Premonstráti byli na Tepelsku od gotiky až do současnosti, ovšem s vynucenou přestávkou po roce 1948…

Naše komunita tady a v Mariánských Lázních začala žít v roce 1990. Do té doby to bylo v ilegalitě, i já jsem do řádu vstoupil v roce 1986, takže to bylo velké dobrodružství. Po devadesátém přišel život a realita je pak někde jinde.

U nás řeholní život klášterní je sklouben s pastorací. Takže my sloužíme tady v okolí na Tepelsku, Mariánskolázeňsku, Konstantinolázeňsku, Bečovsku. Je dobře, že tu je zázemí – nyní je nás tady momentálně šest – čtyři kněží a dva bratři a jezdíme do okolních farností. Pomalu jsme začínali opravovat. V roce 1991 se povedla první část, pohostinské části ještě z 19. století, kde se ubytovávali hosté, když tady v klášteře pobývali. Ty byly nejméně zdevastované, protože tady vojáci měli kanceláře, a když to převzal Památkový ústav, tak tu měli také kanceláře, takže to bylo v „relativně dobrém stavu“. Konvent, prelatura, to bylo zničené, zdevastované. Začalo se s opravou střechy, kostel byl ještě za plzeňských památkářů opravený, nu a my jsme se pustili do konventu, kde bydlí naše komunita.