Donald Trump se chopil úřadu za hlasitých protestů aktivistů a aktivistek včetně Madonny. Čemu to přisuzovat? Jeho obhroublosti, jeho odchýlení se od minulé agendy, jeho údajnému rasismu? Co na něm může tolik lidí tak iritovat, že jdou do ulic násilně protestovat? Nebo je to americká obdoba „Majdanu“ organizovaná americkou kavárnou? Dokonce se mluví o angažmá George Sorose...
Už je pátý týden roku 2017 a já stále vyhlížím hollywoodské celebrity, jak hromadně opouštějí USA, jak slibovaly těsně před volbami. A stále nic. Gesta dolarových milionářů jsou jaksi prázdná bez skutečné platnosti či hodnoty. Poněkud to zapadá do obrazu umělců, který jsem rozebíral v minulém rozhovoru. Umělkyně jako Madonna či Miley Cyrus odsuzují Trumpa jako člověka, který pokřivil hodnotu žen ve veřejném prostoru. Od ženy, která kariéru zahájila natáčením porna, a od slečny, jejíž vystoupení jako pornografie působí, to neberu až tak vážně. Asi se naše představy o sebevědomé ženě zásadně rozcházejí. Amerika je zdánlivě fungující demokracie a do té prostě demonstrace a protesty patří a silný politik musí být schopný takové akce akceptovat a případně se z nich poučit, i v případě, že jsou někým placeny. Říkáte slovo „kavárna“ poněkud pejorativně, jsou to lidé a mají své názory a jsou stejně cenné jako názory všech ostatních.
Někteří pozorovatelé tvrdí, že provázanost médií, univerzit a neziskovek vytváří systém oborů typu gender studies, multikulturních studií, kulturologie a dalších oborů, kde převládají neomarxisté. Je tomu tak doopravdy? A projde podle vás v důsledku vlny Trump, Brexit a podobně proměnou i vzdělávací systém? Dojde k „protisluníčkářskému“ pochodu institucemi opačným směrem?
Pokud hodnoty jako jednota a tolerance je třeba označovat jako sluníčkářské, pak má celá naše společnost problém. Nemáte pocit, že ve veřejném prostoru po celém světě jsou proti sobě postaveny dva extrémy? Jeden humanistický a druhý nacionální. Pevně věřím, že většina lidí stále setrvává v pozici rozumného středu, který nemá potřebu se uchylovat k jakémukoliv extrému.
V jakém smyslu?
Není potřeba nadšeně vítat každého a dávat mu nálepku trpícího uprchlíka, stejně jako není třeba z těchto lidí dělat teroristy. Jsou to lidé jako všichni ostatní, jsou dobří a jsou i špatní a někteří i zcela záměrně poslaní. Ale toto je třeba rozlišovat od začátku do konce. Pokud společnost akceptuje, že existují jednoduchá řešení, jak vykřikují, pak nás bohužel budou čekat možná až děsivé následky, které nebudou nepodobné historii staré 70 let. A není to jen o vzdělávacím systému, ale dočkáme se patrně daleko horších věcí. Toto si musí uvědomit každý, kdo po populistických řešeních prahne. A hlavně nezapomeňte jedno pravidlo. Revoluce vždy požírá vlastní děti.
Pokud jde o George Sorose, konglomerát jeho nevládních organizací je podezírán z organizování „barevných revolucí“, ovlivňování politiky po celém světě ve prospěch jeho „sluníčkářských“ vizí a podobně. U nás sponzoroval „boj za práva Romů“ či „boj proti ruské propagandě“ a jeho Open Society podporuje neomarxistickou ideologii gender. Jak nahlížet na dílo tohoto starého muže, který některými bývá oceňován jako ochránce západních hodnot? O co mu jde?
