Jak vnímáte dnes českou politiku?
Vidím ji jako velmi nepřehlednou a jsem z toho rozladěný. Představoval jsem si, že po všech peripetiích se konečně začne formovat nová vláda, ale i když se už politické strany ČSSD, ANO a KDU-ČSL dohodly, pořád je to v nedohlednu. Je řada problémů, které se neřeší, a vláda, která nemá důvěru Parlamentu, dělá různá rozhodnutí a opatření, ke kterým podle mého názoru nemá oprávnění, jako například personální změny, různé vyplácení odměn. Každý den se dozvídáme něco, co nemá přechodná vláda bez důvěry Parlamentu v kompetenci. Je to vlastně jen jakási udržovací vláda. Mne takováto nejistota spíš rozlaďuje a samozřejmě se to odráží celkově ve společnosti.
V právě končícím roce se stalo mnoho významných událostí – první přímá volba prezidenta, pád Nečasovy vlády po velké policejní razii, jmenování prezidentské vlády, předčasné volby, pokus o puč v sociální demokracii…Co považujete s odstupem za nejvýznamnější?
Myslím, že došlo v těsném sledu k mnoho neobvyklým a ne příliš pozitivním událostem, které nejsou dobrou vizitkou České republiky ani směrem do zahraničí. Už při přímé volbě prezidenta jsem měl dojem, že někteří kandidáti nemají dostatek soudnosti, když se o takovou funkci vůbec zajímají, i vlastní průběh prezidentské kampaně byl pro mne zklamáním. Vítěz volby, současný prezident Miloš Zeman, deklaroval, že bude nadstranickým prezidentem, ale tento slib ne vždy dokázal dodržet. A pak následovala řada překvapení, pád vlády, politická krize, která nakonec vyústila ve jmenování úřednické vlády podle výběru pana prezidenta. I když sám Miloš Zeman doporučoval, aby vláda nečinila nějaká zásadní rozhodnutí, nezdá se mi, že by si jeho slova nějak brala k srdci.
Psali jsme:
Vzhledem k tomu, že premiér Jiří Rusnok už má své místo v České národní bance jisté, asi není prezident s počínáním této vlády zas tak nespokojen. Chválil ji dokonce i ve svém vánočním projevu…
Asi ne. Ale pokud jde o zdravotnictví, které je mi nejbližší, musím říci, že ministr zdravotnictví v demisi je v té vládě hvězda. Převzal resort, který není vůbec záviděníhodný, a z jeho vystoupení jsem měl dojem, že se v resortu velmi rychle zorientoval a že pro zdravotnictví v té krátké době něco udělal. Nedělal žádná neuvážená rozhodnutí, což se nedá říci o ministru dopravy nebo jiných členech vlády, kteří se pouštěli do věcí, pro které neměli patřičnou erudici ani kompetenci.
Už jste se zmiňoval o přímé volbě prezidenta, v níž zvítězil Miloš Zeman. Jak hodnotíte jeho první rok v nejvyšší ústavní funkci? Čím vás nejvíc překvapil?
Mne překvapilo, že se neřídil tím, co deklaroval ve volební kampani. Některé jeho výroky se k vystupování nejvyššího reprezentanta českého státu nehodí. Ale samozřejmě neočekával jsem, že - ať už bude zvolen kdokoli z kandidátů, že bude ideálním prezidentem. Nikdo není ideální, každý má své klady i zápory. Ale je třeba, aby hlava státu měla spíš stmelující než rozdělující vliv na politickou scénu. A nepřipadá mi, že by z prezidenta vyzařovala nějaká neutralita, že by byl stmelujícím prvkem, který by obrušoval rozpory na politické scéně. Ty nutně nastávají, protože politická scéna není nikdy jednotná, názory stran se tříbí, proto je potřeba, aby se někdo snažil koordinovat, otupovat rozdíly a problémy. A to se podle mne děje ze strany pana prezidenta nedostatečně.
Kritici vytýkali prezidentovi nedostatek nadstranickosti především v tom, že Miloš Zeman podporoval – i sestavením vlády – Stranu práv občanů – zemanovce. Měl jste stejný dojem?
