Odpůrci Vladimira Putina hovoří o obraně „západních“ hodnot a Západu. Existuje ale vůbec ještě tradiční západní civilizace? Nezvítězila na Západě neomarxistická revoluce? Není současný Západ (ve smyslu spíše geografickém) již post-Západem, ne-Západem, anti-Západem?
Ale ovšem, že existují západní civilizační a politické hodnoty a není jich málo, některé jsou sice značně poškozené nebo se vytrácí, ale stále tu jsou. Není ani snadné charakterizovat kulturu Západu, aniž bychom upadli do sociologizmu, potom by byly jakobinismus či nacismus, antropocentrický humanismus, nemluvě o marxismu, stejně západní jako křesťanství, řecká filosofie či římské právo. Jinými slovy, naše civilizace je neklidná, dynamická, rozporuplná a to je její hlavní charakteristika v porovnání s ostatním světem, včetně Východní Evropy, která je statická.
Řecké dědictví je objev ideální formy, v přírodě (fyzika, matematika), ve společnosti (etika, politika, nakonec vývoj k liberální demokracii) a v náboženství (metafyzika), římské dědictví je objev univerzálního práva a židovsko-křesťanský existencionalismus, který zavedl víru v etickou rovnost všech lidí, zrušil otroctví a potlačil stát, ale i kasty (aristokracii), tím že oddělil duchovní moc od vlády světské.
Co v první řadě očekáváte od evropských, tedy svých státníků?Anketa
A co dnes převládá na Západě?
Do značné míry sekularizovanou Evropu ovládá ani ne nějaký kolektivní neomarxismus, nýbrž kult liberálního lidství, lidský jedinec se stal božstvem, vytváří si svou individuální autonomní morálku, a stát má jedinou povinnost ho ochraňovat (lidská práva) a poskytovat veškerou materiální péči i fyzickou ochranu. Marxismus je kolektivistický tak jako eugenický nacismus, oba humanismy vycházely ze scientismu (pseudovědy) a věřili na inženýrskou přestavbu společnosti. Dnešní liberální humanismus naopak povyšuje jedince a neuznává společenství s jeho nároky. Proto ta potíž s extrémním hedonismem a ještě děsivějším relativismem hodnot i ztrátou normativní společnosti – stát přestal chránit kulturu, (s výjimkou hmotných památek), tradici, rodinu, národní soudržnost. Zmizela autoritativní politická elita. Společnost se rozpadá na součet nesoudržných jedinců a nukleární tradiční rodina mizí, stejně jako v době komunismu. Západní levice sice marxleninsky kritizuje kapitalismus a hlásá umírněné materiální rovnostářství, ateismus a silný sociální stát, ale z komunistického ideálu ji toho mnoho nezůstalo. Takový bledý odvar. Děti do jeslí, ženy do výroby, jak se říkávalo.
Ideál kázně a káznice nahradila politická korektnost. Radikální potlačení individualismu nepřipadá v úvahu, je to božstvo, touha po řízeném kolektivu upadla. Ani zestátnění hospodářství už levice nehlásá, ani návod, čím nahradit tržní hospodářství nebo jak se zbavit tzv. odcizení. Nabízejí se náhradní ideologie, ze kterých kolektivismus už jen mírně prosakuje – feminismus, ekologismus, europeismus, boj proti globálnímu oteplování (a potažmo konzumu) a tak dále. Co z marxismu zůstalo je metafyzické přesvědčení, že je svět z gruntu špatně zařízen (majetek je zločin) a že je nutné jej předělat na míru člověka, ta ovšem neexistuje. Věřící v tom bude vždycky spatřovat vzpouru proti Bohu – prvotní hřích.
