Odvádí Hana Lipovská dobrou práci coby členka Rady ČT? (Ptáme se od 26. 5. 2021)Anketa
Pane doktore, vnímáte po třiceti letech tu současnou roční covidovou etapu jako fatální historický zlom?
Já bych možná nepoužil to slůvko fatální, ale domnívám se, že určitý předěl to v každém případě je. A ta situace vede lidi k tomu, aby hledali jiné cesty, jak přežít, jak se adaptovat a jak uspět.
Mě například fascinuje, jak se dnes rozšiřuje internetový obchod nebo on-line výuka, která už je na takové úrovni, že podle mě může být do budoucna zárodkem individualizace výuky jednotlivých dětí.
Takže na jedné straně vidíme, že ta doba je spojena s řadou útrap, trýzně a překážek – na druhé straně je to i podnět k různým inovacím a cestám. Paradoxně to může v tomto směru posunout lidstvo dál.
Vezměme si třeba období třicetileté války nebo první či druhé světové války, které bylo vždy spojené s obrovským rozvojem a rozmachem techniky, a tedy s pokrokem.
Pane doktore, z čísel, která jsou nám denně předkládána, se zdá, že covid konečně slábne. Co nám po něm v české společnosti zůstane a jak byste tedy charakterizoval tu současnou atmosféru v české společnosti?
Víte, já jsem původním povoláním zdravotník, takže je mi jasné, že dokud většina té populace nebude proočkovaná a nezíská imunitu, tak si musíme prostě zvyknout, že ta nemoc, to nebezpečí tady bude přítomné.
Mě osobně zaráží, kolik lidí se chová neukázněně. A zase to spěje k tomu falešnému pocitu vítězství jako vloni v létě, kdy jsme se chovali, jako že je po všem – ale v září pak přišla další vlna. Takže chybí mi tam trochu víc té osobní zodpovědnosti každého z nás. A to budou také ty jizvy, protože se ukáže, které skupiny jsou schopné se chovat zodpovědně a u kterých tato vlastnost nebo schopnost většinou úmyslně absentuje.
Pane doktore, co říkáte na povinně-nepovinné očkování, které prakticky znemožní plnohodnotný život tomu, kdo se nechce nechat očkovat?
To je velmi složitá otázka, ve které je navíc ještě skryt ten paradox – a to odborníci sami přiznávají –, že ve chvíli, kdy jste na něco očkován, tak už je to vlastně passé, ta nemoc v té podobě už v podstatě neexistuje, protože tak se pořád vyvíjí, stejně jako lékařská věda, jsou to takové závody.
Ale je přece jen pravda, že ty vakcíny nějakou tu část spektra vaší imunity pokryjí, takže nechci tvrdit, že jsou zbytečné.
Psali jsme:
Má stát právo nepřímo nařídit lidem, aby se nechali očkovat. To znamená – donutit je k tomu svými kroky?
Já tam vnímám dvě roviny. Jednak očkování za účelem ochrany před chorobou a jednak ty benefity pro ty očkované. To je na dlouhou diskusi, ale myslím, že až budoucnost ukáže, jestli jsme zvolili tu správnou cestu.
Narůstá prý nebezpečí závislosti na alkoholu, barbiturátech a dalších psychotropních látkách, jejichž užíváním si řada lidí kompenzuje obavy z budoucnosti a existenční problémy. Setkáváte se s tím?
Tak já sám za sebe to potvrdit nemůžu, nemám na to dostatečný vzorek pacientů.
Vím, že se o tom mluví, a jedna z příčin bylo i takovéto domácí pití alkoholu.
Souvisí to s tím, že v těch rodinách se za ten rok ukázalo, jaká je pevnost a kvalita těch vztahů, které prošly skutečně velkou zatěžkávací zkouškou – a mnohdy bohužel neobstály.
Všechna ta omezení svobodného pohybu k tomu přispěla, lidově bychom to nazvali tou známou ponorkovou nemocí.
A během toho uplynulého roku musela řada z nás čelit stavu předčasného vyhoření.
Řada lidí tu situaci prostě psychicky nezvládá.
A k tomu musíme připočítat také děti, které nechodí do školy a často se stahují do ulity své virtuální reality, kam za nimi ti rodiče nemůžou. Nicméně školáci se tím zase vystavují problému naprosté sociální izolace.
Fotogalerie: - Otevřené i zavřené zahrádky
Abychom tu virtuální realitu ovšem jenom nehanili, ona přinesla i mnoho dobrých věcí – jak dětem, tak i rodičům…
Jistě, já jsem uváděl spíše ty horší a smutnější případy, jinak je zajímavé, jak právě řada ambicióznějších dětí teď využívá té možnosti, že je neruší v učení spolužáci, k určitému kariérnímu postupu, berou to zkrátka mnohem vážněji, než když do té školy musely fyzicky docházet.