To mi přišlo také velmi neobvyklé. Nejsem sám, kdo je celou politickou scénou poněkud zklamán.
Co jako člověk pravicově zaměřený říkáte na debakl pravicových stran, zejména ODS, ve sněmovních volbách?
Takové výsledky, zejména neúspěch ODS, se daly předvídat. Myslím, že ODS se příliš nepoučila z problémů, které se ve straně nakumulovaly. Nicméně tak hluboký propad jsem neočekával, ani když mi bylo jasné, že doba slávy ODS je pryč. Volební výsledek byl pro pravici podle mne zdrcující. Na druhou stranu se do sněmovny dostali lidovci, což považuji za dobrou věc, protože je to tradiční politická strana, která by mohla být dobrým členem trojkoalice, ta by při troše dobré vůle mohla konstruktivně pracovat a něco dobrého přinést.
Fotogalerie: - Výkonná rada zdecimované ODS
Kde vidíte příčinu, že se od ODS odvrátili i její skalní voliči?
Myslím, že je to tím, že i když se v minulosti ukázalo na různé nepravosti čelných představitelů ODS, nemělo to žádné konsekvence, které by vedly k očištění strany. I když afér kolem různých představitelů ODS bylo poměrně dost, vždycky se z toho nějakým způsobem vykroutili. Jak známo, tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne. Lid obecný se nedočkal toho, aby aktéři afér, za kterými evidentně stáli exponenti ODS, byli potrestáni nebo alespoň postaveni „mimo službu“ a neuplatňovali se ve vedení strany. I v ODS jako v každé straně jsou čestní a velmi schopní lidé, ale najdete tam i lidi, kteří se snaží na hřbetu strany dělat kariéru. Pokud tahle aktivita převáží, veřejnost to vnímá negativně a může se to odrazit, jak jsme viděli, ve výsledku voleb.
Psali jsme:
I sociální demokracie má spoustu podobně zkompromitovaných osobností, například souzený exministr zdravotnictví, bývalý středočeský hejtman a exposlanec David Rath. Nedožene ji to v budoucnu také?
Takoví lidé se najdou v každé straně. Proto ani sociální demokracie nedosáhla předpokládaných volebních výsledků. Volby pro ni byly zklamáním, i když je vyhrála. Také si neudělala pořádek ve straně, vznikly tam různé frakce, v nichž různí funkcionáři bojovali spíš o vlastní prospěch než o blaho partaje nebo českého státu. To volič dokáže vytušit.
Překvapilo vás, že po špatné zkušenosti s Věcmi veřejnými dali voliči tak silnou podporu novým hnutím ANO a Úsvit?
To je taková vlastnost našeho národa, že se nechá nachytat na sliby a věří populistickým řečem. Bylo překvapivé, jak se před čtyřmi lety dostaly Věci veřejné do vlády. Nakonec jsme viděli, jaký byl výsledek. Je to něco podobného, že se i teď lidé nechali přesvědčit volebním programem nových hnutí. Ale to se netýká jen politického života. Lidé u nás jsou strašně důvěřiví a často na to doplácejí. Když dostanou nabídku, aby poslali do jižní Afriky číslo svého bankovního konta, že vydělají miliony, tak poslechnou, a pak se diví, že o své peníze přijdou. Když ovšem naletí v politice, může to vést k tragédii. V hnutí ANO ještě nestačilo dojít k nějakým levárnám, proto mu lidé ještě věří. Ale může ho stihnout podobný osud jako jiné politické subjekty.
Fotogalerie: - Kandidáti VV
Voliči v předčasných volbách dali jednoznačně najevo, že chtějí změnu. Ale bude to podle vás změna k lepšímu?
