Padají akciové trhy po celém světě, Německo a USA připravují gigantické a doposud nevídané balíčky pomoci pro své ekonomiky. Vstupujeme s koronavirem do nové světové ekonomické krize?
Ano, bezesporu, koronavirus de facto zastavuje ekonomickou aktivitu ve všech zemích, kde se objevil. Na země, kterým by se koronavirus náhodou vyhnul, to hospodářsky v dnešním velmi globalizovaném světě dopadne rovněž. Dnes nevíme, jak dlouho to celé potrvá, jak dlouho budou zavřené obchody a firmy, a je tak nemožné dělat jakékoliv ekonomické predikce ohledně hloubky a trvání ekonomického propadu.
Otázka dnes není, zda se ekonomika propadne, ale jak hluboce propadne a jak dlouho svět v recesi zůstane. Vzhledem k tomu, že řada zemí měla ekonomické potíže a potíže s veřejnými financemi i bez koronaviru, čekám dopady poměrně tvrdé. Ale nejde jen děsit a šířit strach. Lidem musíme vedle toho přinášet i povzbuzení. Tuto krizi musíme zvládnout a zvládneme ji. Bude to těžké, ale dříve či později se otřepeme a půjdeme dál. Není důvod ztrácet naději. Lidstvo si v historii poradilo s mnohem dramatičtějšími krizemi, poradíme si i nyní.
Vymstí se nám nyní ta dosavadní fiskální politika vlády, která byla podle mnohých zbytečně rozhazovačná? Budou nám peníze chybět?
Nechci v těchto dnech kritizovat vládu za každou cenu. V těchto krizových dobách bychom se jako národ měli stmelit a čelit krizi společně. Samozřejmě mě štvou přešlapy vlády v krizovém řízení, samozřejmě mě štve neschopnost zajistit pro zdravotníky, ale i všechny občany zdravotní pomůcky. Ale převážit v nás musí nyní schopnost spolupracovat a hledat řešení. Vládě nabízíme pomocnou ruku v hledání ekonomických a sociálních opatření pro zmenšení dopadu koronaviru na naši ekonomiku a na občany.
Vládě nabízíme sadu opatření, od ročních daňových prázdnin pro OSVČ, přes mimořádnou dávku občanům a živnostníkům postiženým koronavirem, až po snížení daně z příjmu právnickým osobám. Zkrátka je nezbytné přijít se silným fiskálním, tedy rozpočtovým impulsem do ekonomiky. Teď má stát být aktivní a i já jako liberální ekonom po aktivitě státu v tomto směru volám. Je ale zcela zjevné, a v této souvislosti to bez kritiky nejde, že deficity v předchozích letech růstu včetně vysávání rezerv z tzv. privatizačního účtu nás teď bolí o to víc a snižují manévrovací prostor, jak ekonomice pomoci.
Jak s odstupem několika dnů hodnotíte rozhodnutí Babišovy vlády o celostátní karanténě? A lze vládu za něco pochválit?
I jako opoziční politik schvaluji restriktivní opatření ve snaze bránit rychlému šíření koronaviru a nabádám občany, včetně těch, kteří Andreje Babiše a jeho vládu nemusí, aby se opatřeními vlády řídili. V tomto má vláda moji podporu.
Kritický jsem k tomu, že premiér Babiš váhal s rychlým ustavením krizového štábu, a za způsob komunikace s veřejností. Způsob komunikace byl v určitých momentech na můj vkus chaotický a lidi spíše rozhodil, než aby je uklidňoval. V takových chvílích nejde o to, kolik tiskových konferencí uděláte, ale jde o to, informovat jasně a přesně. A také vlévat do žil lidí naději.
V tomto směru mě rozezlilo vyhrožování zákazem vycházení od jinak zřejmě dobře fungujícího a dobrou práci odvádějícího náměstka Prymuly. Jsou skutečně lidé, kteří nejsou tak psychicky odolní a pro které je 24 hodin strašidelných zpráv v médiích složité ustát. Mysleme i na ně, mluvme k nim a uklidňujme je.
Jaké budou ekonomické dopady tohoto kroku? Co by měla vláda nyní dělat, má také připravit masivní záchranný balíček? Pomůže nám nějak skutečnost, že v poměru k HDP je stát velmi málo zadlužen?
Samozřejmě, že zavření obchodů a omezení vycházení má zcela zásadní ekonomické dopady. Provozovatelé obchodů, restaurací a služeb, což jsou často malí živnostníci, přicházejí okamžitě o veškeré tržby, zatímco provozní náklady od nájemného, přes mzdové a další náklady zůstávají. Velké firmy zastavují výroby kvůli výpadku pracovní síly. Dopad napříč ekonomikou je evidentní na první pohled.
