Hlasité protesty provázely pietní akt k uctění obětí srpna 1968 před budovou Českého rozhlasu. Na premiéra lidé pískali a křičeli hesla proti němu. Považujete podobné projevy za legitimní protest s ohledem na spornou minulost Andreje Babiše a vládní podporu komunistů, nebo šlo o krajně nevhodné narušení pietního aktu?
Musím říci, že takovéto chování lidsky odsuzuji, a osobně bych se nikdy k němu nesnížil. Ovšem pouliční úderka „pražské kavárny“ má práh slušnosti prostě nastaven jinak. Také trapnost s nimi spjatých politiků nezná mezí, když tito tvrdí, že jde o legitimní občanské protesty. Ano, demonstrovat s transparenty nebo protestně pískat je jistě přijatelné, ovšem nikoliv na pietních akcích. Oplzlosti, vulgarity či dokonce pokusy o násilí, tak jako jsem tomu byl svědkem například v Nymburce před budovou, kde se právě konal sjezd KSČM nebo naposledy před budovou Poslanecké sněmovny, kde se jednalo o důvěře vládě, tolerovat ve slušné společnosti nelze. Obávám se, že v případě, kdyby nebyli přítomni policisté, tak by snad tento dav – svojí agresivitou ne nepodobný zfanatizovaným hloučkům SAmanů před druhou světovou válkou, plný roztodivných individuí – fyzicky zaútočil i na předsedu vlády, který jen slušně šel s těmito občany promluvit. Tak alespoň po něm mrštili lahev. Prostě někteří lidé postrádají nutnou míru slušnosti, přičemž se jedná o stále stejné zakomplexované jedince, kteří účelově další, poklidně a slušně protestující, fanatizují a radikalizují.
Co z toho vyplývá?
Domnívám se, že i v demokracii by měli být někteří vedeni k pořádku a dodržování zákonů naší země, a když to jinak nejde, tak i represivními složkami. Tato země nepatří jen zdivočelé skupince vytvořené z pár desítek, jak by možná řekla primátorka Krnáčová, „zpovykaných Pražáků“, iniciovaných například lidmi z TOP 09, ale všem občanům napříč celou republikou. A když je někdo ve svobodných volbách zvolen, má potom plné právo všechny občany zastupovat a tuto zemi řídit, ať se jedná o Babiše s komunistickou či jinou podporou nebo o kohokoliv jiného! Narušování pietních aktů je, podle mého názoru, jen dalším a ještě vyšším stupněm k pouliční anarchii při samovládě pseudoelit, která byla tak blízká Václavu Havlovi a jeho již zmíněné „kavárně“. Jenže ve fungující demokracii prozatím, a díkybohu, rozhodují svobodné volby a volení zástupci lidu, a toto bychom si neměli nechat některými filuty vzít, a těm, kteří to nechápou, to stále, ale v klidu, tedy bez pískání a urážek, připomínat!
Bývalý předseda TOP 09 Miroslav Kalousek přišel s příkladem, že na Velehradě v roce 1985 na cyrilometodějské pouti také poutníci pískali na tehdejšího ministra kultury Klusáka a žádný katolík to nebral jako neúctu k Věrozvěstům nebo ke Mši svaté. „Každý v tom viděl protest proti nestoudnosti.“ Je to správný příklad? Miroslava Němcová v Událostech, komentářích hovořila o tom, že se „jednadvacetiletý Jan Palach upaluje a krátce poté vstupuje mladý Andrej Babiš do komunistické strany a dostává zápis pod krycím názvem Bureš“. Jak vnímat tento výklad?
Vnímám to jako účelový výklad lidí, jejichž přístup k politice ustrnul v žlučovité osobní nenávisti vyplývající z pocitu vlastní velikosti a neomylnosti. V interpretacích těchto, již dávno „padlých politických andělů“, často chybí racionalita, empatie a soudnost. Paní Němcové by se mohlo takto například také demagogicky připomenout, že v době, když vstupovala do ODS, tak byl zrovna jejím předsedou Klausem a milovaným prezidentem Havlem rozbíjen společný stát Čechů a Slováků, ale má to nějakou cenu?! Stejně by to ve své až patologicky rozvinuté neomylnosti nepochopila! A o panu Kalouskovi, jehož setrvalé bláboly neberou v mnoha médiích konce, i když jeho politický projekt, původně koncipovaný na polapení odpadlíků z potápějící se ODS, již balancuje nad hranicí politické smrti, se není třeba vůbec rozepisovat.
