Případ Kramný je selháním systému. Je třeba ho resetovat, tvrdí mediální guru Ondřej Höppner ve své nové knize

Vaše kniha Případ Kramný má podtitul Všechno je jinak. Co všechno je tedy jinak?

Především se případ prokazatelně nestal tak, jak nám tvrdí média a jak rozhodl soud. Monika a Klára nezemřely po zásahu elektrickým proudem, za což byl Petr Kramný odsouzen na osmadvacet let. Není důkaz, že to byla vražda, sebevražda nebo nešťastná náhoda. Není přímý důkaz vůbec pro nic. Naopak je jisté, že byly důkazy uměle vytvořeny na míru mediální verzi. Že jde o justiční zločin proti obyčejnému člověku, který podle všeho spáchal jen to, že odjel s rodinou na dovolenou.

To jsou závažná tvrzení, a také to za ně na sociálních sítích schytáváte.

Ano. Protože lidé jsou ovlivněni mediálním obrazem, který vznikal hned po tragédii. Ve skutečnosti však jde o selhání celého systému. Média vytvořila vraha a verzi vraždy, policie dodala důkazy a soud to celé přikryl – za potlesku zmasírované veřejnosti.

Nezlobte se, ale to zní jako konspirační teorie.

Je děsivé, že to konspirační teorie není. Mluvíme tu o prokazatelných faktech.

AUTENTICKÉ FOTOGRAFIE K PŘÍPADU PETRA KRAMNÉHO Z ARCHIVU AUTORA:

Proč by systém potřeboval udělat vraha z Kramného?

Protože to bylo pohodlné. Uvědomte si, že jakmile se případu Kramný zmocnila média, vybrala si ze všech možných verzí tu nejatraktivnější a nejprodejnější. Státní aparát pak tomu přizpůsobil všechny své kroky ve snaze nejít proti veřejnému mínění.

Chcete tím říct, že média u nás mají větší moc než policie a nezávislé soudy?

Ano, přesně to chci říct. Pětadvacet let jsem se pohyboval v médiích v topmanažerských funkcích a dám za to ruku do ohně. Uvedu vám příklad. Vzpomínáte na kauzu z roku 2011, kdy matka v Širokém Dole podřezala a udusila své čtyři děti? Tento případ se dostal na titulní stranu deníku Blesk dvakrát nebo třikrát. Sám jsem ho tam dával. Pak se případ vytratil.

A jak to souvisí s případem Kramný?

Titulní strana, která dobře prodá, musí splňovat určité zákonitosti. Především pak tu, aby se ztotožnily ženy-čtenářky, které jsou hlavní kupní silou. V případě Kramný máme dvě mrtvé – možná zavražděné – blondýny, matku s dcerou, a přeživšího nesympatického manžela. Máme tu záhadu, která se navíc stala v exotickém prostředí. To je potenciál jako hrom. Mnohem větší než matka-vražedkyně, což čtenářky nečtou rády. Každý, kdo pracuje v médiích, tohle ví a té příležitosti se za každou cenu chopí. Může to pak dojít až do obludných rozměrů, jak se tomu stalo zde. Případ Kramný, tedy spekulativní verze s mužem-vrahem, vydělal bulváru desítky milionů korun na zvýšených prodejích. Což by se nestalo, kdyby se bulvár držel verze, že vraždila žena.

PAVUČINA VZTAHŮ KOLEM PETRA KRAMNÉHO:

Jde tedy o selhání médií?

Jde o selhání celého systému. Média, především ta bulvární, chtějí svůj prodejný, pikantní příběh. Proto fabulují. Je to jejich práce. Všimněme si, že když je nějaká kauza medializována, dostává pachatel často vyšší trest, než kdyby se o jeho případu nepsalo.

Dobře, ale proč by to měl schytat právě Kramný?

Měl zkrátka smůlu. Ocitl se na nesprávném místě v nesprávnou dobu – během okurkové sezóny. Navíc mu velmi uškodila i společenská situace u nás. Tehdy po volbách se stal čerstvým ministrem vnitra Chovanec, který se chtěl předvést. A bum ho, po republice mu běhal „vrah“ takřka v přímém přenosu. Ředitel policie Moravskoslezského kraje Kužel se ocitl v ohrožení, že pokud kauzu Kramný rychle nevyřeší, přijde o místo. Nakonec se Kužel nejen udržel ve funkci, ale dostal dokonce vyznamenání.

Pokud to, jak tvrdíte, neudělal Kramný, kdo tedy?

