naše ostuda. Naprosto proti logice. Vymysleli jsme si směšný příběh a kolem něj se vyřádila antiruská kampaň

15:10 Šándor o ricinu: Ostuda. Naše ostuda. Naprosto proti logice. Vymysleli jsme si směšný příběh a kolem něj se vyřádila antiruská kampaň

ROZHOVOR Kauza „muž s ricinem“ je českou ostudou, která fatálně poznamenala vztahy s Ruskem. Bez ohl…