Až téměř hysterická reakce tureckého prezidenta Erdogana na vydání Fetullaha Gülena ze Spojených států ukazuje na zhoršení vztahů mezi těmito zeměmi. Stojí podle vás Güllen opravdu za pokusem o převrat, nebo je to „obětní beránek“ pro posilování a islamizaci Turecka?

Již jeden den po potlačení převratu v Turecku mi byla položena stejná otázka a já na ni dnes stejně odpovím, protože nemám jiné informace: Güllen za pokusem o převrat nestojí, v posledních letech byla jeho aktivita zaměřena na budování škol, podporu humanitárních organizací. Pravděpodobně měl své příznivce ve vlivných strukturách, ale především soudce, lektory a několik policistů. Hlavní opoziční silou proti Erdoganovi byli a jsou příznivci Kamala, kteří měli pod kontrolu vojenské akademie, a tak měli možnost formovat vůdčí osobnosti armády, kteří provedli pokus o převrat a nyní jsou vězněni. Hovoříme o téměř dvou stovkách generálů a admirálů a minimálně tisícovce dalších vysokých armádních důstojníků. Erdogan používá převrat k další islamizaci Turecka.

Je v současné době – po potlačení převratu – Turecko podle Vás větší bezpečnostní hrozbou, než bylo dříve? Bude dál vydírat Evropu a je opravdu reálné, že za jeho asistence nebo s tichým souhlasem začnou uprchlíci opět pronikat do EU?

Turecko bylo bezpečnostní hrozbou od okamžiku, kdy byl Erdogan zvolen prezidentem, a situace se neustále zhoršuje. Evropu samozřejmě vydírat bude, ostatně to činí již dnes. Oprávněně lze očekávat, že se tento tlak bude zvyšovat. Vzhledem k postupující a zrychlující se islamizaci Turecka je jen otázkou času, kdy se z této země stane doslova dálnice do Evropy a Erdogan bude tvrdit, že s tím nemá nic společného a že dělá, co je v jeho silách, aby této migraci zabránil. Ale pravda bude rozhodně jinde.

Do třetice Turecko – má tedy smysl, aby taková země, která opouští sekulární myšlenky, byla strategickým členem NATO? A zvláště nyní, když se Erdogan tak „bratříčkuje“ s Putinem?

NATO by mělo udělat totéž, co již dělají Američané – zůstat s Erdoganem v kontaktu, ale k ničemu jej nepustit a především mu nevěřit. Erdogan se nebratříčkuje s Putinem, ale dokazuje tím, že je člověkem, který udělá cokoliv, aby dosáhl svého cíle. To, že komunikuje s Putinem, který jej ještě před rokem posílal k čertu, ukazuje, že jde o chladného, vypočítavého a velmi nebezpečného člověka bez emocí.