Poslankyně TOP 09 Helena Langšádlová schvaluje postup vlády, která v rámci boje proti ruské propagandě zřídí na Ministerstvu vnitra od příštího roku Centrum terorismu a hybridních hrozeb. Podle ní je nezbytné, aby Ministerstvo vnitra mělo přehled, z jakých serverů a jak tady kdo působí, jak ovlivňuje veřejné mínění, jaké informace se dostávají do našeho prostoru. Dáváte jí za pravdu?

Paní poslankyně patří k nejfanatičtějším představitelům pravdy a lásky obdobně jako lidovecký poslanec Ivan Gabal. Není se co divit, že oba patří k oblíbeným hostům zpravodajství a publicistiky veřejnoprávních médií. Mimochodem paní Langšádlová byla od 1. května do 1. června nejoblíbenějším hostem tvůrců pořadu Události, komentáře v České televizi. Byla tam totiž třikrát. Mediální popularita dokáže některé jedince zbavit zábran natolik, že tito zapomenou na své PR a stávají se sami sebou. V takových případech jsme svědky jakési transmutace ryzích demokratů na významné mediální exorcisty.  Společným jmenovatelem takto postižených spasitelů je nenávist ke všem občanům, kteří nesdílejí jejich pokrokové vize. Proto je pochopitelné, že Helena Langšádlová jménem TOP 09 stejně jako Ivan Gabal jménem KDU ČSL a další mediální inkvizitoři napříč politickým spektrem považují za nezbytné, aby Ministerstvo vnitra mělo přehled, z jakých serverů a jak tady kdo působí, jak ovlivňuje veřejné mínění, jaké informace se dostávají do našeho prostoru.

Spatřujete něco neobvyklého na tom, že stát chce vědět, které subjekty ovlivňují veřejné mínění jeho obyvatelstva?

Každý stát, bez ohledu na své společenské uspořádání, prostřednictvím tajných služeb monitoruje svůj mediální prostor. Význačným opinion makerům věnuje podstatně větší pozornost než potencionálním teroristům. Není pochyb o tom, že zpravodajští profesionálové mají zmapované všechny významnější propagandisty včetně jejich mecenášů. Možná že před volbami pohodí chovancům ministra vnitra některé menší ryby, aby vykázali aspoň nějakou činnost.

Považujete tedy zřízení Centra a hybridních hrozeb na vnitru za zbytečnost?

Nejen za zbytečnost, nýbrž i za frašku, či trapnou proklamaci. Představitelé skutečně demokratického státu se svými funkčními demokratickými institucemi, které v praxi naplňují své ústavní poslání včetně navazujících zákonů, se nikdy nesníží k tomu, aby veřejně vyhrožovali svým občanům, že začnou cenzurovat, nebo dokonce likvidovat informační zdroje, které nejsou pro občany „vhodné.“