S jistotou se to nedozvíme nikdy. Podle mého pátrání a analýzy motivů mi vychází jako pachatel na 96 % Monika Kramná, na 2 % Kramný a zbývající 2 % je možnost, že to udělal někdo jiný, nebo šlo o nějakou náhodu. Celou kauzu jsem konzultoval s elitním kriminalistou Miloslavem Jedličkou. I on se přiklání spíše k verzi, že vraždila ona, a činnost české policie považuje za selhání.

PAVUČINA VZTAHŮ KOLEM PETRA KRAMNÉHO:

Jaký by měla Kramná motiv?

Motivů měla Kramná nesrovnatelně víc než Kramný. Ve svých 36 letech zjistila, že se jí zhroutila většina životních snů – nikdy nebude žít v luxusu, ale v malém bytě v paneláku v Karviné, nikdy nebude modelkou, ae zůstane ošetřovatelkou a manželkou údržbáře z automobilky. Trpěla těžkými depresemi, sama si ordinovala antidepresiva a brala je po hrstech společně s dalšími léky. A navíc se s ní před odjezdem do Egypta rozešel milenec. Podle těch, kteří ji dobře znali a s nimiž jsem hovořil, trpěla až chorobnou touhou po slávě.

Proč by zabíjela dceru?

Tomu je v knize věnována celá jedna kapitola. Mnoho žen považuje dítě za svůj majetek.

Ale motiv měl přece i Kramný, nebo ne?

Ano. Byla tu přece Moničina nevěra – ač mu přísahala „na smrt Klárky“ že k ní nedošlo. Tady to ale hodně pokulhává – proč by Kramný vraždil v Egyptě, kde je za to trest smrti, a hlavně – proč by zabíjel dceru? To prostě nesedí.

Kramný byl odsouzen za vraždu elektrický proudem. Podle vás se to tak stalo, nebo ne?

O můj názor tu nejde. Zásadní jsou fakta. Verze s elektřinou se opírá o pouhá dvě tvrzení: Za prvé, že byl na krku Moniky nalezen takzvaný „výbled“, kudy vnikl proud, a za druhé, že o tomto způsobu smrti vypovídají vzorky srdcí. Ani jeden z těchto údajných důkazů však nemá oporu v realitě. Oba jsou fikce.

Ten výbled na krku Moniky, kudy do ní údajně vstoupil proud – kde se tam vzal?

Ostravští patologové Smatanová s Dokoupilem vytvořili verzi s elektrickým proudem zřejmě na pokyn svého šéfa Dvořáčka z Ústavu soudního lékařství v Ostravě půl roku po tragédii, kdy už byla obě těla dávno pod zemí. Postavili ji na takzvaném „otlaku“ neboli „výbledu“ na krku Moniky. Jenže to ještě nevěděli, že existují fotky z pitevny z Egyptě. A na nich žádný „výbled“ nebyl.

Když otlak na krku Kramné v Egyptě nebyl a v už Ostravě ano – jak se tam dostal?

Při transportu těla. Jednoznačně. Na snímcích z ostravské pitevny vidíme, že tělo Moniky je pevně převázáno provazy – a jeden vede kolem krku přesně v místech, kde byl nalezen onen „otlak“, „výbled“ neboli „vkleslina“.

Takže tvrdíte, že si čeští experti spletli otlak po provazech s místem, kudy do těla vstoupil elektrický proud?

Přesně tak, i když „spletli“ asi není přesné slovo. Výsledný verdikt o „výbledu“, který v podstatě rozhodl celý případ, vynesl revizní znalec Vorel jen podle fotografie.

Znalci dělají posudky podle fotek?

Ano, je to šílené, ale přesně tak to bylo. Případ rozhodla jedna rozmazaná fotka. A soudkyně Gilová to posvětila, když se na ni přímo v soudní síni podívala a řekla: „Já tam ten výbled vidím.“ Byl to rozhodující moment celého případu, protože existence „výbledu“ mohla znamenat vstup proudu. Důležité ale je – a to potvrzují i ostravští patologové –, že nedošlo k průniku kůže. Takže proud neměl do těla kudy vstoupit, nehledě na to, jestli tam ten výbled je, nebo není.

A co tělo Kláry?

Tomu patologové v souvislosti s proudem nevěnovali žádnou pozornost. Nenašel se žádný vstup, spálenina, prostě nic. Později policie nabídla verzi, že se Klára – při údajném působení elektrického proudu do těla Moniky – své matky celotělově držela. Což je nesmysl jak z mexické telenovely a nemá žádnou oporu v důkazech. Znalci později svou nevšímavost vůči tělu Kláry vysvětlovali tím, že na pitvu dítěte neměli kvalifikaci.

Vždyť ale spousta soudních znalců prokázala, že šlo o vraždu proudem.

