Poslanec Štětina (Úsvit-NK): Vstoupit do vysoké politiky byla moje osobní chyba

26.02.2017 11:07

Věci veřejné byly zlikvidovány zcela cíleně a brutálně, protože se vymkly kontrole a dohledu stran, které právě tento systém zavedly. Že byl Vít Bárta shledán zcela nevinným, jsem uvítal a považuji to za spravedlivé. Pokud se rozhodne vrátit do politiky, rád ho znovu podpořím, říká poslanec Jiří Štětina. V rozhovoru, který poskytl pro ParlamentníListy.cz, se zamýšlí také nad tím, proč se Úsvitu-NK nedaří oslovit voliče a jak sněmovní volby ovlivní politickou scénu. Dlouze jsme si povídali také o problémech a výzvách našeho zdravotnictví. A nejen o tom...

Poslanec Štětina (Úsvit-NK): Vstoupit do vysoké politiky byla moje osobní chyba
Foto: Hans Štembera
Popisek: Jiří Štětina

Poté, co došlo k rozpadu hnutí Úsvit přímé demokracie – Tomia Okamury, vznikly dva samostatné subjekty. V posledních volbách však uspěla jen SPD a podle předvolebních průzkumů má také, na rozdíl od hnutí Úsvit, šanci uspět ve sněmovních volbách. Kde děláte chybu, nebo čím si vysvětlujete, že jste samostatně nedokázali oslovit větší množství voličů? 

Je bohužel pravda, že tato „nezvolená strana“ má preference vyšší než Úsvit-Národní koalice. Osobně mám vysvětlení jediné. Agresivita, euroskepticismus, vystoupení z NATO a návrat do sféry Ruska oslovují právě voliče, kteří vzpomínají na staré pořádky, ty SPD přitahuje. Tyto proklamace nebyly nikdy cílem demokratických stran, což Úsvit bezpochyby určitě je. Také musím připomenout, že tyto teze nebyly ani v programu původní Okamurovy strany, ale nelze vyloučit, že již to pan předseda Okamura ve své hlavě měl.   

Půjdete do sněmovních voleb sami, nebo uvažujete o spolupráci či koalici s jinou stranou?

V těchto dnes se diskutuje právě o věcech, které uvádíte a je třeba pečlivě zvážit zda „jít, či nejít“ a hlavně, kde na to vzít peníze. Naše strana nikdy neměla ani nemá žádné vedlejší příjmy od tzv. sponzorů a musí tedy vše pečlivě a hlavně brzy zvážit a rozhodnout. V zásadě jsou všechny možnosti reálné a konečné rozhodnutí bude mít republikový sněm.

Nabízí se také otázka, zda se budete  znovu ucházet o přízeň voličů i vy sám?

V této věci mám naprosté jasno. O přízeň voličů se ucházet nebudu a kandidovat tedy nehodlám. Vstoupit do vysoké politiky byla moje osobní chyba, měl jsem totiž o úrovni představy úplně jiné.

Co bude podle vás hlavním tématem voleb?    

Vše a všichni proti Babišovi a zachování starých pořádků, které zavedly tzv. pravicové, resp. levicové strany, tedy ODS a ČSSD. Tedy obvyklé sliby, jak je tomu zvykem.

Někteří opoziční politici vládě vyčítají snahu omezit její práva. Vidíte to stejně? A bylo tomu v minulosti jinak? Přeci jen máte možnost coby opoziční politik srovnání Sobotkova a Nečasova kabinetu.

Je to pořád stejné, alespoň tak to vnímám já za dvě volební období, když jsem byl chvíli „koaliční“ a potom již jenom „opoziční“. Když vládla tzv. pravice, bouřila se a obstruovala levice a potom samozřejmě naopak. Být konstruktivní opozicí je pouze fráze, neboť se vládnoucí strana co nejdříve vypořádá a s tzv. opozicí obsadí místa na ministerstvech, v dozorčích radách, všude tam, z čehož je finanční profit, atd. a také zajistit, aby dlouhodobě platné smlouvy pokračovaly dál, jakoby se nechumelilo.

Jsem však přesvědčen o tom, že tato vláda je mnohem lepší, včetně výsledků vládnutí, ale navenek se projevuje, slušně řečeno, neomaleně a neeticky. Nečasova vláda nebyla žádnou vládou práva, rozpočtové odpovědnosti a boje proti korupci. Právě opak byl pravdou! Také jsem o tom nejméně dvakrát hovořil, ale je to marné, je to marné, je to marné, jak říká klasik.