V dobách standardního ekonomického zpomalení či ekonomické recese ekonomové čekají, zda symptomy ekonomického zpomalení potvrdí či vyvrátí svými čísly statický úřad. Dnes stačí vykouknout z okna na ulici, uvidět zavřené obchody a prázdné ulice, a na žádná čísla ze statistického úřadu opravdu čekat nemusíme. Ekonomický propad je viditelný na první pohled.
Co říkáte na krok České národní banky, která snížila úrokové sazby?
Pana guvernéra ČNB Jiřího Rusnoka jsem viděl naposledy na středečním rozpočtovém výboru Poslanecké sněmovny a poděkoval jsem mu, že se ke snížení úrokových sazeb bankovní rada rozhodla. Považuji to za správný a potřebný krok a myslím, že v tom snižování úrokových sazeb budou muset pokračovat i na dalších zasedáních. V těchto chvílích se vyplácí mít vlastní, autonomní měnovou politiku.
Země eurozóny to mají těžší, protože Evropská centrální banka se nebyla schopna po poslední ekonomické krizi vymanit z nulových, resp. záporných úrokových sazeb, a dnes nemá kam níže jít. Zbývá jí jen velmi problematické a diskutabilní kvantitativní uvolňování, resp. nákup státních i privátních cenných papírů.
Buďme rádi za vlastní měnu a tedy i vlastní měnovou politiku.
A co má být dalším krokem vlády, s cílem vyhnout se propadu ekonomiky? Mají přijít daňové úlevy, nebo nějaká systematická finanční podpora ohroženým skupinám, například podnikatelům, kteří tvoří pracovní místa?
Na stejném rozpočtovém výboru byl rovněž schválen můj návrh usnesení, ve kterém jako rozpočtový výbor doporučujeme vládě, aby vytvořila ekonomický balíček, který by byl výrazným fiskálním, neboli rozpočtovým stimulem na pomoc naší ekonomice. Zatímco vlády nejen okolních zemí přicházejí s pomocí v řádech stovek miliard až bilionů korun svým ekonomikám, naše vláda zatím přišla jen s odložením, ani ne snížením, některých daní, zrušením účtenkovky a s bezúročnými úvěry. Žádosti o tyto úvěry jsou navíc strašlivě složité. To je strašidelně málo.
ODS přišla už v minulém týdnu s celým balíčkem ekonomických opatření na pomoc našim lidem a firmám. Najdete v něm návrhy od prodloužení ošetřovného, přes daňové prázdniny pro OSVČ, odložení a prominutí plateb povinných odvodů za zaměstnance, snížení daně z příjmu právnických osob, mimořádnou dávku ve výši 30.000 Kč pro OSVČ, mimořádnou dávku zaměstnancům, kterých se opatření v souvislosti s koronavirem dotkla nebo dotknou například ztrátou zaměstnání. Jde o celý soubor mnoha dalších opatření, která by pomohla zaměstnancům, podnikatelům i firmám v těchto těžkých dobách. Nabízíme to vládě k jednání a k diskusi.
Fotogalerie: - Vylidněné metro
Fotogalerie: - Rouškolidé
Fotogalerie: - Vymetený Hrad i podhradí
Pojďme zpátky k prevenci nákazy. Premiér Babiš opakuje, že jsme začali některá preventivní opatření zavádět jako první v Evropě. Je to pravda? A měli bychom vládu za dosavadní přístup k ochraně zdraví obyvatel pochválit?
Restriktivní opatření u nás skutečně přišla rychle a v tomto směru jsme se určitě zachovali racionálněji než v Německu, v Británii a v dalších zemích. Ani nemluvím o předsedkyni Evropské komise von der Leyenové, která se probudila a zjistila, že jde o problém, teprve před pár dny. V tomto směru není důvod vládu jakkoli kritizovat, tady ji klidně pochvalme.
Kritiku ale zaslouží zmiňovaný nedostatek potřebného zdravotnického materiálu, který chyběl dokonce i lékařům, a neschopnost jasně říci, kdy se stav napraví. Místo toho jsme viděli vládní kličkování.
„Mají silný společenský a hospodářský dopad, narušují životy lidí a přeshraniční obchod,“ kritizovala uzavírky hranic ze strany jednotlivých členských zemí EU šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová. Státy by prý měly volit přiměřená řešení. Co si pod tím máme představit? A mohl by i mírnější přístup v boji s nákazou pomoci?
