Jsme na konci roku 2019. Jaký byl letošek pro Českou republiku, co se povedlo a co ne? A má pravdu vláda, podle které se máme stále lépe?
Rok 2019 hodnotím jako úspěšný, běžní lidé se mají opravdu lépe, zvyšují se mzdy, výrazně rostou důchody seniorům, byly nastaveny benefity studentům (zvýhodněné cestování vlakem). Vedle toho se konečně řeší páteřní komunikace D1. Když srovnám jednotlivé vlády od mezníku vstupu do EU, kde je pod drobnohledem vždy osobnost premiéra, pak musím jasně říct, že ta současná vedená Andrejem Babišem nad těmi předchozími hodně vyčnívá a má výsledky.
Co se ale také „povedlo“, bohužel, to je rozeštvat lidi a cílevědomě bourat mezinárodní vztahy směrem k Ruské federaci a Čínské lidové republice, zatímco velké západní státy Evropy, Německo a Francie, dělají léta politiku přesně opačnou. Například k Číně, kde francouzský prezident Macron dokonce po jedné z úspěšných cest, po uzavření obřího kontraktu na dopravní letadla veřejně prohlásil, že si vytkl cíl navštívit Čínu každý rok. Zatímco když náš prezident Miloš Zeman letí do Číny, tak nastane mediální běsnění. Nejen proti němu, ale i světová hokejová legenda Jarda Jágr s tím má své zkušenosti. Stačí jenom chvilku se ocitnout v blízkosti pana prezidenta a mainstreamové hrdinky a hrdinové vylézají z nor.
Nejde ale jenom o to, jak se máme dnes, důležité je, jak se budeme mít, zejména naši potomci, za 10, 20 let, jaký základ vytvoříme pro příští generace. Chcete-li, zda se naplní scénáře dnes už docela vousaté politiky antibabiš, která nezná jinou prognózu než ekonomickou zkázu a hospodářský úpadek. Vypadá to ale na opak a zdá se, že konečně je zde určitá vize, která dává lidem cíl a naději novým generacím. Konečně se zdá být překonána doba, kdy jsme dostávali do schránek Kalouskovy složenky, na kolik každého z nás vychází podíl na státním dluhu.
Podíváme-li se na českou politickou scénu, konkrétně na vrcholové politiky, jak jste tento rok vnímal premiéra Babiše? Nutno podotknout, že kolem něj bylo letos opravdu dusno. Máme tady obnovení trestního stíhání v souvislosti s Čapím hnízdem, audit z Bruselu…
Premiéra Andreje Babiše vnímám jako velmi silnou osobnost, jako člověka, který je nadán mimořádnou pracovitostí a psychickou odolností a souhlasím s názorem pana prezidenta Miloše Zemana, že Andrej Babiš nemá u nás rovnocenného soupeře a organizování kampaně proti němu ze samotného Evropského parlamentu za podpory práskačů od nás nasvědčuje, že jde o mnohem víc než o Čapí hnízdo. Posuďte zatím známá fakta a souvislosti se mnou. Na 27. února 2020 je ohlášená kontrola EU na dotace a povede ji Monika Hohlmeierová, vysoká funkcionářka CSU a stranická kolegyně Bernda Posselta, předsedy Sudetoněmeckého krajanského sdružení, rovněž europoslance. Ta dáma, která v europarlamentu údajně nosí placku Milionu chvilek, sem přijede kontrolovat dotace Agrofertu… Ta dáma se má dle prosáklých informací, které zveřejnil zdroj Arfa.cz, setkat s nejvyšším státním zástupcem Pavlem Zemanem, který vrátil do hry kauzu Čapí hnízdo, naproti tomu s Andrejem Babišem nikoliv.
Počkejme si tedy a pečlivě sledujme kroky euro komanda, které vede žena, která sama má a měla ve své profesní a politické kariéře nemálo problémů a střetů se zákonem. Pro mne je europarlament nedůvěryhodná instituce, která je například schopná přijmout usnesení, ve kterém tvrdí, že pouze německo-sovětská smlouva o neútočení ze srpna 1939 připravila půdu pro vypuknutí druhé světové války. Zcela tito plagiátoři dějin pomíjejí mnichovskou dohodu, přesně diktát, ani slovo o ostatních smlouvách o neútočení, o podpoře vyzbrojení Hitlera atd. Když poslanci EP schválí takovou hanebnost, do čeho se pustí dál? Budou nám diktovat, jak máme vykládat naše zákony? Asi ano, uvidíme, co nám řekne Pavel Zeman po instrukcích madam Hohlmeier.