,,Můj životní cíl nebyl, sedět v Poslanecké sněmovně, o které si dnes občané nemyslí nic dobrého a koneckonců se jim nedivím.“ To jsou vaše slova. Proč jste se tedy vlastně rozhodl kandidovat a co jste se snažil udělat pro zlepšení renomé práce poslance?

Tato slova zůstávají platná a měnit je nebudu. Vše vzniklo v roce 2002, kdy jsem byl dehonestován jako lékař a ředitel záchranné služby v Hradci Králové a díky medializaci jsem se stal vhodnou personou na kandidátní listiny. Nejdříve jsem nabídky odmítal, ale nakonec jsem dal souhlas ke kandidatuře za Volbu pro město v Hradci Králové v komunálních volbách. potom jsem kandidoval za SNK do Poslanecké sněmovny a následně jsem se podílel na založení strany SNK i sloučení se stranou Evropští demokraté. 

Skutečnost, že jsem jako předseda krajské rady SNK-ED nikdy nebyl na 1. místě a tím jsem se nedostal do zastupitelstva kraje dokazuje, že mým cílem nebyla politika. Na kandidátku Věcí veřejných jsem byl zapsán jako člen SNK-ED a stal jsem se lehkým skokanem ze druhého na první místo.

Původní profesí jste lékař. Oblast zdravotnictví patří ke klíčovým prioritám stávající vlády, jejímž hlavním cílem je zajistit občanům dostupnou a kvalitní zdravotní péči. Nastala v tomto ohledu podle vás skutečně nějaká pozitivní změna? 

Jako lékař, který slouží lidem od roku 1964 v různých postech i funkcích, mohu s klidným svědomím říci, že registruji pozitivní změny ve financování zdravotnictví, což je úspěch zejména pánů ministrů financí a zdravotnictví. Kvalita našeho zdravotnictví byla a je výborná a fámy o zhoršení zdravotních služeb považuji za šíření poplašné zprávy. Tím však nechci říci, že místní i časová dostupnost zdravotní péče je stejná pro každého našeho občana. Do malých měst a obcí se lékařům nechce jít pracovat a také volných míst lékařů v tzv. malých nemocnicích je více než dost. Je to velké téma.

Řešení však není jednoduché a systém minulého společenského zřízení, tedy tzv. umístěnky a direktivní příkazy však možné nejsou. A, že by kolegové pochopili, že všude žijí lidé, je pouze iluze, neboť v době, kdy vládnou prachy a tzv. demokracie, je pořád lepší být v centru než na periferii země, byť za slušné peníze a další výhody.    

Jsou to již téměř tři měsíce, co premiér uvedl do úřadu nového ministra zdravotnictví. Jak změnu hodnotíte? 

Necelé tři měsíce jistě nejsou dobou, kterou lze objektivně hodnotit, a hlavně systém nevisí na jedné osobě, nýbrž na straně, která celý resort vede. Jako bývalý ředitel zdravotnického zařízení však jsem přesvědčen o tom, že právě lékař není tou správnou osobou ve vedení rezortu, neboť je zatížen svým medicínským přístupem a osobním vztahem ke svému povolání. Takže pozitiva určitě jsou, ale stále nevyčpěl pach z minulého ovládnutí resortu zdravotnictví z doby vlády ODS v letech 2006-2009.  Nevím, zda je pravdivá informace, že na jednání ministerstva zdravotnictví docházel pravidelně bývalý tiskový mluvčí ministra Julínka. Pokud by tam byl jenom jednou, svědčilo by to o tom, že tzv. opoziční smlouva je stále živá. Nechce se mně však tomu věřit.

Jaká největší výzva podle vás stojí před budoucím ministrem zdravotnictví? 

Dát konečně do pořádku celý systém zdravotnictví, včetně poctivého financování. Neustále omílám, že zdravotnictví nesmí být politikum, tedy tzv. levicové, resp. pravicové, protože pacient, nikoliv klient, musí být léčen, když to potřebuje, kvalitně a včas. Toto, zdánlivé, klišé nelze vysvětlit jednou větou, nýbrž z hlediska poskytovatelů zdravotnických služeb, plátců, tedy pojišťoven a vydalo by to na celý článek. Pokud však nebude stanovena síť zdravotnických zařízení, a to jak ambulantních služeb, tak nemocniční akutní, chronické a následné péče, žádná reforma se nezdaří. Je však otázka, zda se do toho politikům chce, neboť z téměř 300 miliard korun se vždy nějaký desátek dá uloupnout – a to asi je ten hlavní důvod, proč dodnes nemáme celostátní síť zdravotnických zařízení.

