Jsme na konci roku 2019. Jaký byl letošek pro Českou republiku, co se povedlo a co ne? A má pravdu vláda, podle které se máme stále lépe?

Rok 2019 hodnotím jako úspěšný, běžní lidé se mají opravdu lépe, zvyšují se mzdy, výrazně rostou důchody seniorům, byly nastaveny benefity studentům (zvýhodněné cestování vlakem). Vedle toho se konečně řeší páteřní komunikace D1. Když srovnám jednotlivé vlády od mezníku vstupu do EU, kde je pod drobnohledem vždy osobnost premiéra, pak musím jasně říct, že ta současná vedená Andrejem Babišem nad těmi předchozími hodně vyčnívá a má výsledky.

Co se ale také „povedlo“, bohužel, to je rozeštvat lidi a cílevědomě bourat mezinárodní vztahy směrem k Ruské federaci a Čínské lidové republice, zatímco velké západní státy Evropy, Německo a Francie, dělají léta politiku přesně opačnou. Například k Číně, kde francouzský prezident Macron dokonce po jedné z úspěšných cest, po uzavření obřího kontraktu na dopravní letadla veřejně prohlásil, že si vytkl cíl navštívit Čínu každý rok. Zatímco když náš prezident Miloš Zeman letí do Číny, tak nastane mediální běsnění. Nejen proti němu, ale i světová hokejová legenda Jarda Jágr s tím má své zkušenosti. Stačí jenom chvilku se ocitnout v blízkosti pana prezidenta a mainstreamové hrdinky a hrdinové vylézají z nor.

Nejde ale jenom o to, jak se máme dnes, důležité je, jak se budeme mít, zejména naši potomci, za 10, 20 let, jaký základ vytvoříme pro příští generace. Chcete-li, zda se naplní scénáře dnes už docela vousaté politiky antibabiš, která nezná jinou prognózu než ekonomickou zkázu a hospodářský úpadek. Vypadá to ale na opak a zdá se, že konečně je zde určitá vize, která dává lidem cíl a naději novým generacím. Konečně se zdá být překonána doba, kdy jsme dostávali do schránek Kalouskovy složenky, na kolik každého z nás vychází podíl na státním dluhu.