Jak to s tou Ukrajinou celé dopadne? Ptáme se od 21.7.2014.Anketa
Jak se díváte na konflikt na Ukrajině, na roli EU, USA a Ruska? Objevují se varování o obnovení studené války, že Putin je komunista, soudruh, diktátor, kágébák... Je Rusko hrozbou, nebo to tam destabilizoval někdo jiný?
Když před několika lety hlavní ekonomické mocnosti světa G7 začaly být více vstřícné vůči Rusku, tak jsem si říkal, jestli to není příliš brzo a zda bychom neměli být trochu opatrnější. Současný vývoj mému náhledu trochu dává za pravdu. Na druhou stranu je pravda, že politika, kterou dělají Spojené státy, viz například válka v Iráku, také nebyla ta správná. Když se na ty věci podíváme reálně a pragmaticky a podíváme se, kde má jedna i druhá mocnost – a tady jde o souboj těchto dvou mocností – své vojenské základny ve světě, tak je jednoznačné, že větší aktivita, a ne ta dobrá, je na straně Spojených států.
Dnes u některých lidí ze setrvačnosti zůstává původní vidění. Já si myslím, že spory by netrvaly tak dlouho, kdyby chyba byla jen na jedné straně, takže já vidím chyby i na straně druhé. Platí, že Spojené státy, kdyby uplatňovaly své zájmy jen na svém kontinentu či nejlépe jenom na svém území, tak by těch konfliktů ve světě bylo určitě méně. Když se podíváme tam, kde zasáhly, tak těžko bychom nalezli zemi, kde to mělo ve finále pozitivní efekt.
Tedy, že arabské jaro, angažmá v Iráku, Sýrii vedly k nástupu islamismu, občanským válkám a destabilizaci...
Vidím tu ekonomické pokrytectví Západu. Nejdříve jim prodáme zbraně, naučíme je s nimi patřičně zacházet a pak se divíme, že ty zbraně občas nepoužijí žádoucím způsobem. Také jsme si zvykli na to, že žijeme ve střední Evropě a máme levné výrobky z těchto zemí a lidé z těchto zemí pro světoznámé firmy vyrábí levně výrobky a my jsme si zvykli, že je levně kupujeme, protože lidé tam jsou ochotni pracovat za velmi nízkou mzdu. A jestliže v určitých částech světa jsou lidé, kteří nemají co ztratit a neví, jestli uživí své děti za týden, za dva měsíce či za rok, tak jejich přístup k životu je jiný. Nemají co ztratit a sahají k extrémním řešením. Nemůžeme si tedy za takové věci sami tím, že je necháváme v ekonomické zaostalosti? Západní země si z těchto zemí berou špičky, lékaře a vědce a ty země nechávají v zaostalosti. Země na západ od nás to dělají podobně. Nechtějí naše dělníky a svářeče, chtěly jen, co se jim hodí. Takže to je určité ekonomické pokrytectví.
Mým koníčkem je moto-sport. V Africe se jezdila rallye Dakkar, která byla po útocích na závodníky přesunuta na území Argentiny. Jestliže těm lidem, kteří žijí na velmi nízké životní úrovni, ta západní civilizace před očima demonstruje své bohatství, tak to něco provokuje. Začínalo se ve spartánských podmínkách, ale zvrhlo se to do toho, kdy se tam postavily obrovské stany, červené koberce, jídelny, sprchy a takhle se demonstroval ten obrovský rozdíl mezi životní úrovní v té zemi a životní úrovní západní civilizace. Takže to na ně působí jako červený hadr na býka.
Když se ještě vrátíme k Ukrajině, tak Václav Klaus řekl něco ve smyslu, že na Majdanu přilévaly olej do ohně Spojené státy a Evropská unie. Fakticky pomohly svrhnout Janukovyče, který byl legitimně zvolen. Pak se dostaly k moci polofašisté typu Pravého sektoru. Podhoubí nespokojenosti na Ukrajině bylo možná podobně jako v těch arabských zemích, ale jiskry podle Klause křesal Západ a destabilizoval Ukrajinu, protože chtěl konfrontaci s Ruskem. Obama mluvil o tom, že Rusko má být jenom regionální mocnost, zatímco Putin chce, aby se obnovil vliv Ruska, jaký mělo vždycky v historii...