Jste příznivec národní strategie elektronického zdravotnictví? Lékařská komora je názoru, že kvůli tomu skončí mnoho ordinací starších praktických lékařů. Souhlasíte?

Byť jsem hodně starý felčar a spíše jsem používal tužku, papír a svůj zadek, jsem zastáncem elektronizace celého zdravotnictví, nikoliv však typu IZIP. Souhlasím, že Česká lékařská komora tomu brání velmi účinně a demagogicky. Nelze přeci tolerovat argument, že lékaři, zejména starší, tedy jako já, nemají počítače, neumějí na PC, zdržuje je to od práce – a takto je ČLK hájí. Důvody, proč to ČLK dělá, si však nechám zatím jenom pro sebe, ale v žádném případě to nemůže být důvod k ukončení ordinací. Pracovat s počítačem, alespoň elementárně, se musí každý doktor naučit. Argument, že nemá na koupi PC, je zcela absurdní a směšný. Pokud vím, tak drtivá většina lékařů PC má a elektronizaci se nebrání.

Neobáváte se, že v takto citlivé oblasti hrozí v době kybernetických úroků zneužití velmi citlivých dat? Otázkou také je, kdo by za případné zneužití nesl odpovědnost. 

Kybernetické útoky na jakákoliv data jsou samozřejmě reálná, a bohužel, i častá.  Každá akce vyvolává reakci stejně velkou, ale opačného smyslu, to je přece starý zákon fyziky, a tak je potřeba, aby počítačoví odborníci vymýšleli postupy proti těmto útokům. Spíše se však domnívám, že to je hlavní důvod k tomu, aby žádná elektronizace nebyla. Argument, že osobní data budou zneužívána, však je podle mého názoru, zcela zástupný.

Hodně se hovoří o zdravotnictví, již méně ale o paliativní či hospicové péči. Ministr Ludvík se sice nechal slyšet, že plánuje samostatný zákon, který bude problematiku řešit, věříte ale, že k tomu dojde? A co je nezbytné do něj případně zakomponovat? 

Jsem zastáncem paliativní a hospicové péče, a to jak lůžkové, tak mobilní. Dokonce jsem byl asi prvním poslancem, který se již v roce 2010 velmi angažoval v tom, aby právě tato ambulantní hospicová péče byla zavedena do systému zdravotnictví, a hlavně byla odpovídajícím způsobem financována. Že je to dnes již realita, je jediné dobré a správné, neboť i odchod z tohoto života musí být důstojný, pokud možno bezbolestný a také etický. Že to je také podstatně levnější doma než v nemocnici, je více než jasné. A co je hlavní? Rodina si uvědomí, že zde nejsme na věčné časy a je to jediná spravedlnost, která se nedá ničím ovlivnit ani koupit. Jsem také rád, že i pan prezident o hospicové péči zcela otevřeně hovoří a nedá se v žádném případě hovořit o nějakém lobbismu. Vstřícnost pana ministra k ambulantní, tedy mobilní hospicové péči, jedině vítám a byl bych rád, kdyby do konce tohoto volebního období byl tento zákon přijat.

Česko čeká největší převrat v nemocniční péči od pádu komunismu. Podle zákona navrženého ministrem zdravotnictví se v lednu 2018 transformuje patnáct největších státních špitálů na tzv. univerzitní nemocnice, kterým bude povoleno prodávat svůj majetek. Poměry se změní i pro další čtyři specializované ústavy, patnáct psychiatrických zařízení a několik rehabilitačních či tuberkulózních léčeben. Právo je zrušit nebo sloučit dostane samotný ministr zdravotnictví, i když dříve k tomu byl třeba souhlas Poslanecké sněmovny. Co vy na to?

Tak, přiznám se, že o tzv. „univerzitních nemocnicích“ se hovoří již 5 let a není to tedy nic nového. Jak to bude ve skutečnosti však ještě nevím, neboť jsme zatím neobdrželi žádný sněmovní tisk, o kterém se budeme bavit na zdravotním výboru. Podle poslední informace to bude i vláda ČR teprve projednávat.

Umím si představit, že budou psychiatrické nemocnice, rehabilitační ústavy a další jako samostatná zařízení odborná, ale i jako samostatné ekonomické jednotky. Neumím si však představit, že do tzv. univerzitních nemocnic, z ekonomických důvodů, budou začleněny ústavy nebo centra, aby stávající fakultní nemocnice měly vyrovnané hospodářství. Konkrétně mám třeba na mysli centrum kardiochirurgie v Brně.