„Dolary, šéfe, dolary. Jak nemáte dolary, tak jste namydlenej,“ napadla mne citace z filmu Vesničko, má středisková. Já netuším, co je cílem aktivit pana Sorose. Samozřejmě to může být zcela upřímná snaha o zlepšení světa pomocí projektů, které ve své podstatě nejsou špatné. Problém jsou postranní úmysly, které tu a tam vykouknou zpoza opony. Co mi vadí nejvíce, je to, že tyto organizace (neziskové), zase tak neziskové ve skutečnosti nejsou. Vadí mi, že jsou spolufinancovány z veřejných rozpočtů, naprosto nikým nekontrolovány – například jsou vyjmuty z registru smluv, který byl prosazen díky jiné neziskovce. A že mají tendenci se vměšovat do vnitrostátní politiky a určovat, co je a co není správné.
Pokud takovou touhu mají, pak jim nikdo nebrání založit stranu, oslovit lidi programem a uspět v demokratickém procesu voleb. To ale nikdo z nich nechce, protože kecat bez jakékoliv odpovědnosti je přece mnohem snazší. Takže netuším, jaký je poměr investovaného dolaru Sorosem vůči přímým výdělkům jeho organizací, předpokládám, až někdo rozluští tuto jednoduchou informaci, pak získáme i odpověď na otázku cui bono.
Psali jsme:
Den po inauguraci Trumpa se sešli Le Penová, Wilders, Salvini, Petryová a další nacionalisté. Vyjádřili Trumpovi podporu. Jsou to „budoucí vládci Evropy“? Mohou establishmentové strany zabránit jejich nástupu, když přeberou jejich odpor k imigraci? Jsou tito lidé jen bublina, která splaskne?
Pevně doufám a věřím, že ano. Nezaznamenal jsem, že by tito lidé včetně jejich českých analogů kromě destrukce měli i nějaký jiný program. Můžu vykřikovat sebehlasitěji, že od mého zvolení donutím Zemi, aby se točila na druhou stranu, neřeknu-li ale, jak takového cíle dosáhnout, jsem jen žvanil, za což považuji i vámi jmenované.
Obtíž je v tom, že absolutně nerozumím podpoře Trumpa od lidí z levice. Nedává to v žádném případě smysl. Opravdu si někdo myslí, že miliardář Trump bude uplatňovat socialistickou politiku? USA jsou velice specifickou zemí. Žijí v naprosto odlišném sociálním světě, je to země, kde nemají prakticky žádnou ochranu zaměstnanců, žádný 40hodinový pracovní týden, zcela odlišný systém důchodového zabezpečení, a přesto i ti nejchudší volí konzervativní strany a politiky, kteří první, co udělají, je, že sníží daně těm nejbohatším, protože ti pak přece dají práci těm nejchudším. A ano, částečně je to pravda, na straně druhé to přináší mnohem větší sociální problémy, nemoci, bublající rasismus. Čím větší budou sociální rozdíly, tím větší budou v té samé společnosti problémy.
Celkově vzato, poslední volba byla tragédie tak, nebo tak. Clintonová a Trump prostě nejsou to nejlepší, co USA nabízejí, ale nešťastným řízením osudu a mistrnou manipulací se oba dostali, tam kde byli. A svět teď může napjatě čekat, co se vlastně stane.
Nelze opomenout média. Podle Trumpa o něm lžou, podle médií lže Trump. Proč západní média ztrácejí důvěru svých čtenářů? Předkládala média jen „jeden správný názor“ a nyní jsou trestána? Nebo jen lidé zhloupli a věří „blbostem“? A co česká média?
O tom to dávno není. Je úplně jedno, kdo má pravdu. Lidé mají tendenci si vybírat médium podle toho, jak prezentuje informace, které odpovídají jeho pohledu na svět. Platí to v USA a platí to již všude. Svoboda projevu je rozhodně úžasná věc, ale její pravidla pocházejí z doby, kdy neexistovala celosvětová síť pro sdílení informací. Dnes se jako oficiální zdroj informací tváří každý jouda, který si vytvoří webovou stránku a nabízí tam svoje názory. Žijeme ale v době, kdy sebevětší hovadina se díky virálnímu šíření stane ceněnou informací. A teď si představme, že na základě informace, která se nezakládá na skutečné události, si část veřejnosti tvoří svůj názor, ba dokonce svůj velice radikální názor? Názor, na jehož základě by byli schopni ublížit jiné lidské bytosti. Je to v pořádku? Mluvíme o svobodě slova a zároveň bychom o svobodu a možná i o život připravili někoho jiného.