Jsou to neprokázané domněnky. Ale když se člověk reálně a věcně bez ideologických brýlí zamyslí se nad těmi věcmi, tak nutně musí dospět k závěru, že dění na Ukrajině neprobíhalo svévolně v ukrajinském prostředí, ale že do toho bohužel bylo zasahováno zvenčí. To jsou neprokázané domněnky, ale když se nad nimi člověk zamyslí, tak si řekne, že takhle to asi možná bylo. Ale ještě bych chtěl říct jeden zážitek z Ukrajiny.
Ano?
Já jsem v jiné své profesi na Ukrajině několikrát byl. Poznal jsem cestu z Polského Řešova do Lvova, Žitomiru až po Kyjev. Nepobýval jsem tam až tak často a výrazně dlouho, ale přece jenom si člověk za těch několik týdnů, co tam stráví, nějaký obrázek udělá. Já jsem se hodně pozastavoval nad tím, zda je rozumné, aby EU podepisovala asociační dohodu s Ukrajinou, protože jsem viděl, jak to tam vypadá, jaká je tam úroveň lidí ekonomická, politická i občanská. To, co se stalo na Majdanu, mi dalo za pravdu v pochybách, zda Ukrajina je ten stát, se kterým bychom měli jednat o tom, že jednou bude členem EU. Ale i po tom, co se odehrálo na Majdanu, EU podepsala s Ukrajinou asociační dohodu, což je naprosto šokující. Pokud chce EU podepisovat asociační dohody i s jinými zeměmi na východě, tak já jsem měl jiné představy o tom, co by měla být Evropská unie. Ukrajinu jsem poznal jako zemi, kterou bych nechtěl mít jako členskou zemi EU. V Ukrajině jsme jednou předávali nějaký investiční celek obstoupeni pistolníky s prsty na kohoutcích kalašnikovů. A já jsem řekl, že tohle opravdu není něco, co bych chtěl. To nebylo žádné běžné obchodní jednání u stolu, kdy si podepíšeme předávací protokoly. Za přítomnosti velmi ostrých hochů se zbraněmi s ostrým střelivem jsem si pak řekl, že sem už znovu opravdu nemusím jezdit.
Psali jsme:
Není postoj EU pokrytecký, jak jste o tom mluvil v případě rozvojového světa? Někteří ekonomové upozorňují, že EU vzbudí v části Ukrajincích naděje, že se budou mít stejně dobře jako na Západě, odláká je od Ruska, ale pak jim stejně nepomůže, Ukrajinci přijdou o ruské trhy, naštvou si Rusko, se kterým měli vždy silné ekonomické, kulturní i politické vazby...
Ukrajina je příliš daleko od Bruselu. Je to jiná země s jinými aspekty a vazbami. Je to určitě velmi zajímavý velký trh, kde by se dalo hodně investovat a hodně vydělávat. Ale když to řekneme upřímně, tak ani my nemáme v České republice jen ty nejlepší zkušenosti s tím, jak k nám vstoupily zahraniční firmy a zahraniční investoři. Skončila výroba řady výrobku, které jsme uměli dělat dobře, a máme nezaměstnané. Když budu v této úvaze pokračovat dál, tak budu osočen, že jsem příznivcem předlistopadové éry, což nejsem. Každopádně reálně uvažující člověk bude mít jiné vidění, než má ten Brusel.
Jak vy se díváte na ruského prezidenta Putina jako politika, státníka? Je opravdu tím zlým kágébákem, nebo dává Rusko do pořádku? Nereaguje třeba jenom na to, že Rusko je obklíčeno vojenskými základnami USA? Píše se o něm, že je diktátor, ale nemá třeba větší legitimitu než předseda Evropské komise či prezident EU van Rompuy, které lidi nevolili, zatímco Putina podporuje více než šedesát procent Rusů?
