„Buď jsme demokratické suverénní státy, a pak nás nikdo nesmí omezovat, nebo jsme suverenitu ztratili, a pak je Maďarsko budíčkem i pro nás. Dnes musíme stát všichni – a zejména celá Visegrádská čtyřka – za Budapeští,“ řekla jste mi v jednom z minulých rozhovorů. Jaký byl z tohoto pohledu rok 2018 pro Evropskou unii a členské státy?
Dříve jsme my, Slováci, Poláci a Maďaři byli bráni jako zlobivé děti Unie. Dnes se k nám připojuje Rakousko, a tak roste šance, že se nám přece jen podaří zdánlivě prohranou bitvu o suverenitu změnit minimálně na remízu. Visegrádská čtyřka spolu s Rakouskem už může být slyšet, pokud někdo z nás pěti ty ostatní nezradí.
Fotogalerie: - Pěstí do Putina
Premiér Andrej Babiš také dlouhodobě volá po změně v Evropské unii. Chce, aby byla posílena role členských států. Jenže rovněž je nastolen logický argument, že Babiš Evropskou unii potřebuje kvůli dotacím, a Brusel nedávno zastavil dotace Agrofertu. Lze očekávat měkčí přístup Babiše směrem k Evropské unii? A je Babiš ve skutečnosti proti způsobu vládnutí Evropské unie?
V tomto mi premiér Babiš připomíná kancléřku Merkelovou. Oba, aspoň podle toho, co se proslýchá, mluví jinak doma a jinak venku. Myslím, že otázka dotací Agrofertu je v otázce jeho české unijní politiky zanedbatelná. Premiér má své obchodní zájmy i v jiných zemích než jen u nás.
Spíše těmi nešťastnými dotacemi daroval našim západním přátelům do rukou bič na Českou republiku: Nesouhlasíš s námi? Nelíbí se ti směřování Evropské unie? Nám se zase nelíbí tvůj byznys a trochu ti ho proklepneme… Dostal se zkrátka do stejné pozice jako přísloveční herci: ví, že hraje v béčkovém nekonečném seriálu, ale protože si vzal hypotéku, nezbývá mu, než se této duševní prostituce dopouštět až do poslední splátky. Bohužel na rozdíl od herců tím nekazí jen pár diváků, ale i budoucnost naší země.
Podlézají čeští politici Číně tak, jak tvrdí kritici? Jak vnímáte setkání premiéra s čínským velvyslancem? A jak aktivity prezidenta Miloše Zemana v souvislosti s tím, že v České republice roste aktivita čínských zpravodajců?
Troufám si říct, že o Číně nic moc dobrého nevíme. Její hospodářský význam je dnes však pro Evropu nepředstavitelný. Vidíme to zejména v Německu, o Řecku nemluvě.
Druhou věcí je otázka tajných služeb. Pokud tedy něco víme o zpravodajcích Číny v naší zemi, pak to víme díky BIS a také proto, že oni chtějí, abychom to věděli. A možná chtějí, abychom je viděli i tam, kde nejsou. Připomíná mi to trochu proslulý krok Fidela Castra, který nechal svou ubohou jednotku pochodovat pořád dokola, aby si novináři mysleli, že má armádu mnohem větší…
Co se Huawei týče, nevím, je-li větším špionem mobil z Číny, z Koreje nebo z USA. Stejně jsou nakonec v moci a dohledu odposlechů. Zdá se mi, že celá kauza má jen pomoci zmírnit ekonomický sešup amerického Applu, ale možná se mýlím.
Ing. Miloš Zeman
Vypadá to, že Češi jsou rozdělení na dva tábory. Jeden prezidenta Miloše Zemana podporuje a druhý tvrdí, že dělá své funkci i zemi ostudu. Už několikrát jsem slyšela, že neexistuje nikdo s neutrálním názorem na českého prezidenta. Jak podle vás plní úlohu hlavy „dolních deseti milionů“ Čechů, jak sám řekl na začátku svého působení?
