Miroslav Topolánek oznámil kandidaturu na prezidenta. Co na jeho rozhodnutí říkáte?
O Topolánkovi si každý můžeme myslet, co chceme, ale nic to nezmění na faktu, že svými politickými zkušenostmi o parník převyšuje všechny ostatní Zemanovy vyzyvatele. Já jeho kandidaturu jednoznačně vítám. Ale abychom si správně rozuměli. Ideální prezident neexistuje. V přímé volbě se totiž nevybírá z nekonečné nabídky, nýbrž z množiny namnoze bizarních postav, politických mimoňů či tuctových exhibicionistů.
Proč podle vás oznámil svou kandidaturu až doslova na poslední chvíli?
Protože se opravdu na poslední chvíli rozhodl. Někteří kolegové ho ke kandidatuře vyzývali už loni, ale vždy to odmítal. A jeho argumenty byly racionální. Mluví pravdu, když říká, že jeho rozhodnutí kandidovat je spíše emotivní. Na druhou stranu je fakt, že lépe si to načasovat nemohl. Jeho kandidatura je bleskem z čistého nebe, který přepisuje celou nadcházející prezidentskou kampaň. Bude to opravdu zajímavé.
Podpis pod Topolánkovu kandidaturu přidala například senátorka za ODS Daniela Filipiová. Ta mimo jiné řekla, že by byl důstojným představitelem tohoto státu. „Je to nesmírně vzdělaný člověk, který má politické vize,“ uvedla. Co na to říkáte?
Možná víc než leckdo jiný vím, co dokážou média. Stejně jako uměla vytvořit nejoblíbenější politiky z líné Buzkové či vychcánka Grosse, s Topolánkem je to přesně naopak. Ten jadrný a občas neotesaný chlapík je totiž ve skutečnosti setsakra chytrý, sečtělý a vzdělaný, jeho politické analýzy jsou brilantní. Ne že by Topolánek neměl své mouchy, ale každopádně to byl poslední předseda vlády, který opravdu měl respekt svých ministrů. Žádný z jeho podřízených by si k němu nedovolil to, co později Kalousek vůči Nečasovi či Babiš vůči Sobotkovi. A že se někdo pozastavuje nad tím, že o něm někteří mluví pochvalně? Proboha, co je na tom špatně, že naprostá většina Topolánkových ministrů na něho jako na šéfa vzpomíná v dobrém? A propos, Daniela Filipiová je moje nejmilejší senátorka. Garantuju vám, že coby bývalá ministryně zdravotnictví a Topolánkova dlouholetá kolegyně ze Senátu ví, o čem mluví.
Slova podpory vyslovil i předseda ODS Fiala, který uvedl, že jde o vážného kandidáta s politickými zkušenostmi a zahraničněpolitickým rozhledem. Má pravdu?
Má. Topolánkův přehled o zahraniční a především energetické politice je dokonalý. Jen si vzpomeňte, s jakým přehledem tenkrát coby „šéf“ Evropské rady řešil plynovou krizi. Co je pryč z politiky, občas se potkáváme. A vždy znovu a znovu si říkám, jaká je škoda, že politika těm, kteří v ní dostali pořádně přes držku, většinou nenabízí druhou šanci. Protože pokud je takový člověk schopný sebereflexe, má neuvěřitelnou a nepřenosnou životní zkušenost. Topol o svých chybách ví a přiznává je.
Do Topolánkovy kandidatury se naopak poměrně ostře opřel Andrej Babiš, který pro deník Právo uvedl, že jde o nejzkorumpovanějšího premiéra v historii Česka. Doslova řekl: „Nemůžu tomu uvěřit, že nejzkorumpovanější premiér od samostatného státu se uchází o funkci prezidenta.“ Co Andreje Babiše podle vás k těmto slovům vede?
„Capo di tutti čápi“ Andrej se bojí. Jestli někdo vidí do jeho špinavých obchodních a politických praktik a jestli někdo může zkřížit jeho plány na totální ovládnutí celé republiky, pak je to právě Topolánek, valašský střelec, který se nebojí. Takže se ani nedivím, že ten komunistický oligarcha s estébáckou minulostí kvičí jako podsvinče. Toho kvikotu si ještě užijeme.