Jaká spousta? Z patnácti soudních znalců, kteří jsou do případu zapojeni, mluvilo o elektřině pouze pět. Zbytek, tedy deset znalců, ji vylučoval. Vzpomeňte si, jaký vývoj měla verze s elektřinou. Nejdřív se tvrdilo, že obětem dal vrah fén do vany. Pak se zjistilo, že v hotelovém pokoji žádná vana nebyla. Byl tam jen sprchový kout a fén měl tak krátkou šňůru, že tam nedosáhl. Pak přišli s verzí nočního stolku, ale jak se ukázalo, nikdo s ním nemanipuloval.

Takže to je něco jako „válka znalců“?

Víc než to. Je to masakr, který umocňuje i fakt, že u nás znalci rozhodují soudní procesy. Znalci, kteří „nedrželi basu“ a verzi s elektřinou zpochybňovali, například Matlach a Fargaš, byli následně vystaveni brutálnímu mediálnímu a profesnímu lynči. Kauza má zřejmě i přesah do jiných případů. Krátce po procesu s Kramným působil znalec Matlach v kauze zdravotní sestry Marešové, během jejíchž služeb v nemocnici v Rumburku zemřelo šest pacientů na předávkování draslíkem. V rámci štvanice na neposlušného Matlacha byl jeho posudek, který posílal Marešovou do vězení, zcela zpochybněn. Matlach byl dehonestován, označen za diletanta a zdravotní sestra osvobozena.

Jak podle vás Monika a Klára zemřely?

Jediná možnost smrti je otrava prudkým jedem. Nemůžeme sice říct s jistotou jakým, ale tuto tezi podporuje fakt, že smrt obou nastala přibližně ve stejnou dobu – a možná současně, čtvrt hodiny po půlnoci na 30. srpna 2013. Čas smrti jasně definoval lékař, který ohledal těla na místě činu, tedy v pokoji 6343. Čeští vyšetřovatelé, ač nebyli na místě činu, zatvrzele stanovisko egyptského lékaře zpochybňovali a pracovali s časovým intervalem takřka dvou dnů.

O jaký jed mohlo jít?

Zřejmě kyanid. Aspoň to tvrdí egyptský advokát Bašír, který měl díky přístupu do spisu o případu široko daleko největší přehled a nemýlil se v jediné informaci. Podle něj kyanid požila Monika a Klárka ve třech až pěti dávkách během posledních dvanácti hodin jejich života.

Jak by se dostal kaynid na pokoj 6343?

Snadno. Kontroly na letišti v Hurghadě tehdy nebyly takřka žádné. Monika mohla kyanid sehnat díky své práci ošetřovatelky a kontaktům na doktory. Na pokoji smrti se našla prázdná lahvička od laku na nehty značky Essance, mohla ho převézt v ní, ale to je jen spekulace.

Kyanid nebo jiný jed by ale musela odhalit pitva, nebo ne?

Egypt dělal testy na drogy, postřik proti hmyzu, prášek na praní, ale jedů je přece obrovské množství. Aby pitva objevila ten konkrétní jed, musí být proveden test přímo na něj. U nás bylo v těle Moniky nalezeno jen fyziologické množství kyanidu ve formě derivátu. Není vyloučeno, že už se jed vstřebal. Nezapomínejme, že těla byla pitvána v Ostravě deset dní po vyjmutí žaludků a již v hnilobném rozkladu.

Verze s kyanidem se v případě objevila, ale záhy byla odmítnuta s tím, že kyanid nelze dávkovat. Je to tak?

Česká média smrt kyanidem „smázla“ odkazem na údajné experty. Je to nesmysl, mluvil jsem o tom s mnoha toxikology. Samozřejmě že kyanid dávkovat lze – stejně jako každý jed. Kyanid je například i v mandlích – všichni je jíme, a zatím jsme tady.

Proč jed jako příčinu smrti neoznačili už egyptští vyšetřovatelé?

Ale ano! Označili! Prudký jed, to byla hned první verze po pitvě v Hurghadě. Hodnocení příčiny smrti prošlo třemi fázemi, přičemž druhé dvě mohly být ovlivněny „vyšším zájmem“. Podle druhé verze po analýze žaludků v Káhiře nebyl jed vyloučen, pouze jaksi odsunut do pozadí – nezapomínejme, že otrava turistů v hotelu mohla mít katastrofální následky pro tamní turismus. Káhira označila jako příčinu smrti dehydrataci. Tahle verze ale kulhá na obě nohy, protože, jak víme, matka a dcera umřely přibližně ve stejnou dobu, a navíc podle výpovědi Kramného pořád pily.

