V neděli protestovali na Staroměstském náměstí v Praze proti vládě Petra Fialy lidé svolaní hnutím PRO, o čemž média takřka neinformovala. V sobotu před týdnem však demonstraci nejméně 70 tisíc lidí na Václavském náměstí zatajit nemohla. Některé politiky to vedlo k nenávistným výrokům vůči protestujícím. Třeba člen ODS a kandidát do komunálních voleb v obvodu Brno-sever Bronislav Šimoník se rozohnil na sociálních sítích: „Ve standardních demokraciích se stát s tímto dobytkem nikde nemazlí. Ve Francii klidně žluté vesty rozeženou třeba i střelbou.“ Co si o jeho výzvě k násilí proti demonstrantům, které i nazval lůzou, myslíte?

Tak jako pod nátěrem civilizace zůstává hluboko v lidech zvířecí hominid a v kritických situacích ovládá jeho základní instinkty tzv. plazí mozek, tak stejně je demokracie jen nátěrem na stádních a davových instinktech lidí. V krizových situacích se značná část lidí majících potřebu se k něčemu vyjádřit, tzv. „odkope“. A jejich reakce, zvláště dnes, v dobách sociálních sítí, často ukáže, co si skutečně myslí, kam patří a jaká je jejich představa o „správné společnosti“.

Pan Šimoník z ODS jen ukázal, že není demokrat, ale ve svém duchu vlastně milovník totality. Bývaly časy, kdy by za tento totalitní úlet ODS prostě pana Šimoníka vyhodila, protože ODS byla strana demokratická. Pan Šimoník je v duchu totalitář. Ovšem není v tom sám. Na sociálních sítích se předváděli jiní veleduchové a bojovníci za mír, pravdu a lásku.

Jako například pan Mitrofanov, který demonstrující přirovnával k tzv. demonstrantům „věrnosti Říši“ po atentátu na Heydricha. Pan Mitrofanov není místní a zřejmě nezná české dějiny. Ale jako bývalý občan Sovětského svazu by mohl pochopit, že ti lidé 3. července 1942 za prvé nebyli všichni Češi. Protože v té době žilo v okupované Praze okolo 200 tisíc Němců, pražských i „říšských“. Jistě tam i Češi byli. Ovšem kdo z nich z přesvědčení, a kdo pod totalitním tlakem nacismu, prostě nevíme. Pan Mitrofanov by měl vědět, než začne komentovat české dějiny, že neúčast na tomto shromáždění byla nařízena například úředníkům a technikům. Nedostavení se považovalo gestapo za souhlas s atentátem na Heydricha. Za takový souhlas, byť vyjádřený nepřímo, byl podle II. stanného práva trest smrti pro toho, kdo údajně „schvaluje atentát“, a celou jeho rodinu. Jako odvetu za atentát na Heydricha okupační správa nechala během trvání stanného práva (od 27. 5. 1942) popravit asi 1600 obyvatel protektorátu.

Pan Mitrofanov se předvedl jako naprostý osel.