Společnost se teď pohybuje na velice tenkém ledě a hranice mezi internetovým siláctvím a skutečným násilím není až tak pevná. Ptáte se, jestli lidé zhloupli – to vám neřeknu. Ale moje vlastní definice hlouposti je taková, že hloupý není ten, který něco neví, ale ten, který zůstává přesvědčen o hlouposti i navzdory jasným faktům, ten, který si skutečný stav věci odmítá zjistit.
Nepříliš odlišně na tom s důvěrou mohou být i tajné služby, což se ukázalo na kauze zveřejněných kompro materiálů na Trumpa, jejichž pravdivost zpochybňují i renomovaní experti. Novinář Bob Woodward, který odhalil nezákonné odposlechy v kauze Watergate a byl oceněn Pulitzerovou cenou, označil antitrumpovský dokument tajných služeb o jeho údajných sexuálních hrátkách s ruskými prostitutkami za odpad, který se nikdy neměl dostat ven, a zpravodajci by se měli omluvit. Jak to vidíte?
Předminulý týden pro změnu veřejným prostorem prolétla fotka nahého Billa Clintona s jakousi masérkou, jejíž hrudní košíček naznačoval ale obrovskou plicní kapacitu. Nikdo z nás nemůže tušit, jak to bylo, trvám si na tom, že jediného, koho to má nějakým způsobem vzrušovat, je paní Trumpová, nám ostatním do toho nic není. Jeden má rád holky a druhý vdolky. Co dělají lidé ve svém volnu, je každého věc. Pokud naznačujete možnou vydíratelnost, inu, každý si při volbě veřejné služby takové věci musí rozmyslet. Na slušného člověka nelze nic mít. A od doby, co jsem v kině viděl na plátně pobíhat dinosaury v takové kvalitě, že bych byl ochoten věřit v jejich současnou existenci, nevěřím už na 100 procent žádné fotografii.
Psali jsme:
Podle Rady pro rozhlasové a televizní vysílání porušila Česká televize během vysílání takzvané Americké volební noci zákon. Nadržovala prý Hillary Clintonové. Kromě toho Trump ignoruje CNN, protože zveřejnila zmíněné „kompro“. Zátupce šéfredaktora zpravodajství ČT poté na Twitter napsal, že „pokud to bude takhle pokračovat, budou se Trumpa na tiskovkách moci ptát jen ParlamentníListy.cz“. Přizpůsobí se média „novému přístupu“, nebo budou jako ČT ztrácet dál důvěru lidí?
Tak když ČT nadržovala Clintonové, vůbec nerozumím tomu, že mohl vyhrát Trump. Tak silný zastánce, jako je Česká televize stejně tak jako ostatní média, by se měla především naučit předávat divákovi fakta. Názor nechť si udělá každý sám. Většina médií ale dělá obdobnou chybu, ačkoliv slovo chyba by mohlo implikovat, že nejde o záměr. Ano, dělají to všechna včetně ParlamentníchListů.cz. Snaží se vytvářet a předávat názor namísto jasných faktů. To je důvod nedůvěry lidí vůči médiím obecně.
Donald Trump v interview pro britský deník The Times zkritizoval NATO, EU i německou kancléřku. Aliance je podle něho zastaralá, kdyby EU nenutila země přijímat migranty, Británie by nevystoupila a Merkelová udělala katastrofální chybu pozváním běženců. Má Trump pravdu?
Má a nemá současně. Všechno má svoje příčiny a následky. Mluvíte o migrantech, ale nerozlišujete mezi africkými, kteří spíše odpovídají popisu ekonomických migrantů, a blízkovýchodními, kteří byli spíše utečenci (a zase platí to stejné, dobří a zlí lidé, úmysl versus zoufalost, každý jeden příběh je jiný). Lidé ze Sýrie by neutíkali, kdyby tam nebyla občanská válka, občanská válka by tam nebyla, nebýt arabského jara. Afričtí migranti by nebyli bez pádu Libye, ta by nepadla nebýt arabského jara. Arabské jaro by nebylo bez vměšování Západu, Francie by nebombardovala Libyi, Irák by nebyl na prach nebýt USA, ISIS by nevznikl, kdyby Irák nebyl zničen. Kdyby bomby shazované z nebe nezabíjely lidi po tisících, jistě by nebylo tolik lidí, kteří by měli tendenci být radikalizovaní. Kdyby jisté země neměly ropu, pak by nebylo třeba shazovat bomby...