Neodpustím si ale v tomto ohledu alespoň jednu poznámku. Právě zde se jasně ukazuje, jaký vliv má například ve veřejnoprávní ČT jeho partaj, a to společně s „kavárnou“. A když omylem na veřejnost pronikne odborná studie z UK, která mediální zvýhodňování a neúměrnou propagaci TOP a některých dalších prokazuje, je obratem označena za neprofesionální a špatnou. A závěrem k této otázce, jasně se ukazuje, že české občany dnes již zajímají úplně jiné, hlavně existenční, problémy. A to, jestli byl Babiš komunistou, i agentem StB, je pro ně, a podotýkám zcela logicky, podružné. Chtějí se mít v průběhu krátkého lidského života dobře, a když jim to někdo nabídne a projeví snahu to i splnit, potom ho volí. A to i navzdory zapšklým kádrovákům s „máslem na vlastní hlavě“.
Psali jsme:
Významnou roli měli při vzpomínkových programech umělci. Většina z nich tepala Andreje Babiše a upozorňovali na to, že by se mohl 21. srpen 1968 vrátit. Je to možné? Na druhou stranu, na Lucii Bílou publikum pískalo, zřejmě především za to, že zpívala s Alexandovci. K čemu spěje takové vyhrocení atmosféry? Bude muset umělec sdílet některé politické názory, jinak se na něj bude pískat? Je to v pořádku?
Víte, takzvanou uměleckou scénu a její projevy jsem si již dávno odvykl hodnotit. Je to většinově, i když i zde výjimky existují, proradný a okolnostem poplatný propletenec příbuzných, známých, někdy také hospodských i vinárenských kamarádíčků a některých dalších, těch, kteří chtějí prakticky za jakoukoliv cenu veřejně exhibovat a současně touží být masami nošeni na ramenou a přitom ještě být královsky honorováni. Bohužel, takto to na mne působilo i před rokem 89 a od té doby se, v tomto ohledu, prakticky nic nezměnilo k lepšímu, ba právě naopak. Politické proklamace rozličných bohémů, často uvařené z vody, tedy zcela nekvalifikované, pojímám jen jako vyjádření každého jiného občana, o nic více – o nic méně.
Spíše mne v tomto ohledu zaráží chování publika těchto „kulturních světlonošů“, jak tupě a bez rozmyslu podléhá názoru svých pódiových vzorů a potom se ve svém protestním chování zbytečně radikalizuje. Jsem rád, že celoživotně patřím do skupiny, která vždy místo veřejně projevovaných vulgarit a pískotu, se snažila věci řešit klidně a s rozumem, přičemž efektivita takto pojatých řešení byla potom vždy vyšší. Pohrávat si s emocemi davu může být sice pro někoho zajímavé, ale je to současně velice nebezpečné. To si někteří naši „umělci“ nedokážou ve své jednoduchosti uvědomit, hlavně, aby se mohli alespoň chvilku hřát na pomyslném výsluní přechodné a velice relativní slávy. A k tomu se dá dojít i cestou ostouzení a nálepkování svých kolegů.
Prezident Miloš Zeman věnoval výročí srpna tichou vzpomínku, což spustilo další vlnu kritiky. Někteří ironicky říkají, že je dobře, že nevystupuje a spekulují o jeho zdravotním stavu. Jaký je váš odhad, jak dlouho ještě bude Zeman prezidentem, a co byste mu v souvislosti s jeho poslední aktivitou doporučil?
Když prezident Zeman mluví, jen to pro někoho špatně, když mlčí, je to pro stejné lidi zase špatně, a tak se mu ani nedivím, že nedává na „knížecí rady“ některých a chová se podle toho, jak si myslí on sám, že je nejlepší. A této autenticity si na něm velice vážím a současně se nedivím, že to posthavlistické kádry rozpaluje do běla, neboť jejich guru byl naopak „totální loutkou“ v rukou jiných. Osobně mi tedy vůbec nevadí, že k něčemu nevystupuje, je to jeho právo, a řekl bych, že to byl nyní z jeho strany i velice dobrý odhad. Podívejte se, jak dopadl předseda Sněmovny Vondráček, přestože ve svém plochém a jednobarevném projevu mluvil z duše „kavárně“. Přesto byl vypískán, zatímco bývalý komunista Štěch, ovšem dnes bojující v jiném než socialistickém gardu, si potom mohl v klidu říkat co chtěl. Ptám se, kdo tyto, prý „spontánní“, projevy veřejnosti organizuje a řídí, a není to náhodou něco podobného jak tomu bylo v listopadu ´89? Ať si na to odpoví každý sám, a to dle vlastních zkušeností! Jinak si myslím, že Zeman toto prezidentské volební období dokončí, ovšem v jaké zdravotní kondici, se neodvažuji odhadovat.
Jak vůbec hodnotit průběh vzpomínkových akcí na 21. srpen 1968 po republice? Někteří pozorovatelé říkají, že dříve nebyla atmosféra tak vyhrocená, ale že nyní vše dostává jiný rozměr už kvůli chování Ruska v minulých letech. Jak hodnotit přístup české veřejnosti? Jak velká část veřejnosti se akcí spontánně účastnila? Jak zhodnotit roli médií?