Psali jsme:
Britský katolický konzervativec John Laughland víceméně říká, že marxismus, který vznikl na Západě, infikoval Rusko, kde pak vládl bolševismus. Zatímco se ale Rusko po rozpadu SSSR a jelcinovském chaosu za Putina určitým způsobem vrací k tradičním hodnotám rodiny, pravoslaví a vlastenectví, na Západě v průběhu studené války zvítězil neomarxismus. Že tedy z pohledu pravicového konzervativního tradicionalisty je putinovské Rusko rozhodně pravicovější, konzervativnější než současný Západ. Něco podobného říká například i americký konzervativec Pat Buchanan. Souhlasíte s tím? Není Putin větším „pravičákem a „konzervativcem“ než Barosso, Merkelová či Obama?
To možná je, jako každý autoritativní režim, ale jsme zpátky u byzantinismu, kde vládce (duchovní) hájí tradici, kulturu, církev, rodinu. Jak ale může být světský vládce inspirativní a duchovní? Co může takový lidský ubožák, lhář a gauner jako Putin „zařídit.“ Kultura Ruska upadá stejně jako na Západě, rodina i společnost se hroutí neméně. Jediné v čem má úspěch, je nacionalismus, což je ovšem modla, vyjádřená prastarým ruským „nejdříve jsem Rus a potom teprve člověk“. Takový styl politiky je pro liberální, pluralitní, svobodomyslnou kulturu Západu nemyslitelný. Proti Byzanci jsou západní konzervativci liberální, tak jako středověcí křesťané, a myšlenkový pluralismus chápou jako přínos. Vláda Západu nemůže být nikdy ideokratická, proto se hroutí Unie. Doba luteránských, katolických a kalvínských států je nenávratně pryč.
Konzervativci jsou bohužel proti liberálnímu kultu jedince (zkorumpované společnosti) příliš slabí, kdyby měli většinu jako v 19. století, kdy nevládla ještě všeobecná snadno zkorumpovatelná demokracie, ctil se respekt, vzdělání, tradice a etiketa střední třídy, mohli by lecjaké špatnosti vykázat z veřejného prostoru. Kulturní úpadek Západu má ale mnoho příčin (racionalismus a osvícenství) a vnitřní slabost církví je evidentní. Tradiční a tolerantní společnost se v roce 1914 zhroutila, to chci velmi výrazně podtrhnout.
Stav společnosti je v Rusku kritický. Přesto za Putina dochází k poklesu potratovosti, rozvodovosti, zlepšují se demografické statistiky. Putin podporuje rodinu, zakázal propagaci homosexuality mezi mláděží, zatímco postmoderní Západ jde opačným směrem. Pokud srovnáváme Rusko a Západ, není tak důležitý trend než pouze aktuální stav? Tedy že trend je přece jenom lepší v Rusku a Putin se snaží něco dělat pro obnovu společnosti?
V poslední době se trochu zvýšila porodnost (1,6) i průměrné dožití stouplo mírně nad africkou úroveň. Sociální statistiky jsou však stále katastrofální a bez přistěhovalců by Rusko brzy vymřelo. Z bývalých svazových republik se vrátilo od rozpadu impéria asi deset milionů Rusů a proudí statisíce domorodců za prací (400 000 ročně), jen z Ukrajiny odešly dva miliony, takže nahradili zhruba pěti milionový úbytek emigrací. Sociální problémy se však stále zhoršují - vraždy, sebevraždy, kriminalita, alkoholismus, autonehody – jen na silnici zemře zhruba 600 000 osob za rok v EU 50 000 s tři a půlkrát větší populací. Oficiální statistika je výrazně zkreslená, protože není podchycena emigrace - musí se z pobytu odhlásit, což většinou nedělá. Obnovení populace znamená 2, 1 dítěte na ženu a za deset let přijde ke slovu výjimečně slabá generace narozená koncem devadesátých let a průměr opět klesne.
