„Poslední dny na fcb jsou mazány příspěvky i celé profily. Kdo má v tom prsty? Je snad ohrožena svoboda slova? Za to jsme v 89tém klíčema nezvonili. Nastala snad doba, že bychom si zas měli třídit názory na ‚ty doma‘ a ‚ty venku‘?“ ptala se vás jedna z voliček na facebooku. Odpověděla jste, že souhlasíte. „Tento týden byl na mazání profilů a příspěvků opravdu hojný a chápu, že už toho začínají mít lidé plné zuby. Je to další z kroků, kterým se úspěšně řadíme ‚k Západu‘. Nejen tam se mazalo ve velkém již dříve. Problém je v tom, že FB je provozován soukromou firmou – a jako nás může hospodský vyhodit z hospody, můžeme být vyhozeni, vymazáni či umlčeni bohužel už i na sociálních sítích, nyní zejména na FB.“ Avšak často dochází k cenzuře něčeho, co není u nás postaveno mimo zákon. Programátor Pavel Cimbal mi řekl, že by to mělo být respektováno a cenzurovat jen to, co v každém případě porušuje české zákony. Co vy na to?
Jsem proti jakékoli formě cenzury včetně autocenzury. Ve chvíli, kdy cenzuru připustíme, není již cesty zpět. K potírání činů či slov, které odporují našim zákonům, máme snad systém fungujících soudů. Cenzura je nepřípustná, jak explicitně uvádí Listina základních práv a svobod.
Napsala jste k tomu také, že „dobré a správné to v žádném případě není, nicméně dává nám to jedno důležité ponaučení: neomezujme se na komunikaci pouze přes sociální sítě. Udržujme kontakty v reálném fyzickém světě. Potkávejme se spolu, pišme si, volejme si, buďme spolu – a pak nás ani nepřátelé svobody slova nemohou ohrozit!“ Učíme podle vás správně mladší generaci navazovat sociální kontakty? Jaká je naše internetová gramotnost?
To se přece nemusí nikdo učit! Člověk je tvor společenský, rodí se do živé společnosti milujících rodičů – zatím stále ještě maminky a tatínka – chce se kamarádit s jinými dětmi, chce si vykládat. Není třeba učit orly létat. Co se internetové gramotnosti týče, je to jen další hloupá a prázdná fráze. Nikdo nemluví o gramotnosti hospodské, kavárenské nebo vlakové, proč tedy mluvit o gramotnosti internetové? Aby si na to pár přemoudřelých nenasytných nevládek mohlo vypsat žádost o grant?
V poslední době tedy stoupá počet zablokovaných profilů na sociální síti facebook. Stopku může dostat prakticky kdokoliv, i za vyjádření protiislámských, protimuslimských názorů. S jakými pocity sledujete kroky firmy Facebook?
Nesouhlasím s nimi, vymezila jsem se proti tomu opakovaně. Mnohem horší je, že Facebook jedná často zcela absurdně: když redakce dá k článku, který kritizuje například nemorální jednání, fotografii, na které je tento nemorální delikt zachycen, Facebook smaže kvůli nevhodnému obsahu právě onen kritický článek.
Ukázalo se, že Facebook boduje uživatele, kteří nahlašují „nepravdivý“ obsah, aby zjistil jejich důvěryhodnost. Hodnocení důvěryhodnosti omlouvají minulým ovlivňováním voleb a podobně. Čeká nás doba, kdy budeme mít všichni známky za své chování?
V Číně prý takový systém už funguje, takže možná ano. Možná budeme všichni sbírat místo bodíků v supermarketech trestné bodíky v našem soukromí. Pak už chybí jen ten pověstný záchod se zabudovanou váhou...