To je velmi těžká otázka, na kterou je velmi těžké odpovědět. Vycházíme z nějakých přenesených informací, z nějakých tvrzení, o kterých nevíme, na kolik jsou reálné a podložené. Tady bych se zdržel nějakého zásadního hodnocení a nějakého nálepkování ruského prezidenta Putina, protože si myslím, že od každého tam může být pravdy trochu. Faktem ale je, že ekonomicky jde Rusko určitým způsobem nahoru a že se Rusko chová ekonomicky častokrát velmi rozumně. Konkrétní příklad. Nedávno jsme navštívili Škodovku a Mladé Boleslavi. Když chtěla Škodovka vyvážet vozy do Číny, tak pouze za podmínky, že určitý podíl z toho auta – a ten podíl neustále roste – bude vyroben či smontován v Číně, jinak se Škodovce nepodaří vstoupit na čínský trh. Úplně stejné je to s ruským trhem. Škodovka tam nemůže vozit jenom hotové vozy, ale Škodovka má výrobní závod na území Ruska, byť objem produkce není velký. Proč my se nechováme stejně vůči výrobkům, které se vozí k nám?
Měli jsme například ve Fulneku malou výrobnu praček. Dnes se k nám všechny pračky dovážejí. Proč jsme si nestanovili stejnou podmínku jako Čína a Rusko, že by se k nám sice dováželi pračky, ale aspoň by se u nás částečně smontovaly a lidé by u nás měli práci? Myslím si, že Rusko je pro nás zajímavý partner. Na Parlamentních listech byla nějaká anketa, kde čtenáři klikali, kterému zahraničnímu politikovi věří. Drtivou většinou, myslím osmdesáti procent, vedl mezi českými čtenáři právě Putin. Neříkám, zda je to reálné či zda je to správně. Ale ta informace vypovídá do jisté míry o tom, jak čeští lidé vnímají Putina. Politici, kteří neuspěli, jako Barroso a další, by se měli zamyslet nad tím, proč lidé, dají tak vysoké procento právě Putinovi.
Psali jsme:
Když se podíváme na kauzu malajského letadla, které spadlo na Ukrajině, tak položím klasickou otázku, která se klade při kriminalistickém vyšetřování a zní „cui bono“, tedy „komu ke prospěchu“? Komu se tato věc hodila? Mohlo se hodit Putinovi a separatistům záměrně sestřelit civilní letadlo a poštvat proti sobě veřejné mínění? Může jim to být ku prospěchu? Jde o spekulace, ale neměli bychom si aspoň takovou otázkou klást? Nebyl by Putin úplně pitomý, kdyby nařídil sestřelit civilní letadlo či kdyby to podporoval?
Otázku, komu to slouží, bychom si určitě měli klást. Odpovědět na tuto otázku je ještě obtížnější než na tu minulou, protože všechny informace, které máme, jsou většinou na úrovni hypotéz, domněnek, nepodložených tvrzení a otázka je, jak jsou ty informace věrohodné. Je velmi těžké se v tom zorientovat. Myslím si, že se to mohlo hodit jedné i druhé straně. Nechci k tomu zaujímat jednostranný jednoznačný postoj, protože je to velmi složité a zašmodrchané. Vlastně je tam čtyři či pět zúčastněných stran, tedy Rusko, EU, USA, ukrajinská vláda, povstalci... Každý do toho mohl nějak zasáhnout...
Nesmíme zapomínat na oligarchy...Je otázka, zda má ukrajinská vláda pod kontrolou oligarchy...
Já si myslím, že Ukrajinu hodně ovládají oligarchové, jak jsem měl možnost ji vidět a poznat.
Takže jestli těch hráčů není ještě více...
Máte pravdu. Oligarchové mohou být šestý hráč na té složité šachovnici a v té hře, která se tam hraje.
Fotogalerie: - MikroMaidan v Praze
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Lukáš Petřík
