Prezident Miloš Zeman po třech měsících od voleb jmenoval novou vládu. Mohou být Češi tedy nyní spokojeni?
Myslím, že s tímto výsledkem spokojeni být musí. Ta věčná rotace, volíme – reptáme – volíme znovu, zakrývá fundamentální zodpovědnost za kolektivní volbu. Jen několik zemí (Egypt, Thajsko) se pokouší napravit své volební chyby. Ani Němci se nedokázali zbavit demokraticky zvoleného Hitlera. Pokud se nevolí přímo, ale jen zastupitelsky, nelze si stěžovat, obzvláště ne po volbách.
Volby ale existují, snad až na malé výjimky mimo civilizaci, všude...I když je pravda, že někde spíše tou formou, o které se i u nás stále více hovoří – tedy formou přímé demokracie…V čem podle Vás tedy tkví riziko voleb, tak, jak je známe v současné podobě?
Ano, dnes již volby existují všude. Jejich politické legitimity ale využívají autokratičtí aspiranti ke zneužití moci, obohacení svých spojenců a zničení opozice. Stranická forma demokracie tak byla zdiskreditována v globálním měřítku.
DALŠÍ ROZHOVORY PARLAMENTNÍCHLISTŮ.CZ
Hodně lidí si stěžovalo na to, že za neutěšený stav Česka mohla předcházející vláda…Proto volby a současná vláda, která z nich vzešla, přinesly velká očekávání. Visí skutečně vše na tom, jaké osobnosti zvolíme?
Osobně se nedomnívám, že společenské a ekonomické problémy Česka (a i jiných zemí) jsou otázkou osobností, starých, nebo nových. Osobnosti trpělivě vyměňujeme již 25 let a hru na „programová prohlášení“ přehráváme zcela dobrovolně a bez znaků únavy. Jestli volené „osobnosti“ nevědí, co se ve společnosti děje a proč, pak jejich vytrvalá rotace nemůže přinést nic než opakování všeho, co nefungovalo za posledních 25 let.
Psali jsme:
Která z těchto stran je vám sympatická? (Výběr nových a menších stran kandidujících do EP)Anketa
Východiskem by bylo obnovení autonomie a svéprávnosti regionů, na základě spolupráce podniků, univerzit a místní samosprávy, pod přímým vedením přímo volených místních a regionálních osobností. K tomu by již nebylo třeba ideologií a centrálních stran, ale zato hodně vzdělaného, informovaného a plně angažovaného obyvatelstva, po švýcarském vzoru. To je ovšem zatím v nedohlednu - jsme tak odsouzeni sami sobě.
V souvislosti se jmenováním naší nové vlády se hodně hovořilo jak o služebním zákonu, tak i o lustračním zákonu. Myslíte si, že ten jako druhý jmenovaný zákon je již skutečně přežitý, jak mnozí politologové, komentátoři i politici poukazují, a měl by být zrušen?
Bezzubý zákon je zbytečný zákon. A lustrační zákon je bezzubý: dá se obcházet, koupit, korumpovat, ignorovat. Voliči prostě volí, ale nelustrují. Jsou tedy jen dvě možnosti: buďto dát zákonu “zuby”, nebo ho zrušit. Osobně jsem byl pro silný lustrační zákon v r. 1990; dostal jsem jen “vlažnou vodu”. Po 25 letech si Češi zvykli přimhouřit oči (viz: “Nejsme jako oni”); vlastně si to tak zvolili, protože touží po “pohodě”. Sám bych chtěl ještě dnes dát tomu zákonu “zuby”, ale vím, že se tak nestane. Jak se říká, když voliči promluví, rozum mlčí. Takže … Ono je to už vlastně jedno. Vše špatné, co špatný zákon dovoluje, se už stejně stalo.
Psali jsme:
I když jsem se dnes ptala možná pro Vás netypickým směrem, poslední otázku bych – vzhledem k tomu, že jste hlavně ekonom – položila, s dovolením, právě z Vašeho oboru. V souvislosti s opatřením ČNB v listopadu loňského roku se již pomalu začínají zvedat v ČR ceny zboží - včetně potravin. Máme se obávat toho, že budou ceny v důsledku různých vlivů, které se však dají očekávat, růst po celý rok?
Inflace se začíná prudce zvedat v řadě rozvojových zemí, ale i ve Francii nebo Itálii. Nejde však jen o inflaci, ale hlavně o pohyb mezd a příjmů. V USA je inflace sice stále nízká nebo i klesající, poněvadž pumpované peníze jdou do burzovních spekulací, ne do nákupů zboží, ale průměrné příjmy také vytrvale klesají. Centrální banky inflaci uměle navozují, bojí se deflace, a tak neschopnosti splácet státní dluhy, ale pohyb průměrných příjmů je nezajímá. Nemají to v popisu práce. Ceny zboží v ČR jistě i dál porostou, ale i kdyby tomu tak nebylo, což se nedá předpokládat, stačilo by úplně to, že budou nadále klesat reálné příjmy občanů. Tak jako tak v důsledku toho kupní síla klesne a lidé zchudnou. Měli bychom mít na paměti odkaz Tomáše a Jana Baťů: Nezadlužovat se. Já osobně se tím řídím až religiózně: je totiž třeba zvyšovat své příjmy, ale ne dluhy. Nejlepší investicí tedy jak v osobní rovině, tak na úrovni států, je vždy splacení dluhu.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Alena Hechtová