Jak a kdy vlastně vstoupila do případu verze s elektřinou?

Přišli s ní ostravští patologové půl roku po pitvě, když už byl Kramný z Egypta doma a tamní vyšetřovatelé ho označili za nevinného. Čeští vyšetřovatelé jeli kvůli elektřině dokonce do Egypta, ale nepochodili. Vyhlášený lékař Dr. Nagi, ředitel pro oblast Rudého moře, který osobně prováděl pitvu v Hurghadě, verzi s elektřinou odmítl opakovaně. Elektřina byl jediný způsob, jak dostat Kramného do vězení. Kdyby byl obviněn z vraždy jedem, mohl by snadno vyváznout, protože tu chybí průkazná kauzalita, a nabízela by se i otázka, zda to nemohla udělat Monika. Fakt, že Kramný jediný přežil, přece ještě neznamená, že je vrah.

Jak by se jim dostal jed do těla?

Zřejmě byl v coca-cole, kterou pily Monika a Klára, zatímco Kramný pil takřka výhradně vodu, protože kola měla podle něj divnou chuť. Monika ho však pořád nabádala, aby kolu pil, a dokonce mu ji tajně nalila do vody.

Opravdu nemohl být vrahem někdo třetí?

Mohl. Této verzi dávám tak dvě procenta. Kramný opustil v osudný den pokoj dvakrát, když šel pro pití. Poprvé byl na dohled pokoje, podruhé byl pryč sedm minut. Když se však vrátil, Monika ještě žila, protože mu říkala, ať si jde lehnout. Kdyby někdo vešel do pokoje, když byl Kramný pryč, určitě by mu to řekla. Mohly se také otrávit z hotelového jídla, ale pak by tu byla záhada, proč zemřely jen ony, jediné.

PODVRŽENÉ SNÍMKY SRDCÍ Z PŘÍPADU PETRA KRAMNÉHO:

Novináři z deníku Blesk byli na místě činu v takzvaném „pokoji smrti“ a provedli rekonstrukci, kde prý Kramný vraždil pomocí nočního stolku.

Blbost. Chlapci z Blesku sice v hotelu byli, ale na jiném pokoji. Strčili šroubovák do nějaké rozvodné skříně a zničili noční stolek, aby zjistili, že tudy cesta nevede. V Blesku sice vyšlo, že redaktoři byli na místě činu, ale při vyšetřování kápli božskou, že byli jinde.

Noční stolek jako vražedná zbraň by byl unikum, ale jsou tu i jiná vodítka?

Ve spise je výpověď hlavního údržbáře hotelu Titanic Palace. Ten dokazuje, že během pobytu rodiny Kramných nedošlo k žádné manipulaci s elektřinou, k žádnému výkyvu, a se stolkem nikdo nehýbal. Tato samotná výpověď stačí k tomu, aby byla verze s elektřinou poslána do horoucích pekel.

Zmínil jste, že advokát Bašír poslal TV Nova fotky z pitevny v Hurghadě, na kterých nebyl žádný otlak na krku Moniky. Chcete říct, že TV Nova měla klíčový důkaz, který vyvracel vraždu elektrickým proudem, a nepoužila ho?

To je velmi pikantní. TV Nova ty fotky odvysílala, ale rozostřené, aniž by si uvědomila jejich význam. Pak je ale někdo klepl přes prsty, takže fotky stáhli a redaktoři udali Bašíra České advokátní komoře. Takže místo toho, aby novinář chránil svůj zdroj do posledního dechu, ho u nás udá úřadům.

Ve své knize píšete, že došlo k podvržení důkazů. O co přesně jde?

Kromě otlaku na krku Moniky, který vznikl při transportu a byl vydáván za místo vstupu elektrického proudu, jsou druhým tzv. důkazem vzorky srdcí obětí. Jejich snímky jsou součástí spisu. Měly dokazovat, že těly prošel elektrický proud. Znalecká expertíza však ukázala, že jde o jednoznačný a neumětelský podvrh. To ostatně později přiznali na policii i „pachatelé“, patologové Smatanová a Dokoupil, kteří prováděli ostravskou pitvu, snímky pořídili a vložili do spisu.

Jak tento podvrh vysvětlili?

Omlouvali to tak, že se jim to nějak popletlo. Každopádně je prokazatelné, že nejde o dva snímky dvou srdcí, ale o snímek jednoho srdce, a to zřejmě Moniky. Snímek Klářina srdce vznikl tak, že výseč snímku Moničina srdce byla upravena v grafickém programu. Dosud není jasné ani to, zda vůbec šlo o snímek srdce Moniky, nebo nějaký úplně cizí.

