Povolební aritmetika ukazuje na možnou vládu ANO, KSČM a Okamury. Je to pro vás přijatelné? Za jakých okolností?
Kdyby předvolební aritmetika rozhodovala volby, nebylo by voleb potřeba. Až po sečtení hlasů budeme znát vůli voličů. Musíme také znát konkrétní volební program případných koaličních partnerů, což znamená, že „smlouva s voliči“ je pro nás velmi důležitá. Nějaké sny, ze kterých se po volbách politik probudí a nic si nepamatuje, jsou pro nás nepřijatelné.
Strategickým cílem KSČM je socialismus, byť v moderní podobě. Kritici namítají, že socialistický systém odnaučí lidi zodpovědnosti, odnaučí je pracovat a být hrdí na to, co dělají, a učí je spoléhat se na stát. Čím byste tuto kritiku vyvrátil?
Socialismus dal každému jednotlivci důstojnost v celém komplexu chápání tohoto slova a o tu mnoho lidí přišlo. Nynější kapitalistický systém je postaven především na moci peněz, a to je špatně.
Nejvíce uprchlíků míří v Evropě právě do socialistických států, jako jsou Francie nebo Švédsko. Jak byste v případě socialistického Česka chtěl podobnému scénáři zamezit?
Nazývat tyto státy socialistickými je voluntarismus. A zapomněli jste také na Německo a Velkou Británii. Uprchlíci do těchto zemí míří ze tří důvodů. Prvním z nich je, že tam byli bez kontroly vpuštěni. Druhým, že tam již jsou komunity vytvářející pro ně vhodné podmínky, a třetím je výše sociální podpory poskytované těmto migrantům. A je úplně jedno, jaké má daný stát politické zřízení.
Psali jsme:
Tím se dostáváme k další otázce, která se týká bezpečnosti u nás a míru ve světě, použiji-li část volebního hesla KSČM. Jakými konkrétními kroky a opatřeními toho budete chtít docílit?
Problémy se musejí řešit tam, kde vznikají, a hlavně nesmíme napomáhat vzniku těchto problémů v rámci šíření našich euroatlantických hodnot nebo v rámci prosazování geopolitického zájmu establishmentu USA. Řešením není heslo paní Merkelové „My to zvládneme“, ale okamžitý tvrdý postup proti pašerákům lidí a razantní řešení situace v Libyi, kterou zavinily hlavně Francie a Itálie. Také bezbřehý plán EU s importem levné pracovní síly ze třetích zemí je skrytým motorem současné migrační situace.
Jak dosáhnout bezpečnosti u nás za předpokladu, že nebudeme součástí NATO? Co by mělo být „plánem B“ pro zajištění naší obranyschopnosti? Neznamenalo by to zvýšení výdajů na obranu, ale i obnovení povinné vojenské služby, jako je tomu například ve Švýcarsku?
Nabízí se řešení v rámci evropské bezpečnosti a posílení zodpovědnosti jednotlivých států, protože současné NATO je reliktem, u kterého je čím dál více vidět, že plní individuální zadání právě aktuálního prezidenta USA a bezpečnost Evropy je akceptována jen v souvislosti se snahou obnovit bipolární náhled na svět a vytvořit staronového nepřítele.
Psali jsme:
Jak byste charakterizoval českou zahraniční politiku? Zlé jazyky namítají, že postrádá soudružnost a strategickou vizi. Souhlasíte?
Vize jsou problémem nejenom naší zahraniční politiky, která má sílu pouze deseti milionů občanů a hlasu svého představitele. Pokud je však jeho hlas slyšet pouze v zájmu „nerozzlobit“ velké a mocné, nemůžeme čekat vznik nějaké výrazné české stopy na ledové pláni bohorovného klidu Evropské unie.
Můžete v krátkosti nastínit vaši rozvahu naší zahraniční politiky? S jakými státy bychom měli udržovat strategické vztahy?
Krátce, se všemi, kterým jde o mír a činí praktické kroky k jeho dosažení, kteří nejsou schopni a ani ochotni vyvolávat války pro svůj prospěch. Zde je důležité vrátit svět o pár desítek let zpět k ideám vzniku OSN a RB OSN.
Zahraniční politiku tvoří a také výrazně prezentuje i prezident republiky Miloš Zeman. Jak byste ho v tomto směru hodnotil?
Z pohledu zahraniční politiky bych prezidenta hodnotil chvalitebně, protože i mnohdy menšinový názor je třeba diskutovat. Proto je třeba poslouchat, co prezident říká, kdy to říká a proč to říká.