Jaké zkušenosti máte s Mirkem Topolánkem vy osobně?
Za některé jeho eskapády bych ho sice zabil (smích), ale jinak ho mám docela rád. Každopádně je to úplně normální chlápek, navíc neuvěřitelně zábavný společník, se kterým je radost jít do hospody. Bylo několik období, kdy jsem mu byl docela blízko. V předvečer jeho zvolení předsedou ODS ve Františkových Lázních jsem mu redigoval jeho „vítězný“ kandidátský projev. Pak jsem mu po nějaký čas, než si ho Marek Dalík oplotil, dělal jakéhosi neformálního mediálního poradce. Neskromně připomínám, že volební preference ODS tehdy oscilovaly okolo 40 procent. Ale to byla především jeho zásluha.
Psali jsme:
Jak zpětně vidíte ODS v době, kdy ji právě Topolánek vedl?
Víte, on každý předseda vlády potřebuje mít vedle sebe někoho, kdo selektuje ten zástup lidí, kteří se k němu tlačí. Proč? Protože někteří lidé opravdu mohou být předsedovi vlády nebezpeční. Jenže Marek Dalík to přehnal a od Topolánka odstřihl i přátele, kteří mu bez nějakých vedlejších úmyslů chtěli a mohli být nápomocni. S Topolem to bylo takové nahoru dolů. V žádném případě si ale nemyslím, že on je ten, kdo způsobil pád ODS. Když nastupoval, byla ODS na 20 procentech, když byl vykopnut, byla také na 20 procentech. Ten strmý pád přišel až za Nečase.
Krajští kmotři – termín, který v roce 2009 vnesl do české politiky a českých médií právě tehdejší předseda ODS Mirek Topolánek. Jak s odstupem času hodnotíte tento Topolánkův postoj a jak vidíte jeho „boj“ s kmotry?
Ne že by si za některé věci nemohl Topolánek sám, ale realita se od mediálních mýtů dost liší.
Kmotři. Mýtus: Sám Topolánek je největší kmotr. Skutečnost: Byl to právě Topolánek, kdo tuto zhoubu v těle ODS pojmenoval a začal proti ní něco dělat. Však mu to také některé vlivné zákulisní kruhy nikdy nezapomněly.
Fotovoltaika. Mýtus: Topolánek je sám solárním baronem. Skutečnost: Právě Topolánek chtěl to fotovoltaické šílenství zastavit. Už to nestihl. Mohl to dotáhnout jeho nástupce v premiérském křesle Jan Fischer, ale to by nesměl být posera.
Rozhovor pro gay časopis. Mýtus: Topolánek se projevil jako xenofob. Skutečnost: Média smysl jeho slov úplně otočila a takto upravená realita posloužila jako záminka k jeho odstranění.
Lisabonská smlouva. Mýtus: Za Lisabonskou smlouvu může Topolánek. Skutečnost: Topolánek nikdy nebyl a není eurohujer, o Lisabonské smlouvě si nikdy nic dobrého nemyslel. Jenže premiér není premiérem jen sám za sebe, ani jen za svoji stranu, nýbrž za celou zemi. A jaká byla tehdejší realita? V Topolově vládě seděli eurohujerští lidovci a eurohujerští zelení, v opozici byli eurohujerští socani, ODS byla rozpůlená, většina společnosti také byla pro, o migrační krizi ještě nikdo nic netušil, k tomu všemu neuvěřitelný, nepředstavitelný tlak z Bruselu, protože jsme byli poslední zemí, která Lisabonskou smlouvu neratifikovala. Nakonec podepsal i největší odpůrce Lisabonu Klaus. Ano, Topolánek mohl rezignovat, také Klaus mohl raději rezignovat, jenže ono by to vůbec ničemu nepomohlo.
Ono to fakt není jednoduché, být předsedou vlády.
V roce 2013 prý chtěli Václav Klaus spolu s Mirkem Topolánkem založit novou politickou stranu. Co je na tom pravdy? I vy jste v tom figuroval. Jak to tehdy bylo?