Doplatil na to i spolek Naštvané matky v čele s Evou Hrindovou, kterým Facebook prostě zrušil jejich stránku, údajně pro nenávistný obsah. Podle mých informací během nových nastavení na sociální síti byly zrušeny stránky Zeman, můj prezident, Otevřené oči a podobně. Nechme stranou obsah samotný, moje otázka míří k tomu, kdo a jak může hodnotit, co je ještě únosné, a co už nikoliv?
Nikdo. Svoboda slova je univerzální. Nicméně problém je zřejmý: Facebook je soukromá firma. Na první pohled je proto logické, že může rozhodovat o tom, které „hosty obslouží“, a které ne. Na druhou stranu, vzpomeňme si na diskuse o kavárnách, které zakazují vstup rodinám s dětmi, na cukráře, kteří byli odsuzováni, neboť odmítli upéci dort na takzvanou svatbu homosexuálů, či na majitele domu, do kterých se pustila naše ombudsmanka, neboť údajně odmítli pronajmout byt najaté romské figurantce. Myslím, že musíme ke všem těmto případům přistupovat stejně. Má-li Facebook právo mazat, pak mám já právo nevpustit do kavárny muže, kteří se jmenují Adolf, nebo třeba politiky. Nicméně jsem čím dál více přesvědčena, že za mazáním statusů, stránek a lidí stojí nikoliv Facebook, ale skupiny či jednotlivci z České republiky.
Psali jsme:
Americké ministerstvo spravedlnosti žádá o odposlech uživatelů sítě facebook a s požadavkem jde i k soudu. Je na internetu, kromě ilegálních stránek a serverů, místo, kde se nemusíme bát sledování?
Určitě není. Sledováni jsme, a veškerá svoboda je jen zdánlivá. Jak navíc vidíme v posledních týdnech, neplatí prázdná fráze, že kdo nedělá nic špatného, ten se bát nemusí. O tom, co je, a co není špatné, totiž už dávno rozhodují jiní. Navíc pěkně mizerně, mohu-li soudit.
Nová studie podle serveru Aktualne.cz tvrdí, že efekt facebooku způsobil desetinu násilných incidentů vyvolaných nesnášenlivostí v Německu. Domníváte se, že sociální síť může mít až tak negativní dopad?
Útoky v Německu jsou asi hlavně reakcí na násilnosti agresorů, o kterých se v německém tisku kulantně píše jako o Němcích zahraničního původu. A kde se organizují oni, to netuším.
Jak vy sama chráníte svá data? A jak otevřeně, nebo naopak skepticky, přistupujete k používání sociálních sítí?
Raději žiji v reálném světě s nohama pevně na zemi. Nemám důvod věřit světu virtuálnímu, proto k němu přistupuji v duchu hesla: Co jste šeptem mluvili v tajných úkrytech, bude se hlásat ze střech. Neboli – jednám s plným vědomím toho, že mě – nota bene jako politika – mohou nejen odposlouchávat a monitorovat, ale především zveřejnit celou mou komunikaci na titulních stránkách novin. Je to hloupé a nepříjemné, bere mi to veškerou svobodu a soukromí, ale musím s tím žít. Nechci však, aby s tím museli žít i občané, které zastupuji.
Sociální sítě samozřejmě používám, nicméně sociální sítí je i staré dobré posezení s kamarády na zahrádce hospody nebo společné grilování.
Napomáhají sociální sítě skrývat se tichým útočníkům, případně těm, kteří pro zábavu hledají a nahlašují podle nich závadný obsah?
Udavačů bylo vždy požehnaně. Jsou to většinou lidé nešťastní, zatrpklí, kteří se nedokážou jinak uplatnit nebo kteří se zkrátka potřebují mstít druhým. Budou existovat, i když nebude Facebook – koneckonců, už konfident Pihrt v Cimrmanově hře Lijavec mluvil o povinnosti vola.
Lijavec, Cimrmanova hra o udavačích a vtipech, za které se chodí do vězení
Psali jsme:
 modified-635166806831070260.jpg&id=14132)
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Zuzana Koulová