Tento způsob založený pouze na penězích je již předem odsouzený k zániku a přináší to s sebou spekulace, kdo za tím stojí. Tento způsob jsme tady již měli v době největšího rozkvětu korupce ve zdravotnictví, tedy v letech 2006-2009, kdy byla připravena privatizace všeho z čeho byl profit. S tím souvisela i příprava tzv. „řízené péče“. A konkrétně financování provozu letecké záchranné služby (8 středisek provozovaly 2 soukromé firmy) je toho zcela klasickým příkladem. Další případ Nemocnice Homolka, předražené nákupy zdravotnické techniky, materiálu, léků a další.

Věřím, že zákon o univerzitních nemocnicích nebude jenom proto, aby se mohly prodávat věci nemovité i movité. Že by o tom měla rozhodovat pouze jediná osoba, tedy ministr zdravotnictví, mě přímo děsí, neboť zde není žádná kontrola parlamentem! 

Někdejší ministr dopravy Vít Bárta uspěl u pražského městského soudu s odvoláním ve sporu o náhradu škody za stíhání pro údajnou korupci. Bárta požadoval 20 miliónů korun, obvodní soud však loni jeho požadavek odmítl jako promlčený. Bártovi přiznal pouze 16 000 korun jako náhradu za právní zastoupení. Soud se bude muset případem znovu zabývat. Troufnete si odhadnout, zda Bárta uspěje?

Zda Vít Bárta uspěje nebo nikoliv, to nevím. Jedno však vím jistě, že se žádné korupce nedopustil, Věci veřejné byly zlikvidovány zcela cíleně a brutálně, protože se vymkly kontrole a dohledu stran, které právě tento systém zavedly.

Že byl Vít Bárta shledán zcela nevinným, jsem uvítal a považuji to za spravedlivé. Byl jsem přímo v centru dění, a tak vím o čem mluvím a také musím zcela otevřeně říci, že i já jsem dostal nabídku k přestupu do jiné strany. Odmítl jsem s tím, že když VV zaniknou, odejdu s nimi já, neboť můj životní cíl politika nikdy nebyla.

Je úplně směšné a nehorázné, když za tzv. neúspěchy v policii, školství, dopravě, evropských fondech, mohou jedině a zásadně VV prostřednictvím svých ministrů. Že ty soudy stály Víta Bártu nejenom velké peníze, ale i kariéru osobní, politickou, ekonomickou, snad nemůže nikdo zpochybnit. Tak proč by nějakou náhradu, kterou neumím vyčíslit, neměl dostat?

Čistě hypotetická otázka. Pokud bude Bárta očištěn, měl by se podle vás pokusit o návrat do politiky? Podpořil byste ho znovu?

To není otázka hypotetická, nýbrž naprosto reálná. Bárta již očištěn byl, to není žádná spekulace, ale fakt. Jeho návrat do politiky bych uvítal, a dokonce si myslím, že Věci veřejné měly program poctivý a hlavně nepopulistický.

Pokud VV budou někdy kandidovat do Parlamentu ČR, určitě je podpořím – jako volič, ale již ne jako kandidát. Myslím, že jsem pro společnost pracoval dost dlouho a snad i poctivě a nekorupčně, a odpočinek si zasloužím. Politika skutečně nebyla můj smysl života a dvě volební období stačila k tomu, že jsem se na vlastní kůži přesvědčil o tom, co si většina lidí o politicích myslí.

Jsem také přesvědčen o tom, že kandidovat do parlamentu by se mělo maximálně na 3 volební období, tedy 12 let.  Delší doba než těchto 12 let nutí k otázce: „Co poslance vede k tomu, že se mu v poslaneckých lavicích líbí? Jaké jsou za ním výsledky?

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Kateřina Synková

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Politik od Klause ml. spustil kanonádu: Obří organizace v pozadí Milionu chvilek. Havloidi. Zelené náboženství! Papež líbá nohy uprchlíkům...

16:55 Politik od Klause ml. spustil kanonádu: Obří organizace v pozadí Milionu chvilek. Havloidi. Zelené náboženství! Papež líbá nohy uprchlíkům...

POLOČAS HORKÉHO ROKU „Jestliže nejvyšší představitel římskokatolické církve líbá nohy uprchlíkům a n…