Psali jsme:
Má podle vás vláda šanci uspět se svojí argumentací u Evropské komise v souvislosti s nedodržováním unijních kvót?
Bude to pouze Pyrrhovo vítězství! Nejdříve je potřeba reformovat bruselskou byrokracii, Lisabonskou smlouvu a vrátit Evropu do doby Evropského hospodářského prostoru. Potom se můžeme bavit o srovnání úrovně života v členských zemích a následně společně najít postupy, jak řešit úbytek obyvatelstva. Určitě ale ne zvýšeným přílivem migrantů!
Jaký je váš názor na význam V4 pro Česko? Narážím teď zejména na události posledních dní, které vedou ke spekulacím o jejím rozdělení. Jaké by to pro nás mělo důsledky?
Pro jednotlivé státy by to důsledky nemělo, ale jejich osamocený hlas by zanikl v přívalu dalších. Věřím, že všichni zúčastnění znají pověst o Svatoplukovi a jeho prutech.
Jestliže ještě zůstaneme za hranicemi, riziko teroristických útoků je všudypřítomné a bohužel už nejsou v Evropě ničím neobvyklým. Je to fakt, na který si budeme muset zvyknout? Nebo existuje nějaká účinná obrana?
Účinná obrana před terorismem je uvědomění si vůbec, že je, a pojmenovat jej. Historicky známe terorismus územní (ETA), sebeurčení a národnostní (IRA), ultralevicový (Brigade Rosse) atd., všechny tyto ozbrojené skupiny ale útočily na systém a věřily, že demokratické postupy jsou příliš pomalé a řešení je potřeba dosáhnout hned. V čase se ukázalo, že jejich podpora klesá, a s počtem civilních obětí slábl jejich vliv. Dnes ale stojíme proti fanatickému náboženství, jehož požadavek je v konečném důsledku smrt nevěřících civilistů, a ne systému, a to vyžaduje jinou úroveň poznání a pochopení. Řešením je okamžitá odluka státu a církve spolu s rozvojem vzdělanosti ateismu a dialektického materialismu.
Psali jsme:
S čím konkrétně jdete do voleb? Čemu byste se chtěl dále věnovat, případně co byste rád dokončil?
Do voleb jdu s heslem „Konec levné práce = řešení vylidňování našeho kraje“, a toto je řešením i pro ostatní oblasti a regiony trpící odlivem mladých. Jen Praha a její okolí tento fenomén dneška nezná a stále roste přílivem mladých, přicházejících za větší mzdou. Tato nerovnost jak v rámci ČR, tak ale i v rámci EU je jedním z velkých problémů jednoty a budoucnosti Evropy. Již dost bylo nadměrných zisků kapitálu dosahovaných na levné pracovní síle. Tyto zisky se musejí dosahovat produktivitou práce a přidanou hodnotou, ne nízkými mzdami. Stát by měl jít příkladem a zvyšovat platovou úroveň v zemi spolu s růstem minimální mzdy. Poctivá práce musí přinášet odměnu poskytující důstojný život, a ne nutnost pobírat ještě dávky.
Jak hodnotíte rozhodnutí věřitelů OKD o reorganizaci společnosti a její převod do rukou státu? Jak nyní využít let navíc a připravit se na definitivní uzavření? Samozřejmě za předpokladu, že insolvenční soud reorganizační plán schválí.
Jakékoliv řešení je lepší, než čekat na úplný krach bývalé hornické chlouby Moravskoslezského kraje. OKD je velkým vykřičníkem zlodějny uplynulého čtvrtstoletí podvodů zvaných převodem státního majetku do soukromých rukou. To bylo keců o rodinném stříbře a nutnosti investovat do nových technologií a postupů přicházejících ze Západu. Jediným cílem příchozích bylo lehce vydělat miliardy nebo koupit a zničit konkurenci. Vytvořit z České republiky kolonii bez vlastní průmyslové základny, plně podřízené vůli zahraničních vlastníků a bank. To se jim povedlo a nyní již jen záleží na rozhodnutí voličů, zda jim taková republika vyhovuje, nebo chtějí změnu. A ta změna, kterou nabízíme, je právě o obnovení národního vlastnictví těžby surovin, přírodních a nerostných zdrojů spolu se vznikem družstevních a státních firem na jejich účelný provoz. To je i řešení pro současný těžební průmysl ČR včetně OKD.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Kateřina Synková
