V knize Podivuhodná dobrodružství Jonatana Gullibla jste popsal totalitní systém na ostrově Corrumpo. Napsal jste ceněnou dystopii, ale přemýšlel jste také o opaku, o utopii, o ideální lidské společnosti?
Ten ostrov není opravdu totalitní, je mnohem více o každé současné demokracii. Často přemýšlím o tom, jak by měly věci fungovat, hlavně o stupni rozšíření svobody. Veřím, že ideálně by měla být v každé lidské činnosti dosažena dobrovolnost. Každá země je v tom na určitém stupni vývoje. Možná nejlepším měřením stupně svobody je komplexní ukazatel ekonomické svobody v dané zemi, jaký zpracovává kanadský think-tank Fraser Institute. Hodnocení Hongkongu, Singapuru a Nového Zélandu jsou v něm hodně vysoká. Nicméně se budu přít o to, že se jen tyto stupně svobodných trhů mohou dobře rozšiřovat. V současnosti jsem rád, že naše vláda usiluje o prosazování svobody v každé oblasti lidského snažení.
Příběh o želvě a zajíci z výše jmenované knihy ukazuje, jak nebezpečné jsou monopoly. Nemyslíte si ale, že růst mezinárodních korporací, které se v moci dostávají na úroveň národních států, může nastartovat zmonopolizování světa?
Monopolizace vyplynula z privilegií státu. Nevěřím, že v čistě svobodném trhu může existovat jakýkoliv monopol. Státní výhody jsou dotace, pronájmy, udělování licencí, daňové výhody, patenty a tak dále. Bez této státní přízně nevidím žádné existující monopoly. Takže, když chcete eliminovat moc mezinárodních korporací, je nutné nejdřív odstranit všechny tyto státní výhody, kterých využívají.
Podle nevládní organizace Oxfam vzrostl od roku 2010 majetek dvaašedesáti nejbohatších lidí na světě o čtyřiačtyřicet procent, zatímco majetek 3,5 miliardy nejchudších o více než čtyřicet procent poklesl. Co vy na to?
Věřím, že extrémy v majetku, mezi bohatými a chudými, pocházejí ze státních intervencí, které nejčastěji chudým berou a bohatým a mocným dávají. Stát předstírá, že je kamarádem chudých, ale chová se zcela opačně. Dává obrovské výhody mocným na úkor chudých. Inflace je jedním z příkladů, který ubližuje chudým a pomáhá bohatým. Dotace pro farmáře či obchodní bariéry jsou dalšími příklady.
Nemyslíte si, že to bude pořád horší a horší? A jak by se dal tento problém řešit?
Lidé by měli přestat přemýšlet o mocných politicích jako o svých přátelích. Zeptejte se lidí, jestli politici lžou? Zeptejte se lidí, jestli jsou nečestní politici úspěšnější? Ptejte se, jestli politici dávají více přízně mocným než bezmocným? Většinou lidé na tyto otázky odpoví ano, ale přesto stále volí ty samé. Lidé by měli přestat přemýšlet o vládě a politicích jako o řešení. Měli by o nich začít přemýšlet jako o problému.
Co si myslíte o spekulantech jako je George Soros, kteří se stali filantropy?
Respektuji filantropy. Lidi, kteří dobrovolně dávají vlastní peníze, aby pomohli jiným. Nicméně jsem proti použití těchto peněz ke koupi politické moci a užití násilí proti lidem skrz politický systém.
Není změna života typu „Všechno je na internetu a každého lze kontaktovat přes e-mail, mobil či Facebook“ nebezpečná? Neodtrhává to lidi od komunitního života, bratrství, sounáležitosti či diskuse z očí do očí?
Podle mě není. Mám rád internet. Jde o otevřenou komunikaci a transparentnost pro miliony lidí. Navíc ta komunikace obchází kontrolu ze strany mainstreamových médií.
Co si myslíte o Transatlantickém obchodním a investičním partnerství (TTIP), tedy o navrhované smlouvě o volném obchodu mezi Evropskou unií a USA?
Svobodný obchod by měl být vyhlášen a ne ujednán. Podle mě je dokonce jednostranný volný obchod lepší než mnohostranné obchodní pakty. Vezměme například města, která leží proti proudu řek a ta, která jsou po proudu. Jet po proudu řeky je velmi lehké, ale proti je mnohem těžší. Obchodní překážky slouží stejným účelům, jako položit město proti proudu anebo na vrcholek hor, aby se zamezilo lehkému přístupu do něj. To je přeci hloupé. Nejlepší obchodování s městem je po proudu. Je do něj lepší přístup bez nějakých překážek na cestě. Prostě bezbariérový přístup.
|
Kdo je Ken Schoolland? Absolvoval washingtonskou Univerzitu v Georgetownu. Jako ekonom pracoval v několika amerických institucích, ale také v Bílém domě pro osmatřicátého amerického prezidenta Geralda Forda. Následně učil na univerzitách na Aljašce a v Japonsku. V letech 1988 a 1990 usiloval neúspěšně o post senátora za Havaj za Libertariánskou stranu. Je profesorem ekonomie na Havajské pacifické univerzitě v Honolulu a zastává nespočet funkcí v různých mezinárodních organizacích. Napsal knihu Podivuhodná dobrodružství Jonatána Gullibla, kterou u nás vydal Liberální institut. Ta originálním způsobem vysvětluje fungování svobodné společnosti a základní ekonomické a politické zákonitosti. Dvakrát obdržela Cenu George Washingtona za přínos ekonomickému vzdělávání a stala se celosvětovým bestsellerem. Jedná se o smyšlený příběh putování hlavního hrdiny Jonatána Gullibla po ostrově, jenž trpí nesvobodou. Jeho obyvatelé trpí kvůli mnoha neduhům, které jsou typické pro moderní státy, v nichž politici vládnou značnou mocí nad životy obyčejných lidí. |
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
