V pátek 1. února zažila Sněmovna vzrušenou debatu, která vyvrcholila tím, že vás poslanec SPD Lubomír Volný vyzval, abyste šli ven... Zažil jste v politice osobně už něco podobného?
Nikdy v životě jsem nic podobného v politice nezažil. Nikdy. Ale zažil jsem to za svoji kariéru hokejisty na ledě, nebo když byla vyhrocená situace v dobách mládí v restauracích. Ale nikdy v politice. O to větší to bylo pro mě nejen překvapení, ale úděs. Můžeme se přít ideologicky o pravicové a levicové vidění světa, ale přeci si nebudeme vyhrožovat, že si to budeme vyříkávat venku ručně. Tímto to možná začíná, a čím to končí? Tím, že nás začnou mlátit holema po hlavách? Trošku na mě dýchnul Berlín, třicátá léta.
TAKTO SE PRO PARLAMENTNÍLISTY.CZ K INCIDENTU VYJÁDŘILA DRUHÁ STRANA, POSLANEC VOLNÝ
Viděl jste, nebo slyšel něco podobného v Poslanecké sněmovně, i když se vás to bezprostředně netýkalo?
Bylo to něco, co překročilo všechno. Viděli to tak i kolegové. Nebylo to kvůli ochraně Birkeho, nejsem žádný svatoušek a nikoho a ničeho se nebojím. Byla to reakce na základní princip. Tohle bylo absolutně za hranou, ale na míle či kilometry slušného chování a přístupu k politice. Sklouzávat k násilí – to je něco děsivého. Nepřišel jsem se do politiky prát, ale argumentačně vyhrávat či prohrávat. Když prohraju, uznám to a respektuju to. V demokratickém parlamentu je takovéto chování nepřijatelné. Moc oceňuji kolegy, že to odsoudili společně, i z jiných politických stran.
Měl by se tento incident řešit i nějak dál?
Určitě nebudu podávat trestní oznámení, pan Volný by se mi jenom vysmál a já bych ho tím zviditelňoval. Jsem z radnice, z komunální politiky zvyklý na ledasco. Už mi pár lidí vyhrožovalo. Kdy jsem třeba vystěhovával rodinu, kde otec té rodiny seděl za vraždu. Oni mi sem naběhli a řekli, že mě podřežou, když je z toho bytu vystěhuji. Takže jsem zvyklý na ledasco. Rány umím dát i rozdat. V komunální politice se mi to tedy stalo, ale v parlamentní politice se tohle stát nemůže.
Psali jsme:
A co u mandátového a imunitního výboru Sněmovny?
Co se týče odpovědi na vaši otázku, zda to budu nějak řešit, opakuji, že nechci zviditelňovat pana Volného. Lidé vědí, za jakou politickou stranu ten pán ve Sněmovně je. Říkám pán, protože už mu neříkám kolega. Chlap, který mě chce vyzývat na nějaké pěstní souboje, už u mě není kolega. Tím to pro mě skončilo. Druhá věc, je tam podnět k mandátovému a imunitnímu výboru. Stalo se to na půdě Poslanecké sněmovny a Poslanecká sněmovna to musí vyřešit. Poradím se ještě s Janem Hamáčkem, protože jsem tam vystupoval na jeho obranu. Ten člověk na něj řval, že předseda Hamáček zplodil Breivika a podobné věci. Což je prasárna prvního řádu. Spíše si myslím, že by to mělo být předmětem debaty na mandátovém a imunitním výboru Sněmovny.
Přeji vám tedy co nejméně podobných událostí...
Nejsem opravdu z cukru, živil jsem se hokejem. Nerozhodilo mě to a u lidí z SPD mě to ani nepřekvapilo. Na druhou stranu je to spíš zděšení z toho, kam to směřuje. Tomuhle se musí čelit. Nad tím se nesmí mávnout rukou. V třicátých letech také mávli rukou – a jak to dopadlo. Cením si toho, jak se k tomu Sněmovna postavila. Jsem přesvědčen, že v České republice není všechno špatně, jak si někteří myslí.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Oldřich Szaban