Co z toho tedy plyne?
To, co se běžně nazývá jménem „export demokracie“, je ve skutečnosti prachsprostá „ochrana amerických ropných zájmů“. Na tom je založena celá prosperita americké ekonomiky. Ropa – vojenskoprůmyslový komplex – obnova země pomocí analogů Marshalova plánu. Hle a místo suverénní země máte vazala, který vám dluží tolik peněz, že poslušně bude dělat přesně, co chcete.
Ve věci Německa a Merkelové Trump řekl: „Když se podíváte na EU, je to Německo. EU je v podstatě jen nástrojem pro německé zájmy. Proto jsou Britové tak chytří, že odešli.“ Co si myslíte o jeho slovech?
Myslím, že Evropě až tak moc nerozumí. Británie především odešla díky obrovské náhodě a díky tomu, že ani ti, kteří referendum vyvolali, nečekali, že by k tomu došlo. Velká Británie měla ale jen jedinou možnost, jak si zachovat aspoň zbytek důstojnosti, a tu šaškárnu musí dohrát až do konce. I v Británii jsou velké sociální rozdíly a chudší část obyvatel hlasovala pro Brexit převážně z důvodu určité naštvanosti na stále se zvyšující nezaměstnanost Britů, přičemž volná místa byla obsazována levnou pracovní silou z Východu, a ano, šlo hlavně o Poláky, Čechy a podobně. O tom, jak jsou populisté odpovědní politici, svědčí to, jak se zachoval Nigel Farage svým odchodem z čela strany.
A jak podle vás bude probíhat Trumpova spolupráce s lídry EU a evropskými velmocemi?
Tak jako to dělal v byznysu. Bude postupovat z pozice síly. Časem mu bude muset dojít, že ty časy jsou již dávno pryč a jediná skutečná síla, kterou USA současně má, je ta vojenská. Pokud to bude kvalitní a konstruktivní prezident, pak najde společnou řeč s evropskými lídry a samozřejmě s Ruskem. Pokud bude chtít být destruktivní, pak jednoduše bude. V tuto chvíli nikdo z nás nemůže říct, co se stane.
Média přišla se zprávou, že lidé z Trumpova týmu zjišťují u členských zemí, zda se někdo další nechystá opustit EU. Jde pouze o sondování, nebo může mít budoucí prezident více informací a může se připravovat na scénář možného rozpadu EU?
Vždy připraven. Rozpad EU by znamenal ohromnou ekonomickou krizi. Jestli si kdokoliv myslí, že odchod z EU, anebo dokonce její rozpad, a já se nebojím říci, nekontrolovatelný rozpad, bude mít nějaký pozitivní vliv na normální pracující lidi, tak je buď blázen, nebo se vyžívá v myšlence, že svět je v plamenech.
Jak to?
Já jsem byl od samého začátku proti vstupu do Evropské unie. Z čistě pragmatických a logických důvodů, a dokonce by na takové přesvědčení stačily znalosti ze seriálu Jistě, pane ministře. Takový moloch nemůže fungovat hladce, nelze federalizovat zcela odlišné státy s různou ekonomickou silou, s rozdílnou rychlostí ekonomik, nebo dokonce s absolutně odlišným fungováním a právními systémy. Takové sjednocování bude vždy narážet na určitou míru odporu, která se bude pouze zvyšovat. Ani v přírodě nelze očekávat, že by se míra neuspořádanosti sama od sebe snižovala. Takový proces vyžaduje energii, a čím větší takové společenství je, tím více energie je potřeba. A v tuto chvíli se blížíme k momentu, kdy bude EU v podobě, v jaké je, prakticky neudržitelný projekt. Neznamená to ale, že by se měli ozývat populisté, kteří opět chtějí něco zničit, aniž mají alternativu.
