Vaše jméno může být čtenářům povědomé. Odkud vás mohou znát?
Jako bývalý osobní strážce mnoha známých osobností od hollywoodských celebrit po politiky jsem zažil hodně zajímavých i napínavých situací. Pracoval jsem nejen v České republice, ale různě po světě a mám tak dost zkušeností s problematikou bezpečnosti. Měl jsem možnost setkat se s řadou politiků, poslouchat jejich názory a mít možnost s nimi komunikovat, takže jsem si vytvořil názor na to, jak by měla velká i komunální politika vypadat.
Jak budete volit v komunálních volbách?Anketa
Nejsem jako Pražan spokojen s tím, jak hlavní město funguje, jakým způsobem vedení magistrátu rozhoduje o některých zásadních projektech v Praze a rozhodl se pro veřejné angažmá a pomoci novému hnutí Praha bez chaosu. Přívlastek bez chaosu je poměrně signifikantní, protože to, co mě jako občana trápí, je velký chaos jak v řízení města, tak v rozhodnutích, které vedení magistrátu dělá.
Na základě čeho jste dospěl k tomu, že se aktivně připojíte ke zcela novému hnutí? Je tu řada existujících stran, které také nyní mluví o nutnosti změnit vedení magistrátu.
Určitě, ale ty existující politické subjekty už město v minulosti řídily, některé opakovaně a nejsem si jistý, zda mohou ještě něco nabídnout a reálně změnit. Proto je dobře, že vznikají nová hnutí a strany, které mohou do komunální politiky přinést nový impuls. Hnutí Praha bez chaosu mě oslovilo nejen osobností pana předsedy Ďuriše, kterého osobně znám a považuji ho za velkého odborníka, tak i základními principy, které hodlá prosazovat. Proto jsem se připojil k Praze bez chaosu.
Jak se podle vás mohou voliči zorientovat v množství kandidujících stran a rozeznat ty, za kterými stojí podle vás správní a odborně založení lidé?
To není jednoduchá otázka. Na první pohled se může zdát, že výběr je hodně velký a možností se nabízí celá řada, ale mnoho ze stávajících stran a hnutí už na komunální politiku fixováno bylo a s tím souvisí různé partajní pozice a vedlejší zájmy. Jinými slovy, že tam nejde v prvé řadě o pomoc svému městu či obci, ale že ti lidé chtějí zvolením pomoci sami sobě. Speciálně u komunální politiky je důležité, aby daní lidé měli osobní vztah k místu, kde kandidují a k tomu jasný a přímočarý postoj, nebyli zatíženi velkými politickými doktrínami velkých stran a měli jasná řešení. Komunální politici se nesmí bát chodit za občany, naslouchat jim a snažit se vytvořit jim lepší podmínky pro život. Pokud tohle kandidáti a strany či hnutí mají, pak je šance jak jim věřit. Z tohoto důvodu věřím hnutí Praha bez chaosu, za které kandidují experti ve svých oborech, celoživotní profesionálové a mám jistotu, že by po nástupu do vedení magistrátu velmi dobře věděli, co dělat, jak pomáhat a jak rozvíjet město.
Zmínil jste politickou doktrínu, kterou by měli komunální politici dát stranou a zaměřit se místní problémy. Současné vedení magistrátu to podle vás mělo jak?
V tomto případě jsme se mohli přesvědčit o tom, jak se to nemá dělat. Vzpomeňte si, k čemu všemu se pan primátor vyjadřoval, jak měl tendenci se plést do zahraniční politiky státu, ovlivňovat ji proti celostátní vládě. Viděli jsme jak se komunální politika odvrátila od občanů a obyvatel města, protože daná strana sledovala jiné zájmy a cíle než řešení problémů Pražanů.
Co vás v uplynulém období na vedení Prahy štvalo nejvíc? Kde vidíte z hlediska občana hlavní problémy?
Nepřekvapí vás zřejmě, když jako řidič a aktivní účastník dopravy v hlavním městě zmíním dopravní situaci. Konkrétně jde o nekoncepční způsob oprav a uzavírek, to je veliká bolest Prahy. Mám pocit, že jednotlivé městské části dělají stavební práce aniž by se to komunikovalo centrálně, anebo spíš naopak že magistrát zahajuje práce a neobtěžuje se informovat vedení městských částí a není tam žádná provázanost.
Pochopitelně je tu věčná a “slavná” otázka cyklostezek a pruhů pro cyklisty. V tom je ten problém. Samostatné cyklostezky jsou důležité a jejich budování podporuje snad každý, ale malování cyklopruhů na silnice, kde to je nevhodné a místy velice nebezpečné, to prostě nedává smysl. Všichni to přece vidíme. Jsou mnohá místa, kde přítomnost cyklisty znamená jeho přímé ohrožení života. Nakonec to nepřináší ani úlevu v dopravě, právě naopak, protože dochází k větším kolonám. Nemluvě o tom, že to silně vyostřuje vztah mezi řidiči a cyklisty. Mohl bych mluvit o dokončení pražského okruhu, na což současné končící vedení Prahy zcela rezignovalo.
Pobýval jste v řadě měst světa, ve velkých. metropolích. Lze tam najít inspiraci pro řešení dopravy v českém hlavním městě?
Pracovně jsem se pohyboval v několika světových metropolích a to delší dobu, takže mám zkušenosti a srovnání s tím, jak různě ve světě funguje doprava. Pochopitelně každá z těch aglomerací je určitým způsobem specifická a každé město se snaží přizpůsobit. Univerzální srovnání a řešení, které by pasovalo na Prahu by se hledalo těžko. Neznamená to, že bychom se nemohli po světě inspirovat.
Aktuální vedení magistrátu při budování cyklopruhů stále argumentuje holandskými městy nebo dánskou Kodaní, ale to jsou rovinatá města, kde využití cyklodopravy je proti kopcovité a zcela jinak členěné Praze logické. Je to hezký nápad, ale u nás to prostě nejde zkopírovat, namalovat cyklopruhy na magistrálu a tvářit se, že uděláme z Prahy ráj pro cyklisty. Nebo v New Yorku se mi líbilo, kde je radnice skvěle připravená reagovat na změnu dopravy ve špičkách, plynule se tam mění jízdní pruhy podle toho, aby co nejvíc ulevily dopravě. Neříkám, že to je možné zase vzít a aplikovat na Prahu, ale řešení jsou, pouze je nutné dát prostor odborníkům. Musíme hledat logická a dlouhodobě udržitelná řešení, aby Praha neměla každé čtyři roky novou koncepci, ale existovala tu kontinuita. Doteď bohužel hrálo větší roli politikaření a příslušnost k dané partaji než odborná způsobilost. Následkem je chaos, který v Praze snášíme.
Psali jsme:
Redakci PL můžete podpořit i zakoupením předplatného. Předplatitelům nezobrazujeme reklamy.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Radim Panenka