To se nedá tak jednoduše říci. Nejsem jednoznačně přesvědčen, že to nutně bude vést k lepšímu. Říká se, že nové koště dobře mete. Naplňování slibů, které mnoho voličů vnímá jako faktickou záležitost, bude velmi složité, navíc v hnutí ANO jsou lidé, kteří nemají žádné politické zkušenosti, a to je velký handicap pro práci jak v legislativě, tak v exekutivě, protože určitá politická zkušenost je pro klíčové funkce velmi žádoucí. I když na druhé straně musím souhlasit s argumenty, podle nichž není nutné absolutně trvat na odbornosti některého z ministrů, protože ministr má koordinační a organizační roli, a když si vytvoří tým odborníků, je schopen resort dobře řídit, i když nemá erudici v profesi. Třeba ministr zdravotnictví nemusí být nutně lékař, i když je výhodou, když lékař je, ale ani jako lékař stejně nemůže obsáhnout celou šíři resortu zdravotnictví.
Fotogalerie: - Další postup hnutí ANO
Narážíte na to, že požadavky na odbornost členů budoucí vlády znějí především od prezidenta Miloše Zemana?
Z Hradu jsme slyšeli, že pan prezident bude trvat na odbornosti, přitom v jeho vládě, když byl premiérem, byli lidé, kteří rozhodně žádnou odbornost k řízení resortu neměli. Tehdy to nevadilo a najednou by to vadilo? Něco se tvrdí, a jedná se opačně. Myslím si, že odbornost je podružná záležitost, vždycky záleží hlavně na organizačních schopnostech ministra a výběru jeho spolupracovníků. Důležité je, aby si své spolupracovníky měl právo sám vybrat, protože je za ně zodpovědný, a ne aby mu je dosadily politické struktury. I v univerzitním světě byla taková paralela, která naštěstí neprošla, že proděkany děkanovi má zvolit akademický senát. To je nesmysl, děkan má odpovědnost za chod fakulty, proto by si měl své spolupracovníky vybrat sám. Samozřejmě že mu je pak může senát dodatečně schvalovat. Ale aby mu je někdo navolil, považuji za velmi nešťastné, vede to jen ke zhoršenému řízení.
Hodně lidí věří, že když předseda hnutí ANO Andrej Babiš patří k nejbohatším podnikatelům v České republice, nejde si do politiky „nakrást“ jako mnoho jiných, ale mnozí upozorňují v jeho případě na střet politických, ekonomických a mediálních zájmů. Máte podobné obavy?
Je to taková berlusconizace české politiky, protože kdo vlastní tisk, má velkou moc. Jsme svědky, že Andrej Babiš skupuje různá média, v tom vidím konflikt zájmů. Problém je v tom, že nemáme moc velký výběr. Takže uvidíme, jak to nakonec dopadne. Bude důležité, aby se nezanedbaly kontrolní mechanismy, které by dohlédly na to, aby takových konfliktů zájmů bylo co nejméně, aby Andreje Babiše držely na uzdě a nedovolily mu dělat politiku jen podle své vůle.
Vy jste byl aktivním politikem na počátku devadesátých let. V čem vidíte největší rozdíl, posunula se od té doby politika směrem k lepšímu nebo horšímu?
Podle mého názoru se to tady posunulo spíš negativním směrem. Pokud si vzpomínám na svoji éru v křesle ministra zdravotnictví, první polistopadový kabinet byl přátelský, nepamatuji se, že by se tam kuly nějaké pikle. V prvních měsících roku 1990 jsem měl pocit, že každému jde o to, aby se česká republika velmi rychle zotavila z marasmu, který tu byl. Ale velmi brzy to přestalo, protože začaly vznikat různé politické strany, docházelo k vzájemné řevnivosti a už nebyla taková ochota ke spolupráci. Zarazilo mne, že to přišlo tak brzy, vlastně už půl roku po revoluci. Byl jsem potom dva roky poslancem českého Parlamentu, to byl ještě Parlament s velkým P. Když jsem v pozdějších letech sledoval přenosy ze sněmovny, žasnul jsem, k jakým sprostotám se tam poslanci uchylovali. To jsem jako zákonodárce nezažil. Nechci říci, že za nás nevznikaly žádné konflikty, ty samozřejmě v politice být musí, ale řešily se džentlmensky, na úrovni. Ale během let se slušnost, tolerance a schopnost komunikovat a dosáhnout kompromisu postupně vytrácela a poslanci začali preferovat vlastní ekonomické zájmy.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Libuše Frantová
