Do sněmovny jste kandidoval za hnutí Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury. Strana se ale loni názorově rozštěpila a rozpadla. Pro nadcházející krajské volby mělo hnutí spolupracovat s Blokem proti islámu Martina Konvičky. Ten ale v pondělí vypověděl smlouvu s hnutím Úsvit - Národní koalice. Důvodem je podle něj vleklá krize vztahů mezi oběma hnutími. O čem to podle vás vypovídá? Jak se díváte na to, kam strana směřuje?
Ano, do sněmovny jsem kandidoval za Okamurovo hnutí a svoji kandidaturu jsem potvrdil na poslední chvíli, když bylo jasné, že Věci veřejné nemohou díky masivní mediální kampani, která trvala vlastně od roku 2011, kandidovat. Odmítám názor, že jsem byl do parlamentu zvolen díky panu Okamurovi, neboť můj životní cíl nebyl sedět v tomto orgánu, o kterém si dnes občané nemyslí nic dobrého, a koneckonců se jim nedivím. Předseda tohoto hnutí, přesně jako i všechny politické strany ve sněmovně, vybírá kandidáty, kteří přinesou hlasy. Tedy nic mimořádného, a tak se i stalo. Toto hnutí se rozštěpilo ze dvou základních důvodů, které nebyly názorové, nýbrž organizační a finanční. K tomu trochu více slov. Byl jsem zakládajícím členem, bylo nás celkem devět a toto se mi v žádném případě nelíbilo! Byl jsem kritikem tohoto „zvláštního stavu“, který jsem pochopil, teprve když jsme zjistili, že toto hnutí má vlastně do konce volebního období smluvně vyčerpané příjmy ze státního rozpočtu za mandáty. Bližší odkazuji na tiskovou konferenci, která byla po ukončení vnitřního finančního auditu.
Úsvit - Národní koalice měla skutečně podle smlouvy, kterou jsem nikdy neviděl a ani mě to nezajímalo, spolupracovat s BPI (Blok proti islámu), který založil pan docent Konvička, o němž jenom vím, že je docentem na Jihočeské univerzitě. Vnímal jsem zvláštní rétoriku pana docenta a vnitřně mi byl tento způsob cizí, protože si myslím, že zvláště vzdělaný člověk musí umět svoje myšlenky vyjadřovat jiným způsobem. Jeho obrat o 180 stupňů mě však přesvědčil o tom, že má asi úplně jiné cíle než naše strana, a beru to na vědomí a již se o tohoto pána nebudu vůbec zajímat a jenom si počkám, s kým se bude snažit dostat do krajského zastupitelstva, nebo ještě lépe do parlamentu. Těch možností je několik – od krajních pravičáků až po krajní levici. Hlavně aby to odnesla Evropská unie. Určitě to bude velmi zajímavé. Jsem osobně velmi rád, že žádná spolupráce nebude.
Také mi není lhostejné, že se k nám do Evropy šíří nekontrolovatelně a hlavně organizovaně islám se svojí ideologií a náboženstvím, který naší křesťanské i ateistické civilizaci není, slušně řečeno, vlastní a přijatelný a hlavně pochopitelný. Tady mohu doplnit, že již v roce 1958, kdy jsem začal studovat Lékařskou fakultu, jsem nechápal, jak se někteří studenti z Blízkého východu chovají k našim ženám, zvykům i našemu náboženství, které není slovy ani skutky nesnášenlivé anebo dokonce agresivní. Trvalo mi to téměř 50 let, než jsem vše pochopil, samozřejmě v úplné jiné době a situaci. Že islám a migrace jsou dnes již problémem, registruji v opatrnějších vyjádřeních mnoha politiků, ale stále platí, že když dva dělají nebo mluví totéž, není to totéž. U jednoho, nežádoucího, trestný čin u druhého politická prozřetelnost a získávání voličů. Nechť si to každý přebere sám a svůj názor vyjádří ve volbách!
Psali jsme:
Martin Konvička přiznal spolupráci s Vítem Bártou, kterou ještě nedávno zlehčoval. To řadu lidí pobouřilo. Máte proto vysvětlení? Přece jen i vy sám jste v minulosti byl členem VV a s Bártou jste úzce spolupracoval. Vyčítají vám to například nyní voliči? A litujete vy sám nějak této spolupráce?