Máte ty fotky?

Samozřejmě, tady jsou. Jde o jasné falzum. Mnohem důležitější než fotky je ale histologický materiál, z něhož byly fotky pořízeny. Šedá eminence případu, šéf Ústavu soudního lékařství v Ostravě Igor Dvořáček, zatvrzele odmítal vzorky srdcí komukoli vydat. Rozpoutal se velký boj o vydání vzorků, který proti Dvořáčkovi vedl spolek za nezávislou justici Šalamoun.

Jak to dopadlo?

Dvořáčka podporovali v zadržování klíčového důkazu, tedy vzorků srdcí, státní zástupce Legerský a soudkyně Gilová. Nakonec však Dvořáček povolil, ale jen díky tomu, že se spolku Šalamoun podařil mistrovský kousek – dostat kauzu Kramný do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Až poté Dvořáček povolil a přístup ke vzorkům tak získal profesor Ivo Šteiner, který je mezi všemi zúčastněnými znalci jedinou kapacitou v oboru patologie srdce.

Co zjistil?

Že tam žádný zásah proudem nebyl. Toto stanovisko podpořili i další znalci, které zatím nemohu jmenovat, protože případ bude s největší pravděpodobností znovu otevřen.

Jaké má Kramný mezi politiky zastánce?

Chce to odvahu... Zastat se někoho, kdo je nesympatický, má divné, nagelované vlasy, málo pláče, provokuje černou péřovkou, a tudíž je vrah. V případě Kramný se angažovala především poslankyně a starostka Prahy 2 Jana Černochová (ODS). Na tiskové konferenci ve Sněmovně stála po jejím boku i bývalá ministryně spravedlnosti Helena Válková (za ANO) a další. Myslím, že jim hnulo žlučí, že Petra Kramného odsoudil soud na osmadvacet let bez důkazů, jen na základě dojmů a hypotéz.

Vždyť se mluvilo o uceleném řetězci důkazů…

Není žádný řetězec, natož ucelený. Není žádný důkaz. V rozsudku můžete číst v podstatě toto: Nevíme, jak to Kramný udělal, proč to udělal, čím to udělal a kdy přesně to udělal, ale zato víme, co se mu honí v hlavě. Je to jako z mexické telenovely. Soud v odůvodnění rozsudku přejal kompletně text žaloby, a to takřka doslova. To je už samo o sobě skandální, nehledě na to, že šlo o jednu větu přes dvě strany, která je úplně nesrozumitelná. V knize jsme ji přetiskli jako faksimili. Stojí za to, přečtěte si ji.

Řekněte mi upřímně: Myslíte si, že to Kramný udělal, nebo ne?

Je jedno, co si myslím. Nemám ke Kramnému žádný osobní vztah, nikdy jsem se s ním neviděl, pouze jsme si psali – a v knize je exkluzivní rozhovor s ním. Nejde mi ani o nějaký skandál nebo senzaci. Prostě fakta, ta rozhodují. Jako člověk, který vytvářel českou mediální scénu v posledních pětadvaceti letech, jsem zkrátka narazil na mimořádný případ selhání systému. To mě na té kauze fascinuje. Pokud systém selhal v tomto případě – v kolik dalších ještě?

Jak to dopadne? Pustí Kramného na svobodu?

Nyní je vše na Ústavním soudu ČR, který ukáže, jak velkou váhu přikládá premise „in dubio pro reo“, tedy „v případě pochybností ve prospěch obviněného“. A celý případ je jedna velká pochybnost. Ať Ústavní soud rozhodne jakkoli, případ bude otevřen znovu, protože tu jsou nové skutečnosti – znalecké posudky, které všechno rozmetaly.

Je vůbec nějaká šance, že budou znalecké posudky, na jejichž základě byl Kramný odsouzen, uznány jako nepravdivé?

K tomu mohu říct jen to, že na znalce Smatanovou, Dokoupila a Vorla podal spolek Šalamoun trestní oznámení. Policie nyní prošetřuje, zda tito znalci spáchali trestný čin křivé znalecké výpovědi.

Co chcete říci závěrem?

Především chci poděkovat spolku Šalamoun, který má lví podíl nejen na vzniku knihy, ale i na tom, že se na případ Kramný nezapomnělo a že se vyvíjí žádoucím směrem. Část případného zisku z knihy proto věnuji na podporu dohoto spolku, který dělá skvělou práci. Pak bych se chtěl také omluvit, pokud by má kniha způsobila bolest pozůstalým, ale fakt, že zřejmě sedí nevinný člověk, který přišel o rodinu, má také svou váhu.