Pane profesore, volby sice od moci odstavily Fialovu vládu, nicméně nová většina není tak silná, jak naznačovaly průzkumy. A hnutí STAČILO! se do parlamentu nedostalo. Jak jste spokojen?
To, co proběhlo, byly volby, nikoliv revoluce. Hlavním úkolem bylo odstranění vlády, která svou katastrofální neschopnost a vyprázdněnost zakrývala zamořením veřejného prostoru hysterickým militarismem a šovinistickými a implicitně rasistickými emocemi. Je vždy velmi nebezpečné snižovat kolektivní racionalitu, a přesně toto kabinet za masivní pomoci mainstreamových médií, politických neziskových organizací, expertů a aktivistů činil. Znovu jsme zažili pronásledování „vnitřního nepřítele“ a perzekuci a stigmatizaci části obyvatel kvůli jejich uplatňování ústavního práva na svobodu projevu. Myslím, že členové odcházející vlády by měli přijmout s úlevou, že jejich trestuhodná činnost byla ukončena takto civilizovaným a nenásilným způsobem. Na druhé straně se ukázalo, že výrazná část voličů, pocházejících především ze střední a vyšší třídy, stále spojuje svůj společenský status s volbou neoliberálních politických stran. Tito lidé zatím nepocítili pokles své životní úroveň natolik dramaticky, nebo si to alespoň odmítají přiznat, aby opustili svoji komfortní zónu a hlasovali pro opozici.
Lídrem nové vlády bude Andrej Babiš. Je kritický ke Green Dealu, chce změny v České televizi, není zapáleným podporovatelem pokračování války na Ukrajině. Co od něj lze čekat?
Je pro vás Filip Turek přijatelný jako ministr zahraničí?Anketa
Nakonec se mnohem víc opozičních voličů přiklonilo právě k Babišovi, než k SPD nebo STAČILO!. Co je to za lidi a proč tak učinili?
Byli to lidé, kteří se v první řadě chtěli zbavit vlády Petra Fialy. Je nicméně skutečností, že obě zmíněná opoziční seskupení působila poměrně nesourodě, a proto nevyzpytatelně, zatímco s kabinetem Andreje Babiše již měli voliči přímou zkušenost, byť v některých ohledech rozporuplnou. Nebyl ale pro ně nepopsaným listem papíru. STAČILO! se nedokázalo plně prezentovat jako moderní levice jednadvacátého století zbavená aktivistických excesů a předlistopadové nostalgie, která by svými vizemi a energií znovu získala důvěru tradičních podporovatelů, zaměstnanců, dělníků, učitelů, studentů, drobných podnikatelů, důchodců a mnohých intelektuálů. SPD sice zaujala snahou sjednotit relevantní vlastenecké síly, ale výsledkem byl vnitřně nesourodý svazek patriotů, konzervativců a marginalizovaných a sociálně ohrožených skupin obyvatel na straně jedné a neoliberálních ekonomů a aktivistů umístěných na předních místech kandidátek na straně druhé bez patrné překlenující ideje nebo étosu. Očekávaná synergie v rámci STAČILO! a SPD, která by strhla a mobilizovala voliče, tak nenastala.
Fotogalerie: - Tváří v tvář zločinu
Jak si vykládáte Babišovo neustálé zdůrazňování našeho „ukotvení“ v EU a NATO? Leckdo říká, že Babiš nechce nic moc měnit, chce „klid na práci“.
Andrej Babiš dostal poměrně silný mandát k tomu, aby napravil škody způsobené odcházející vládou, obnovil poškozenou reputaci země v zahraničí, a to především u našich sousedů, a udržel stabilitu národního hospodářství a sociální smír v zemi v podmínkách hospodářské stagnace, deindustrializace, zadlužení a počínajícího sociálního chaosu v zemích západní Evropy. To je nesmírně obtížný úkol, k němuž opravdu potřebuje „klid na práci“. Nezapomeňme, že Česká republika není politicky a ekonomicky plně svrchovaná země, existuje zde vlivná neoliberální a globalistická „pátá kolona“ a Andrej Babiš to velmi dobře ví. Vyřešení našeho vztahu k Evropské unii a NATO vyžaduje mladšího a více vizionářského státníka, který bude již jednat v odlišné geopolitické konstelaci.