Četl jsem články o panu Konvičkovi a panu Bártovi, které jsou jeho věcí, jak se vyjádřil. Já však nejsem přesvědčen o tom, že by z toho vyplynulo něco o řízení Vítem Bártou. Voliči mně nic nevyčítají a této spolupráce v žádném případě nelituji, a pokud se mě někdo zeptá, jak to bylo, mám na to jediné vysvětlení. VV se staly nepohodlné a hlavně se nechtěly ovládat stranami ODS, TOP 09 i ČSSD. O rozložení zvenku jsem již věděl od září roku 2010.
A nyní můj vztah k JUDr. Vítu Bártovi a Věcem veřejným. Členem VV jsem nebyl, protože jsem byl krátce (listopad 1967 do září 1969) členem KSČ, ze které jsem byl za postoj k srpnu 1968 vyloučen. VV byly jedinou stranou, kde nemohl být členem někdo, kdo byl v KSČ, a to jsem já byl. Abych zase nedostával zbytečné dotazy, proč jsem byl v KSČ a co jsem tam chtěl dělat, mohu s čistým svědomím říci, že za toto svoje období se vůbec nestydím a v té době tato strana směřovala někam, s čím jsem souhlasil. Nikdy bych totiž nedělal nic proti svému přesvědčení a také výchově z rodiny. Jak to v tom roce 1968 vlastně bylo, není dnes vůbec jasné a měli bychom se to konečně dozvědět. Zejména mladé generaci je dnes „propagandou z Východu“ podsouváno, jak se dnes máme špatně a že bylo lépe za minulého, totalitního režimu.
Víta Bártu, jako mladého muže, jsem si vážil a stále vážím, protože věci nazýval pravými jmény a vůči mé osobě jsem nikdy nezaregistroval nějaké řízení nebo ovlivňování. Chápu, že je nejjednodušší říkat, že za všechno mohou VV a Vít Bárta, jakýsi démon a zločinec. Že měl soukromou bezpečnostní agenturu a sledoval politiky? A proč by nemohl mít, když podobných agentur je u nás nekontrolovatelný počet a nikdo neví, co všechno dělají a koho sledují a hlavně komu a za kolik informace předávají. S Vítkem se mohu setkat, kdy budu chtít, a pokud bude chtít on. Vždy si můžeme popovídat o dětech, rodinách, jeho tatínkovi, který byl lékařem na fakultě, kde jsem studoval. Byl o šest let mladší, a tak jsme se nemohli znát. Právě v současnosti se k němu chystám, protože u Bártů mají malou holčičku a nám se narodil, konečně, vnouček. Možná to oslavíme a mně nebude vůbec vadit, když budeme špehováni. Politiku spolu nikdy neřešíme, je to absolutní ztráta času, neboť by to byly jenom „pivní řeči“, které nic neřeší. Tedy žádné intriky, politické spekulace a nějaké řízení politických postojů mých nebo Úsvitu. Moji osobu se nepodařilo řídit ani KSČ, ani VV, ani Úsvitu TO, ani BPI. Že nemám vždy souhlasný názor s poslaneckým klubem, dokazuje moje hlasování ve sněmovně. Jsem hrdý na to, že někdy v kuloárech slyším, že se neví, zda jsem levičák nebo pravičák. Vysvětlení je naprosto jednoduché. Na levici a pravici si „zabydlené strany“ jenom hrají a zásadní mají pouze vztah k penězům. Musím však říci, že snad u této vlády, díky panu ministru financí, se tento vztah začíná měnit a snad v tom bude pokračováno i nadále. Že to nebude snadné, dokazují obstrukce tzv. opozice, která vše dělá pro to, aby nebyly evidence tržeb, kontrolní hlášení DPH, zákon o „získání majetku“ atd. Já hlasuji podle svého vědomí a svědomí, abych se nemusel stydět sám před sebou, jak se mi stalo při zvednutí ruky v zastupitelstvu města Hradec Králové, kdy jsem byl pro to, aby hospodaření s vodou převzala firma Veolia. Slib, že to je právě tato firma, která nedopustí zvyšování ceny vody, byla pouze vábnička a politická fráze. Snad se nebudu muset zpovídat sám sobě za mávnutí rukou i v této sněmovně.
Aktuálním tématem je situace ve zdravotnictví. Šéf České lékařské komory Milan Kubek nedávno znovu zopakoval, že za současné situace ve zdravotnictví už není komora schopna garantovat bezpečnost zdravotní péče. Hrozí podle vás kolaps českého zdravotnictví?
Českou lékařskou komoru jsem zakládal a byl jsem členem I. předsednictva ČLK a jsem na to hrdý. Tenkrát na prvním kongresu v Seči na Chrudimsku byli zvoleni kolegové, kteří měli jakousi „tajnou důvěru“ za své postoje k režimu a hlavně práci pro pacienty v době vlády jedné strany, a dostali tedy důvěru. Odmítám teze, že naše zdravotnictví je špatné, hrozí mu kolaps, nebude bezpečné pro pacienty, máme hodně nemocnic a málo doktorů.
