I přes ekonomickou krizi nabral stát v minulém roce 14 632 státních zaměstnanců, takže jich v jeho službách pracovalo celkem 463 648. Náklady na nové zaměstnance stály občany 23 miliard korun navíc. Co by tento trend zastavilo nebo otočilo, aby státních zaměstnanců začalo ubývat? Je to vůbec možné, obzvlášť když Pirátská strana chce po vítězných volbách najímat nové, speciálně zvýšenými platy ohodnocené státní zaměstnance, kteří by v krajích dohlíželi na robotizaci?
Je třeba v Česku víc zdanit nejbohatší?Anketa
Zdánlivě prostá otázka, která jako by vybízela k jednoduchému řešení typu zákon přikazující nějaký poměr státních zaměstnanců k soukromému sektoru, anebo podíl veřejných výdajů na HDP a podobně… Ale všechno to jsou slepé cesty úvahy. Zákon tu vlastně už máme: Zákonem je v podstatě schválený státní rozpočet na ten který rok – a jak vidno, nikdo si s jeho dodržováním nedělá hlavu, stačí se vymluvit tu na covid, tu zase na recesi a podobně. Řešení rozhodně nespočívá v nějaké regulaci, která by regulovala jinou regulaci. K tomu, aby se přestal nafukovat státní sektor a zmenšovat soukromý, je nutná změna společenského paradigmatu.
Aktuální převažující paradigma zní, že kapitalismus, volný trh, zisk, svoboda jednotlivce a soukromý sektor jsou fujky a že aktuální ekonomické i společenské problémy jsou důsledkem selhání kapitalismu. Až si společnost po tisící nabije v důsledku tohoto omylu ústa, až pochopí, že fujky je socialismus, centrální řízení, rovnost, kolektivismus a veřejný sektor, až pochopí, že aktuální ekonomické i společenské problémy jsou důsledkem státních zásahů a mrzačení kapitalismu, pak teprve se dějinné kyvadlo obrátí – a budeme se moci bavit o tom, jak zařadit zpětný chod, jak znovu privatizovat, deregulovat a zbavovat se státních zaměstnanců.
Pro hlas pirátům ve volbách se někteří jedinci možná rozhodnou kvůli legalizaci konopí, sňatkům homosexuálů a vlídnějšímu přístupu k přijímání migrantů dle nařízení EU. Roli ale bude hrát i to, jak se lidé postaví k jejich plánu připravit zemi na přijetí eura a na zvýšení příjmů státního rozpočtu. Plánují totiž osekání daňových výjimek, zdanění digitálních gigantů, těžby nerostných surovin, postupné zvýšení zdanění komerčních nemovitostí, od zdanění komerčně distribuovaného konopí si slibují 4 miliardy korun, které by využili k dofinancování zdravotní péče. Které z těchto jejich úvah se vám zamlouvají?
Má ministr Arenberger skončit?Anketa
Enormně sílící koruna během uplynulých týdnů smazala letošní zisky České národní banky. Při aktuální velikosti devizových rezerv kolem 138 miliard eur ukrojí každé posílení koruny vůči euru o deset haléřů z hodnoty devizových rezerv ČNB zhruba 13 miliard korun. Jsou ztráty centrální banky jen druhotnou linkou měnové politiky banky účetního rázu, nebo znamenají něco víc?
Má to v podstatě účetní ráz. Dokonce bych to nazvala fiktivně-účetní ráz. Toto jsou úvahy zcela irelevantní. Makroekonomické účetnictví týkající se bilance ČNB slouží víceméně jako fiktivní model. Ztráta není v pravém slova smyslu ztrátou, stejně tak jako zisk.
Když komerční firma má zisk, znamená to, že vytvořila nějakou hodnotu, kterou prodala, získala za ni peníze, a ty může dál použít pro blaho svých majitelů. Nic takového v případě ČNB říct nelze. Když má ČNB po stránce své monetární bilance zisk, neznamená to, že by její zaměstnanci vytvořili nějakou hodnotu, někomu prodali službu nebo výrobek. Znamená to jen, že se nějak pohnul kurz u devizových rezerv. Její zisk neznamená žádné blaho jejích majitelů; ČNB ani majitele nemá. Například oslabení koruny, a tedy zhodnocení devizových rezerv, je výhodné pro exportéry, nevýhodné pro importéry – to je asi tak vše, co k tomu lze říct. Analogicky to platí i pro ztrátu ČNB.