Finanční podpora rodině má statisticky relativně nízký vliv, umožní řekněme třetí dítě v rodině, která si je přeje, ale z finančních důvodů nedopřeje. V pesimistické, sekularizované společnosti je takových rodin poměrně málo. Nerad předpovídám, učil jsem se ale, že žádná společnost v dějinách nepřežila demografický propad – negativních sociálních faktorů je příliš mnoho. Rusko vymírá stejně jako Západ a nahrazují je přistěhovalci islámského původu. V Rusku má islám 14 procent, kdežto v Evropě je 9 procent jen ve Francii, Belgii a Holandsku, 6 procent v Německu, v ostatních zemích je zatím zanedbatelný. Islám však v Evropě na rozdíl od Ruska prochází značnou korupcí a hrozbou zůstává jen extrémní okraj, který se teď vrhl do války v Iráku a Sýrii (odhaduje se asi na deset tisíc bojovníků narozených v Evropě). Rusku opět hrozí ekonomický útlum, ne-li recese. Světové ceny plynu a ropy stagnují (a budou při dnešním nadbytku klesat) infrastruktura a státní i polostátní podniky se hroutí. Hospodářský úpadek je daň z byzantinismu – stát (ovládaný dvořany) se obává hospodářské svobody jako cesty ke svobodě politické.
Psali jsme:
Je logicky udržitelné, když se někdo sám označuje za pravicového konzervativního tradicionalistu či křesťanského konzervativce, a přitom hájí Evropskou unii? Tedy konstruktivistický projekt, který popírá přirozené jednotky, jako jsou národy, vystupuje proti tradiční rodině a zarputile propaguje ideologii genderismu, homosexualismu, multikulturalismu, politické korektnosti…
Je to naprosto nelogické, ne-li přímo absurdní. EU vykazuje všechny známky megalomanského inženýrského projektu budoucnosti. Tu lze plánovat jen s katastrofálními důsledky. Roger Scruton, nejvýznamnější současný konzervativní filosof, v knize „O potřebě pesimismu“ u nás nevydané vyjmenovává sedm kardinálních nectností, na kterých je ideologie Unie založena. Všechny vycházejí z utopie materiálního a politického pokroku, z představy, že administrativní a právní zásahy povedou k větší prosperitě a důstojnosti člověka. K prosperitě vede spontánní byť makroekonomicky chráněný trh (a ctnosti), důstojnost člověka má ryze náboženský původ, protože jej miluje Stvořitel– člověk na rozdíl od zvířete je hříšný a může být dokonce bestiální. „Homo homini lupus“ je velká urážka vlků.
A může se někdo označovat za konzervativce, když hájí USA, kde je možné kdykoli provádět potraty bez omezení do devátého měsíce, americká vláda podporuje potratovou agendu po celém světě, američtí velvyslanci podporují pochody homosexuálů...
Samozřejmě, že může. Mám snad podporovat Saudskou Arábii, protože potraty zakazuje? Každá společnost je nedokonalá, některá má více chyb, některá méně. A jestli někde ještě bojují proti potratům, je to právě Americe – a je jich na rozdíl od Evropy také podstatně méně. Amerika je stále součástí naší západní civilizace a udržuje na světě relativní mír – bez ní by vládl nepředstavitelný chaos a rozbroje. Amerika chrání globální trh, díky němuž za dvacet let vybředly dvě miliardy lidí z hladu, Amerika vykazuje největší vědecký rozvoj – a bez ní bychom tady nejspíš nebyli. Nezištně pomohla v boji proti Hitlerovi a vyhrála nám studenou válku. A má také nejvíce konzervativců západní civilizace, někteří jsou ovšem docela praštění, protože vyznávají křesťanský fundamentalismus.
Psali jsme:
Alexander Tomský je politolog a nakladatel. Po studiích mezinárodních vztahů na London School of Economics a tomistické filosofie na London Institute of Education pracoval jako politolog v ústavu Keston College, kde se specializoval na výzkum církve a státu, státního ateismu a náboženské opozice ve střední Evropě (1980 – 86), od roku 1983 profesor sovětologie a evropských politických dějin. Vedoucí exilového konzervativního nakladatelství Rozmluvy (1981-1994). V letech 1986 – 1990, nakladatel a ředitel ACN (mezinárodní, charitativní organizace). Po návratu do Prahy soukromý nakladatel Rozmluvy 1990-94. Poté postupně ředitel nakladatelství Academia a nakladatelství Národního divadla. Přednášel na New York University v Praze.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lukáš Petřík