Jak těžké teď bude vrátit ty děti zpátky do školy, jak se tam dokážou etablovat, bude to identické jako před příchodem pandemie?
Říká se, že každá zátěžová situace ukáže zátěžové charaktery. Jsou tu děti, které se ukázaly být nesmírně zodpovědné, ale pak samozřejmě jsou zde jedinci, kteří s tím návratem budou mít obrovský problém, protože po celou tu dobu leželi na gauči před TV s mobilem v ruce – a nedělali téměř nic. A to je za rok poměrně velký deficit.
A v neposlední řadě si taky musíme uvědomit, že jsou zde stovky, možná tisíce dětí, které prostě neměly a nemají tu potřebnou technickou podporu, aby se mohly z domova účastnit výuky, takže ty budou dosti neprávem vedeny jako černé ovce.
Ono mimochodem čistě z psychologického hlediska je optimální samostatné vzdělávání soukromým učitelem, tak jak jsme to dříve vídávali třeba u šlechticů.
Podle mě to celkově povede k určité diferenciaci společnosti – a to se netýká pouze dětí.
Psali jsme:
Strašně se začalo v souvislosti s covidem (především) užívat nové slovo „prokrastinace“. Zkrátka když něco nejde, svede se to na prokrastinaci…
Ano, tak to je fakt hrozný výraz. Je to do jisté míry módní záležitost. Pro mě osobně je to cizí slovo, které já vůbec nepoužívám. Já jsem ho snad nikdy v životě nepoužil a asi ani nepoužiju, je to zkrátka mondénní záležitost a termín, který se dlouho neudrží. To není slovo jako třeba stres nebo robot, která jsme plynule zařadili do slovníku, prokrastinace – to časem vyprchá.
Pane doktore, vezměme to z globálního hlediska. Domníváte se, že vinou či přičiněním covidu prochází určitou společenskou transformací celý dnešní svět?
Tak to určitě, ten svět bude jiný, než byl před příchodem covidu. Přichází vstup do velké krize ekonomické, která zároveň bude v souvislosti s tím covidem i krizí morální.
Ale my si musíme uvědomit, že ten covid je pouze náhodným spouštěčem, jinak řečeno, k těm změnám, celospolečenským změnám, dojít tak jako tak muselo. A my teď jenom vidíme, jak nás zastihly totálně nepřipravené.
Zaklínadlem nového věku je zkratka „on-line“, to jest, vše nebo téměř vše se dá vyřídit prostřednictvím PC či mobilu. Je to směr, kterým se bude společnost nevratně ubírat?
Ano, je to pravděpodobné, ale zase jenom do určité míry.
Protože na druhé straně se zde totiž ukazuje, že celá řada lidí není schopna tento životní styl přijmout, chybějí jim přirozené sociální vazby, přítomnost druhých lidí, zkrátka společnost.
Pane doktore, myslíte si, že se lidé odhodlají přehodnotit na základě té prožité zkušenosti, kdy se báli nejčastěji o své zdraví, žebříček svých životních hodnot?
U těch současných generací, respektive jejich části, nesporně ke změně hodnot dojde, protože určitý segment populace ten covid zasáhl. Je zde nemálo rodin, které kvůli této chorobě přišli třeba o své blízké nebo přinejmenším museli prožít velký strach, že se tak stane.
Ale většina lidí bude přesto prožívat největší trauma z toho, že nemůžou dělat to, co dělali dřív. Krásně to vidíme třeba v souvislosti s dovolenou, kterou si přece všichni za tu hrůzu zasloužíme.
Jenomže pak to nabere prozaický směr, kdy změnu priorit přinutí ty lidi učinit prostý nedostatek financí, kdy zbožšťovaná dovolená ustoupí chtě nechtě do pozadí. Ale většina z nás bude přesto tlačit na to, aby všechno bylo jako dřív – a to bude produkovat nové a nové problémy, které už můžeme začít nazývat nějakým postcovidovým traumatem, jež bude dosti častým zjevem.
Pane doktore, ale co až to každý zjistí, co až zjistí, že ani očkování není zdaleka všemocné?
Tak potom se samozřejmě dá očekávat nespokojenost, případně i nějaké ty ozbrojené střety – nechci rovnou říkat občanská válka – v Česku asi nikoliv, ale leckde ve světě k tomu dojít může.
Rozhovor vedl Tomáš Procházka.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: .