Vy často hovoříte o nutnosti emancipace naší země od těchto organizací. Co když o to volič prostě dominantně nestojí?
Rozumím tomu, že volič klade na první místo své osobní zájmy a starost o živobytí, rodinu a blízké. Je přirozené, že se lidé obávají velkých politických a ekonomických otřesů, které na ně mohou těžce dopadnout. Jsem ale přesvědčen, že jestliže má naše země zabránit svému úpadku a zchudnutí a plnohodnotně využít svůj zbývající potenciál, musí svoji dlouhodobou strategii a národní zájem zaměřit společně s dalšími středoevropskými státy na odpoutání se od stagnujícího a kořistnického amerického impéria a jeho klientů v západní Evropě. Naše místo je v eurasijském hospodářském prostoru, který prožívá bezprecedentní hospodářský a sociální rozvoj a do něhož se po dvou staletích západní hegemonie vrací těžiště světové politické a ekonomické moci. Náš průmysl může zažít nový rozkvět při probíhající industrializaci, modernizaci a urbanizaci zemí globálního Jihu, v nichž žije většina obyvatel planety. Mezinárodní spolupráce nesmí probíhat jako imperiální „hra s nulovým součtem“, ale jako harmonie a oboustranně výhodná synergie zájmů.
Eurokritické síly zvolené do sněmovny – Motoristé sobě a SPD – v zásadě uznávají, že arbitrární odchod České republiky z EU není možný. Že je třeba zejména proti Green Dealu bojovat ve spolupráci s obdobnými silami v jiných zemích a věřit v jejich vítězství. Jak na tento postup nahlížíte?
Přeji jim hodně štěstí a úspěchů v jejich počínání, ale měli by si uvědomit, že Green Deal a další iracionální projekty a aktivity Evropské unie jsou pouhým symptomem špatně nastaveného politicko-ekonomického modelu současného kapitalismu, který se od konce sedmdesátých let dvacátého století nalézá v neoliberální fázi. V jejím rámci je kapitál převáděn z produktivních oblastí do finanční a spekulativní sféry. Výsledkem je deindustrializace, technologická stagnace, pokles životní úrovně střední třídy, úpadek technické a všeobecné vzdělanosti, zadlužování a ztráta důstojného mezinárodního postavení západních zemí. Bez zásadní ekonomické a politické změny spočívající v obnově produktivního hospodářského systému a veřejné kontrole kapitálu jsou veškeré pokusy o změnu kosmetickým zastíráním povrchových projevů smrtelné choroby.
Jaký postup by měla do budoucna zvolit levice, která selhala v rámci projektu STAČILO!?
Současná levice by se měla poučit u svých velkých sociálně demokratických předchůdců v devatenáctém století, kteří se do jisté míry nalézali v podobné situaci. Po porážce jakobínů se zdálo, že radikální levice byla pomíjivou historickou epizodou, ale průmyslová revoluce a vznik dělnické třídy ji opět vzkřísily k životu. Tehdejší levice stála proti státu raného průmyslového kapitalismu ovládaného oligarchií a buržoazií, dnešní levice zdecimovaná neoliberalismem má proti sobě stát, jenž je nástrojem globální finanční oligarchie. Sociální demokracie devatenáctého století proto musela vybudovat výkonnou organizaci a masovou a disciplinovanou členskou a voličskou základnu opírající se o sugestivní a mobilizující ideologii jako protiváhu státu, jenž se nacházel v rukách jejích protivníků. Jestliže chce dnešní levice přežít, musí se vrátit ke svým kořenům, efektivní organizaci, sladění svého programu s potřebami „lidí práce“ a osvojení jazyka, který bude jasně a srozumitelně pojmenovávat klíčové problémy současné doby. Jedním z největších triumfů nepřátel levice je všeobecně rozšířené mínění, že takzvaný progresivismus a neomarxismus paralyzující intelektuální život dnešního Západu jsou levicové směry. Není to pravda. Jak ukázal například Gabriel Rockhill, Domenico Losurdo nebo Frances Stonor Saundersová, jde o projekty, které vznikly za významné finanční podpory CIA za účelem, aby se již žádné skutečně radikální levicové myšlení nemohlo zrodit. Pokud si levice výše uvedené skutečnosti neuvědomí, neobnoví se jako relevantní politická síla.