Přímá volba, v jejímž druhém kole si volíme mezi dvěma lidmi, k rozdělení logicky vést musí. Pokud chcete sjednocenou společnost, pak nemůžete mít přímou volbu prezidenta – které jsem nikdy nebyla zastáncem – a hoďte volbu na hlavu poslanců a senátorům. Lid přijme prezidenta jako toho „shora“ a bude svorně nadávat na „ty blbce v Parlamentu“. Prezident Zeman je v první řadě prezidentem České republiky, a tedy prezidentem 10 637 794 Čechů a Moraváků – bez ohledu na to, zda se to jim – či jemu – líbí, nebo ne.
Psali jsme:
Prezident Miloš Zeman ve svém vánočním poselství kritizoval takzvané lepšolidi, kteří nám diktují, jak tu máme žít. Jsou tu takoví lidé? A co k jeho kritice říci, byla namístě?
To, že máme spoustu svatoušků a sluníček, kteří si hrají na lepší a kážou „těm dole“, jak žít a co dělat, je samozřejmě pravda. Není to ale nic nového – takoví kazatelé vody a pijáci vína tady byli vždy. Slovo lepšolidé se používá už dlouho, na můj vkus nezní libozvučně, ale asi je v něm ono naše pohrdání s těmi, kdo se vyvyšují nad nás ostatní. My Češi si ve skutečnosti vážíme elit – podívejte se, s jakou úctou mluvíme o lékařích jako jsou pan profesor Koutecký nebo pan doktor Dungl… Ukažte mi jiný národ, kde vznikla divadelní hra o profesoru chemie jako u nás o panu profesoru Holém. Máme rádi ty, kteří něco umějí, ale nahlas se s chutí smějeme těm, kdo jsou stejní jako my, ale dělají se lepšími.
V novoročním dopise svému americkému protějšku vyzval Vladimir Putin k širokému dialogu. Podle Putina jsou totiž vztahy mezi Ruskem a Amerikou „nejdůležitějším faktorem pro strategickou stabilitu a mezinárodní bezpečnost“. Cyril Svoboda mi včera v rozhovoru řekl, že tím jasně ukazuje, že Evropská unie pro něj není a nebude nikdy tak důležitý partner, jako jsou Spojené státy. Souhlasíte s tím? A je to v rámci vztahů mocností tak v pořádku?
Je to přece logické: Evropská unie není stát. Šéf firmy, který chce domluvit spolupráci s jinou firmou, jistě nepůjde jednat dejme tomu s uklízečskou četou. Bude chtít mluvit s jiným šéfem. A Unie jako nestát, jako podivný tvar na mapě Evropy takovým partnerem není. A podle mého názoru nikdy nebude. Pro Trumpa je partnerem Putin, pro USA je partnerem Rusko. My se musíme přestat skrývat za děravou sukní Unie. Musíme začít vystupovat opět jako suverénní země, a tedy partner pro ostatní.
Zlepší se vztahy mezi těmito mocnostmi v roce 2019? Dojde k onomu širokému dialogu?
Jistě je lepší, když spolu šéfové dvou mocností mluví, než kdyby se spolu nebavili. Zdá se, že Trump a Putin nějaké dohody schopni jsou, snad se tedy bude jednat, a ne bojovat.
Končící německá kancléřka Angela Merkelová v novoročním projevu uvedla, že Německo se pokusí celosvětově převzít větší zodpovědnost při řešení celosvětových problémů. Je to dobře? A jde o reakci na určité oslabování Evropy na světovém kolbišti?
Němci po té větší odpovědnosti touží už pár let, poprvé to formuloval na mnichovské bezpečnostní konferenci už bývalý prezident Gauck. Jako Čecha mě to moc netěší. Kdykoli Němci přebírali odpovědnost, naši zemi to pořádně bolelo. Byla bych ráda, kdyby si řešili své problémy doma a nepřebíjeli je siláctvím za svými hranicemi.
Co bychom si měli přát v roce 2019 v geopolitických vztazích? A čeho se vyvarovat?
Stabilitu a dialog. Nejsou to fráze, je to nutnost. Pro Českou republiku, vzhledem k blížícím se volbám do Evropského parlamentu, bude největším úkolem zajištění naší suverenity. Nesmíme být státem pohůnků, musíme si zachovat svobodu, samostatnost a slušné živobytí pro naše lidi.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Zuzana Koulová