A jaká je ta alternativa?
EU má jedinou šanci. Ta spočívá v sebereflexi a sebenápravě a také udělat pár kroků zpátky od federalistických myšlenek. Přiznejme si, že v dávné minulosti jakákoliv snaha o absolutní sjednocení Evropy vyústila ve válečné konflikty. Takže změna? Ano. Ale ne destrukce. Ta bude mít za následek pád měn, nezaměstnanost, nestabilitu a konflikty.
Psali jsme:
Někteří publicisté a odpůrci Trumpa stále, podobně jako v kampani, varují před Trumpovým údajným hulvátstvím, lhaním a agresivitou a bijí na poplach, že takový politický styl v Bílém domě bude hrozbou pro svět a může vyvolat války. Jde o opodstatněné obavy?
Vzhledem k proběhlé kampani jsou obavy pochopitelně na místě. Většina křiklounů se v minulosti vzdala své destruktivní rétoriky a začala fungovat spíše konstruktivně, to je i Trumpova příležitost. Jak jsem řekl, Hillary či Trump nebyli tou nejlepší volbou. Já byl spíše fanda Bernieho Sanderse. Ten pro mne představoval naději jako kdysi Henry A. Wallace, který se měl ucházet o prezidentský post po Trumanovi, a kdyby uspěl, možná jsme tu nemuseli mít 40 let trvající studenou válku. Svět mohl vypadat jinak. Myšlenky Sanderse a Wallace byly a jsou liberální a pragmatické. Politika Hillary je „zlé Rusko, zlé Rusko, zlé Rusko“, politika Trumpa je „za všechno mohou migranti“. Intelektuální hodnotu těchto politiků nelze s prezidentskými kandidáty ani srovnávat. Osobně si myslím, že se bohužel máme ještě na co těšit, a nemyslím to v pozitivním slova smyslu.
Očekávaný Trumpův příklon k Rusku teď zmírnilo „grilování“ jeho kandidátů do čela několika resortů včetně Rexe Tillersona, který má být ministrem zahraničí. Ten spolu s kolegy Jeffem Sessionsem, Jamesem Mattisem a Mikem Pompeo v senátu hovořili o Rusku téměř výlučně kriticky. Tillerson dokonce označil anexi Krymu za protiprávní (Trump dříve mluvil opačně). Šlo o úlitbu některým senátorským jestřábům, anebo skutečně naděje Kremlu na blízké vztahy padají?
Obávám se, že Trump byl donucen pochopit, že vítězství ve volbě je pouze formalita a skuteční vládci spočívají někde jinde, ale nepodezírám ho z toho, že by to snad dopředu netušil. Prezident v USA má určité pravomoci, ale není svrchovaným vládcem. Proto ta jednoduchá hesla z kampaně nebude tak snadné realizovat, ale to je přirozený obranný proces demokratické společnosti. A v tomto mají USA již bohaté zkušenosti například z období mccarthismu. V té době se americká společnost ve své honbě za rudým nebezpečím dostala velice blízko nacionalistickému šílenství ne nepodobnému nastupujícímu nacismu v Německu třicátých let. Naštěstí sebenápravné mechanismy zafungovaly a z této aberace se docela rychle vrátili do zajetých kolejí.
Trump, pokud své myšlenky spolupráce s Ruskem myslel vážně, má před sebou zásadní boj se zástupci vojenskoprůmyslového komplexu, který, ať už se to komukoliv líbí, nebo ne, fakticky ovládá americkou zahraniční politiku, a obávám se, že má přesah i do zahraničních politik mnoha jiných států – jinak si totiž nedovedu vysvětlit fanatismus některých svých kolegů vůči čemukoliv, co pochází z míst východně od Brna.
Psali jsme:
Nemůže to být v případě Trumpa částečně podobné jako u Putina? Putin nastoupil jako „Jelcinův člověk“, vydal omilostňující „ukaz“ pro Jelcinovu rodinu. Není to tedy tak, že bude muset Trump být takticky opatrný k neokonzervativním a globalistickým silám uvnitř Republikánské strany, podobně jako Putin musel postupovat opatrně vůči Jelcinovým „prozápadním globalistům a liberálům“? Bude tedy muset Trump „starým strukturám“ částečně vycházet vstříc, dokud si neupevní pozici? A do jaké míry budou republikáni v Kongresu v opozici proti Trumpovi?
