Přísná Ivana Řápková o uprchlících, Zemanovi, herečce Žilkové a zneužívání sociálních dávek. Chystá se zakročit

V internetové Wikipedii je k vašemu jménu připsáno, že jste bývalá politička ODS, bývalá primátorka města Chomutova a od května 2010 do srpna 2013 poslankyně Parlamentu České republiky. Jinde je navíc ještě připsáno, že jste se zcela stáhla z politiky. Čím se nyní zabýváte a nestýská se vám tak trochu po hádkách ve Sněmovně?

Protože jsem aktivní člověk, ráda vidím výsledky své práce a nesnáším zbytečné řeči, tak se mi po Sněmovně ani trochu nestýská. Patnáct let jsem byla aktivní političkou, radní a primátorkou v Chomutově a poté poslankyní. Po rozpuštění Sněmovny v polovině roku 2013 a následně po mém odchodu z ODS, se politicky již vůbec neangažuji. Aktuálně spolupracuji s panem senátorem Jaroslavem Zemanem, který se ujal mých návrhů na změnu zákonů souvisejících s omezením zneužívání sociálních dávek. Nejsem člověk, co odejde od rozdělané práce, proto se mu snažím vytvořit odborné zázemí ke schválení zákonů, které jsem jako poslankyně nestihla prosadit. V současné době se věnuji podnikání v oblasti účetnictví, daní a ekonomiky, stejně jako před vstupem do politiky. Musím říci, že mi politika nechybí a už vůbec mi nechybí různé mediální přestřelky, ve kterých se někteří mí političtí odpůrci doslova vyžívali. Zvykla jsem si žít bez politiky a je mi dobře.

Když tak zpovzdálí pozorujete politické šarvátky, tak můžete z jakéhosi nadhledu hodnotit i práci vlády a ostatních politiků. Jak se vám líbí práce kabinetu Bohuslava Sobotky? Premiér má totiž po svém boku poněkud kontroverzního ministra financí a předsedu hnutí ANO Andreje Babiše, který je však zcela nepřijatelný nejen pro ODS, ale i pro TOP 09. A navíc tady máme za sebou sněmovní dohady o EET...

Politické šarvátky se nevyskytují snad jen v úřednických vládách. Spory mezi jednotlivými členy vlády se obvykle zvyšují s příchodem voleb, a to jakýchkoliv. Jakápak ale může být důvěra občanů ve vládu, která se dohaduje? Závažnější ale je, že ČSSD uzavřela spojenectví s ještě levicovějším subjektem, než jsou oni sami. Vstoupili do koalice s populistickým hnutím bez historie, s hnutím, jehož program stojí na likvidaci drobných a středních podnikatelů. Pohybuji se v podnikatelském prostředí a spousta drobných podnikatelů je velice zklamána přijetím několika opatření, jako jsou elektronická evidence tržeb a kontrolní hlášení DPH. Díky EET jsou dokonce někteří rozhodnuti úplně skončit svou podnikatelskou činnost. A co se týká kontrolních hlášení, je ostudou, že bylo uvedeno v život něco, co není ani dopracováno, něco, co přinese podnikatelům další zátěž. Běda, jak se dopustí malé chybky anebo z důvodu dovolené či pracovní cesty nestihnou opravu včas, ihned budou pokutováni. Alarmující je, že budou shromážděna data o obchodních vztazích mezi podnikateli, a tak přes veškerá ujištění mohou být tato data určitými osobami zneužitelná. Máme se zkrátka na co těšit. Stát tímto návrhem veřejně přiznává, že neumí normálně vybrat daně a vymýšlí věci, které nepřiměřeným způsobem zatíží středního, menšího a hlavně slušného podnikatele.

Nejen českou politickou scénu, ale i celou Evropu v posledním roce svírá imigrační krize. Imigranti jsou a budou pro Evropskou unii tématem číslo jedna. Šéfové EU ale minulý týden v Bruselu jednali o řešení této krize, jednání však skončilo zopakováním dosavadních plánů: je třeba udělat vše pro to, aby fungovala dohoda s Tureckem. Podle některých komentátorů ale politici EU prý věci neřeší s dostatečným nasazením a přešlapují stále na místě, přitom prý Evropu co nevidět zachvátí další, tentokráte prý již daleko silnější uprchlická vlna. Dá se s tím podle vás něco dělat? A jak na vás působí jednání politiků EU?

