Při podpisu strategického partnerství mezi Čínou a Českou republikou topka vyvěsila ze sněmovny tibetské vlajky. O čem to svědčí?

Pokud jde o podpis uvedených smluv, hlavně o strategickém partnerství, jde o standardizovanou smlouvu, kterou podepisuje Čína s většinou západoevropských zemí. V tom není žádný politický nebo lidsko-právní problém, jak se snaží naznačit někteří politici v Česku. Ti, kteří vyvěšují tibetské vlajky, tak činí ne proto, že je zajímá Tibet, o kterém většinou nevědí vůbec nic, ale proto, že se chtějí zviditelnit. Mají velkou výhodu, protože můžete napsat sto analytických komentářů o Číně a Česká televize si toho nevšimne, ale když vyvěsíte jeden billboard s Václavem Havlem s dalajlamou, máte zaručeno, že budete v České televizi od rána do večera. Pánové, kteří vyvěšují tibetské vlajky, tohle dobře vědí.

Čína je prezentována ve veřejnoprávních médiích jako „komunistická Čína“. Přesto vy, nejenže máte přehled jako politolog, ale také jste v Číně určitou dobu strávil. Jak to tedy je? Vládne v Číně komunismus, socialismus, nebo socialismus s prvky kapitalismu? Co se dá říci o jejich systému řízení státu?

Také jsem si tuto otázku často kladl, ale myslím si, že je postavena nesprávně. Nejdříve bychom se měli zeptat: „Co je to socialismus a co je to komunismus?“ To, že Česká televize používá spojení „komunistická Čína“, je samozřejmě jejich snaha o negativní hodnocení, což takto spousta lidí bude vnímat, ovšem část možná ne. Je to Čínská lidová republika, tak jak je uznána mezinárodním společenstvím. Každá generace si přináší vlastní definici socialismu. To, co vidíme v současné Číně, je pozoruhodná směs marxismu a konfucianismu. Je to pozoruhodná směs sovětského stylu socialismu s tržním hospodářstvím a je to něco zcela originálního, tak jak je originální a svébytná čínská civilizace. To, co se povedlo Mao Ce-tungovi a teď Si Ťin-pchingovi, je vytvářet takový typ režimu, který nejlépe odpovídá čínským možnostem, tradici a dynamice.