A co prezident Zeman? Ani kolem jeho osoby nebyl zrovna klid. Vzpomeňme si třeba na jeho přístup ohledně výměny ministra kultury, kdy nejmenoval navrhovaného Michala Šmardu, jeho výroky ohledně Kosova a Srbska… Měli jsme tady i návrh na ústavní žalobu na prezidenta…
Pan prezident názorně ukázal, jak se dělá politika, a nominanta ČSSD Šmardu doslova povodil. Pan Šmarda je zřejmě dobrý starosta Nového Města na Moravě, ale není politický formát úrovně vlády. Chtít po prezidentovi, aby podpořil člověka, který sluje sympatiemi k Hermanovic strýčkovi Bradymu, kterého Šmarda z pozice starosty nakonec ocenil, tak to je, nemohu si pomoct, čistá provokace a diletantství. Jistě si čtenář vzpomene, jak pan Herman celé měsíce rozehrával a živil za mohutné podpory médií v čele s ČT protiprezidentskou „Brady story“ a vynucoval si pro něj státní vyznamenání, aby se poté, když strýček zemřel, nedostavil ani na jeho pohřeb. Pohřeb v Kanadě, ale že toho pan Herman v ministerské funkci po světě nalétal a ve VIP saloncích na účet vlády požil. Ale pohřeb strýčka, na to si čas neudělal.
Fotogalerie: - Obelisk Pravdy a lásky během Vánoc
Pokud se týká návrhu oduznání Kosova, které pan prezident při své poslední balkánské cestě výrazně podpořil, a dle mého názoru by to byl správný krok, tak to je složitější. Myslím si, že pan prezident tímto návrhem uvedl věci ze své pozice na pravou míru a snaží se napravit křivdu, na které se podílela i česká zahraniční politika. Řeč je o bombardování Bělehradu v březnu 1999 vojsky NATO, o kterém měl Václav Havel prohlásit, že nálety NATO na Srbsko jsou humanitární, tedy nutné. Z toho vzniklo Kosovo jako samostatný stát se všemi návaznými problémy a podezřeními ze zvěrstev dalších, ale spáchaných na opačné straně, tedy na Srbech. Akce proběhla v rozporu s OSN, v rozporu s mezinárodním právem a tehdy se proti veřejně postavil pouze Václav Klaus a Jiří Dienstbier st., který už nežije. To je třeba říct a ocenit, stejně tak je třeba uznat odvahu Miloše Zemana se k tomuto bolavému bodu české zahraniční politiky vrátit, i na to je potřeba určitý politický formát.
No a ústavní žaloba Senátu na prezidenta, tak to už je takový folklór, nutno dodat, že vždy neúspěšný a beroucí Senátu poslední zbytky vážnosti, když váženost už je dávno ta tam. Nemá smysl to dál rozpitvávat, technologii přípravy má pan doktor Kysela, ústavní právník a mnohoobročník s úvazkem a luxusním zázemím i v Senátu a manželkou rovněž upíchlou v Senátu, zpracovanou téměř do dokonalosti. Jen ten výsledek se jaksi nedostavuje, ale média čas od času žijí kausou velezrady Miloše Zemana. Toto by jistě profesor Gerloch, největší znalec ústavního práva u nás, nedělal, respektive by se k tomu nesnížil, a proto také nemůže být ústavním soudcem a návrh prezidenta na jeho zvolení byl vždy s náležitou mediální clonou Senátem potopen a pan profesor zostuzen... Mohl bych jít do dalších podrobností, ale uvedené postřehy, myslím, plně postačí.
Ing. Miloš Zeman
Celým rokem nás provázely demonstrace Milionu chvilek a už na začátek příštího roku organizátoři slibují další akce. Už toho bylo řečeno mnoho, ale co vzkázat jak Mikuláši Minářovi, tak občanům, kteří se demonstrací účastní? A kam tyto akce podle vás i v příštím roce povedou?
