Při křtu vaší knihy Koloběh života, rytmus srdce prohlásil herec Jaroslav Dušek, že dnešní koronakrize je pro lidstvo vlastně velkým přínosem, neboť se můžeme více zabývat otázkami srdce. Souhlasíte?
Krásně to vystihnul, hezky řekl to, o čem se nemluví. Dnešní doba může být opravdu velkým přínosem a změnou v našem myšlení a cítění. Může nám pomoci nahlédnout realitu a pracovat z jiného úhlu pohledu. To může vést ke spolupráci a utužení srdečnějších vztahů. Srdečnost by se měla rozvinout tak, abychom byli schopni předat svým potomkům dědictví, kterým se honosíme – titulem srdce Evropy.
Lidé se dnes více zatahují sami do sebe, více přemýšlí a hledají, co má skutečně v životě smysl. Hodně z nás dospívá k tomu, že nám chybí lidskost, sounáležitost a hlavně vřelost. Právě ty jsou z pohledu védské gnóze vrcholem lidského bytí. Ostatně vřelost je kvalita srdce.
S jakými stížnostmi za vámi lidé chodí do ordinace?
Hledají pomoc v této těžké době, tak jako všichni potřebují podporu. Jak nebýt koronakrizí poškozen, jak lockdown zvládnout a jak najít řešení pro celou rodinu. Velká skupina má strach z koronaviru, obavy z onemocnění. Ostatně existuje šest francouzských klíčů, jak natáhnout mysl na skřipec. Jsou to polarizování, zveličování, obviňování a tak dále. A jak vidíme, to se bohužel děje.
Vždyť se podívejte, jak se hygienou nevyhlášená epidemie zveličuje v pandemii. Slova ztrácejí svůj obsah, devalvují či přímo obrací svůj význam. Jsou používána k manipulaci lidí i společnosti. Z textů je třeba odstranit výhružná přídavná jména, aby se zmírnila ta hrůza. Útoky na emoce jsou v této době bohužel masivní. A srdce je centrum emocí, na emocionální tlak reaguje. Když přijde lékař a sdělí, že máte nevyléčitelnou nemoc, srdce se vám skoro zastaví. A covid-19 už skoro jako nevyléčitelná nemoc vypadá. Alespoň tak o ní mluví někteří politici, lékaři a novináři. Každodenní mediální informace tento trend podporují, vlastně se dva roky nehovoří o ničem jiném.
V jednom z rozhovorů jste hovořila o případu pětadevadesátileté babičky, která zemřela v rehabilitačním ústavu žalem, protože už nechtěla žít...
Bylo to tak. Srdce je adaptační orgán a každým jednotlivým úderem nás připravuje na měnící se podmínky. Jak srdce tepe, tak vlastně pracuje celá fyziologie. Podle jeho rytmu. A proto se i ta naše kniha jmenuje Koloběh života, rytmus srdce. Srdce vytváří frekvenci, energii, vibrace, které vysíláme. Když je naše srdce klidné, uklidní se i náš život. Jsme-li ve stavu takzvané srdeční koherence, je naše mysl a srdce v souladu, máme vyrovnaný autonomní nervový systém, hormonální i imunitní.
Fotogalerie: - Křest srdcové knihy
U starších lidí jsou adaptační mechanismy zhoršené. Všichni lékaři, psychologové a psychiatři vědí, že když lidé nemají proč a pro koho tady být a ztratí smysl života, tak nemají dobré vyhlídky a zemřou opravdu žalem. A nemusí být vážně nemocní.
Musíte v posledních týdnech šetřit na jídle?Anketa
Není to vlastně smutné, že až pohroma, která je přirovnávána k určitému druhu války, nás donutí k hlubšímu zamyšlení?
Za normálních konformních situací nejsme nuceni se do svého nitra a srdce ponořit. Za těchto těžkých okolností, kdy jsme nuceni hledat své lidské zdroje, nás to vede ke změně myšlení, vědomí, citlivosti, a to v rodinách i na pracovištích. Je to smutné, ale co svět světem je, tak to tak bylo vždy.
Jak je nebezpečné, když se starší lidé v těchto dobách uzavírají sami do sebe, vlastně se samovolně izolují?
Jsme lidské bytosti a chybí nám jeden zásadní smysl, který je ve společnosti nesmírně důležitý, a tím je lidský kontakt. Když se na to podíváme psychofyziologicky, tak jde o to, že dotykem se vyplavuje oxytocin, což je hormon lásky, spokojenosti, důvěry a štěstí. Maminky vědí, že po porodu nás příroda vybaví vyšší hladinou oxytocinu, takže jsou vnímavější a senzitivnější na jakákoliv příkoří, která se kolem jejich děťátka dějí. V takovém stavu je prostě člověk lidštější.
Když se naopak lidé uzavřou a nevidí nikoho třeba půl roku, tak jim dotek chybí. Jen pro lepší představu uvedu výzkum, který byl prováděn na krysách. Jedna skupina krys měla normální porodní váhu a absentoval u nich dotek. A ty do čtyřiadvaceti hodin zemřely. Naopak krysy s nízkou porodní váhou na hranici přežití, ale zvýšeně byly saturovány dotekem, přežily. To je signifikantní pro současnou situaci. Nejsme stroje a potřebujeme vřelost přijímat formou doteku.
Psali jsme:
A i když se podíváme do ontogenetického vývoje jedince, tak když je děťátko v lůně matčině, děloha je klkovitě zvrásněna a velmi jemně se dotýká pokožky dítěte a stimuluje ho. Proto děti potřebují být chovány, objímány a tak dále. Když je člověk dlouho sám a nikdo se ho ani nedotkne, tak mu nemusí ani nic být, aby trpěl depresemi.