Ano, představitelé států se sešli a konstatovali, že se dohody neplní tak, jak předpokládali, a že tedy je potřeba zajistit, aby dohoda s Tureckem fungovala. A zase uplyne čas a situace se bude zhoršovat. Tento přístup ale může vést k tomu, že jednotlivé země začnou realizovat vlastní opatření (jako například Makedonie, která v pátek nepustila přes hranice jediného migranta). Každá země je přece schopna a ochotna pomoci jen určitému množství lidí. Pomoc také musí být dobrovolná. Ono je sice hezké stanovit kvóty na přijetí migrantů, ale na druhé straně je rozhodující, zda ta konkrétní země dokáže příliv migrantů zvládnout. Nikdo si nedovolí říct, že Evropa zvládne jen například čtvrtinový počet migrantů. Byl by označen za osobu, která nerespektuje lidská práva či snad dokonce porušuje konvence OSN o uprchlících. Faktem však je, že každý představitel státu má jednoznačně povinnost ochránit své obyvatele žijící na jeho území. To by měli mít na paměti a podle toho také jednat, rozhodně a rázně.

Někdy mi připadá, že ti, co rozhodují, zcela ztratili kontakt se skutečným životem. Vím, že musí mít nadhled při řešení národních a nadnárodních problémů, ale prošli si alespoň z části běžným životem jako většina obyvatel? Znají tedy jejich obavy, mohou hájit jejich skutečné zájmy i je samotné opravdu ochránit před nebezpečím? Bohužel to spíš vypadá, že jsou odtrženi od reality ještě více, než jsme čekali.

Ke zvážení je také skutečnost, že v EU řešíme následek problémů v cizí zemi. Proč se do Evropy přesidlují lidé ze zemí zmítaných válkou? Proč jen utíkají a nepokusí se svou zemi zachránit, byť s pomocí jiných zemí? Je tedy otázkou, do jaké míry bychom měli více pomoci směřovat na humanitární aktivity – a ne jen slepě otevírat náruč migrantům do Evropy. S migrací také souvisí nebezpečná skutečnost, kolik se na uprchlické krizi živí pašeráků a kolik migrantů již při přesunech zahynulo.

Zkrátka, měli bychom se postavit na odpor kvótám a nesklopit hlavu před tím, že nás společně s dalšími zeměmi Visegrádské čtyřky většina členů Evropské komise přehlasovala, a uprchlíky, kteří jsou již nad naše možnosti do země nepustit. Přemýšlet bychom ale podle mého názoru měli také o změnách zákonů, protože bez nich to v této fázi už určitě nepůjde.

Na tomto summitu se kromě jiného zrodila dohoda o reformě vztahů Velké Británie se zbytkem Evropské unie. Kompromis ovšem již negovali někteří britští ministři a také vlivný londýnský starosta Boris Johnson a předseda protievropské strany UKIP Nigel Farage... Britské referendum o setrvání země v Evropské unii se přitom uskuteční již 23. června. Pokud by nakonec Británie z Unie odešla, byl by to podle některých skeptiků v podstatě konec EU jako takové. Co si o tom myslíte? A měla by ČR odejít z EU také?

To je složitá otázka. Dovedu si představit, že Velká Británie opustí EU, aniž by to její občané jakkoliv negativně pocítili. Velká Británie má v podstatě již dnes odlišné podmínky, není zavázána přijmout jednotnou evropskou měnu tak jako ostatní členské státy. Británie rovněž nikdy nepřistoupila k schengenským úmluvám a na Schengenu se podílí jen v oblasti policejní a justiční spolupráce. Nemyslím si ale, že ČR se nachází v podobné pozici a že by měla v současnosti ztrácet čas podobnými myšlenkami. Za sebe mohu říci, že jsem vždy byla spíše euroskeptik a čím jsem starší, tím je u mě odpor k byrokratickému evropskému kolosu silnější. Odchod Velké Británie může být určitě precedentem, který spustí lavinu úvah o vystoupení i v jiných zemích.

Britský premiér David Cameron na již zmíněném summitu EU dohodl, aby pro migranty z Evropské unie platily nové, tvrdší podmínky pro přístup k britskému sociálnímu systému. Myslíte si, že je chybou, když imigranti v některých zemích EU pobírají tak vysoké sociální dávky, o kterých se mnohým českým matkám samoživitelkám ani nesní?

