Paní Marino, jak jste se dostala do České republiky?
Před deseti lety jsem přijela za maminkou, která pracovala v Praze v restauraci. Tehdy jsem měla pětileté dítě, maminka mi chyběla, proto jsem se rozhodla přijet za ní. První práci jsme získala ve stejné restauraci, kde pracovala ona. Měli s ní dobrou zkušenost, proto mě zaměstnali. Maminka měla složitější začátky, protože tu nikoho neznala a tak dlouhou dobu přežívala. Já začínala úklidem. Myla jsem nádobí, záchody, cokoliv, chtěla jsem prostě práci. Nemluvila jsem česky, proto jsem neměla na výběr. Vždycky jsem si ale přála pracovat v kosmetickém salonu.
Udělala jsem si proto později kurz na modeláž nehtů, manikúru a pedikúru. Myslela jsem si, že když budu mít vzdělání v oboru, bude snadné najít práci. Jenže salony přijímaly pouze na živnostenský list, nechtěli zaměstnance. Ale abych získala živnostenský list, potřebovala jsem praxi nebo ručitele. Jenže ručiteli musíte zaplatit 12 tisíc. Vypadalo to beznadějně. Nakonec se na mě usmálo štěstí a po několika měsících jsem narazila na výborný salon, který mi dal příležitost.
Získala jsem spoustu klientů a úspěšně jsem podnikala sedm let. Před třemi lety přišla krize a Vietnamci. Kvůli nim jsem přišla o velkou část klientů. Zákazníci chtěli šetřit. Dávali přednost nízké ceně před kvalitou a zdravím. V současné době se ale stále věnuji nehtovému designu a mám svoji stálou klientelu.
Psali jsme:
Jakou máte zkušenost s českými zaměstnavateli?
Je úplně běžné, že v Čechách vám nezaplatí. Nestalo se to jen mě, ale i mému okolí, například mému příteli. Mají na to jednoduchý trik, například chtěli po něm, aby odpracoval 180 hodin, teprve potom dostane zaplaceno. On odpracoval 150 hodin a následně mu řekli, že pro něj teď nemají další práci. Tím mu znemožnili splnit podmínku a naplnit těch 180 hodin. Na základě toho mu nic nezaplatili. A to není jediný případ, od svých současných klientů často slýchám, že to je normální postup, třeba na stavbách. Tak se zachází se zaměstnanci.
I já osobně mám podobné zkušenosti. Několikrát se mi stalo, že mě také zaměstnavatel nezaplatil. Například loni jsem pracovala dva měsíce jako manikérka. Zaměstnavatel mi dlužil mzdu, nechtěl mi ji zaplatit. Od ostatních kolegyň jsem slyšela, že to dělal běžně.
Je snadné pro cizince najít práci?
Já se cítím jako Češka, ale jsou situace, kdy mi lidé připomenou, že jsem z Ukrajiny. Přesto, že tu žiju řadu let, pracuji a mluvím plynule česky. Maminka je účetní, je to vzdělaná ženská, ale stejně dělá v kuchyni. Často se k ní nechovají hezky. Hodí po ní utěrku apod. Nepřemýšlí, jak se sem dostala a proč. Maminka ovdověla v 39 letech, potřebovala uživit děti, doufala, že tu vydělá víc, proto sem odešla. Ale to není jen případ maminky, takhle se prostě lidi k nám chovají. Já jsem si taky zažila hrubé zacházení, už jsem i slyšela, že jsem ukrajinská nula. Jednou se mi stalo, že mě ani nepustili na diskotéku, protože jsem z Ukrajiny.
A když jsme hledala podnájem, často bylo uvedené v inzerátu, že chtějí pouze Čechy. Momentálně si ale myslím, že najít práci je těžké pro všechny, nezáleží, jestli jste cizinec. Znám lidi, co pracují za 8 tisíc, někde na skladu, z toho se nedá žít. Od klientů slýchám, že mají i dvě zaměstnání, to je už dnes zcela normální.
Chtěla byste se vrátit na Ukrajinu?
Já už bych se nikdy nevrátila. Jsem tady zvyklá, spokojená. Získala jsem tady samostatnost. Mám tu přítele, maminku, spoustu známých, přátel a hlavně klientů.
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Irena Ševelová
