V roce 1993 jste začal podnikat v oblasti odpadů, autodopravě a v maloobchodu. Co Vás vedlo ke vstupu do politiky?

 

Vezmu to od začátku. Jsem z rodiny, která za minulého režimu rozhodně neměla na růžích ustláno a někteří moji blízcí příbuzní byli jako političtí odpůrci zavíráni a my malí se doma často ptali. Proč se se mnou nemůže kamarádit ten či onen spolužák? Později jsem zažil další ataky režimu, takže v listopadu 1989 jsem se okamžitě zapojil do organizování protivládních akcí. V týdnu brutálního zásahu proti studentům jsem ihned po návratu ze závěrečných zkoušek na specialistu v požární ochraně, ve firmě, kde jsem pracoval, svolal stávkový výbor a založil OF. V čele těchto organizací jsem stál do jejich rozpuštění v době, kdy jsme se shodli, že naše požadavky byly splněny a naše fungování uvnitř firmy je zbytečné. Někteří z nás přešli do místních organizací, já jsem se plně věnoval práci a povinnostem otce a živitele rodiny. Zároveň jsem začal v roce 2003 na „vedlejšák“ podnikat. Nejprve v oblasti administrativní zprávy, potom jsem podnikání rozšířil o autodopravu, nakládání s odpady, maloobchod a později jsem spolu s kolegyní, též členkou strany, otevřel soukromou mateřskou školku. Zároveň jsem sponzoroval a účastnil se aktivit ve svém okolí. I díky tomu jsem byl zvolen předsedou SK Holice a tuto funkci vykonávám doposud. Právě při shánění posil pro áčko mužů jsem se seznámil s tehdy fotbalovým agentem Rudolfem Baránkem a začali jsme úzce spolupracovat. V té době se již začalo podnikatelské prostředí rychle měnit, byrokracie a tlaku úřadů přibývalo a já pochopil, že je nutné se bránit a že nemohu stát stranou.