Náš rozhovor vychází o půlnoci ze soboty na neděli. Co v tomto čase běžně děláváte?
Mám zatím v pracovním týdnu stále hektické dny, tak ze soboty na neděli v noci již většinou spím a snažím se nabrat síly.

Dá se říci, že k této pokročilé době možná patří sklenka něčeho dobrého, ale stejně tak i sny. Pokud si vychutnáte víkendovou půlnoční sklenku, čemu dáváte přednost? A prozradíte, o čem sníte?
Neodmítnu sklenku vína, ale raději si dám zvečera s přáteli dvě piva. Velmi dobře spím, tak většinou zaspím i své sny. Stává se mi, že si nemohu vzpomenout, co se mi v noci zdálo. Přání mám. Dnes jsou to už více přání veřejná, protože už nemám tolik přání osobních. Samozřejmě, jako každý z nás, přejeme si zdraví pro sebe a pro rodinu, nejbližší přátele. Přemýšlím hodně o podnikání, jak lépe podnikat, čím zaujmout zákazníky.  V současné době je mým největším přáním, aby se zlepšila naše společenská situace, abychom našli jeden u druhého více pochopení, abychom se mohli radovat ze života a ne trpět ve své vlastní zemi, kde jsme se narodili.

Proč jste se rozhodl oprášit v současné době už dost pošramocenou pověst Holešovské výzvy?
Holešovskou výzvu jsem dal dohromady koncem minulého roku. Přemýšlel jsem o tom, co se u nás děje, kde jsou příčiny toho, že všichni nadáváme na všechno. Uvědomoval jsem si při čtení blogů a úvah na internetu, které se zaměřují na naší ekonomickou situaci a politiku, že píšeme slova, slova a zase jsou to jen další slova. Konstatování naší situace bylo již mnoho. Návrhy na řešení nejsou nikde. Proto jsem po e-mailové diskusi s Jiřím Baťou z Holešova sepsal návrh, jak bychom měli postupovat, abychom mohli něco změnit.  Snad jsem navrhl dobrou strategii i taktiku, protože měla Holešovská výzva velký ohlas. Bylo to také díky tomu, že jste si toho jako první všimla a napsala o tom v Parlamentních listech.  Potom se stalo něco, co jsem nemohl ovlivnit. V životě to tak bývá, že na první pokus se nemusí všechno podařit. Tak se snažím o nápravu pokaženého. Holešovská výzva má pošramocenou pověst, ale nyní se jedná už ne tak o Holešovskou výzvu, ale o Naději.

TÉMA: Holešovská výzva

Jaký názor jste si za uplynulé měsíce vytvořil na Slávka Popelku? Hovoří se o tom, že ačkoli byl s Holešovskou výzvou spojován výhradně on jako vůdčí osobnost, vše bylo poněkud jinak? Co k tomu chcete uvést?
S panem Jaroslavem Popelkou jsem se poznal na první schůzce 8.12.2011 v Holešově, kde jsme chtěli projednat můj návrh a domluvit se na dalším společném postupu. Zdůrazňuji, že se jednalo o společný postup a nikoliv o akci jednoho člověka. Jaroslav Popelka se dostavil jako jeden ze sedmi lidí, kteří o schůzce věděli. Měsíc čekal a pozoroval. Po naší domluvě nechal udělat u svého spolubydlícího internetové stránky, a když se všechno rozjelo, tak mě ze stránek spolu s Jiřím Baťou vyškrtl, vymazal moje texty a začal se prezentovat jako iniciátor Holešovské výzvy. Říká se tomu mezi umělci a zlepšovateli, že ukradl nápad. Přitom pošlapal základní myšlenku, kterou jsem do Holešovské výzvy vložil. Ta myšlenka byla jednoduchá. Sjednotit existující občanské iniciativy, občanská hnutí a podpořit společně odboráře v jejich neúspěšných demonstracích na podzim 2011 a v jejich úsilí donutit vládu k podání demise.