Výše sociálních dávek v konkrétní zemi se stanovuje dle ekonomické vyspělosti státu, dle jeho možností a dle životní úrovně, nejde tedy – dle mého názoru – srovnávat, jak vysoké dávky má matka samoživitelka u nás a imigrant v jiné zemi. Souhlasím ale s britským premiérem Davidem Cameronem v tom, že omezení sociálních dávek pro imigranty je určitě správnou cestou. Pokud mají do země přicházet lidé ve strachu o své životy před válkou a politickou perzekucí, pak máme povinnost jim v rámci našich možností pomoci. Pokud ale do Evropy většina migrantů směřuje z ekonomických důvodů, je naší povinností je odmítnout a azyl neudělit. Naše zákony by měly být takové, aby ekonomického migranta dokázaly podchytit, což se obávám, že není náš případ. Vyvolání obavy o ztrátu sociálních dávek je bezesporu nejúčinnějším řešením, jak příliv „ekonomických“ uprchlíků zastavit. S pozitivním dopadem takového řešení mám své zkušenosti i z Chomutova, kde jsem byla dlouho primátorkou. Když jsme začali s exekucemi, divili byste se, jak například Romové, kteří dlouhodobě nepracovali a setrvávali pouze na sociálních dávkách, z města utíkali! Netrvalo dlouho a dozvěděli jsme se, že cestují do Kanady nebo do Velké Británie, kde měli mnohem příznivější sociální podmínky.

Co si myslíte o kauze obtěžování, a dokonce znásilňování žen v Německu na silvestra? Tvrdí se, že jenom oním silvestrem to rozhodně neskončilo. K této záležitosti se nám před časem vyjádřila herečka Veronika Žilková, manželka dnešního ministra obrany, a kromě jiného zmínila, že tady nejde o nějakou agresi muslimů, ale o jejich pud. Po jejím vyjádření se ale strhla v médiích pěkná mela. Jaký vy máte názor na tuto věc?

Nejde o agresi, ale o pud? Pak lidé, u kterých je pud silnější než rozum a slušné chování a dopouští se znásilňování nebo i jiných trestných činů, nemohou žít v civilizované společnosti. Pokud chci žít v jiné zemi a chci, aby mě tam přijali, musím respektovat zákony této země a také všeobecně uznávaná pravidla slušného chování této země. Další samozřejmostí je také naučit se jazyk této země. Ano, je správné pomoci lidem, kteří jsou v nouzi, ale nesmíme se nechat zneužívat. Nesmíme dopustit, aby se naši občané obávali o svůj život i domovy, vždyť je to jejich země a oni nemají kam utéct. Vláda je povinna tuto situaci neprodleně řešit iniciativně, a ne jen čekat s rukama v klíně, co udělají sousední země.

Veřejnost se co chvíli pozastavuje nad výroky prezidenta Miloše Zemana. Zatímco nedávno to byl onen známý kalašnikov, o pár dní později prý nešťastně prezident „vyzradil“ do médií částku výkupného, které bylo zaplaceno za děvčata Hanu Humpálovou a Antonii Chrásteckou. A v nedávném Pressklubu na Frekvenci 1 Zeman na otázku posluchače, zda je prezident Ruska Vladimir Putin gentleman, řekl: „Pokud vím, pan prezident Putin se slušně obléká, je uhlazený a hovoří slušně.“ Jak hodnotíte Zemanova vyjádření? Vypadá to, že jej v případných dalších prezidentských volbách podpoří vicepremiér Andrej Babiš, který má zase našlápnuto na premiérskou funkci...

Domnívám se, že si pan prezident svou funkci plně užívá a z lidí, které nemá rád, si dělá „legraci“. V jiném případě, pokud mu novinář položí otázku, která mu nepřijde „dost chytrá“, odpoví tak, jak si novinář z jeho pohledu zaslouží. Prostě rád provokuje své okolí, kterého si zrovna neváží. Myslím ale, že by pan prezident jako hlava státu mohl být více velkorysý – například nevybírat, které rektory nepozve na Hrad při oslavě státního svátku apod. – méně konfliktní a smířlivější.

Zemanovi i přes časté útoky médií paradoxně stoupá obliba u lidí. Stále roste počet jeho příznivců a podporovatelů. Čím je to podle vás způsobeno? V čem tkví Zemanovo kouzlo?

Lidem zřejmě imponuje, že pan prezident není takový ten škrobený politik a říká, co mu přijde na jazyk. A právě přes všechny útoky médií zůstává stejný a občas prostořeký. Lidé jsou také rádi, když se někdo jako prezident dokáže postavit za jejich zájmy a říká na rovinu své názory a nebojí se opřít do jiných politiků, třeba i do pana premiéra. Je prostě lidový.