Jsem lékař ještě z hodně staré školy. Studovali jsme za peníze dělnické třídy, odcházeli jsme do nemocnic a zdravotnických zařízení na tzv. umístěnky a hlavně jsme byli placeni, stejně jako poctiví kantoři, za takové peníze, za které by nedělal nikdo v civilizovaném světě. Prostě jsme byli „nežádoucí, ale potřebná pracující inteligence“. S něčím nesouhlasit nebo se proti něčemu postavit – bylo absolutně nemožné! Ví tazatel vůbec, kolik hodin práce a hlavně přesčasů jsme museli odpracovat a za kolik korun jsme pracovali ve službách a jak se za nás postavilo ROH? Určitě neví! Tak tedy sdělím. V době (asi?) do roku 1962 se noční služby neplatily a zdravotníci dostávali náhradní volno, později nějaký směšný paušál za noc asi 50 Kč. Lidé ve zdravotnictví nebyli ani tenkrát, takže se muselo „makat a držet hubu“. Když jsem nastoupil do FN Hradec Králové v roce 1969, byl plat za noční službu diferencován na obory nechirurgické, kde byla taxa za jednu hodinu 7 Kč za všední den a 11 Kč za sobotu, neděli a svátek, a chirurgické, kde to bylo o 2 Kč v obou tarifech vyšší. V době tzv. rozvinutého socialismu někdy po roce 1973 se to zvyšovalo o desetikorunu a bylo to o malinko lepší. Odbory však mlčely, protože byly „B mužstvo KSČ“. Toto uvádím pro pořádek a také k zamyšlení nad tím, jaký je v posledních šesti letech činěn nátlak, jistě správný a potřebný, na vlády pravicové a dnes tzv. levicovou. Nevím, jak může ČLK garantovat bezpečnost zdravotní péče, když zdravotnické služby neposkytují jenom lékaři, ale i sestry, laboranti, rehabilitační pracovníci, a také nesmíme zapomenout na nižší zdravotnický personál a celý servis vůbec. Komora by měla přinášet nápady a návrhy, jak lékaře motivovat, aby zdravotní péči poskytovali, a ne aby odcházeli do zahraničí. Kolaps zdravotnictví nás určitě nečeká, protože pořád je mezi námi hodně kolegů, kteří smysl života nevidí jenom v penězích.
Česká lékařská komora také již na počátku roku vyzvala otevřeným dopisem vládu, aby připravila plán na záchranu českého zdravotnictví. Měl by obsahovat třeba pravidelnou valorizaci platby za státní pojištěnce. Lékaři kromě toho požadují i speciální zdravotní daň na tabák a alkohol nebo zvyšování platů zdravotníků minimálně o deset procent každý rok. Co vy na to?
Tady musím s valorizací plateb za tzv. státní pojištěnce jenom souhlasit. Důchodců přibývá, dětí snad také a ti přece daně i pojištění neplatí. Základní princip solidarity je přece sociálně spravedlivý, neboť každý z nás bude jednou starý a tyto povinné odvody většinou platil. Zdravotní daň na tabák, alkohol a drogy není nápad komory, ale bývalé pravicové vlády. Tenkrát, to již jsem byl poslancem, to bylo ostře kritizováno a hlavně byly pochybnosti o způsobu, jak si to tito lidé budou platit. Jenom jako malý případ uvádím – daří se nám vymáhat platbu za pobyt v záchytné protialkoholní stanici? Samozřejmě, vůbec nedaří a jenom to stojí stát obrovské peníze, např. při výjezdech zdravotnické záchranné služby. Argument je ten, že přece každý si platí zdravotní pojištění, má právo na bezplatnou zdravotní péči (§ 31, zvaný paragraf paní bývalé poslankyně Fischerové – Základní listina práv a svobod) a nelze přece přesně odlišit, zda jde o ebrietu či vážné onemocnění. Samozřejmě to moc dobře vím a mnohokrát jsem se setkal s tím, že opilec měl dopravní úraz, zemřel nebo si způsobil těžký úraz. Jistě, léčit, ale všechny náklady si musí potom zaplatit i za cenu exekuce.