Pokud se týká zaměstnance Milionu chvilek Mináře, toho času placeného profesionálního demonstranta, který ještě nestihl dostudovat, tak nemám potřebu tomuto mladíkovi cokoliv vzkazovat ani mu radit. To jistě dělají jeho zaměstnavatelé a donátoři a samozřejmě naše bezzubá a sterilní opozice, kterou s ním spojuje touha svrhnout premiéra Andreje Babiše, když už to nejde v demokratických volbách s programem antibabiš, či jeho inovací Ne Babiš z dílny pana učitele Fialy, toho času ještě předsedy ODS.
Spíš je potřeba hovořit s účastníky těch akcí. Oni asi neví, že Marie Benešová není a nikdy nebyla „rudá“, oni asi neví, že velká většina našich občanů vidí situaci v naší zemi a samotného premiéra přesně opačně než komedianti na Minářových pódiích vydávajících se za elitu a mohutně podporovaných mainstreamem a naší milou Českou televizí. Co na tom, že mnozí z nich rudí byli, například pan Svěrák. Řekl bych, jak s lidmi hovořím, že jejich názor na toto všechno je dokonce zrcadlově protikladný. Současný premiér plus současný prezident Miloš Zeman jsou pro ně naopak zárukou jejich životní úrovně a samozřejmě demokracie a žití v českém státě, o kterém si budeme rozhodovat my, nikoliv loutky z Bruselu. Podle toho také volí a jsem přesvědčen, že to nejhorší, co se týče voleb, opozici ještě čeká. Lidi toho opravdu už mají dost.
Psali jsme:
Konec roku tragicky poznamenal masakr v ostravské nemocnici. Někdejší ředitel Vojenského zpravodajství generál Andor Šándor za tím vidí stoupající míru „nenávisti, hrubosti, netolerance, sprostoty a agrese mezi občany“. Cítíte něco podobného kolem sebe?
Já po skončení svého senátního volebního mandátu, o další jsem neusiloval, žiji na venkově a tam se vztahy mezi lidmi zatím nedají charakterizovat, jak uvádí pan generál Šándor. Venkov si, bohudík, podržel svoje tradiční hodnoty, které jsou pojivem státu, společnosti a líhní významných osobností našich dějin. Nenechme se plést současnými pseudorevolucionáři pražské kavárny a komedianty letenských pódií, v jejichž očích jsme my venkované zaostalí, neschopní samostatného myšlení, zkrátka vidláci, kterým je potřeba věci vysvětlit, rozjet se za nimi a natlouct jim do hlav ty vzletné ideje pražských elit, a když to nepůjde jinak, tak třeba i vzít to i přes klandry po „řeporyjsku“.
Tak to ale není a věřím, že snad nikdy nebude. Když si vezmeme souputníka T. G. Masaryka profesora Arnošta Inocence Bláhu, představitele slavné brněnské sociologické školy, jehož vědecká díla se věnují venkovu, rurální společnosti a její roli v rámci státu, pak se dočteme, že venkov je mravním zdravím národa, že na venkově jsou kořeny státu. Tyto věci je třeba si přečíst, nastudovat, možná i vystudovat, než začnu řešit svět. Nestačí jenom zápal v očích a pódia náměstí, je třeba poznat život a být alespoň minimálně vzdělán.
Jinak bych chtěl poznamenat, že až nám přijedou vysvětlovat na venkov, jak se věci mají, jaký zloduch je Babiš či prezident Zeman, co si máme myslet a jak volit, tak že neradi po někom uklízíme a vůbec nemáme rádi, když nám někdo říká, že jsme téměř nesvéprávní. V opačném případě by mohlo začít platit zjištění pana generála Šándora i na venkově jako reakce na ony dobrozvěsty z Prahy a Senátu.
Podíváme-li se do zahraničí, na sklonku roku proběhly v Británii nové volby. Vítězství konzervativců ve sněmovních volbách definitivně rozseklo diskuse o brexitu. Zachraňuje Bůh královnu, jak se také někde psalo? Nebo se Britové nechali oklamat populistou? Je právě rozhodování Britů a osobnost Borise Johnsona dokladem toho, že obecně hrozí rozklad demokracie? Nebo má Británie dobrý důvod jít svou cestou a volba je naopak projevem zdravé demokracie?