Tyhle úvahy o zisku nebo ztrátě centrální banky tedy nemají s monetární politikou nic společného; je to jen nepochopení její podstaty.
Zástupci členských zemí a Evropského parlamentu se ve čtvrtek dohodli na podobě covid pasu, který bude v papírové či digitální podobě. Občané zemí Evropské unie budou mít díky němu během letních prázdnin usnadněné cestování, protože by státy EU až na výjimky neměly pro majitele osvědčení zavádět dodatečné podmínky jako například karantény. Máme se s tím smířit a pořídit si ho, pokud chceme cestovat do ciziny? A co si myslíte o tom, že v loňském roce byl covid pas označován za konspirační teorii, kdežto nyní ho máme brát jako ohromnou výhodu a usnadnění cestování?
Nazývejme věci pravými jmény. Jsou pak jasnější. Covid pas není usnadněním cestování, to je politická lež. Covid pas je návratem k víceméně normálnímu cestování pro vybranou skupinu lidí, zatímco jiná skupina lidí je diskriminována a cestování je pro ni ztíženo.
Otázka, zda se s covid pasem smířit, je otázkou vysoce filozofickou: každé zlo, jako například fašistický nebo stalinistický režim, bylo umožněné pouze tím, že menší část společnosti režim podporovala, drtivá většina společnosti ho mlčky z pohodlnosti tolerovala a opět malá část se proti němu bouřila. Každý režim klekne v okamžiku, kdy se ta bouřící menšina zvětší a mlčící většina zmenší na kritickou úroveň.
Během středečního zasedání Rady ČT oznámil generální ředitel České televize Petr Dvořák, že se rozhodl podat trestní oznámení na radní Hanu Lipovskou. Vedlo ho k tomu, že se ve veřejném prostoru – v týdeníku Respekt a v „jeho“ České televizi – objevilo tvrzení, že ho obvinila z toho, že ji chce umlčet, zlikvidovat, ba dokonce zavraždit. Poté, co šéfa Kavčích hor opakovaně upozornila, že takový nesmysl z úst nikdy nevypustila, Petr Dvořák konstatoval, že pokud by se ukázalo, že ty informace, co se ve veřejném prostoru objevily, nejsou pravdivé, tak se jí rád omluví. Co postupu ředitele nejobjektivnějšího a nejdůvěryhodnějšího média v Česku říkáte?
Médium, které se principiálně hlásí k tomu, že „musí udržovat určitý úhel pohledu“, rozumějme progresivistický úhel pohledu EU, z definice objektivní být nemůže; objektivitou je informování o různých úhlech pohledu. To, co popisujete, na mě působí jako pokus o zastrašování.
V úterý uplynulo deset let od chvíle, kdy norská služba na ochranu dětí Barnevernet odebrala bratry Michalákovy rodičům kvůli podezření na jejich zneužívání. Vyšetřování rodičů ale policie zastavila, protože se zneužívání neprokázalo. Od té doby Eva Michaláková neúnavně bojuje o to, aby syny získala zpět. Na začátku tohoto roku soud v Hodoníně formálně svěřil děti do její péče. Stále však ještě probíhá soudní řízení u štrasburského soudu pro lidská práva. Neměl se za matku mnohem víc postavit český stát, nebo na Barnevernet, pověstný šíleným odebíráním dětí, by byl při sebevětší snaze krátký?
To není o tom, že stát by byl na Barnevernet krátký – i jiné, podobně velké státy, dokázaly spory s ním vyhrát. To je o tom, že český stát byl laxní. Almužna z takzvaných Norských fondů, které od Norska čerpáme, asi byla státu milejší než jeho vlastní občané.
Když se noční můra stane skutečností: Vinou zvůle státních institucí je i dnes možné, aby se člověk dostal do institucionální pasti, z níž není úniku. Toto je biografický a investigativní příběh ženy, kterou „rozvinutý stát“ kvůli své aroganci téměř zničil. Víc než rok byla na základě vykonstruovaných obvinění držena proti své vůli v blázinci. A když nakonec byl podvod odhalen a žena musela být propuštěna, zaplatila cenu nejvyšší: zkorumpované úřady jí v době, kdy byla na základě podvodu zavřená v psychiatrické léčebně, odebraly dítě… – OBJEDNAT za zvýhodněnou cenu ZDE |
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník