Mnohokrát jste předkládal čtenářům i vašim posluchačům možné scénáře vývoje ekonomiky u nás i ve světě. Nemáte najednou pocit, pod vlivem událostí posledních měsíců, že veškeré teorie nastíněných hospodářských cest půjdou stranou, poněvadž prioritně bude třeba řešit, jak Evropa uživí předpokládané miliony migrantů, kteří se dávají na cestu do „lepšího světa“?

Nepředkládal jsem teorie, ale ukazoval faktické trendy a data vývoje vyspělých hospodářských zemí. Jsou to monetaristické a keynesiánské teorie centrálních bank a státu, a hlavně jejich globální koordinace k negativním úrokům, které představují slepou uličku, končící u vysoké zdi; jejich selhání a nedostatek důvěryhodnosti určitě není třeba oplakávat.

Je výrazem sebeničivé krátkozrakosti, když jsou otázky hospodářského vývoje odsouvány do pozadí – právě na nich závisí řešení otázek migrace i terorismu. Skomírající ekonomiky EU pak nemohou řešit nejen migraci, ale ani ochránit vlastní obyvatelstvo.

Podobně v USA. Prezidentský kandidát senátor Marco Rubio sice prohlásil: „We are not just facing an economic downturn, we are facing an economic transformation.“ (Nečelíme jen hospodářskému poklesu, čelíme ekonomické transformaci.) Pak se ale podřídil Trumpovi, a začal „debatovat“ fyzické vlastnosti kandidátů, zdivo, handl a přísliby – za potlesku, smíchu i řevu „demokratických mas“. Takže jsem si plně vědom všeho, co jde stranou za účelem prosazování stranického extremismu na obou stranách Atlantiku. Zanedbávání ekonomiky za účelem ustání prostého přežití je nejlepší cestou k nepřežití.

Objevovaly se názory, že migranti budou těmi, kdo pomohou evropské ekonomice i průmyslu. Souhlasíte s tím? Pokud ano, kolik generací to může trvat?