Evropská unie ve svém současném pojetí je byrokratický a direktivistický moloch s velkým deficitem demokracie, který drží pohromadě především díky dobře propracovanému systému finančních a materiálních prebend a dalších benefitů pro ty, kteří jsou u toho, kteří jsou v jeho strukturách a institucích. Velká Británie ukázala svoji hrdost a potvrdila respekt k demokracii a naproti tomu odkázala důrazně nadutou Unii do patřičných mezí. K tomu je ale třeba silný a buldočí politik a Boris Johnson ukázal, že jím je a že za ním lidé, tedy voliči jdou. Podobně, jako jdou u nás za premiérem, v Maďarsku za Orbánem, v Polsku za vládní stranou Právo a spravedlnost (44 % v říjnových parlamentních volbách). Je to poučení a zároveň i varování pro moci chtivé eurohujery a pro celou EU.
A jak podle vás odchod Británie z unie ovlivní EU ? Domníváte se, že budou následovat další státy?
Velká Británie byla do značné míry protiváhou tandemu Francie a Německa, což zmizí, a je tu reálné nebezpečí, že osa Berlín–Paříž ovládne politiku EU. Druhý dopad se bude týkat hospodářské spolupráce včetně obchodu. Provázanost ekonomik je tak velká, že vytržení tak významné země ze společného hospodářského prostoru nemůže zůstat bez následků. Další státy podle mého názoru následovat Británii nebudou, alespoň ne v blízkém časovém horizontu. K tomu je třeba charismatický politik typu Borise Johnsona, silná ekonomika a respekt k vůli občanů-voličů. I tak jsme byli v případě brexitu svědky nekonečných šarád, tahanic, voleb a v průběhu bylo do poslední chvíle těžko odhadnout konečný výsledek.
EU zřejmě zatím vydrží, ale protože není schopna se reformovat a politicky modernizovat, tak bude ztrácet svoje pozice a vliv a bude zevnitř korodovat. Sečteno a podtrženo, EU se stane v soutěži efektivnosti různých světových hospodářských systémů – měřeno ekonomicky i společensky, tedy kvalitou života, jak ji pociťují masy obyvatel – druhořadou s malou schopností reakce na vnější výzvy. To je nakonec dobře patrné už nyní, kdy se valí vlny tzv. migrantů, které Evropu, tedy EU postupně rozloží. Docházím k závěru, že z EU nikdo skutečně vystupovat potom, co viděl na příkladu brexitu, co se tam dělo, nebude, ale koncovka bude všeobecný rozklad, nefunkčnost a poté nastane katarze a obnova a to bude to nejdramatičtější období, které se zřejmě neobejde bez konfliktů a bez chaosu.
Fotogalerie: - Zúrodňování pouště Taklamakan
I do roku 2020 vstupuje Evropa „na hrbu“ s aktivním válečným konfliktem, a sice na Donbasu. Francouzský prezident Macron dává najevo, že by s Ruskem měla nastat dohoda, evropský mainstream se zastává Ukrajiny. Jaký směr zvolit? Jak moc tvrdosti vůči Putinovi? Co přehodnotit, pokud jde o sankce a politiku vůči oběma stranám od roku 2013 či 2014?
Dění kolem Ukrajiny vstoupilo právě do fáze oné katarze a prezident Macron není tak sešlý věkem, spíše naopak, aby neviděl, že je příležitost začít se chovat k Rusku rozumně, řekněme normálně. To ovšem přináší jiný pohled na Ukrajinu a plody jejích barevných revolucí, kde více než demokracie rozhodovaly soukromé armády, občas i kalašnikovy v parlamentu, návrat idolů blízkých k fašismu a mohutné hospodářské a politické injekce EU, které se najednou Západu nevrací. Náš kníže pán by mohl vyprávět a věřím, že svou dějinnou misi v Kyjevě zhodnotí a že se s námi podělí sám, od mainstreamu to přece nemůže nikdo očekávat – ten má noty jasné – Putin, Putin a zase Putin. Jen tak mimochodem, na mladou generaci to zatím stačí, stejně jako před padesáti lety stačilo magické slůvko imperialismus a jména amerických prezidentů. Také to na nás působilo, kde jinak by se vzaly skoro 2 miliony členů KSČ, Národní fronta, jásající průvody na 1. máje s kynoucími politiky, nejen z řad KSČ.
Já bych nechal Ukrajinu a Rusko těm, kterých se to týká, proces dohody, urovnání vztahů a ekonomického vypořádání už začal – výměna zajatců a vězňů, finanční vyrovnání závazků mezi Gazpromem a Ukrajinou. To vše se teď pohnulo, ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj se dohodl s Putinem a naše média jsou vlažná a jaksi dokonce zaražená. Inu, není komediant jako komediant, jistě si vzpomeneme, že současný ukrajinský prezident byl komik. Je tedy asi za námi etapa sankcí a začíná etapa obchodní spolupráce a čiperný Macron to ví.
