Pozor! Mám nové informace ze Španělska. Výrazný pohyb uprchlíků za poslední tři dny na západní cestě. Europoslanec Zdechovský prozrazuje mnohem víc

V kauze dětí Michalákových nastal posun, ze kterého asi nemáte radost. Jedno z dětí dostalo bez vědomí matky norské občanství. Co tomu říkáte?

Mě to nepřekvapilo. Opakovaně jsem na tuto možnost ministryni Marksovou upozorňoval. Ukazuje se, že vše, co jsme o Norech říkali, je pravda. Šlo jim v první řadě o odstavení matky, která s nimi bojovala. Nechali si tam otce, který je v některých záležitostech jednodušší. Pak postupovat tak, aby obě děti adoptovali a matka je nikdy neviděla.

Je to dítě, takže s případným občanstvím by snad měli souhlasit rodiče. Nebo jak to je? V tomhle případě tedy souhlasil otec?

Ano. Postup je takový, že Norsko Evu Michalákovou zbavilo rodičovských práv, přestože se vůbec ničeho nedopustila. Je to podle mě zločin proti lidskosti úplně brutálního charakteru. Otec šel celou dobu Norům na ruku, protože se chtěl pomstít matce, a tak s tím souhlasil. Ta se s ním totiž rozešla a našla si jiného přítele.

Dá se tohle brát jako krádež dítěte matce?

Rozhodně. Ale i České republice. Postup ministerstva zahraničí – nějaká nóta – je směšný. Pánové Zaorálek, Sobotka, paní Marksová v té věci vůbec nic neudělali. Nemuselo to dojít do tohoto stavu. Máme záznamy matky, jak se s dětmi setkávala po odebrání, je to dokumentováno fotkami i jinými věcmi, že děti se na matku těšily, milovaly ji, chtěly zpátky k rodině. Co Norové udělali, je poárijštění českého dítěte, udělání z něho norského občana a přetrhání všech kontaktů. Teď začne hlavní masáž Norů, začnou z dítěte vychovávat nového Nora. Je to i z pohledu 21. století krádež dítěte a naprosté porušení veškerých mezinárodních smluv a dohod.

Dá se s tím ještě něco dělat, nebo je to už nezvratné?

Podle mě už je to nezvratné. Jediná naděje je Evropský soud pro lidská práva. Ale vzhledem k tomu, jak probíhá norský lobbing a způsob argumentace, bude to opravdu těžká bitva. Přál bych si šťastný konec, ale podle toho, jak Česká republika matce nepomáhala a nepomáhá, je proti matce a proti dětem, těžko sama matka, i kdyby měla nejlepšího právníka na světě, proti té mašinérii uspěje.

Je to tedy i vinou pasivity těch českých vrcholných politiků, kteří jsou ve funkcích, kde by to mohli ovlivnit?

Naprosto. Když si vezmete vyjádření ministryně Marksové za poslední tři roky... Máme i vyjádření norských diplomatů, že když ministryně Marksová přijela do Norska, tak vlastně potvrdila postup norských úřadů a řekla, že to vidí naprosto stejně. Že děti by byly odebrány i v České republice. Z žádného dokumentu, který jsem viděl, to však nevyplývá. Teď před volbami můžeme říci heslo: Chcete, aby vám dítě odebrala sociálka. Volte ČSSD. Jsem opravdu strašně naštvaný na postup českých politiků a neschopnost a neochotu cokoliv dělat. Těžko se mi k tomu hledají slova. Řešil jsem řadu případů českých občanů v zahraničí. Můžu říci, že když se za ně čeští politici a úředníci nepostaví, můžou se stavět na hlavu a nic se nezmění. Příkladem může být případ matky ve Švýcarsku, která byla na psychiatrii. Byla zbavena svéprávnosti. Měli jí odebrat dítě po porodu. Ale tím, jak jsme komunikovali se švýcarskými úřady, dítě nebylo odebráno po porodu. Matka dosáhla toho, že jí byla vrácena svéprávnost. V současné době žije v České republice bez jakýchkoliv problémů i se svým přítelem. Ten její případ byl daleko horší, než případ dětí Michalákových, ten je proti tomu slabý odvar.

Před pár dny jste objížděl uprchlické tábory v Řecku. Je tam lepší situace než loni či předloni?

Situace se výrazně změnila. Těch lidí je stokrát méně. Jestli tam chodilo tři až pět tisíc lidí denně, dnes se pohybujeme v desítkách. Před dvěma lety tam byla opravdu velmi špatná evidence, řada lidí se nezaregistrovala. Dnes registrace není úplně ideální, ale je to lepší. Jak se mluví o Syřanech, v Řecku už je to z velké části doba minulá. Jsou tu jiné národnosti. Samozřejmě, že se prokazují syrským pasem, ale Syřané to rozhodně nejsou. Měl jsem možnost potkat Palestince, kteří odešli z Libanonu. Původně se vydávali za Syřany, ale poté, co s nimi byl veden rozhovor se soudním tlumočníkem, bylo odhaleno na přízvuku a způsobu mluvy, že určitě ze Sýrie nepocházejí. Potkal jsem tam lidi z různých částí světa. Hodně Íránci, Pákistánci, Afghánci, lidi z Indie, Kambodže i z postsovětských republik.