Jak by proti takové samotě mělo lidstvo bojovat?
Je spousty různých způsobů. Osobně mě mrzí, že nevystoupily žádné duchovní entity. Ani dalajláma, ani papež, ani další duchovní mistři neměli nějaký hřejivější proslov k lidstvu. Nehlásali, abychom se spojili, že jsme jedna velká rodina a společně to zvládneme. Taková spolupráce chybí a spolupráce je o sdílení. Když do něčeho jdeme hlavou, tak bojujeme. Jsme kritičtí, hovoříme o faktech, často i klameme. Srdce klamat nemůže.
Není lidstvo dnes až moc rozdělené? Přinejmenším na zastánce vakcinace a očkované, a na odpůrce vakcín a neočkované?
Je to tak, a proto je role srdce tak důležitá. Nejde o to, jestli je či není člověk vakcinován, ale jde o to, že se společnost rozděluje, a to v rodinách, na pracovištích, a dokonce i mezi přáteli. Na určité úrovni potřebujeme všichni stejné věci v životě. Jak říká buddhismus, všechny lidské bytosti potřebují být šťastné. To je náš cíl a k tomu bychom rádi směřovali. A nejde o to, jestli jsme černí, bílí, očkovaní či neočkovaní. Jde o to, jací jsme jako lidé.
Když mezi lidi vrazíte uměle klín a oni situaci řeší hlavou, tak nepostřehnou, jak je s nimi manipulováno. Srdce je sídlo intuice, je dobrým pomocníkem při vnímání náročné situace. Je to náš šestý smysl. V tom vidím velký vztyčený prst. To, co se týká nevakcinovaných, to se stejně za čas bude týkat i vakcinovaných. Jde ale o to, nás rozdělit. Odpojení se od srdce nám vezme možnost vidět situaci z jiného pohledu. To je špatně. Koherence znamená soulad. A toho je zapotřebí na úrovni člověka, rodiny, pracoviště i celé společnosti. Srdeční koherence a její trénink je cestou k tomuto sociálnímu i globálnímu souladu.
Dvacáté století bylo bezesporu stoletím mozku, hlavy. Tedy fakta, vývoj, technika, to všechno potřebujeme. Nicméně jedenadvacáté století bude stoletím srdce.
Není jasnou symbolikou dnešní doby, že prezident v akváriu přijímá možné ministry?
Ta symbolika je nechtíc až zarážející. Nestačí, že jsem očkovaný, ale mám i strach z vlastního prezidenta, a tak ho zavřu do akvária. Ostatně z pohledu gnóze nás vodní živel stahuje dolů. Do temných hlubin, kde je chlad a mokro, a je opakem vřelosti. Ta síla se nás zmocňuje, stoupá její vliv.
Indičtí filozofové říkají, že existují dvě síly, které mezi sebou odpradávna stále soupeří o to, která zvítězí. Nemůže zvítězit ani jedna. Smyslem člověka je stát mezi oběma těmito silami, které jsou často připodobňovány ke zvířatům. A to je skutečná lidská bytost, stát uprostřed obou sil a odtlačovat je od sebe.
Dvacet let z jedenadvacátého století už máme za sebou. Jste si ohledně srdce jistá?
Budeme nuceni pod tím tlakem znovuobjevit lidskost. Buď z nás budou bioroboti, nebo zažijeme revoluci srdce. Tedy transformaci člověka v humánní bytost. Ono to víceméně ve společnosti kypí možná trochu extrémem, že se sice rozdělujeme, ale dává to zároveň velký prostor. V jednu chvíli si řeknete, že tento není vaším šálkem čaje, ale za určitých okolností se dokážet shodnout. Lidé pochopí, že ve vzájemné nevraživosti není cesta.
Jak se stavíte k deklaraci lékařů vůči nátlaku na očkování?
Podepsala jsem ji. Je to skvělá iniciativa. Základ jakéhokoliv léčení je vlídný či srdečný přístup. Lékař by měl každému pacientovi říci: „Budu se vám snažit pomoci!“ Jak je možné, že z našich politiků nikdo nevystoupil a neřekl, že tady máme krizovou situaci a jde nám o život. Proč nejsou vlídní a chápaví? Lidé by tak snáze spolupracovali pro společnou věc. Tlak vždy vyvolá protitlak. Principem demokracie je možnost se svobodně rozhodnout.
„Spolu to zvládneme!“ To například hlásal premiér Andrej Babiš...
Ano. To bylo velkohubé prohlášení. Ale nikdo z politiků skutečně nevystoupil a neměl vlídný proslov k lékařům a k lidem. A přitom lékaři určují, jakým způsobem bude léčba probíhat. Když jim pacient nevěří, tak to postihne i celou léčbu. Proto ta petice!
Co byste poradila skoro jedenácti milionům občanů této země v předvánočním čase?
Uvědomit si a vrátit se k tradičním hodnotám. Nevzpomenete si na dárek, který jste dostal před deseti lety, ale máte krásnou vzpomínku na blízké, s kterými jste se třeba objal anebo vám řekli vlídné teplé lidské slovo. Lidský přístup si pamatujeme celý život. Potřebujeme vědět, že nás má někdo rád. Zkuste se setkat s blízkými a zavolat lidem, které jste dlouho neviděli. To potěší vás i ostatní. Mějme srdce na dlani!
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