Donald Trump byl považován za jakéhosi „amerického Gorbačova“. Naplňuje tato očekávání?
Michail Gorbačov byl funkcionář, který se domníval, že stagnaci tehdejší sovětské společnosti vyřeší kromě vnitřních demokratických reforem konsenzuálním ukončením studené války, a to včetně rozpuštění východního bloku. Byl to velmi naivní přístup vycházející z nepochopení povahy protivníka. Není náhoda, že přibližně za dva roky po pádu Berlínské zdi zanikl i Sovětský svaz. Michail Gorbačov měl pozorněji číst Machiavelliho nebo Clausewitze. Cílem Donalda Trumpa je udržení amerického impéria, kterému viditelně docházejí materiální a morální síly. Jeho snahy o opětovnou industrializaci Spojených států amerických jsou sice chvályhodné, ale postrádají dlouhodobou koncepci a strategii. Zdá se, že Donald Trump v mnohém obnovuje imperiální realismus devatenáctého století a buduje „pevnost Amerika“ na západní polokouli. Tomu by odpovídala například jeho pomoc neoliberálnímu argentinskému prezidentovi a vytrvalá snaha o změnu režimu ve Venezuele na straně jedné a rezignace na spolupráci s Evropou jako relevantním mocenským partnerem na straně druhé. Donald Trump se tak může zapsat do dějin, možná poněkud proti své vůli, jako státník, který převedl Spojené státy americké do multilaterálního světa. Nemyslím si ale, že by Česká republika měla spojovat s Donaldem Trumpem jakákoliv očekávání, kromě utlumení podpory místních neoliberálních aktérů.
Čeho se ještě dočkáme od války na Ukrajině a rizik, které z ní vyplývají?
Současná americká administrativa si pravděpodobně uvědomuje, že vojenská porážka Ukrajiny by měla daleko širší globální důsledky pro postavení Spojených států amerických než předchozí neúspěchy ve Vietnamu, Iráku nebo Afghánistánu. Z tohoto důvodu z konfliktu postupně couvá, respektive bude se na něm podílet prostřednictvím svého vojensko-průmyslového komplexu prodejem zbraní evropským spojencům Ukrajiny. Nebezpečí eskalace je nicméně vysoké a ohrožuje především Evropu. Nedomnívám se vzhledem k dosavadnímu vývoji konfliktu, že skončí konsenzuálním mírovým jednáním, případně dlouhodobým zmrazením. Ruská federace pokládá současný kyjevský režim za bezpečnostní hrozbu, kterou je třeba trvale odstranit. Tohoto cíle pravděpodobně dosáhne. Po definitivním připojení ruskojazyčných regionů a zřejmě i Oděsy k Ruské federaci zde zůstane lidsky vyčerpaný a hospodářsky neživotaschopný hospodářský útvar, jehož budoucnost je krajně nejistá. Jedno je však zřejmé, na jeho případné obnově se nebudou podílet západní státy. V té době na to již nebudou mít dostatek prostředků.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovalo 5 čtenářů)
Vidíte situaci podobně jako profesor Budil?
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Jaroslav Polanský