To je věru zajímavá story. Druhá polovina roku 2012, Nečasova vláda zvýšila daně, ODS opustila svoje základní ideové postuláty a její preference strmě padají. Uvnitř poslaneckého klubu se zformovala skupina tzv. rebelů, vesměs lidí blízkých bývalému předsedovi Topolánkovi. Na brněnském kongresu ovšem rebelové prohrávají a Nečas upevňuje svoje postavení. Preference dál letí dolů. A právě tehdy se sešli dva bývalí předsedové Klaus a Topolánek, vyříkali si to mezi sebou a dohodli se na společném postupu. Existovaly tři varianty. Zaprvé – převzetí ODS, zadruhé – odloupnutí zdravé části ODS, zatřetí – založení nového subjektu. Volby měly být za rok a půl, na všechno bylo dost času. Měly následovat kulaté stoly v jednotlivých krajích, jejichž výsledkem mělo být rozhodnutí, kterou variantou se půjde.
Do toho ovšem vstoupil Ištvan coby nástroj vládního převratu a rebelové skončili ve vazbě. Nikdo mi nevymluví, že tehdejší mocenské, respektive vlivové složky o tom všem z odposlechů nevěděly. A tak zasáhly, protože opravdu „hrozilo“, že se ODS a potažmo pravice zkonsoliduje a sjednotí. Pozoruhodné je, že o tomhle věru zajímavém sblížení Klause s Topolánkem nikdo nikdy nic nenapsal a veřejnosti dodnes zůstává utajeno.
Proč se záměr s novou stranou nakonec nepovedl? A jaká tehdy tady byla úloha Jany Bobošíkové?
Namísto řádných voleb v roce 2014 byly vyhlášeny předčasné volby v roce 2013. Na etablování nového subjektu nebyl čas, a tak přišlo chybné, protože uspěchané rozhodnutí jít třetí variantou, tedy cestou nového subjektu. Problém byl v tom, že tu byli dva „generálové“, pár „důstojníků“, ale žádná armáda pěšáků. Myslím, že svoji příležitost tehdy navždycky promarnili Svobodní, kteří se nesnesou s nikým, kdo s nimi nesouhlasí na sto procent. V ten okamžik přišla hvězdná chvíle Jany Bobošíkové, která jako tělo toho projektu (rozuměj jména na kandidátkách) poskytla svoji Suverenitu. A protože Jana je a vždy byla ambiciózní, což vůbec neříkám ve zlém, začala to celé prezentovat nikoli jako projekt dvou bývalých předsedů, nýbrž jako projekt tří lidí, tedy i jako projekt svůj. Záhy od toho dal ruce pryč Topolánek a následně i Klaus. Torzo, které nakonec pod jménem Hlavu vzhůru kandidovalo, už nemělo s původním záměrem nic společného. O to víc se na tom novináři popásli.
Když se vrátíme ke kandidatuře Mirka Topolánka, je podle vás právě on tím, kdo by mohl být „rovnocenným“ soupeřem pro Miloše Zemana?
Nikoli že by mohl být, on jím je. Je to zkušený a razantní pravicový politik, který se jako jeden z mála nebál a nebojí nazývat věci pravými jmény. Jeho stanoviska k migraci, islámu, bezpečnosti, euru či nemohoucnosti EU jsou jednoznačná, tvrdá a nekompromisní. A jako „soukromá“ osoba nyní není vázaný žádnou loajalitou, jako byl v době, kdy byl předsedou vlády a musel prosazovat vládní stanoviska, nikoli pouze ty svoje osobní. A jak správně říká prezident Klaus, Topolánek není žádný čerstvě spadlý Marťan, žijící v iluzi, že politická kariéra se začíná na Hradě v prezidentské funkci.
Komu z kandidátů dáváte největší šanci?
Myslím, že ten, kdo si na Topolánka vsadil teď, když byl kurz na jeho zvolení prezidentem republiky ještě 20 : 1, vydělá v lednu příštího roku docela slušné prachy.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: David Hora