Tento výrok Ursuly von der Leyenové jsem komentoval tak, že paní předsedkyně propásla dobrou příležitost mlčet.
Když se na mě bývalý europoslanec Telička obořil, co že to mám za slovník, velmi rád jsem mu připomněl, že tímto výrokem jsem se inspiroval u „velkého Evropana“ a nedávno zesnulého francouzského prezidenta Jacquese Chiraca. Víte kdy a vůči komu, ho použil? Byl to jeho výrok z roku 2003 na adresu kandidátských zemí do EU, tedy i České republiky, které se navzdory názoru Francie a dalších rozhodly podpořit americkou invazi do Iráku.
Ale zpět k von der Leyenové. Ten výrok byl hloupý a nepatřičný, tečka.
Jaký vzkaz nám vyslala skutečnost, že některé členské státy, včetně České republiky, si vlastně vůbec nic nedělají z pokárání, kterého se jim kvůli rychlému uzavírání hranic a dopravy dostalo od šéfky Evropské komise Ursuly von der Leyenové? Vypovídá to něco o síle dnešní EU?
Zdá se, že EU dnes prakticky neexistuje. Jsou národní státy a jejich opatření. A já bych byl rád, abychom se z nynější krize, která dříve či později odezní, i poučili.
Jedno z mnoha poučení by tedy mohlo být, že národní státy mají smysl. Národní státy přijímají dnes velmi složitá opatření, která jsou narušením svobod lidí. Doufejme, že budou trvat co možná nejkratší dobu. Zatímco jsme schopni respektovat tyto restrikce uvalené naší vládou, nedovedu si představit, jak bychom byli schopni vzít za svá podobná rozhodnutí dělaná z Bruselu lidmi, které de facto neznáme a nemáme k nim jakýkoliv vztah a důvěru. Akceschopnost národních vlád se také ukázala větší.
Snad zažijeme něco jako renesanci pojmu národní stát, který se v dnešní EU stal pojmem nepřátelským. A snad v kontextu bezprecedentního ekonomického propadu se národním vládám v Evropě rozsvítí v hlavách a pošlou k ledu tzv. evropský New green deal – klimatickou dohodu, která by poškodila hospodářství i bez koronaviru. Její enormní náklady prostě dneska nikdo nemůže unést. Stal se z toho cár papíru.
Co další společenské důsledky této nákazy? Asi se shodneme, že jde o zcela bezprecedentní událost. Změní politické smýšlení lidí? Posílí extremistické alternativy k mainstreamu? Budou lidé některé dosud normální věci, jako například cesty na dovolenou, brát nově trochu jinak?
Jsem z generace, která nezažila žádnou válku, hlad, existenční problémy. Něco, co ještě zažívali naši prarodiče. Přeji si, aby měl koronavir na nás co nejmenší dopad, abychom se z toho všichni vzpamatovali velmi rychle. Nicméně, že nás to povede k zamyšlení nad obecnějšími, nebo možná lépe řečeno základními věcmi, že přehodnotíme své žebříčky hodnot, že už nebudeme všechny výdobytky moderní civilizace považovat za automatické, že budeme tušit, že globalizovaný svět, svět bez hranic má i svá rizika a náklady, to je myslím něco, k čemu budeme postupně docházet. Také si znovu uvědomíme, jak je člověk zranitelný, jak je příroda v širším slova smyslu mnohem mocnější a jak jsme byli pyšní, když jsme chtěli poroučet klimatu.
Jako klasický, tedy nikoliv progresivní, liberál, se obávám jedné věci. Války, ekonomické krize a podobné společenské zlomy se vždy vyznačovaly jedním důsledkem. Vždy v rámci nich posílila role státu nad svobodu občanů a nikdy se to nevrátilo na původní úroveň ani po odeznění krizových dob. Obávám se, že podobné posílení role centrálních, vládních autorit nás čeká i po této krizi. Úkol pro pravicově, liberálně či konzervativně smýšlející autority, politiky, ekonomy, bude snaha vrátit svobodu lidí na úroveň před koronavirem. To bude pro nás pravičáky úkolem zítřejších dní.
Dnes ale zvládněme aktuální krizi. Chtěl bych poděkovat všem zdravotníkům, prodavačům, pošťákům, prostě všem lidem, kteří jsou denně v práci v kontaktu s lidmi, což je v kontextu současné pandemie riskantní. A ostatním přeji pevné zdraví. Všechno to společně zvládneme.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Marek Korejs
