Přepisování dějin. Vinu za osvětimské plynové komory žádné usnesení Evropského parlamentu nesejme, vzkazuje režisér Jiří Svoboda

03.07.2020 9:04 | Zprávy

HISTORIE A DNEŠEK Snaha revidovat výsledky druhé světové války a vinu za její rozpoutání je podle filmového režiséra Jiřího Svobody, autora mnoha historických opusů, pokusem vnuků a pravnuků nacistických zločinců přenést část spoluviny na ostatní. Můžeme to sledovat jak v příběhu „udavačky z Lidic“, tak například v pokusech Evropského parlamentu vykládat historii nejrůznějšími usneseními velmi sporného obsahu. A nakonec též stálým omíláním excesů transferu německé menšiny, který přitom podle Svobody byl v kontextu doby celkem „měkkým“ řešením.

Přepisování dějin. Vinu za osvětimské plynové komory žádné usnesení Evropského parlamentu nesejme, vzkazuje režisér Jiří Svoboda
Foto: Archiv PLTV
Popisek: Jiří Svoboda v pořadu Horké téma

O česko-německých vztazích se dnes často říká, že jsou nejlepší v historii. Co ale znamená to „nejlepší“? Znamená to, že jsou kvalitativně odlišné, tedy „lepší“, od minulosti? Nebo to znamená naopak to, že jsou stejné jako v celé historii, jen na nejvyšší úrovni spolupráce?

Chcete po mně příliš – nejsem historik. Naše vztahy s Německem umím posuzovat v horizontu sotva jeden a půl století. Název „Německo“ lze legitimně užívat až od roku 1871, kdy díky úpadku Svaté říše římské došlo k postupnému sjednocení drobných knížectví, následně protestantského severu a katolického jihu a vyhlášení Německého císařství pod vedením militaristického Pruska. Z velké míry se o to zasloužila rychlá modernizace hospodářských poměrů (ve srovnání se staromilským Rakouskem) a osobně pruský kancléř Bismarck.

Němci přišli na území Čech a Moravy „jako emigranti a kolonisté“ (T. G. Masaryk v Poselství o státoprávním uspořádání v prosinci 1918) na pozvání českých panovníků, aby kultivovali některé horské pohraniční oblasti. Do 19. století, kdy se začala formovat nacionalistická hnutí, bylo soužití příslušníků obou národů v zásadě bezproblémové. V rámci Rakouska-Uherska se postupně vyostřoval spor o „jazykový zákon“ (Badeniho jazyková nařízení), který byl výrazem mytologického pojetí národa G. Herdera, přerůstajícího později v nesnášenlivý rasismus (R. W. Daréé: Krev a půda).

Tento článek je uzamčen

Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PL

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

autor: Jakub Vosáhlo

Zajímalo by mě, jaký je zájem o kandidaturu za SOCDEM?

Hledal jsem totiž kandidáty, ale žádné jsem ani na vašich stránkách nenašel. Nebo jich snad máte tolik, že nevíte koho vybrat? To dost pochybuji, když od vás dost politiků přešlo jinam, což teda já neschvaluju a takové politiky nevolím

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:
Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Skyline v zákulisí evropské obrany: Strategie, lobbing a  přístup k moci

15:00 Skyline v zákulisí evropské obrany: Strategie, lobbing a přístup k moci

ParlamentníListy.cz měly před několika hodinami možnost hovořit s Ondřejem Šloufem, zástupcem společ…