Tentokráte byla atmosféra vyhrocená zejména v souvislosti s angažovaností České televize a některých dalších médií, která si velice dobře uvědomila důležitost blížících se komunálních voleb. Každý z nás se tak mohl v mnohahodinových pořadech, komentovaných a oživovaných stejným politickým poddruhem moderátorů a pamětníků, setkávat s kontinuálními projevy antikomunismu, antisocialismu i rusofobie. Jako by tyto lidi jaksi vůbec nezajímal fakt, že proti srpnové invazi, která byla v rozporu s mezinárodním právem na sebeurčení, tehdy statečně vystupovali, a to velice často, komunisté, včetně svého vedení a prezidenta, stejně jako mnozí příslušníci armády, SNB i dokonce StB. Co se týče hodnocení dnešního chování Ruska, tak si nemyslím, že by se tato světová velmoc chovala v jakémkoliv smyslu hůře, než je tomu u našeho oficiálního „partnera“ Spojených států. Spíše se domnívám, vlastně jsem si skoro jistý, že jestliže v roce 1968 přišel „mráz z Kremlu“, tak se dnes mnohem „větší mráz šíří do celého světa právě z Washingtonu“.
Psali jsme:
A jak podle vás přistupovat k Rusku ve světle posledních událostí, kdy Vladimir Putin upevňuje pozici i díky postupu v Sýrii, schází se s kancléřkou Merkelovou, a na druhé straně Spojené státy zvyšují sankce vůči Ruské federaci?
V tomto ohledu cítím výraznou Trumpovu snahu o zajištění ekonomické suverenity a nadvlády USA nad zbytkem světa tak, jak to sliboval před americkými prezidentskými volbami. Hospodářská válka, kterou rozpoutal nejen proti Číně, ale i proti svým spojencům v EU, nyní začíná vytvářet doposud nepoznaná sebezáchovná spojenectví. A tak budou kontakty některých evropských představitelů s ruským prezidentem zcela jistě následovat a jejich frekvence se bude zvyšovat. Trump se ale snaží EU ekonomicky oslabit i tlakem na navyšování vojenských rozpočtů a členských příspěvků do NATO. Mnohamiliardová vojenská technika tak nejen vysaje státní rozpočty členských zemí EU, které jsou v NATO, ale současně finančně posílí americký zbrojní průmysl a k tomu ještě zefektivní prosazování zájmů USA vojenskou silou po celém světě. A konfliktů, ve skutečnosti čistě dobyvačných a surovinových válek, vede největší světový agresor na planetě stále více. Sankce vůči Rusku jsou jen dalším vhodným podpůrným instrumentem k dosažení již zmiňované ekonomické dominance Spojených států, ovšem jejich vyděračský potenciál Trumpovi poradci poměrně přeceňují.
Blíží se senátní a komunální volby, v mnoha městech a obcích se spojují i menší strany, nebo si navzájem podporují kandidáty. Může se stát, že tato jednotná řekněme protibabišovská fronta většinou středopravicových a liberálních stran převálcuje Babiše jak v senátních, tak komunálních volbách? Co by to mohlo znamenat pro naši zem?
Komunální volby jsou svým charakterem poměrně odlišné od voleb do Poslanecké sněmovny, a tak se klidně může stát, že „protibabišovská fronta“ získá navrch. Ale tuto variantu bych zase tolik nepřeceňoval. Komunání politika se řídí jinými, velice specifickými aspekty, než je tomu na celostátní, zejména ideologicky pojaté, úrovni. Rozhodují zde osobní známosti a bohužel potom někdy i vzájemná prorostlost politiků, byť rekrutujících se ze zcela antagonistických, tedy ideově nesoroudých, politických subjektů. Mohu uvést příklad. Jako poslanec pocházející a žijící v Plzni jsem byl dlouhodobě také spjat i se zdejší komunální politikou. A nedávno se ke mně dostala relevantní kuloární informace, že na plzeňské radnici je již předpřipravena koalice ANO a ODS, tedy subjektů, o kterých se předpokladá, že zde budou v říjnu volebně úspěšní. A toto se bude dít určitě nejen v Plzni.
Proto, když ve Sněmovně registruji tu obrovskou míru falešnosti a pokrytectví, spočívající ve vzájemných výpadech ODS a ANO, jen se musím vždy pousmát. Takže o hnutí pana Babiše bych zase až tak povolebně veliký strach neměl. Co se týče Senátu, tak ve veškeré úctě k jeho postavení v ústavním systému ČR si nemyslím, že má dnes nějaký zásadnější vliv na celostátní politiku, což v podstatě znamená, a znovu se omlouvám za otevřenost, že je skoro jedno, který subjekt v něm získá většinu.