Zvyšovat platy? Samozřejmě, ale podle výsledku HDP, tedy hospodaření státu, a nikoliv 10 % každý rok. Byl jsem vychován z domova od rodičů tak, že když na to máš, tak si to kup, a když ne, tak to prostě mít nemůžeš! Touto filozofií jsem se řídil v každé době a také to doporučuji všem.
České zdravotnictví má dostatek peněz na provoz, ale nemá peníze na investice. Důvody jsou nehospodárnost a netransparentnost. Tak reagoval nedávno v otevřeném dopise prezidentovi České lékařské komory vicepremiér a ministr financí Andrej Babiš. Ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček považuje jeho výroky za výsměch zdravotníkům. Jak se na problém s financováním českého zdravotnictví díváte vy? Domníváte se, že je černou dírou, kterou je třeba rozkrýt, nebo problém vidíte jinde?
Naprosto souhlasím s panem ministrem Babišem! Zdravotnictví má dostatek peněz i na investice a je „černou dírou“, kterou je třeba rozkrýt. Mohu konkrétně uvést: výstavba nemocnic, placení tzv. služeb, předražené nákupy přístrojů a zdravotnického materiálu, nákupy přes tzv. „kompletační firmy“, privatizace, nerovné smlouvy mezi zdravotnickými zařízeními a pojišťovnami, např. jeden výkon je placen různě, kauza Homolka, Krajská zdravotní atd. atd. Není to výsměch zdravotníkům, ale pouze konstatování neutěšeného stavu, který přece někdo způsobil. Tak to tedy pojmenujme a veřejně řekněme. Nebo budeme čekat na to, zda se dozvíme, že mnoho bývalých politiků má peníze ulité v tzv. daňových rájích? To se ještě načekáme!
Co se musí stát, aby nepřibývalo lékařů, kteří za prací odcházejí do zahraničí?
Musíme co nejdříve změnit způsob vzdělávání, a to nejenom lékařů (zákony č. 95, 96 se musejí urychleně novelizovat), a hlavně by si kolegové měli uvědomit, že léčení nemocných je poslání, a nikoliv jenom peníze. Také nesouhlasím s tím, že naši špičkoví odborníci nejsou zaplaceni tak, jak by si zasloužili a jak by jistě byli zaplaceni v zemích na západ od našich hranic. Tedy podstatná diferenciace platů ve zdravotnictví. Kvalita práce musí být zaplacena odpovídajícím způsobem. Z vlastních zkušeností vím, že pracovní doba lékaře v nemocnici se nedá striktně omezit časem. Pracovali jsme a sloužili od pátku od rána do pondělí do odpoledne. O odměně za tuto práci jsem se již zmiňoval. Jistě, žijeme v jiné době a hlavně v jiném společenském zřízení. Kdybychom měli přesně dodržovat zákoník práce a týdenní normu hodin, museli bychom mít nejméně dvakrát tolik lékařů, a to bychom nikdy nebyli schopni vychovat. Pokud někdo chce pracovat a vydrží to, musí také odměna tomu odpovídat.
Psali jsme:
Nejen politiky, ale i veřejnost rozděluje zákon o úplném zákazu kouření v restauracích. Podporujete vy sám současný návrh zákona, nebo k němu máte výhrady? A můžete být případně konkrétnější?
Tento zákon nekompromisně podporuji a nelíbí se mi nespočitatelné množství nesmyslných pozměňujících návrhů, které mají jediný cíl. Aby se vlk nažral a koza zůstala celá. Tedy měli jsme zákon, ale „hulilo se“ všude vesele dál. Tento zákon není jenom o kouření, ale také o alkoholu a drogách. A to je podle mého názoru ještě důležitější, protože tyto drogy již nejsou jenom výsadou mládeže, nýbrž i školních dětí. Jak je možné, že to nevadí rodičům a škole.
Vše bylo opakovaně projednáno zdravotním výborem parlamentu a doporučeno sněmovně ke schválení. Neustálé opakované odkládání projednávání je typické pro to, aby nedošlo ke schválení. Stále tak zůstáváme poslední zemí v Evropě, kde tento zákon není.
Vláda se minulý týden neshodla na proplácení nemocenské v prvních třech dnech. Souhlasíte? Proč?
Ani se nedivím, že se vláda neshodla. Já také ještě nemám jasno. Kdybych si byl jistý, že to nebude zneužíváno a pracovní neschopnost bude jenom v případě nemoci, souhlasil bych a respektoval bych stanovisko zaměstnavatelů. Vždyť také je již možnost vybrat si placenou dovolenou, která je nad rámec zákoníku práce. Určitě se o tom budeme bavit na poslaneckém klubu a předpokládám volné hlasování.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Kateřina Synková