A jak v současné době vidíte vztah České republiky a Ruska i s ohledem na to, co se dělo například kolem sochy Koněva, či výstup řeporyjského starosty v televizi a jeho rozhodnutí postavit pomník vlasovcům?
Možná by chtělo se zeptat „hegemona na pravici“, jak sám sebe nazval, předsedy ODS Fialy, co že to má ve svých řadách za novodobé nácky a co je vlastně cílem této zmenšující se strany? Strany, kterou, málo platné, vytáhl Václav Klaus starší a kterou nedávno nuceně opustil jeho syn Václav Klaus mladší. Přesně řečeno, byl Fialou vyštván, když si dovolil v Poslanecké sněmovně drsně kritizovat direktivní metody EU ve vztahu k rozsídlování migrantů, což mu připomnělo jisté reminiscence a metody „fýrerova“ národního socialismu ve čtyřicátých letech minulého století. Řekl svůj názor, řekl ho na parlamentní půdě a letěl. Na straně druhé, řeporyjec se doslova rochní v myšlence postavit pomník vlastizrádcům z Velké vlastenecké války – tak ji chápou a nazývají Rusové, kterých v ní zahynulo přes 20 milionů.
Lidé, kteří mají životní zkušenosti, živili se svou prací a znají základní kánony historie tohle nikdy nestráví a tito lidé v této době strádají. Nikoliv materiálně, ale psychicky, a pan emeritní rektor, profesor s mnoha tituly před a za jménem, tedy předseda ODS Petr Fiala se na fotografiích se starostou Novotným líbezně usmívá a tváří se, že je vše v pořádku. Jeho věc, ale to jenom diskvalifikuje sám sebe a táhne s sebou ke dnu dříve významnou stranu.
Na závěr se zeptám, co přejete České republice do nového roku a jaký podle vás rok 2020 pro nás bude? Co je důležité? O co bychom se měli snažit, na co si třeba i dát pozor?
Především přeji lidem této země, která je opravdu naše, aby si zachovali zdravý rozum a chovali se k sobě jako lidé a nepodléhali falešným prorokům. Přeji nám všem, aby se postupně a právě teď, kdy se začíná vyjasňovat, o co novodobým profesionálním a placeným inkvizitorům jde, aby se začala obnovovat obyčejná slušnost a úcta jeden k druhému, solidarita a respekt ke starší generaci. Zkrátka, aby začaly znovu fungovat mechanizmy, bez nichž není žádná společnost životaschopná. Konečně také přeji, abychom si svoji zemi, svoje záležitosti vyřizovali a spravovali především my sami, kteří tu žijeme, bez práskačů a bez diktátu EU či kohokoliv jiného.
Mechanizmy, jejichž základem jsou svobodné volby, na to máme. Z nich vzešli s přesvědčivou podporou voličů naši současní představitelé, hlava státu a prezident republiky Miloš Zeman a předseda vlády Andrej Babiš. Nejenom že oba vyhráli svoje volby, ale svoje preference a podporu výrazné části voličů trvale a dlouhodobě prokazují, jinými slovy čeští občané jejich práci na rozdíl od mnoha jiných oceňují. Já chci při této příležitosti proto na závěr panu prezidentovi republiky a panu premiérovi a celé vládě tak nějak obyčejně, lidsky poděkovat za obětavou práci pro tuto zemi a pro její občany a popřát jim do nového roku hodně zdraví a duševní síly v souboji se lží a nenávistí. Naše země je úspěšná, probouzí se její potenciál a začíná vzkvétat, leč naše duše jsou stále plné skepse, zloby a u mnohých závisti a nenávisti a touhy po pomstě. Už prezident osvoboditel T. G. Masaryk v mnohem jemnější konotaci řekl, že rozčilení není program (spis Nová Evropa: Stanovisko slovanské). Přál bych České republice a našim spoluobčanům, abychom se k těmto hodnotám, které jsou skutečné, identické a historicky k nám patří, postupně vraceli a nepřijímali tupě ty, které nám vnucují pochybní novodobí proroci a samozvanci. Masaryka netřeba zbožšťovat, nýbrž studovat a vzít si z něho, co naše jest. Ale o tom snad někdy příště.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: David Hora
