Co vás především inspirovalo k napsání vaší nejnovější knížky Robot na konci tunelu?

Často si nás zvou nejrůznější společnosti, abychom přednášeli pro jejich vedení nebo zaměstnance o tom, co naši ekonomiku čeká, a jak se na to připravit. Dokud mluvíme „jen“ o „běžných“ věcech, jako hospodářský růst a podobně, lidé většinou jen přikyvují. Jenomže jakmile začneme mluvit o čtvrté průmyslové revoluci, většinou všem spadne čelist a koukají několik minut s otevřenou pusou. V podstatě se dá říct, že lidé na přednáškách se dělí na ty, kteří už o čtvrté průmyslové revoluci něco tuší, správně rozpoznávají, že stojí v pozadí věcí, jako je UBER, Airbnb a další, a náramně se o ni zajímají, a na ty, kteří dosud nevědí, která bije, budou zaskočeni a nejvíc negativně ovlivněni.

A právě po téhle zkušenosti jsme se rozhodli napsat knihu, která dnešní ekonomiku, politiku, integraci, čtvrtou průmyslovou revoluci, či spor „sluníčkáři“ versus „xenofobové“ propojí a vysvětlí v širších souvislostech, proč to všechno je vzájemně ohromně propletené a související.

Na prvních několika desítkách stran se velice často zmiňujete o centrálních bankéřích. Téměř to vypadá tak, že co jejich krok či rozhodnutí, to chyba, která přiblíží nebo prohloubí krizi. Protože s pravděpodobností hraničí s jistotou lze předpokládat, že tuto funkci nezastávají pitomci, že to jsou lidé se znalostmi i odborným zázemím, čím si lze jejich chybná rozhodnutí, která mapujete od 11. září 2001, vysvětlit?

Asi nejblíž je vysvětlení přísloví „pro stromy nevidět les“, anebo pojem „profesionální slepota“. Právě i to v knize vysvětlujeme: Jak je možné, že velmi vzdělaný člověk, který se dostane do určité funkce, začne vnímat selektivně, ztrácí jakýsi „selský rozum“ a nechá se svým pochlebujícím okolím zničit. Ztrácí soudnost a nadhled. Znám hned několik lidí, kteří byli báječní, dokud stáli vně politického systému. A jakmile přijali funkci, pomalu se jejich osobnost začala rozpadat … a dneska škoda mluvit. A znám i lidi, kteří jsou dnes báječní, ale protože usilují o politickou dráhu, mám obavy, aby také brzy „nezblbnuli“. V knize také vysvětlujeme, jak se to přihodilo, že ekonomie už dávno není tou starou dobrou a velmi logicky myslící vědou, ale změnila se spíš ve snahu matematicky vypočítat chování člověka – což z principu nemůže fungovat.