Jak se díváte na horečnatou debatu kolem syrských sirotků, respektive jak se nakonec ukázalo nedoprovázených dětí?
Tuto debatu považuji za velice nešťastnou. Nějak z ní vymizelo to podstatné, osudy syrských dětí, které musely kvůli válce opustit svoje domovy a z nějakého důvodu vyrůstají bez rodičů v uprchlických táborech. Zase se zúžila jen na to, co řekl nebo neřekl premiér Andrej Babiš a co tím myslel nebo nemyslel. S hlavní myšlenkou, že tyto děti nemůžeme jen tak vzít do úplně cizího prostředí a musíme jim pomáhat především tam, kde mají svoje kořeny, souhlasím.
Jaký jste měla pocit z debaty ve sněmovně, která o tom probíhala ve středu minulý týden?
Dost to souvisí s tím, co jsem již uvedla. Ve Sněmovně mnohokrát zaznělo, že by Česká republika měla udělat symbolické gesto. Není to trochu pokrytecké? V různých uprchlických táborech jsou tisíce lidí, děti s rodiči i bez. Podle návrhu by si Česká republika měla vybrat padesát těchto dětí podle vlastních kritérií. A co ostatní lidé, kteří v těch táborech přežívají? Před jednorázovými akcemi preferuji koncepční řešení, které bude řešit tento problém systematicky. Vím, že se zde nyní bavíme o dětech. Nemám srdce z kamene a jejich osudy se mě osobně dotýkají, je však třeba myslet racionálně a udělat to, co jim skutečně pomůže.
Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Oldřich Szaban
