Slavíme sto let republiky. Starší lidé někdy říkají, že není co slavit, protože ta republika už neexistuje a, citujeme hlas lidu, je rozkradená a rozprodaná. Je co slavit?

Samozřejmě, že ano. Jde ale o to, co.

Co tedy slavit?

Jsou lidé, kteří zpochybňují samotný smysl existence Československa a přitom velebí masarykovský humanismus a fňukají sotva se ozve nápěv Ach synku, synku. Jejich přístup lze vyjádřit zkratkou: Československo ne, protože bylo moc národní, ale TGM ano, protože byl nadnárodní, nadkonfesijní, nadčlověk. Já to cítím, přiznám se, právě opačně.

Československo bylo obnovením tisícileté české státnosti v moderní státní formě. Jeho vznik byl výsledkem úsilí mnoha generací vlastenců i praktické práce řady českých politiků před první světovou válkou a během ní (připomenu jen jména Karla Kramáře či Aloise Rašína). Nebyl tedy jen dílem Masarykova zahraničního odboje.