Vy jste se pozastavil 9. července na svém facebooku nad článkem iDnes s titulkem Ekonomičtí migranti jsou mýtus, 80 procent do Evropy prchá. Tedy, že je z nich osmdesát procent uprchlíků. Z vlastních zkušeností uvádíte, že je tomu jinak a jak jste i teď říkal, řada z nich se jen vydává za Syřany. Je to tak?

Přesně tak. Koukal jsem na metodiku toho výzkumu. Asi sedm set dotazníků a stovka hloubkových rozhovorů. Byl jsem přítomen u mnoha hloubkových rozhovorů a z mého amatérského pohledu bych potvrdil, co říkají. Ale až zkušení pracovníci evropských agentur jsou schopni odhalit detaily – třeba v přízvuku. Tento výzkum se mi proto zdá nerelevantní a odrážející tvrzení třeba řeckého premiéra Tsiprase, který uváděl podobné argumenty, když žádal o další peníze na uprchlickou krizi. Velmi často je používají neziskové organizace a levicoví politici. Tvrdí, že není jenom dvacet procent uprchlíků, ale že jich je osmdesát procent. Což samozřejmě není pravda.

Za tři týdny mám jet na Sicílii. Tam se mám opět setkat se zástupci sicilské prokuratury, kteří pro nás mají připravené summary jejich vyšetřování převozu lidí přes moře, případů, kdy některé neziskovky možná nevědomky spolupracovaly s pašeráky. Protože pašeráci posílali lodě přímo před jejich příď. Plánovali i s ohledem na pohyb záchranářských lodí přesun migrantů. Je to vidět v celkovém kontextu a chápat, že migrace, která probíhá, je stále obrovský byznys. Italští policisté mi říkali, že lidí, kteří se chtějí vydat do západní Evropy, ubývá. Stojí to pozemní cestou mezi 1200 a 1700 eur na jednu osobu. Pro řadu pašeráků je to zajímavý přivýdělek.

Na Sicílii to oproti Řecku asi lepší nebude ve smyslu počtu migrantů, protože cesta ze severní Afriky do Itálie je dnes hlavní migrační trasa...

Ano. Můžeme říci, že řecká cesta je v současné době uzavřená díky dohodě s Tureckem. Itálie čelí opravdu nájezdu. Osmdesát procent z nich pochází z chudých zemí Afriky, nikoliv však zemí, které jsou na seznamu nebezpečných zemí. Když třeba neziskovky či různí vědci říkají, že na Maltě a v Itálii jsou hlavně syrští uprchlíci, tomu se opravdu směju. Osobně jsem tam potkal při svých cestách – a to tam jezdím tři roky – Syřanů, že bych je napočítal na dvou rukách. Cesta přes Libyi není pro Syřany obvyklá.

Nově mám informace ze Španělska. Je výrazný pohyb za poslední tři dny na západní cestě. To znamená z Maroka a Tuniska směrem do Španělska. Je třeba se zaměřit na tuto cestu. Španělé jsou v případě migrace nekompromisní. Lidi vracejí zpátky. Tvrdě a jasně. Neprokážeš se, ihned odjezd zpátky. Mají smlouvy s různými zeměmi. Bude zajímavé sledovat, jak se Španělé s migrační vlnou vyrovnají. Víme z minulosti, že poměrně tvrdě potrestali různé dobroděje, kteří se pod rouškou pomoci snažili dostávat lidi na území Španělska.

Španělé mají výhodu, že mají s těmito pokusy dlouholeté zkušenosti, a to i proto, že mají dvě města na severu Afriky. Neměli by si tedy Italové vzít příklad ze Španělů? Nebo je to nereálné a ty podmínky jsou jiné?

Jsou jiné v počtu a v Itálii je daleko horší a laxní státní správa. Španělsko je dobře zorganizované a vojenské a policejní síly reagují poměrně rychle.

Laxnější státní správa bude asi i v Řecku?

Je to dané i zákonem o policii. V Řecku mi policisté vysvětlovali, že pokud jim nejde o život, nemůžou zasahovat proti těm různých skupinám. Nemůžou použít donucovacích prostředků a řada policistů ztratila zaměstnání na základě toho, že se takzvaně nepřiměřeně bránili. Je to dané tím, že různí levicoví aktivisté – které jsme teď viděli v Hamburku – výrazně přispěli k tomu, že policisté se bojí použít svých technických prostředků a jiných způsobů a zabraňovat těmto lidem v pohybu. Jakmile je uzavřou, dojde k tomu, že tam naběhnou tito aktivisté a policie je pak propouští. Nebo si těch věcí radši nevšímá.