Republikáni nebudou moci příliš moc a příliš často Trumpovi vzdorovat. Nemusí se jim to líbit, ale díky němu mají republikáni po osmi letech v Bílém domě svého prezidenta a toho volili tradiční voliči právě republikánů. Kdyby šli až příliš očividně proti němu, budou z dlouhodobého hlediska oslabovat svoji pozici, a to kvůli dalším volbám, které přijdou nemohou dopustit.
Nastupující prezident je z mnoha stran ostřelován coby populista, rasista, antiglobalista, nicméně publicista a znalec americké politiky Roman Joch tvrdí, že Trumpovo prezidentství žádnou nezodpovědnou populistickou rebelií nebude. Už proto, že šedou eminencí jeho zahraničněpolitického týmu je „patriarcha globálních elit“ Henry Kissinger. Bude Trump prezidentem zcela jiným než Trump – kandidát? Nebo se předpovědi o neřízené střele s nulovými zkušenostmi z politických funkcí potvrdí?
Kdybych měl křišťálovou kouli, byl bych schopen říci aspoň něco. Z toho, co naznačují jeho první dny v křesle, je jasné, že se bude chtít blížit Trumpovi – kandidátovi co nejvíce. Zrušení ObamaCare, která znamenala z našeho evropského pohledu zásadní zlepšení zdravotní dostupnosti pro chudší Američany, z pohledu Američana to pro změnu bylo zavádění socialistického zdravotnictví, což je tam pro ně jeden obrovský strašák, aniž vědí proč. Jak se to lidem bude nebo nebude líbit, nemohu tušit. Klidně věřím i tomu, že postaví svoji vysněnou zeď, ale jsem si jist, že jediný, kdo za ni zaplatí, je americký daňový poplatník.
Kissinger byl zlo už v době, kdy byl v oficiální funkci, úředník, kterému se nevyplatilo věřit ani pozdrav a vytrvale „radí“ všem stranám, které se namanou, jeho úlohu bych ale nepřeceňoval.
Podívejme se na ukončenou osmiletou Obamovu éru. Jak jeho působení zhodnotit? Média upozorňují, že začal slavnostně prezentovaným restartem vztahů s Ruskem a končí v podstatě diplomatickou válkou, kdy ho Kreml ignoruje a čeká na Trumpa. Jaké je resumé jeho vládnutí?
Obama znamenal obrovskou naději, že svět bude moci fungovat jinak. Ta naděje vycházela z toho, že snad už nikdo nemůže být horším prezidentem než Bush mladší. Byla naděje, že se ukončí konflikty, které vznikly z naprosto vylhaných příčin, jenže ono se tak nedělo. Ve skutečnosti Obama „bombardoval“ sedm zemí, což je o tři víc než Bush. Jen v roce 2015 shodily USA přes 23 tisíc bomb na území cizích států. V pokřiveném světě je to důvod dát takovému prezidentovi Nobelovu cenu míru. V normálním světě by jej možná čekal mezinárodní tribunál.
Je jedno, kdo je kde prezidentem, dokud jedna strana světa může provádět jakákoliv zvěrstva, která se vždy něčím omluví nebo vysvětlí, ale nikdo jiný si nic podobného dovolit nesmí. Nechci, aby si to směl dovolit každý, naopak. Chci, aby si to nesměl dovolit nikdo. Neexistuje žádné ospravedlnění útoků na civilisty, ať už se ten útočník nazývá teroristou nebo prezidentem.
Populisté vystupují s filozofií, že nám někdo chce ublížit a že to se nesmí stát. Kde byli, když se ubližovalo jiným lidem kdekoliv na světě, se svým hlasitým protestem? Nic nevybudovali, ale chtějí ničit. A takovému politikovi mám věřit? Ne, díky.
autor: Lukáš Petřík
