Jména Zemanem vyznamenaných osobností opět sklidila kritiku. Miroslav Kalousek říká, že jde o jména ze „soukromého mejdanu Miloše Zemana“, na Miroslavu Němcovou z některých jmen padl smutek. Spisovatel Jiří Padevět upozorňuje, že mezi oceněnými jsou příslušníci či agenti StB, jiní komentátoři upozorňují, že vedle nezpochybnitelných hrdinů jsou tam i zábavní umělci, vyznamenání dostali například Jiří Krampol, Ivan Vyskočil nebo Michal David. Které z těch výtek lze přijmout? Degraduje Miloš Zeman státní vyznamenání?
Nad některými státními (!!) vyznamenáními musím jen kroutit hlavou, např. Karel Sýs, Lenka Procházková či kontroverzní podnikatel Krúpa, nicméně mám úctu k hlavě státu a nepřipadá mi vhodné mluvit rovnou o degradaci, to shledávám jako zbytečně silné označení. Ostatně z právního hlediska je takřka zcela na prezidentovi republiky, jak s vyznamenáními naloží, což také koneckonců učinil. Nota bene Zeman byl demokraticky zvolen, takže jeho kroky musí demokraté respektovat, byť se jim třeba nelíbí.
Ještě glosa k hojně propíranému ocenění pro Michala Davida, pobavil mne senátor Kubera: „Zajímalo by mě, jestli Michal David podepsal antichartu. Já jsem ho v životě neposlouchal, ale byl jsem na plese, kde hrál, a to, co dělaly úřednice, bylo neuvěřitelné.“
Ano, roztancovat a rozřádit úřednice, to neumí fakt každý – to je kolikrát oříšek i pro zkušené učitele správního práva.
Fotogalerie: - Klaus, ,,Bobo" a Okamura slaví
Pozornost vzbudila také přítomnost předsedy Českého svazu bojovníků za svobodu Jaroslava Vodičky, který je kritizován za to, že dal medaili například komunistickému poslanci Zdeňku Ondráčkovi. Komentátorům vadí například i to, že Václav Klaus v projevu na Vítkově kritizoval Evropskou unii. Jsou tyto výtky oprávněné?
Projev Václava Klause pokládám v mnoha ohledech za poučný a přínosný. Oceňuji jeho střídmý postoj k tzv. první Československé republice, kterou si leckdy zbytečně adorujeme. Ostatně prof. V. Klause pokládám za nejlepšího prezidenta, kterého jsme po roce 89 měli.
V rozhovoru pro ČT řekl premiér Andrej Babiš, že Rusko nevnímá jako hrozbu. Je to výrazný signál?
Rusko neradno podceňovat, ale ani přeceňovat. Myslím, že A. Babiš má k němu celkem střídmý a racionální postoj. Inu, je to zkušený obchodník, žádný „trouba“. Rusko má aktuálně problémy hlavně samo se sebou, aktuálně vidím hrozby spíše jinde. Určitě bude dobré s ruským medvědem udržovat přátelské vztahy a nepřilévat zbytečně oleje do ohně nesmyslně siláckými prohlášeními, jak se to též, žel, někdy děje.
I Zemanovým vyznamenaným bylo vyčítáno, že je mezi nimi mnoho lidí, kteří se k Rusku staví víceméně pozitivně. Je to problém?
Viz odpověď výše.
Oslavy celkově byly početné a pompézní. Co se vám na nich líbilo a co ne? Co nám prozradily o české společnosti a co o Miloši Zemanovi? Toho například i Pavel Šafr pochválil za „téměř důstojný projev“ k 28. říjnu.
Jak říká soused, stoleté výročí je holt jednou za sto let, oslavy se, myslím, v zásadě povedly, nicméně jak trefně zmínil i Miloš Zeman – dějiny jsou spíše o „intervalech“, ne o jednotlivých datech. Koneckonců u nás v Brně byla „republika“ vyhlášena až dne 29. 10. 1918. S panem Šafrem zde plus minus souhlasím, Zemanův projev byl kvalitnější než některé jím vyznamenané osobnosti.
Oceňuji i pestrost oslav a vlastně i to, že můžeme mj. svobodně říct, že souhlasíme či nesouhlasíme s prezidentem republiky. To v dějinách rozhodně nebyla samozřejmost. Svoboda projevu je fajn věc, ale musí být doprovázena i svobodou po projevu.
K příležitosti stého výročí republiky někteří občané na své domy vyvěsili vlajky, nicméně oproti například Spojeným státům jich bylo poskrovnu. Jejich nedostatek byl zřejmý zejména ve velkých městech, například v Praze.
Ano, vlajek bylo relativně málo, alespoň co jsem viděl u nás v Brně, které se dá také při troše představivosti pokládat za větší město. Ale na závěr vám, pane redaktore, povím drobný smutný zážitek z tohoto neopakovatelného dne. Hned v neděli ráno se mi stala taková nemilá věc, která mě dost zarmoutila.
Jdu ráno pro čerstvé pečivo, až do pekárny na nádraží, jelikož „ve štatlu“ bylo ex lege skoro všude svátečně zavřeno; jdu zpátky přes náš po ránu ještě liduprázdný „Svoboďák“, naproti mně jde mladší chlap (celkem slušně oblečený) v tom nečase. Přátelsky se na něj usměji, když máme to výročí republiky a máme být na sebe hodní, jak říkala v médiích nejedna osobnost.
On přijde za mnou a říká hodně sebevědomým hlasem: „Nemáte aspoň (!) dvacet korun na rohlíky? Dejte mi peníze!“ Považte, ani neřekl prosím. Říkám: „NE.“ A jdu dál. A teď to přišlo, ten vagabund spustil takových ultra sprostých nadávek – tak snad (v nadsázce řečeno) ani soudci nenadávají vrahům. Tolik vulgarit a výhrůžek jsem opravdu dlouho neslyšel, navíc v takto sváteční den! Smutné.
Na závěr chci jen zvolat: „Díky, Československo. Sice již neexistuješ, ale v srdcích mnohých žiješ nadále.“
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jaroslav Polanský
