V minulém týdnu došlo k teroristickým útokům v Tunisku. To přitom bylo považováno za zemi, která jako prakticky jediná dokázala „ustát“ arabské jaro v roce 2011 alespoň do té míry, že tam nedošlo k rozkladu státních struktur jako v Libyi nebo v podstatě občanské válce jako v Egyptě. Nemáte jako diplomat, který se pohyboval v regionu severní Afriky, obavy, že by se nyní mohlo něco podobného odehrát i v Tunisku?

Tunisko je přes všechny peripetie, kterými si v posledním období prošlo, stále nejsekulárnější zemí afrického Maghrebu. Z tohoto důvodu se domnívám, že se mu osud rozvrácené a zničené Libye, případně Egypta může vyhnout. Vede mne k tomu několik dalších faktů. Muslimské bratrstvo v Tunisku po arabském jaru již jednou volby vyhrálo, ale dostalo se do situace, kdy nebylo schopné zemi řídit a vlády se dobrovolně vzdalo. Tunisko je také, co se týká nerostného bohatství, relativně chudou zemí, a o její ovládnutí proto nemají islamistické skupiny takový zájem. Jeho bohatstvím je turistika, která nutí obyvatele každodenně komunikovat a přizpůsobovat se potřebám zahraničních turistů. To je však přesně to, co islamisté dělat nechtějí.

Na druhé straně poslední útok, zaměřený proti zahraničním turistům, výrazně poškodil Tunisko ekonomicky, neboť turisté se od jeho pláží ze strachu o svoji bezpečnost pravděpodobně odvrátí. Může tak vážně ohrozit snahy tuniské vlády o stabilizaci situace po arabském jaru. A naopak podpoří islamistické elementy v tuniské společnosti, nad kterými se nyní již nevznáší železná pěst despotického prezidenta Zína Abidína bin Alího.