Blíží se sto let výročí vzniku Československa. Co bychom si měli uvědomit v této souvislosti? V jakém stavu se naše země nachází? Proč je národ tak rozdělený? Kdo za to může, že nedržíme spolu?
Říkáte to správně: „Sto let výročí vzniku Československa.“ A kde tento stát nyní tedy ale máme? Ti, co se nejvíce zašťiťovali idejemi Masaryka a dalších zakladatelů společného státu, jej hned při první možné příležitosti rozdělili a bleskově vytunelovali. Za pár týdnů budou ti samí ale zase stát na náměstích, kázat morálku a v superlativech plkat o Československu roku 1918. Možná tam bude s nimi stát v řadě i kníže Schwarzenberg, sám prý obdivovatel Masaryka, a někteří další zasloužilí feudálové. Co na tom, že právě první prezident jim zakázal používat šlechtické tituly, odebral další výsady a v rámci pozemkové reformy je dokonce připravil i o část majetku, konkrétně asi o 4 miliony hektarů lesů a polností, které byly vyvlastněny ve prospěch státu za cenu zhruba poloviční, než byla cena tržní. Ale dnes jsou tito bývalí šlechtici obdivovatelé české a slovenské státnosti. Velkorysé, nebo pokrytecké?
A náš národ je rozdělený právě proto, že mnozí něco tvrdí, ale vůbec o tom nejsou přesvědčeni a chovají se potom také úplně jinak. A navíc, kapitalistické pojetí světa lidi rozhodně nesjednocuje, a to již z podstaty své základní ideje, že dominujícím prvkem ve společnosti musí být úspěšný jedinec, a nikoliv úspěšný kolektiv, skupina i stát. Učí lidi se od sebe odlišovat již od mateřské školy, na sociálně slabé či zdravotně potřebné pohlíží jako na neplnohodnotné občany, kteří by se měli o sebe postarat především sami, přičemž bohužel mnozí tuto jejich demagogii přijmou za svou. A my bychom dnes chtěli, aby náš národ – ostatně termíny národ nebo vlastenectví se už zde také moc nenosí –, aby národ byl sjednocený? Kapitalismus s jeho výdobytky typu ekonomických mafií, či například multikulturalismus spojený s mainstremem vyjevování neúcty k vlastnímu národu a některé další patologické feomény doby, to prostě neumožňují!
Ať už padesáté výročí srpnových událostí nebo sto let od vzniku Československa otevírají otázku, jak nám prospívá Evropská unie. Liberálové jasně říkají, že EU a NATO jsou pevné záruky, že se nikdy nevrátí 21. srpen, a že se k jmenovaným institucím musíme pevně přimknout. Další jsou opatrnější už s ohledem na migrační krizi, například premiér Andrej Babiš. Část politiků je euroskeptická a o výhodách EU je nikdo nepřesvědčí. I s ohledem na to, jak se posouvá téma migrace, jak přistoupit ke všem rozhodnutím, která nás budou čekat, co se týká Evropské unie?
Osobně se domnívám, že EU je již dávno ve fázi nejen promarněného, ale dokonce i zcela ztraceného konceptu evropské spolupráce. Národní a kulturní nesourodost jednotlivých zemí, jejich specifický historický vývoj, odlišná náboženství, lokalizace zemí, různé klimatické a přírodní podmínky a mnohé další faktory, které se dnes dostávají na povrch, silně erodují EU jako takovou a již i zcela jasně vyvrátily hypotézu jakéhosi „tavícího kotle“, který by příslušníky národních celků přetavil v Evropany. Je třeba urychleně navrátit ztracenou suverenitu národním státům a paradoxně prostřednictvím mnohem volnějšího spojenectví poté znovu začít budovat jednotnou Evropu. Rovnou v právech a v povinnostech, tolerantní k národním specifikům a založenou především na bázi rovnosti mezi zeměmi a národy.
To, čemu se dnes říká EU, je již jen vratkým medvědem, stojícím na hliněných nohou, byrokratickým molochem, kde se utápějí obrovské finanční částky, a spíše ztěžujícím a ztrpčujícím svým členům život v jejich zemích. Bohužel si na závěr neodpustím ani podezření, že za spuštěný migrační tok přímo mohou některé západoevropské země, které se snaží dominovat celé EU bez ohledu na zájmy jiných států a jejich ekonomiky již úpěnlivě potřebovaly levnou a nekvalifikovanou pracovní sílu, když se místní občané již nehodlali na polootrocké práci v rozličných montovnách, podílet.
%20-%20kopie_profil_top.jpg)
PhDr. Ing. Mgr. et Mgr. Jiří Valenta, DBA
autor: Lukáš Petřík
